ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.913.2020.1
sp. zn. 5 Tdo 913/2020-2682
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. M. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2019, sp. zn. 3 To 102/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 11/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 57 T 11/2012, byl obviněný M. M. uznán vinným pokračujícím zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil dílčími skutky popsanými pod body I. až III. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle §240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 11. 2019, sp. zn. 3 To 102/2019, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem II./1. a v celém výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině pod body I., II./2. až II./7. a III. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně uznal obviněného vinným skutkem totožným s dílčím útokem uvedeným ve zrušené části výroku o vině s tím, že obviněný zkrátil daň z přidané hodnoty (dále v textu jen ve zkratce „DPH“) za daňové období 1. čtvrtletí roku 2009 ve výši 239 416 Kč (na rozdíl od částky 239 425 Kč, jak bylo uvedeno ve zrušené části výroku o vině), a celkem tak za toto období i další období, ohledně nichž zůstal výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně nezměněn, ke škodě České republiky zkrátil daň obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o., ve vztahu k DPH za období leden 2009 až březen 2010 v celkové výši 14 750 894 Kč a ve vztahu k dani z příjmů právnických osob (dále v textu jen ve zkratce „DPPO“) za období roku 2009 ve výši 13 832 000 Kč, tedy v celkové výši 28 582 894 Kč. Podle §259 odst. 3 tr. řádu Vrchní soud v Praze znovu rozhodl o trestu tak, že obviněnému uložil stejný druh a výši trestu, jaký mu byl uložen soudem prvního stupně.
3. K tomu je třeba dodat, že citovaným rozhodnutím předcházel odsuzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 57 T 11/2012, s tím, že odvolání obviněného proti tomuto rozsudku zamítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 1. 2014, sp. zn. 3 To 133/2013, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné. Poté podal obviněný proti zmíněnému usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 710/2014, podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Uvedená rozhodnutí však byla vydána v řízení proti uprchlému a byla následně zrušena postupem podle §306a odst. 2 tr. řádu.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný M. M. podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 11. 2019, sp. zn. 3 To 102/2019, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Podle názoru obviněného se vrchní soud řádně nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, přičemž měl být zproštěn obžaloby. Skutková zjištění nebyla podle obviněného učiněna v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. řádu a důkazy nebyly hodnoceny podle §2 odst. 6 tr. řádu, proto rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, že se obviněný dopustil trestné činnosti, za kterou byl odsouzen. Jak dále obviněný zdůraznil, odvolací soud se nevypořádal se zjevnou nesrovnalostí mezi výší tržeb a nákladů obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o., přičemž tvrzený rozdíl mezi nimi označili za nepravděpodobný i znalci Ing. Eva Klapuchová a Ing. Jan Žiačik. Z výpovědí svědků a dalších provedených důkazů pak vyplývá, že obchodní společnost OVERLOCK TRADE, s. r. o., prováděla práce prostřednictvím subdodavatelů a prodávala zboží, které logicky musela nakoupit. Navíc, jak potvrdili všichni svědci, skutečně došlo ke zdanitelným plněním ze strany obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o., a proto existují značné pochybnosti o existenci a výši vzniklé škody, což má dopad i na právní kvalifikaci jednání obviněného. Obviněný považuje závěr soudů o nedodání fakturovaných plnění za spekulativní a odporující základním zásadám trestního řízení.
6. Obviněný rovněž vytkl, že se odvolací soud nekriticky spokojil se závěrem soudu prvního stupně, který neuvěřil tvrzením o dodání fakturovaných plnění odběratelům ze strany obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o., a považoval výpovědi odběratelů za účelové a nepravdivé. Konstatování, podle něhož v případě pravdivé výpovědi by odběratelé museli přiznat, že faktury sloužily toliko ke zkrácení jejich daňových povinností, přitom nevyplývá z provedeného dokazování. Obviněný pak v této souvislosti poukázal na skutečnost, že žádný z těchto odběratelů nebyl trestně stíhán v souvislosti s fakturací ve vztahu k obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o., pro daňovou či jinou trestnou činnost. Dále obviněný vyjádřil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, podle kterého nepředložil žádný důkaz k prokázání fakturovaného plnění ze strany obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o. V trestním řízení má totiž povinnost dokazovat vinu obviněného státní zástupce a obviněný není povinen prokazovat svou nevinu.
7. Podle obviněného nebylo spolehlivě prokázáno ani to, zda všechny subjekty, kterým obchodní společnost OVERLOCK TRADE, s. r. o., vystavila faktury, na jejich základě skutečně ve svých daňových přiznáních uplatnili nárok na odpočet DPH, přičemž soudy nevyhověly návrhu obviněného, aby bylo dokazování k této otázce doplněno vyžádáním zpráv od příslušných finančních úřadů.
8. Soudy nižších stupňů by podle názoru obviněného musely při řádném provedení důkazů dospět k závěru, že je namístě rozhodnout s ohledem na pochybnosti o jeho vině v souladu se zásadou in dubio pro reo a zprostit jej obžaloby.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a aby přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání
10. K dovolání obviněného M. M. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný nevznesl žádnou námitku, kterou by vytýkal nesoulad učiněných skutkových zjištění a zákonných znaků zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku nebo nesprávnost jiného hmotně právního posouzení. Obviněný pouze obecně vytýká, že skutková zjištění nebyla učiněna v souladu s ustanoveními §2 odst. 5 a 6 tr. řádu a že neposkytují podklad k závěru o jeho vině. V jednotlivostech pak obviněný vede na základě vlastního hodnocení důkazů skutkovou polemiku o výši daňově uznatelných nákladů, které vynaložila obchodní společnost OVERLOCK TRADE, s. r. o., v souvislosti s dodávkami fakturovaných plnění, čímž zřejmě mínil zpochybnit závěr o rozsahu zkrácení daní. Navíc se tato jeho polemika do značné míry míjí s podstatou jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Obviněný pak v dovolání nezmiňuje jediný konkrétní náklad, který měl v souvislosti s fakturovanými zdanitelnými plněními vzniknout zmíněné obchodní společnosti, ale brojí především proti závěru o fiktivnosti zdanitelných plnění. Soudy obou stupňů sice v odůvodnění svých rozhodnutí vyslovily pochybnosti, zda a v jakém rozsahu skutečně došlo ke zdanitelným plněním, avšak pouze v souvislosti s hodnocením skutkových námitek obviněného o výši vynaložených nákladů. Současně ovšem soudy konstatovaly, že pro závěr o fiktivnosti faktur sloužících ke snížení daňové povinnosti u odběratelů není v provedeném dokazování dostatek podkladů (viz bod 89. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
11. Jak dále státní zástupce zdůraznil, podstata trestné činnosti obviněného spočívala v tom, že v daňových přiznáních obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o., nepřiznával povinnost k DPH, resp. tato přiznání vůbec nepodával, ačkoliv uvedenou daň uplatňoval ve zdanitelných plněních fakturovaných vůči odběratelům jmenované obchodní společnosti, a dále nezahrnul její příjmy na podkladě příslušných faktur do přiznání k DPPO. Co se týče výše nákladů obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o., odvolací soud vyslovil jednoznačný závěr, že v souvislosti s dodávkami fakturovaných plnění nevyplývá ze žádného důkazu existence jiných nákladů kromě těch, které byly znalecky zjištěny (viz bod 9. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Především pak soudy nižších stupňů učinily jednoznačné zjištění, že obchodní společnost OVERLOCK TRADE, s. r. o., nezaplatila svým odběratelům fakturované částky (viz bod 90. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 9. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
12. Protože skutková zjištění učiněná ve věci ani po zrušení původních odsuzujících rozhodnutí nedoznala změn, lze podle názoru státního zástupce poukázat na právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 710/2014. Podle konstatování dovolacího soudu v něm obsaženého z hlediska daňové povinnosti obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o., a trestní odpovědnosti obviněného za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku je rozhodné, že obchodní společnost OVERLOCK TRADE, s. r. o., vystavovala faktury a přijímala platby představující zdanitelná plnění včetně částky DPH. K možným pochybnostem o reálnosti zdanitelných plnění Nejvyšší soud připomněl, že k závěru o jejich fiktivnosti neměly soudy dostatek důkazů. Státní zástupce rovněž považuje za irelevantní, a to i ze skutkového hlediska, námitku obviněného týkající se zjišťování, zda jeho odběratelé zohlednili jím vystavené faktury ve svých přiznáních k DPH. Ve vztahu k trestní odpovědnosti obviněného je totiž rozhodný rozsah zkrácení daňových povinností obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o.
13. Státní zástupce shrnul, že skutková zjištění vymezená v tzv. skutkových větách a v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů beze zbytku odpovídají znakům zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Námitky obviněného týkající se rozsahu zkrácení daně směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a navíc jsou do značné míry zaměřeny proti úvahám, které se objevily pouze v odůvodnění soudních rozhodnutí, což je z hlediska ustanovení §265a odst. 4 tr. řádu nepřípustné vytýkat.
14. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
15. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
16. Obviněný M. M. uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ten je naplněn, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
17. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
18. Obviněný M. M. však ve svém dovolání nevytkl soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nijak nekonkretizoval, které zákonné znaky pokračujícího zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož spácháním byl uznán vinným, nebyly naplněny. Obviněný totiž ve svých námitkách vyjádřil nesouhlas v podstatě jen se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s hodnocením některých důkazů, zejména svědeckých výpovědí a znaleckých posudků. Tím obviněný zpochybnil výsledky dokazování a shledal existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Námitky uvedeného charakteru se ovšem nijak netýkají právního posouzení toho skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, případně i odvolacího soudu, za nějž byl obviněný odsouzen, ani jiného hmotně právního posouzení. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno. Přitom soudy nižších stupňů (viz s. 14 až 47 rozsudku Městského soudu v Praze a s. 6 až 15 rozsudku Vrchního soudu v Praze) se velmi podrobně zabývaly hodnocením všech důkazů a těmi zjištěnými skutkovými okolnostmi, z nichž dovodily spáchání všech posuzovaných skutků (dílčích útoků), takže Nejvyšší soud odkazuje na jejich závěry.
19. Po pečlivém provedení a zhodnocení všech dostupných důkazů soud prvního stupně při respektování zásad ústnosti (§2 odst. 11 tr. řádu) a bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. řádu) a za dodržení zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. řádu) dospěl ke skutkovému stavu, jehož správnost nemůže Nejvyšší soud bez dalšího zpochybňovat. Právní úprava způsobu rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání totiž předpokládá, že v tomto řízení se nebude provádět dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to ve značně omezeném rozsahu, přičemž bude zaměřené výlučně k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o dovolání (viz §265r odst. 7 tr. řádu). Proto Nejvyšší soud nemůže být oprávněn pouze na podkladě spisu a bez možnosti, aby sám zopakoval provedené důkazy za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a jejich hodnocení provedené soudy nižších stupňů. Navíc je nepřípustné, aby Nejvyšší soud jen na podkladě spisu dával pokyny soudům nižšího stupně, jak mají hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům mají dospět po takovém hodnocení důkazů. To ostatně není oprávněn činit ani odvolací soud, jak již bylo v minulosti opakovaně judikováno (např. v rozhodnutích pod č. 36/1968, č. 57/1984, č. 53/1992-I. a č. 20/1997 Sb. rozh. tr.), tím spíše to nepřísluší Nejvyššímu soudu, který rozhoduje o dovolání jako mimořádném opravném prostředku, jež je určeno k nápravě zákonem vymezených procesních a hmotně právních vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé.
20. Pokud jde o námitky, podle kterých soud prvního stupně nevyhověl některým důkazním návrhům obviněného (konkrétně jde o zprávy příslušných finančních úřadů prokazující, že všechny subjekty, kterým obchodní společnost OVERLOCK TRADE, s. r. o., vystavila faktury za dodané plnění, ve svých daňových přiznáních uplatnily nárok na odpočet DPH), tyto rovněž neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a Nejvyšší soud k nim nad rámec tohoto důvodu dovolání uvádí následující. V trestním řízení – a to podobně jako v jiných typech soudního řízení – závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr vyplývá z ustanovení čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu je pak zřejmé, že obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhů na doplnění dokazování (obdobně viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95, publikovaný pod č. 81 ve svazku 4 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Není tedy povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. V posuzované věci je sice pravdou, že soud prvního stupně opomněl zdůvodnit odmítnutí návrhu obviněného na provedení důkazu zprávami příslušných finančních úřadů. Nicméně odvolací soud pod bodem 9. na s. 10 svého rozsudku pečlivě a vyčerpávajícím způsobem uvedl, z jakých skutečností vyplývá závěr, že odběratelé obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o., jí fakturované plnění zahrnuli do svých nákladů či vstupů v případě DPH, a že je tedy nadbytečné provedení důkazu zprávami příslušných finančních úřadů. Nejvyšší soud se ztotožnil s touto argumentací a stejně jako odvolací soud neshledal ve zmíněném opomenutí soudu prvního stupně vadu, která by zakládala nezákonnost jeho rozhodnutí.
21. Pod uplatněný dovolací důvod nespadá ani námitka obviněného, jejímž prostřednictvím vytýká porušení pravidla „in dubio pro reo“, tj. postupu v pochybnostech ve prospěch obviněného, vyplývajícího ze zásady presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, §2 odst. 2 tr. řádu). I v tomto případě jde o institut trestního práva procesního, takže ani případné porušení uvedeného pravidla není způsobilé založit existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navíc soudy nižších stupňů nemohly mít na podkladě provedených důkazů žádné důvodné pochybnosti o tom, že se posuzované skutky (dílčí útoky) staly a že pachatelem pokračujícího trestného činu je právě obviněný, takže nebylo možné, aby rozhodly jinak, tj. ve prospěch obviněného.
22. Stejně je tomu i v případě námitky, kterou obviněný zpochybnil výši zkrácených daní a s tím související právní kvalifikaci jím spáchaného trestného činu, neboť tím ve skutečnosti vytýká hodnocení provedených důkazů a zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů. Výhrada tohoto charakteru tedy svým obsahem nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a ani jiný ze zákonných dovolacích důvodů.
23. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá ani výtka obviněného, podle které měli být trestně stíháni i příjemci plnění od obchodní společnosti OVERLOCK TRADE, s. r. o. Jde totiž obsahově o námitku zpochybňující procesní zásadu, konkrétně zásadu obžalovací, kterou je ovládáno trestní řízení (viz §2 odst. 8 tr. řádu), tj. trestní stíhání před soudy je možné vést jen na základě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce. Soudy proto v souladu s ustanovením §220 odst. 1 tr. řádu mohou rozhodovat pouze o obviněném a o skutku, který je uveden v podané obžalobě, a v zásadě nejsou oprávněné vyjadřovat se k tomu, zda a které další osoby měly být trestně stíhány a případně obžalovány a postaveny před soud.
V. Závěrečné shrnutí
24. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných úvah a zjištění dospěl k závěru, že obviněný M. M. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které
mu předcházelo.
25. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu