ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.926.2020.1
sp. zn. 4 Tdo 926/2020- 812
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2020 o dovolání obviněného T. P. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 8 To 13/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 2 T 8/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 2 T 8/2017, byl obviněný T. P. (dále jen obviněný, popř. dovolatel), uznán vinným ze spáchání dvou přečinů vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
1) dne 25. 7.2016 kolem 04:00 hodin v obci XY, okres Cheb v domě č. p. XY v bytě č. 5, jeho uživatelkou je poškozená B. D., narozená XY u této přespával, když poškozená byla jeho bývalou přítelkyní a pozvala ho k sobě do bytu přespat, obžalovaný poté, co usnula, prohledával její osobní věci, což poškozenou vzbudilo a požádala jej, aby toho zanechal, že na to nemá právo, poté chtěl ukázat její mobilní telefon, což rovněž odmítla, kdy obžalovaný po ní požadoval: „ Ukaž mi telefon, nebo mi ho vykuř!“, kdy oboje odmítla s požadavkem, aby se uklidnil, potom se začali strkat, kdy se poškozená snažila dojít pro pomoc k sousedovi, v čemž jí zabránil tím, že ji chytil, povalil na zem a kopl
2) dne 25.7.2016 v přesně nezjištěné době po 04:00 hodin, kdy poškozená B. D. odvážela z XY, okres Cheb obžalovaného vozidlem zn. Škoda Fabia Combi, reg. zn. XY, které měla dlouhodobě zapůjčené od své matky D. D., nar. XY, po cestě obžalovaný požadoval po poškozené peníze, kdy nespecifikoval za co a jakou částku a poškozená mu sdělila, že mu peníze dát nemůže a po cestě po vedlejší silnici při odbočení na XY nejprve obžalovaný ve vozidle zatáhl za jízdy ruční brzdu a křičel na poškozenou, že chce ty peníze a když se rozjeli, snažil se obžalovaný vytáhnout klíče ze zapalování a poškozená mu v tom bránila a odřela si přitom holeně obou nohou o palubní desku vozidla, kdy obžalovaný na poškozenou stále křičel, že chce peníze a nadával jí vulgárními výrazy a po zastavení jí vytáhl klíče ze zapalování v hodnotě 3.000 Kč a snažil se vystoupit, kdy se jej poškozená snažila zadržet a po vystoupení z vozidla se přetahovali o klíč od automobilu, který přitom rozlomili, kdy poškozené zůstala v ruce část od zapalování a obžalovanému druhá část a následně se jí podařilo nastoupit do vozidla, ve kterém se zavřela, a vycouvala, kdy obžalovaný se snažil do vozidla nastoupit a poté se rozjela dopředu, kdy obžalovaný se držel boku vozidla a poškozené se podařit z místa odjet.
2. Za uvedené přečiny uložil Okresní soud v Chebu obviněnému podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1, 2 tr. zákoníku soud obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců s dohledem, v jehož rámci byla obviněnému uložena povinnost řádně spolupracovat s probační a mediační službou, prokazovat zdroj obživy a zdržet se užívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek [§48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku]. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku Okresní soud v Chebu zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 12. 7. 2018, sp. zn. 2 T 46/2018, jako i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Současně Okresní soud v Chebu týmž rozhodnutím podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, v němž bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
dne 25.7.2016 v přesně nezjištěné době po 04:00 hodin, v obci XY, okres Cheb v domě č. p. XY v bytě č. 5, jehož uživatelkou je poškozená B. D., narozená XY u této přespával, když poškozená byla jeho bývalou přítelkyní a pozvala ho k sobě do bytu přespat poté, co jí zabránil odejít z bytu (bod 1 výroku rozsudku), kdy obžalovaný ji měl zezadu chytit jednou rukou přes ruce a druhou rukou zepředu mezi nohy, předklonit ji a povalit na postel a říct jí, že chce mít s poškozenou sex a že tento ona poskytuje jiným mužům a ne jemu, dále se přetahovat a hádati a obžalovaný ji držet za ruce, aby se nemohla bránit a snažit se jí sundat kraťasy na spaní a vytahovat jí tričko za límec, kdy poškozená si natáhla stažené kraťasy a vzala si jiné tričko a sdělila obžalovanému, že musí ráno do práce a chce spát a ležela vedle obžalovaného, kdy se znovu začíti pošťuchovat a obžalovaný jí zase slovně vyčítat a mávla po obžalovaném polštářem, kdy obžalovaný ji znenadání kopnout nohou do žeber a do prsa na pravé straně, kdy poškozené způsobil bolest a tato se nemohla nadechnout, kdy obžalovaný jí měl vyčítat, že to na něj hraje a poškozená jen ležela a nebyla schopna mluvit a brečela a obžalovanému sdělovala, že jí to bolí, a poté obžalovaný svléknout poškozené kraťasy, kdy tato se z obavy z dalšího fyzického napadení nebránila a obžalovaný na ní vykonat soulož a dojít u něj k vyvrcholení a výronu semene na záda poškozené a její tričko.
4. Proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 2 T 8/2017, podal obviněný a státní zástupce odvolání. Obviněný odvolání směřoval do odsuzujících výroků a trestu. Státní zástupce podal odvolání do výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně a do zprošťujícího výroku a do výroku o trestu. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 8 To 13/2020, tak, že na podkladě odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 2 T 8/2017, ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §175 odst. 1 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon obviněného zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále obviněnému podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání osmnácti měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 12. 7. 2018, sp. zn. 2 T 46/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Ve výroku o vině jak v části odsuzující, tak v části zprošťující, zůstal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání obviněného Krajský soud v Plzni podle §256 tr. ř. zamítnul.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 8 To 13/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Citovaný důvod dovolání dovozuje z toho, že rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně jsou založena na nesprávném právním posouzení skutku. Podle obviněného skutky, kterými byl uznán vinným, nebyly trestnými činy a rovněž odmítá naplnění skutkové podstaty trestného činu, který je mu kladen za vinu. Dovolatel následně poukazuje na svůj vztah s poškozenou, který byl spojen s častými hádkami, přičemž zdůrazňuje, že při incidentu byli oba pod vlivem drog. Uvádí, že bylo prokázáno, že poškozená v bytě záměrně šeptala, aby je neslyšel soused, takže nechtěla, aby tento věděl o tom, že je v bytě a ve skutečnosti neměla zájem o jeho pomoc. Poukazuje na to, že lékařská zpráva ze dne 25. 7. 2016 F. Č. se zmiňuje jen o drobných podlitinách staršího data, což odporuje závěru o jeho vině, neboť pokud by skutečně poškozenou kopal a napadal tvrzenou intenzitou, tak by měla na těle známky čerstvého poranění. Dovolatel akcentuje, že sama poškozená se chovala neadekvátně, neboť byla pod vlivem pervitinu a najížděla na něho vozidlem. Často ho také napadala vulgárními výrazy, přičemž sama má tři záznamy v trestním rejstříku. Jeho zranění po incidentu potvrdila svědkyně L. P. Poukazuje i na skutečnost, že poškozená zvažovala stažení trestního oznámení, což však z obavy před možnými trestnými následky neučinila.
6. V závěru podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 8 To 13/2020 v celém rozsahu a dále rovněž rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 2 T 8/2017, a věc se mu podle §265l odst. 1 tr. ř. vrací k dalšímu řízení.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 7. 8. 2020, sp. zn. 1 NZO 666/2020, nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a uplatněnou argumentaci dovolatele, přičemž následně uvádí, že dovolatel uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Státní zástupkyně zdůrazňuje, že jednání obviněného bylo prokázáno výpovědí poškozené, jakož i dalšími svědeckými výpověďmi a závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ohledně osoby poškozené. Současně se vyjadřuje k věrohodnosti poškozené. Námitkami vyjádřenými v dovolání obviněného se podle státní zástupkyně náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování.
8. Podle státní zástupkyně se dovolací argumentace týká prakticky výlučně jen otázek skutkových, když obviněný primárně soudům vytýká způsob, jímž realizovaly důkazní řízení, především postup, kterým provedené důkazy hodnotily, přičemž tvrdí, že hodnocení důkazů mělo vyznít výrazně v jeho prospěch. Obviněný se tedy svými námitkami domáhá odlišného způsobu hodnocení zásadních důkazů, tedy pouze vykládá provedené důkazy jinak než soudy nižších stupňů a z tohoto odlišného posouzení vyvozuje odchylné skutkové okolnosti, k nimž směřuje své námitky. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.
9. V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Současně uvedla, že souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž vyslovila souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
14. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
15. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněných dovolacích námitek je třeba především uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudy nižších stupňů, přičemž tyto se jeho obhajobou zabývaly a reagovaly na ni. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
16. Bez ohledu na shora naznačený závěr, lze konstatovat, že obviněný své námitky formálně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jím namítané vady pod uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Namítané vady nelze podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. Obviněný totiž primárně vytýká soudům nižších stupňů především nesprávné hodnocení provedených důkazů, když namítá vadná skutková zjištění, a přitom současně prosazuje vlastní (od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci a až následně ˗ sekundárně ˗ vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Námitky obviněného se tedy fakticky týkají hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, nikoliv nesprávného právního posouzení skutku. Takto formulované dovolací námitky, jak již bylo naznačeno, nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu a nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod.
17. Přesto považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že soudy nižších stupňů své skutkové a právní závěry řádně zdůvodnily. Zde je na místě odkázat zejména na rozhodnutí soudu prvního stupně, který své úvahy ohledně rozsahu dokazování a hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil (viz str. 7-8 rozsudku soudu prvního stupně), když všechny provedené důkazy hodnotil v jejich vzájemném kontextu, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Zde se sluší poznamenat, že obviněný ani nezpochybňuje rozsah provedeného dokazování, nýbrž toliko způsob hodnocení provedených důkazů. Uvedený soud následně přesvědčivým způsobem objasnil, k jakým dospěl skutkovým závěrům a na podkladě jakých důkazů (např. výpověď poškozené, výpovědi dalších svědků – D. D., L. P., J. V., Z. T., závěry znaleckých posudků týkající se obviněného a poškozené, protokolu o ohledání místa činu a fotodokumentace, SMS zprávami ze dne 24. 7. 2016 a 30. 8. 2016), když se zabýval i otázkou naplnění skutkových podstat dalších trestných činů kvalifikovanými podanou obžalobou [krádeží podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a znásilněním podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku]. Soud druhého stupně se pak se závěry soudu prvního stupně plně ztotožnil, když v rámci podaného odvolání obviněný, jak již bylo naznačeno, uplatnil stejné námitky jako v dovolání, přičemž se ovšem nespokojil pouze s odkazem na písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž své úvahy řádně odůvodnil z pohledu uplatněných námitek obviněného (viz bod 11. – 18. rozsudku soudu druhého stupně), tak jak to vyžaduje ustanovení §134 odst. 2 tr. ř.
18. Lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů k náležitému objasnění věci provedly všechny potřebné důkazy, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., tyto i náležitě hodnotily v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., takže zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro náležité rozhodnutí ve věci. Hodnocení důkazů soudy nižších stupňů zároveň nevykazuje žádné znaky libovůle či svévole, nýbrž odpovídá zásadám logiky. Nad rámec tohoto závěru je třeba uvést, že v dané věci nebyl zjištěn ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, který ani obviněný v rámci podaného dovolání nenamítá a proto nebylo žádného objektivního důvodu pro pochybnosti o správnosti napadených rozhodnutí [srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405), ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 3094/08 (N 103/53 SbNU 293), ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)].
19. Bez ohledu na uvedené pokládá Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit určité skutečnosti vztahující se k jednotlivým argumentům obviněného. Stran argumentace dovolatele, že jednání kladené mu za vinu nenaplňuje znaky přečinu vydírání, je třeba zdůraznit, že fakticky obviněný žádnou právně relevantní argumentaci neuvádí. Za takové situace se Nejvyšší soud může námitkami obviněného zabývat toliko obecně, když není jeho povinností si právně fundovanou argumentaci domýšlet, neboť právně fundovanou argumentaci v rámci dovolacího řízení zajišťuje povinné zastoupení obviněného obhájcem (§265d odst. 2 tr. ř.). Z pohledu tohoto naznačeného závěru lze pak stručně odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (viz str. 7-8 rozsudku soudu prvního stupně a bod 9., 13. rozsudku soudu druhého stupně), které své úvahy ohledně naplnění všech znaků přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku řádně a dostatečným způsobem rozvedly. Ve vztahu k námitkám dovolatele o hádkách mezi ním a poškozenou a o chování poškozené během jednání pod bodem 1), je nutno konstatovat, že se opětovně jedná o námitky zcela nerelevantní, neboť problémový vztah mezi (bývalými) partnery potvrdili oni sami během svých výpovědí, ale rovněž i znalecké zkoumání. Právě určitým způsobem složitý vztah poškozené vůči obviněnému ovlivňoval celkově jednání poškozené, když tato přes problematické chování obviněného k tomuto měla určitý citový vztah a jistým způsobem se nebyla schopna od tohoto odpoutat, jak nakonec vyplývá i z výpovědí slyšených svědků. Námitky ohledně stáří podlitin poškozené nejsou pro projednávaný případ rozhodné a důležité, neboť nemají význam pro použitou právní kvalifikaci trestního jednání obviněného, když je podstatné, jakým způsobem se obviněný snažil poškozené zabránit v tom, aby si došla pro pomoc k sousedovi [jednání pod bodem 1)] a v jízdě automobilem [jednání pod bodem 2)], a tím naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání. Nad rámec tohoto závěru je nezbytné poznamenat, že je obecně známou skutečností, že modřiny po napadení se nemusí objevit ihned po napadení, když navíc je také zřejmé, že každý intenzitu napadení vnímá jistým způsobem jinak, takže nelze vyloučit, že poškozená v emočně napjaté situaci útok obviněného vnímala jako velmi intenzivní, ačkoliv jeho intenzita taková nemusela objektivně být. Rovněž pro posouzení viny obviněného není rozhodná skutečnost, zda poškozená má či nemá záznam v rejstříku trestů, když zde se pro přesnost sluší poznamenat, že obviněný akcentuje toliko problémy poškozené se zákonem a zcela záměrně pomíjí své opakované problémy se zákonem v minulosti, které byly četnější a závažnější povahy než problémy poškozené. Navíc problémy poškozené se zákonem nastaly až poté, co mělo dojít k nyní projednávané trestné činnosti.
20. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvod jím deklarovaný, ale ani žádný jiný.
21. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Dle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „ v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí . “
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 9. 2020
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu