ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1082.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 1082/2020-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání obviněného Z. T., nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 3 To 109/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 T 3/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. T. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2020, sp. zn. 7 T 3/2020, byl obviněný Z. T. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tak, že
ačkoliv mu byla dne 26. 7. 2019 prokazatelně doručena do vlastních rukou výzva k nastoupení trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 5. 2019, č. j. 72 T 69/2019-147 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2019, č. j. 4 To 143/2019-169, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2019, jímž byl odsouzen pro zločin loupeže podle §173 odstavec 1 trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 2 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, s nástupem trestu nejpozději do 5 pracovních dnů od doručení výzvy v době od 08:00 do 16:00 hodin ve Vazební věznici v Ostravě,
přesto v období od 16:01 hodin dne 2. 8. 2019 do 15:50 hodin dne 24. 11. 2019 ve Vazební věznici Ostrava, ani nikde jinde, dobrovolně nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, přičemž v nástupu do výkonu trestu odnětí svobody mu nebránila žádná závažná překážka a do výkonu trestu odnětí svobody musel být dodán v 15:50 hodin dne 24. 11. 2019 orgány Policie České republiky.
2. Za toto jednání byl obviněný podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
3. Proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání směřující výhradně do výroku o trestu, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 3 To 109/2020, podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. Shrnul stručně obsah odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů stran výše uloženého trestu a opakovaně vyslovil nesouhlas s těmito závěry. Nepřiměřenou přísnost trestu spatřoval i s ohledem na délku posledního trestu uloženého ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 69/2019 za zločin loupeže v trvání 2 roků a 2 měsíců. Soud prvního stupně v jeho prospěch jako polehčující okolnost nezohlednil doznání a snahu po nápravě, tudíž uložený trest neobsahuje výchovný, nýbrž pouze represivní prvek. Trest mohl být uložen ve výměře nižší, než v jedné třetině zákonné trestní sazby, popř. bylo možno rozhodnout o upuštění od potrestání podle §46 odst. 1 tr. zákoníku s ohledem na již zmíněný trest uložený v jiné trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 69/2019.
5. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání po rekapitulaci ve věci dosud provedeného řízení a podstatného obsahu soudních rozhodnutí a dovolání obviněného uvedla, že dovolatel uplatnil námitky známé již z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Byl mu však uložen trest v zákonné trestní sazbě, který odpovídá všem rozhodným hlediskům. Poukázala na to, že dovolání je mimořádný opravný prostředek nenabízející opakovaný přezkum vyhrazený řádnému opravnému prostředku, resp. možnost přezkumu věci ve třetím stupni. Uplatněnými námitkami se již dostatečně zabýval odvolací soud a nelze je považovat za důvodné.
7. Jelikož bylo dovolání podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř., navrhla je státní zástupkyně odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. I pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí vyjádřila podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a vyhovuje obligatorním náležitostem ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je naplněn, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Pochybení spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu může nastat jen v případech těch druhů trestů, které mají sazbu vymezenu trestním zákoníkem. Trest odnětí svobody je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (např. bez splnění podmínek podle §59 nebo §108 tr. zákoníku), tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, jestliže je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby apod.
11. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa). Z logiky věci i obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě.
12. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
13. Z tohoto pohledu je patrné, že argumenty dovolatele zákonnému rozsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. neodpovídají, proto Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
14. Argumentace obviněného byla uplatněna ve vztahu k výroku o trestu, který se mu jevil nepřiměřeně přísným a poukazoval i na možnost uložení trestu mírnějšího či upuštění od potrestání podle §46 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto ohledu jde však o námitky, které se zcela míjí s uplatněnými důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. a nejsou podřaditelné ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Uložení nepřiměřeně přísného, nebo naopak mírného trestu v důsledku nesprávného vyhodnocení kritérií podle §39, 41 a 42 tr. zákoníku nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit právě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr ․ ř. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Takové pochybení však dovolatel nevytýkal. Nakonec ze samotné výrokové části rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že trest odnětí svobody byl uložen jako druh trestu, který zákon v ustanovení §337 odst. 1 tr. zákoníku výslovně připouští, a pokud jde o konkrétní výměru v trvání 8 měsíců, jde o trest nikoli mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným (trest odnětí svobody až na 2 léta).
15. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17). O takovou situaci se ale v posuzované věci nejedná.
16. Soud prvního stupně, který obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, přesvědčivě a detailně vyložil, jakými úvahami se při ukládání trestu řídil (viz body 8. – 9. rozsudku). Zohlednil jak polehčující okolnost doznání, tak přitěžující okolnosti v podobě osoby obviněného zatížené recidivou, doby vyhýbání se výkonu trestu odnětí svobody i spáchání trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení v jiné jeho trestní věci. Právě s přihlédnutím k preventivní i represivní složce trestněprávní sankce volil nalézací soud konkrétní výměru trestu v jedné třetině zákonné trestní sazby. Stejná východiska použil i soud odvolací (viz body 8. - 11. usnesení), který doplnil i rozvedení úvah o nutném uložení trestu odnětí svobody spojeného s přímým výkonem podle §55 odst. 2 tr. zákoníku a nemožnosti upuštění od potrestání podle §46 odst. 1 tr. zákoníku, a to zejména s ohledem na dosavadní závadový životní styl obviněného. Proti takovým závěrům nelze mít žádných výhrad. Argumentace soudů je přiléhavá, vypořádává se se všemi námitkami i návrhy obhajoby (které v nezměněné podobě uplatnil obviněný ve svém dovolání) a trest obviněnému uložený je nutno považovat za adekvátní. Lze tedy uzavřít, že soudy uvážily všechny okolnosti relevantní z hlediska druhu a výměry trestu a jejich závěry jsou vyvážené. Trest, který byl obviněnému takto uložen, není extrémně přísný a zjevně nespravedlivý. K případnému zásahu dovolacího soudu tudíž není dán žádný důvod. Nelze se ztotožnit ani s tvrzením, že „nebyla zhodnocena možnost uložení mírnějšího trestu či možnost upuštění od potrestání“, neboť takové možnosti výslovně k návrhu obhajoby posoudil a zakomponoval do svého odůvodnění ve shora uvedených pasážích jak nalézací tak i odvolací soud.
17. Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth