ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.655.2020.1
sp. zn. 5 Tdo 655/2020-2962
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2020 o dovolání, které podal obviněný O. Ž. , nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 9 To 37/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 10/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného O. Ž. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. 2 T 10/2017, byl obviněný O. Ž. uznán vinným pod bodem I. výroku o vině zvlášť závažným zločinem dotačního podvodu podle §212 odst. 2, odst. 6 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a zvlášť závažným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 2, odst. 5 tr. zákoníku a pod bodem II. výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině spoluobviněných R. Š. a právnických osob - obchodních společností Ž., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „Ž.“) a A., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „A.“). Za uvedené trestné činy byl obviněnému O. Ž. uložen podle §212 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest vyměřený ve 100 denních sazbách po 5 000 Kč, tedy v celkové výměře 500 000 Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven podle §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních společností na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo obviněnému O. Ž. uloženo, aby spolu s obviněnou právnickou osobou Ž., společně a nerozdílně zaplatil České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu, zaplatil částku 8 993 972 Kč.
2. Uvedených trestných činů, pro něž byli uznáni vinnými, se obvinění podle rozsudku soudu prvního stupně dopustili (zjednodušeně uvedeno) následovně. Podle bodu I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný O. Ž. jako jediný jednatel obchodní společnosti Ž. s obviněným R. Š. jednajícím za obchodní společnost A. dohodl fiktivních fakturacích dodávek výrobních strojů obchodní společností A. obchodní společnosti Ž. v úmyslu zakrýt neoprávněné vynaložení prostředků získaných účelovou dotací od Ministerstva průmyslu a obchodu (dále též jen jako „MPO“) v rámci operačního programu Podnikání a inovace (dále též jen „OPPI“) na jiný než určený účel, obohatit tak sebe i další osoby a způsobit škodu České republice a Evropské unii. Konkrétně obviněný O. Ž. za obchodní společnost Ž. podal u MPO v rámci OPPI dne 30. 9. 2010 registrační žádost a následně dne 19. 1. 2011 plnou žádost o poskytnutí dotace na projekt č. 4.1. INO4/530 „Výroba a distribuce elektromotorického zámku iLOCK 100“. Dne 14. 12. 2011 byla dotace schválena v celkové výši 9 160 000 Kč, z čehož částka 7 786 000 Kč byla poskytnuta ze strukturálních fondů EU a částka 1 374 000 Kč ze státního rozpočtu ČR. V následně vyhlášeném výběrovém řízení na dodání strojního vybavení vyhrála na základě doporučujícího stanoviska hodnotící komise obchodní společnost A. Dne 23. 3. 2012 byla podepsána smlouva o dílo mezi obchodními společnostmi Ž. a A. týkající se zakoupení tří strojů, a to pětiosého centra, soustružnicko-frézovacího centra, 3D měřícího pracoviště a dílenského vybavení, které bylo předmětem dotace, za celkovou částku 16 733 694 Kč s DPH, avšak obchodní společnost A. po vzájemné dohodě obviněných O. Ž. a R. Š. uvedené stroje obchodní společnosti Ž. nikdy nedodala, následnou fakturací však byla tato dodávka předstírána, aby faktury a jejich fingovaná úhrada byly použity v dotačním řízení k doložení provedení dodávky strojů jako dotační výdaj. Následně obviněná obchodní společnost Ž. požadovala vyplacení dotace ve výši 9 160 000 Kč, z čehož jí bylo skutečně poskytnuto 8 993 972 Kč (z toho 7 644 876 Kč ze strukturálních fondů EU a 1 349 096 Kč ze státního rozpočtu ČR).
3. Pod bodem II. výroku o vině obviněný O. Ž. jednající za obviněnou obchodní společnost Ž. v úmyslu zkrátit daň podal za zdaňovací období let 2012, 2013 a 2014 u Finančního úřadu nepravdivá daňová přiznání k dani z příjmu právnických osob, a za období března, dubna a května 2012 také daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, ve kterých úmyslně zahrnul do přijatých zdanitelných plnění a daňových výdajů uvedené obchodní společnosti fiktivní faktury o přijatých zdanitelných plněních, úmyslně vystavených obchodní společností A. Obviněným přitom bylo známo, že se předmět fakturace neuskutečnil a ke zdanitelnému plnění nedošlo. Obvinění jednali v úmyslu neoprávněně snížit základ daně z příjmu právnických osob obchodní společnosti Ž. a dále neoprávněně snížit platby daně z přidané hodnoty na výstupu, jakož i ve prospěch uvedené právnické osoby neoprávněně vylákat od Finančního úřadu nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty. Obvinění R. Š. a obchodní společnost A. jim to umožnili vytvořením fiktivních faktur. Jednáním podrobně popsaným ve skutkové větě výroku obvinění zkrátili daň z příjmu právnických osob nejméně o částku 619 970 Kč, daň z přidané hodnoty nejméně o částku 168 540 Kč a chtěli vylákat daňovou výhodu formou nadměrného odpočtu DPH v celkové výši 2 620 409 Kč, z níž byla vyplacena jen částka 1 029 795 Kč.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění O. Ž., právnické osoby – obchodní společnosti Ž. a A. odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 9 To 37/2018, tak, že z podnětu právnické osoby A. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek ohledně této právnické osoby částečně zrušil ve výroku o uložení peněžitého trestu a odvolání obviněných O. Ž. a obchodní společnosti Ž. podle §256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání obviněného O. Ž.
5. Obviněný O. Ž. podal proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Namítal nesprávné právní posouzení skutku, který podle jeho přesvědčení nebyl prokázán, provedené důkazy nebyly správně hodnoceny, v řízení před soudy nižších stupňů došlo podle něj k vážným procesním vadám. Obviněný O. Ž. především namítl, že došlo k porušení základních zásad trestního řízení a základních lidských práv a svobod. Soudy nižších stupňů podle něj nebraly v úvahu všechny důkazy. Dále namítl, že mu nebyl umožněn jeho výslech, protože v hlavním líčení před soudem prvního stupně nebyl schopen výslechu ze zdravotních důvodů, což také doložil, a proto také nebyl schopen reagovat na provedené důkazy a výzvy soudu a plnohodnotně se obhajovat. Obviněný se proto cítí být zkrácen na svých právech, neboť celé řízení bylo poznamenáno touto neodstranitelnou vadou, kterou nebylo možno napravit ani v řízení odvolacím. Ostatně výzva odvolacího soudu, aby se obviněný k celé věci vyjádřil, podle obviněného dokládá, že si odvolací soud byl vědom pochybení soudu nalézacího. Podle obviněného byla porušena zásada ústnosti a bezprostřednosti, neboť tímto způsobem nebylo možné tento nedostatek zhojit.
6. Obviněný vyjádřil také přesvědčení, že skutek pod bodem I. výroku se nemohl uskutečnit, neboť předmětem dotace bylo strojní vybavení nového pracoviště a udržitelnost nově vzniklých míst po stanovenou dobu. K první podmínce pořízení strojního vybavení na zařízení nového pracoviště bylo provedeno dokazování, z něhož vyplynulo, že z původního vybavení se ve výrobě stále nachází stroj Hurko. Také druhá podmínka byla podle obviněného splněna, neboť nové pracoviště vzniklo a pracovní místa existovala. Soud prvního stupně ale k tomu neprovedl žádný důkaz. Obviněný popřel, že by k dodávce strojního vybavení obchodní společností A. vůbec nedošlo. Podle obviněného by v takové situaci nedošlo ke vzniku nového pracoviště a vzniku pracovních míst. Zůstala tak nezodpovězena otázka, jakého jednání se obviněný Ž. dopustil při pořízení strojního vybavení nového pracoviště. Obviněný také namítl, že výslech svědka W. P. B. byl klíčový pro posouzení právní kvalifikace jeho jednání, avšak soud prvního stupně pochybil, pokud jej jako svědka nevyslechl. Odvolací soud se sice snažil tuto vadu napravit, ale marně. Podle obviněného tak dokazování bylo neúplné a některé důkazy zůstaly opomenuty. Jednání obviněného nebylo prokázáno a nenaplňuje znaky zvlášť závažného zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (obviněný nesprávně odkazoval na §212 odst. 5 tr. zákoníku), pro který byl odsouzen. Podle něj rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zatíženo vadami, které odvolací soud neodstranil. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
7. Dovolání obviněného bylo zasláno k vyjádření nejvyššímu státnímu zastupitelství, které se k němu do konání neveřejného jednání nevyjádřilo.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
9. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
10. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný, je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento d ovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
11. Na úvod je třeba zmínit, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ač ve skutečnosti měl na mysli spíše dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal přezkumu rozhodnutí soudu odvolacího, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu, přestože byl (podle obviněného) v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Neoznačil tak správně ani dovolací důvod, na jehož základě by měl Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumat.
12. Toto pochybení však samo o sobě nebylo určující, aby Nejvyšší soud jen proto dovolání obviněného odmítl. Takto Nejvyšší soud rozhodl, jak bude vysvětleno dále, protože obviněným vznesené námitky neodpovídaly uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.
b) Námitky obviněného neodpovídající dovolacímu důvodu
13. Obviněný O. Ž. ve svém dovolání vytýkal rozhodnutím soudů nižších stupňů nesprávné zjištění skutkového stavu, k němuž tyto soudy dospěly údajným nesprávným způsobem hodnocení důkazů, případně též provedením neúplného dokazování a opomenutím některých důkazů. Hlavní námitkou bylo tvrzené zkrácení práv obviněného tím, že v hlavním líčení u soudu prvního stupně nebyl schopen výslechu ze zdravotních důvodů a že soud prvního stupně neprovedl výslech svědka W. P. B.
14. K tomu lze předeslat, že jde o opakované námitky, které obviněný uplatnil již v předchozích fázích trestního řízení a soudy nižších stupňů se jimi zabývaly. Navíc uvedené námitky neodpovídají uplatněnému a ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.
15. Obviněný především zpochybňoval procesní postup soudů nižších stupňů při zjišťování skutkového děje, tedy porušení pravidel týkajících se dokazování. Takové námitky ovšem vůbec neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, který je možno uplatnit, pokud soudy nižších stupňů nesprávně aplikují hmotné právo na správně zjištěný skutkový stav. Obviněný se ale domáhal jiné skutkové verze, odlišné od té, ke které na základě provedeného dokazování dospěly soudy nižších stupňů. V podstatě žádal přehodnocení některých důkazů a aplikaci hmotného práva na jiný skutkový stav, ač se soudy prvního i druhého stupně přiklonily k verzi jiné, kterou ve svých rozhodnutích přesvědčivě zdůvodnily. Navíc se shodnými námitkami se řádně vypořádal jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud, neboť byly též součástí obhajoby obviněného a obsahem podaného odvolání. Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002) .
16. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Z tohoto hlediska je nutné posuzovat i naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na jehož podkladě nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněný domáhal. Uvedený výklad zaujal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002 (publikovaném pod č. T 420. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
17. V tomto směru je třeba připomenout, že dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: Leges, 2018, str. 170 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu.
18. Nejvyšší soud nezjistil ani porušení základních práv obviněného, a to ani porušení práva na spravedlivý proces, jak obviněný naznačoval. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, resp. §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu]. V daném případě dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, neshledal. Soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu obsáhlé dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Samotná skutečnost, že se soudy nižších stupňů z různých verzí skutkového děje přiklonily k verzi uvedené v obžalobě a podpořené jednou skupinou důkazů, které nebyly nijak deformovány, přičemž tento svůj postup přesvědčivě zdůvodnily, tzv. extrémní nesoulad založit nemůže. Takto zjištěný skutek byl následně také správně právně kvalifikován podle odpovídajících ustanovení trestních zákonů.
19. Bez možnosti přezkumu na podkladě takto formulovaného dovolání (jako obiter dictum ) může Nejvyšší soud pouze na základě znalosti trestního spisu dodat, že předložené výhrady obviněného (zčásti jen obecné povahy) proti postupu soudů nižších stupňů nemají žádné opodstatnění. Není pravdou, že by vycházely z velmi omezeného penza důkazních prostředků a vůbec důkazy nehodnotily, jak uvádí obviněný, naopak především soud prvního stupně provedl poměrně rozsáhlé dokazování, aby si učinil plastický obraz o jednání obviněných, kteří se spolčili k trestné činnosti spočívající v dotačním podvodu, poškození finančních zájmů Evropské unie a souvisejícím daňovém podvodu. Obvinění totiž předstírali fiktivní dodání, fakturaci a úhradu nových strojů obchodní společností A. obchodní společnosti Ž., ač ve skutečnosti k dodání nových strojů nikdy nedošlo, za dodané nové stroje pak vydávali stroje jiné.
20. Podobně jako soud druhého stupně nedospěl ani Nejvyšší soud k závěru, že by byly hrubým způsobem porušeny základní zásady, jimiž je ovládáno trestní řízení, zejména pak zásady dokazování, případně že by soud prvního stupně zasáhl do základních lidských práv obviněného, jak obviněný v dovolání namítal. Dokazování bylo provedeno v rozsahu potřebném pro rozhodnutí soudu prvního stupně, byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to na základě všech provedených důkazů nejen jednotlivě, ale i v jejich souhrnu. Soud prvního stupně, s nímž souhlasil i soud druhého stupně, se důkazy podrobně zabýval a logickým způsobem i s ohledem na další důkazy se s nimi vypořádal.
21. Nedošlo podle Nejvyššího soudu ani k porušení práva obviněného na obhajobu tím, že v řízení u soudu prvního stupně nemohl vzhledem k nepříznivému zdravotnímu stavu vypovídat. Jak vyplývá z odůvodnění soudu prvního stupně a z přiloženého spisu, obviněný O. Ž. byl řádně vyslechnut v přípravném řízení a v řízení před soudem prvního stupně požádal, aby bylo provedeno hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, což předseda senátu odmítl. Obviněný následně využil svého práva nevypovídat, a proto byla v hlavním líčení podle §207 odst. 2 tr. řádu přečtena jeho výpověď z přípravného řízení. Odvolací soud i s ohledem na totožné odvolací námitky obviněného mu umožnil vypovídat ve veřejném zasedání, čehož obviněný přes původní negativní postoj obsáhle využil (viz též odůvodnění usnesení odvolacího soudu v bodě 11. na str. 5). Takový postup je zcela v intencích zajištění práva na obhajobu i práva na spravedlivý proces (obviněnému musí být alespoň jednou umožněno vystoupit před soudem se znalostí toho, co je mu kladeno za vinu, což bylo jistě dodrženo, a to jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v řízení před soudem druhého stupně). Obviněný tak měl možnost v průběhu trestního řízení ve všech jeho stadiích uplatnit vlastní obhajobu, na tomto svém právu nebyl nijak zkrácen. O bhajobou obviněného se také v naznačených směrech pečlivě zabývaly soudy prvního i druhého stupně v odůvodnění svých rozhodnutí, na něž je možno odkázat.
22. Pokud jde o námitku obviněného týkající se neprovedení výslechu svědka W. P. B., která podle obviněného měla být klíčová pro právní posouzení jednání obviněného, lze taktéž odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů, které se jí dostatečně zabývaly v odůvodnění svých rozhodnutí (srov. zejména body 14. až 17. na str. 14 až 15 a bod 49. na str. 22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Uvedený svědek byl předvolán třikrát k hlavnímu líčení a ani v jednom případě se nedostavil, protože se předvolání nepodařilo doručit, neboť na uvedené adrese pro doručování nebyl zastižen a nebyl známý. Jelikož se jednalo o státního příslušníka Polské republiky, byla využita mezinárodní justiční spolupráce, avšak ani polské orgány podle jejich sdělení nedisponovaly jinými kontaktními údaji a jiná adresa nebyla zjištěna. Soud prvního stupně proto v hlavním líčení zcela důvodně přečetl svědkovu výpověď z přípravného řízení podle §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu a vyhodnotil ji jako nevěrohodnou, vyhýbavou a nelogickou, což zevrubně vysvětlil. Odvolací soud se opakovaně pokoušel výslech svědka provést, jak vyplývá i z odůvodnění jeho usnesení (viz bod 13 na str. 5), avšak ani jemu se nepodařilo výslech svědka ve veřejném zasedání provést (k důvodům lze odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu), a proto od něj nakonec upustil. Takový postup lze také akceptovat.
23. Také námitky údajného splnění podmínek dotačního programu, neboť bylo skutečně pořízeno strojní vybavení, což má dokládat, že ve výrobní hale se stále nachází stroj Hurko, byly spolehlivě vyvráceny důkazy provedenými v řízení před soudem prvního stupně, který se velmi zevrubně zabýval osudem jednotlivých strojů konkrétních výrobních čísel, jednoznačně přitom vyloučil, že by obchodní společnost Ž. skutečně odebrala od obchodní společnosti A., jak bylo obviněnými deklarováno, stroje, na něž byly určeny dotační prostředky.
24. Lze tak uzavřít, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, aby na jeho základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a následně i v usnesení soudu druhého stupně. Své hodnotící úvahy poté oba soudy pečlivě vyložily v odůvodnění svých rozhodnutí, přičemž se nijak neodchýlily od výsledků dokazování, v rámci hodnocení jednotlivých důkazů nedošlo ze strany soudů k deformaci jejich obsahu a závěr o trestné činnosti obviněných vychází z logického vyhodnocení všech důkazů vyplývajících důkazních prostředků provedených v hlavním líčení. V tomto směru lze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 11 až 28), jehož skutková zjištění a hodnocení důkazů akceptoval i soud druhého stupně, jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení (zejména str. 5 a násl.).
IV. Závěrečné shrnutí
25. Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak byl dovolatelem uplatněn jen formálně. Ve skutečnosti jeho dovolací námitky neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu taxativně stanovenému v §265b tr. řádu, neboť směřují výlučně proti hodnocení důkazů a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním a proti procesním postupům soudů nižších stupňů.
26. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného O. Ž. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, učinil takové rozhodnutí v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 6. 2020
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D.
předseda senátu