ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.1278.2020.1
sp. zn. 5 Tdo 1278/2020-583
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. 7 To 375/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 72/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 11 T 72/2019, byl obviněný J. L. uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutky popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tento přečin a dále za sbíhající se pokus přečinu ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 a §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 3 T 161/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 14 To 49/2017, byl obviněný odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon mu byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným. V souvislosti s uložením souhrnného trestu obviněnému byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 3 T 161/2016, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. 14 To 49/2017. Zároveň byla zrušena i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok o trestu, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. 7 To 375/2019, podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání obviněného
3. Obviněný J. L. podal proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
4. Podle názoru obviněného soudy nižších stupňů neprovedly pro nadbytečnost jím navržené důkazy, a to výslechy svědků L. B. a zaměstnance finančního úřadu p. Č., který mohl potvrdit komunikaci obviněného se správcem daně jinou formou než prostřednictvím datové schránky a celkovou bezproblémovost této komunikace. Soudy se rovněž dostatečně nevypořádaly s výpovědí svědkyně Ž. P., v jejímž úvodu u hlavního líčení sice svědkyně tvrdila, že jednala s obviněným výhradně prostřednictvím datové schránky, nicméně z její výpovědi dále vyplynulo, že některé dokumenty musela převzít osobně přímo od obviněného.
5. Jak dále obviněný vytkl, soudy při svém rozhodování nevzaly v úvahu jeho dlouhodobou komunikaci se správcem daně, a to i v případě dalších obchodních společností, v nichž působil, a ani následný převod obchodního podílu v obchodní společnosti m.-s., na třetí osobu v březnu či dubnu 2016. Hodnocení mnohaletého období, kdy spolu obviněný a správce daně komunikovali, optikou pouhých tří měsíců není podle názoru obviněného správným posouzením skutkového stavu.
6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, aniž by konkretizoval další postup ve věci.
7. Nejvyšší státní zástupce se do dne vydání tohoto usnesení nijak nevyjádřil k dovolání obviněného.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
8. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
9. Obviněný J. L. uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je naplněn, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
10. K citovanému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
11. Obviněný J. L. však ve svém dovolání nevytkl soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měly být posouzeny jím spáchané skutky, ani nijak nekonkretizoval, které zákonné znaky přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Obviněný totiž ve svých námitkách vyjádřil nesouhlas v podstatě jen s postupem při provádění dokazování soudem prvního stupně, zejména s hodnocením některých svědeckých výpovědí, a se skutkovými zjištěními, která byla ve věci učiněna, popřípadě vytkl nevyhovění jeho důkazním návrhům. Tím obviněný zpochybnil výsledky dokazování a shledal existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Námitky uvedeného charakteru se ovšem nijak netýkají právního posouzení těch skutků, které jsou obsaženy ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, za něž byl obviněný odsouzen, ani jiného hmotně právního posouzení. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno. Přitom soudy nižších stupňů (viz s. 8 až 10 rozsudku Městského soudu v Brně a s. 3 a 4 usnesení Krajského soudu v Brně) se podrobně zabývaly hodnocením všech důkazů a těmi skutečnostmi, z nichž dovodily spáchání posuzovaných skutků, takže Nejvyšší soud odkazuje na jejich závěry.
12. Po pečlivém provedení a zhodnocení všech dostupných důkazů soud prvního stupně při respektování zásad ústnosti (§2 odst. 11 tr. řádu) a bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. řádu) a za dodržení zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. řádu) dospěl ke skutkovému stavu, jehož správnost nemůže Nejvyšší soud bez dalšího zpochybňovat. Právní úprava způsobu rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání totiž předpokládá, že v tomto řízení se nebude provádět dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to ve značně omezeném rozsahu, přičemž bude zaměřené výlučně k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o dovolání (viz §265r odst. 7 tr. řádu). Proto Nejvyšší soud nemůže být oprávněn pouze na podkladě spisu a bez možnosti, aby sám zopakoval provedené důkazy za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a jejich hodnocení provedené soudy nižších stupňů. Navíc je nepřípustné, aby Nejvyšší soud jen na podkladě spisu dával pokyny soudům nižšího stupně, jak mají hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům mají dospět po takovém hodnocení důkazů. To ostatně není oprávněn činit ani odvolací soud, jak již bylo v minulosti opakovaně judikováno (např. v rozhodnutích pod č. 36/1968, č. 57/1984, č. 53/1992-I. a č. 20/1997 Sb. rozh. tr.), tím spíše to nepřísluší Nejvyššímu soudu, který rozhoduje o dovolání jako mimořádném opravném prostředku, jež je určeno k nápravě zákonem vymezených procesních a hmotně právních vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé.
13. Pokud jde o námitku, podle které soud prvního stupně nevyhověl návrhu obviněného na provedení výslechu svědků L. B. a zaměstnance finančního úřadu p. Č., k této Nejvyšší soud nad rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvádí následující. V trestním řízení – podobně jako v jiných typech soudního řízení – závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr vyplývá z ustanovení čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu je pak zřejmé, že obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhů na doplnění dokazování (obdobně viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Není tedy povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. Jak mimo jiné vyplývá v posuzované věci z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz jeho body 15. a 16. na s. 9 a 10) i odvolacího soudu (viz bod 5. na s. 3), oba soudy dostatečně vyložily, proč nevyhověly návrhu obviněného na provedení dalších důkazů.
IV. Závěrečné shrnutí
14. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný J. L. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
15. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu