ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1488.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1488/2019-2295
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. S. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2019, č. j. 6 To 81/2019-2170, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 197/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2019, č. j. 9 T 197/2017-1954 , byl obviněný M. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným ad 1) zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a ad 2) zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku. Těchto trestných činů se dopustil tím, že
1.
dne 21. 5. 2017 v době okolo 04:00 hodin, v Ostravě – Porubě na ulici XY v bytě č. XY poté, co po předchozí vzájemné telefonické dohodě přišel do bytu poškozené Š. S., narozené XY, který si odemkl klíči, jež mu předala již dříve poškozená, po předchozím rozhovoru a konzumaci alkoholu v kuchyni šel za poškozenou do ložnice, kde si nejprve sedl na postel, začal poškozenou hladit, líbat po těle a naléhat na ni v úmyslu vynutit si na ní pohlavní styk, což poškozená opakovaně odmítla a požadovala po něm, aby svého jednání zanechal, jelikož s ním nechce mít pohlavní styk, přesto obžalovaný na poškozenou, ležící v posteli na zádech, nalehl svým tělem, sundal jí pyžamové kalhoty a triko a přestože mu poškozená opakovaně řekla, aby svého jednání zanechal, že to nechce, jí chytil a držel pravou rukou ruce nad hlavou a za výslovného nesouhlasu poškozené jí roztáhl nohy a zasunul penis do pochvy a přes slovní odpor poškozené na ní vykonal pohlavní styk s ejakulací do pochvy poškozené, načež se poškozená odešla do koupelny umýt a obléct, nato šla do kuchyně bytu, kde sdělila obžalovanému, aby poté, co se vyspí, odešel, po 40 minutovém rozhovoru o jejich vztahu obžalovaný odešel do ložnice, kam se po chvíli vrátila i poškozená a přistihla obžalovaného, jak sedí v posteli a kontroluje obsah jejího mobilního telefonu, obžalovaný po poškozené začal křičet, vulgárně jí nadávat, proto utekla do dětského pokoje, kde se zavřela a držela dveře, neboť v zámku nebyl klíč, ale obžalovaný dveře otevřel, uchopil ji za obě ruce, které měla skrčené před obličejem, za ruce ji táhl do ložnice, kde ji hodil na postel, sundal jí pyžamové kalhoty a triko, přitom ji neustále fackoval dlaní po obličeji, který si snažila chránit rukama, snažila se mu uhýbat a vykroutit se, házel s ní po posteli, křičel na ni, aby držela, potom ji otočil na břicho, silně jí zatlačil na bedra, chytil jí za ruce, které jí zkřížil za zády, pak ji uchopil v oblastí kyčlí a zvedl ji do kleku s obličejem na posteli, ruce jí držel zkřížené za zády a druhou rukou jí chytil za vlasy, čímž ji znehybnil a opět jí zasunul penis do pochvy a přes nesouhlas, aktivní fyzický odpor, pláč a prosby poškozené na ní vykonal pohlavní styk s ejakulací do pochvy poškozené při neúspěšných pokusech o pohlavní styk anální, poškozenou znovu udeřil s tím, že je drzá, a odešel do koupelny, odkud se po chvíli vrátil, ujišťoval se, že poškozená jeho jednání neoznámí policii, poškozená mu řekla, aby okamžitě odešel z jejího bytu s tím, že to nikomu neřekne, v té chvíli nevěděla, kde jsou klíče od bytu a její mobilní telefon, dveře byly zamčené, obžalovaný si pak lehl v ložnici do postele a sdělil jí, že až se vyspí, sbalí si věci a odejde, proto šla do obývacího pokoje, kde ležela na sedací soupravě, asi po dvou hodinách, již popoledni, šla do ložnice, vzbudila obžalovaného a znovu ho žádala, aby opustil její byt, došlo mezi nimi ke slovní rozepři, v jejímž průběhu se přesunuli do obývacího pokoje k sedací soupravě, kde mezi nimi došlo i k fyzické rozepři, při níž poškozená kopla obžalovaného do hrudníku když se ji pokusil uchopit za nohy, načež obžalovaný reagoval tím, že poškozenou opakovaně nejméně desetkrát udeřil pěstmi do hlavy, horní části těla a do boku, čemuž se bránila jen tím, že si rukama kryla obličej, pak ji vzal do náruče a odnesl do ložnice, hodil ji na postel, sundal jí pyžamové kalhoty, otočil ji do polohy na kolenou, zatlačil na bedra, uchopil v oblastí kyčlí, držel jí ruce za zády, druhou rukou jí tahal za vlasy a fackoval, a přitom jí znovu zasunul penis do pochvy a vykonal pohlavní styk, přičemž u něj došlo k ejakulaci na břicho a obličej poškozené se slovy „tu máš ty děvko“, přičemž poškozená celou dobu plakala, snažila se mu uhýbat a vykroutit se, bránila se, křičela, vyhrožovala, opakovaně ho žádala, aby z bytu odešel, což krátkodobě učinil v době od 15:20 do 16:00, poté poškozené na její opakovanou žádost vrátil mobilní telefon a byt opustil až v době okolo 18:00 hodin, kdy jí vrátil též dva klíče od jejího bytu a vchodu do domu, přičemž poškozené Š. S. způsobil zranění, spočívající ve zhmoždění měkkých tkání s krevními podlitinami na čele vpravo, na levé tváři, na hrudníku, v rozsahu paží a levého předloktí, kterážto zranění si vyžádala lékařské ošetření v chirurgické ambulanci H. v Hlučíně s dobou léčení v délce do 7 dnů bez vystavení pracovní neschopnosti,
2.
v blíže nezjištěné době okolo 21:33 hodin dne 3. 6. 2017 v Ostravě – Porubě na ulici XY v přízemí domu v bytě č. XY poté, co vnikl do bytu poškozené Š. S., narozené XY, přes pootevřené zajištěné balkonové dveře, vstoupil do ložnice, kde poškozená v tu dobu v posteli spala, obkročmo si na ni sedl, udeřil ji do hlavy, čímž ji vzbudil, vulgárně jí nadával a nejméně osmkrát ji udeřil dlaní do obličeje, který si chránila rukama a snažila se schovat v rohu postele, tahal ji za vlasy, čemuž se snažila bránit a volat o pomoc, obžalovaný jí zakrýval ústa rukou a polštářem, vyhrnul jí nátělník, poškozená se snažila uhýbat a vykroutit se, přičemž obžalovaný se pokoušel do ní vniknout ztopořeným penisem, což se mu přes aktivní odpor poškozené nedařilo, proto ji přetočil na bok a následně na břicho, nalehnul na ni, hlavu jí zatlačil do polštáře, nadzvedl ji v oblasti pánve a zasunul jí penis do pochvy a vykonal pohlavní styk s následnou ejakulací, následně vyběhl z ložnice do obývacího pokoje a ihned se vrátil zpět s prádelní šňůrou, otočil poškozenou v posteli na břicho, svázal jí nejprve pevně ruce v zápěstích za zády a nohy v kotnících do tzv. kozelce a otočil na bok, punčochami jí ucpal ústa a svázal je vzadu na hlavě, řekl poškozené, že má alibi, že mu nikdy nedokáže, že u ní byl, že má lidi, kteří mu potvrdí, že byl jinde a nato okolo 22:30 hodin odešel z ložnice, kterou zamknul a byt opustil, kdy poškozená se pokoušela křičet o pomoc přes roubík, okolo 01:30 hodin dne 4. 6. 2017 se vrátil do ložnice s nožem, přetočil poškozenou, rozřezal provazy na rukou i nohou a uvolnil jí roubík, který také přeřezal a pak si k poškozené sedl na postel, vzal ji do náručí a řekl jí „ty ale vypadáš, K., co jsem ti to udělal“, nato ji uchopil za zápěstí levé ruky a chtěl ji obejmout, poškozená mu nadávala a žádala ho, aby opustil její byt, na což odpověděl, že si za to může sama, že si to spolu ještě rozdají a začal ji znovu fackovat, opět ji otočil na břicho a zvedl ji tak, aby klečela na kolenou, pak ji položil na břicho a snažil se do ní neúspěšně vniknout penisem, z nočního stolku vzal lubrikační gel, kterým poškozenou namazal v rozkroku, přitom jí zasunul prsty do pochvy a následně znovu zasunul penis do pochvy a vykonal pohlavní styk, přičemž u něj nedošlo k ejakulaci, kdy na poškozenou neustále křičel a udeřil ji rukou sevřenou v pěst do boku, snažil se jí vsunout ztopořený penis do úst v okamžiku, což se mu podařilo, ale poškozená jej ihned kousla, proto na ni zakřičel a uhodil ji pěstí do oblasti pravého spánku a dal jí nejméně pět facek oběma rukama, potom zůstal ležet v posteli a chtěl spát, poškozená musela ležet vedle něj, poté s poškozenou chodil po bytě, na žádost jí vrátil mobilní telefon, poté vyběhla poškozená z ložnice, kterou zamkla a cestou do dětského pokoje volala v 03:19:35 hodin tísňovou linku 112, kde nahlásila jen jméno a adresu, neboť obžalovaný již vylomil dveře ložnice, běžel za ní, vzal jí telefon z ruky, hovor v 3:20:39 hodin přijal, nic neříkal, ona křičela o pomoc, obžalovaný se oblékl a z bytu do 03:23 hodin dne 4. 6. 2017 utekl pryč, přičemž poškozené Š. S. způsobil zranění, spočívající ve zhmoždění měkkých tkání s krevními podlitinami v koutcích úst a na rtech, v pravé spánkové krajině hlavy, v oblasti levého lokte a přilehlého předloktí, na zevní ploše levého předloktí, na hřbetu levé ruky a na zadní straně levého stehna, v oděrce kůže na pravé hýždí, a ve zhmoždění v dolní části předloktí a v oblasti kotníků s krevními podlitinami i s oděrkami kůže s přítomností strangulačních rýh, dále v podvrtnutí krční páteře a v parestézii při postižení nervu v důsledku úvazů, kterážto zranění si vyžádala lékařské ošetření v úrazové ambulanci centrálního příjmu s Emergency a v neurologické ambulanci N. v Ostravě, bez hospitalizace, s obvyklou dobou léčení v délce 2 týdnů a dále se u poškozené rozvinula reakce na stres s masivní úzkostí, nespavostí, sociální inhibicí, nechutenstvím, kdy v úkonech běžného života byla takto omezena po dobu 10 dnů.“
2. Obviněný byl za tyto trestné činy odsouzen podle §185 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu způsobenou trestným činem ve výši 5.127 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 272.771 Kč poškozené Š. S., která byla se zbytkem svého nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázána podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného a poškozené proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 4. 2019, č. j. 6 To 81/2019-2170 , jímž z podnětu obou odvolání zrušil podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 372.771 Kč. Podle §229 odst. 1, 2 tr. ř. poškozenou odkázal s nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Martina Janoty dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
5. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedl, že v části, v níž odvolací soud jeho odvolání nevyhověl, ho fakticky zamítl, přestože v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Vadu v řízení před nalézacím soudem shledává v porušení jeho práva na spravedlivý proces, konkrétně práva vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy. Toto porušení mělo spočívat v tom, že v hlavním líčení nebyl proveden výslech poškozené. S odkazem na ustanovení §211 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. byly přečteny protokoly o výpovědi poškozené, aniž by však pro tento postup byly splněny zákonné podmínky. Jedná se přitom o klíčový důkaz, na němž soudy svá rozhodnutí založily. Nesplnění podmínek pro čtení protokolu o výpovědi poškozené vyvozuje z toho, že obhájci dovolatele nebylo umožněno dokončit výslech poškozené ze dne 16. 8. 2017, a to z časových důvodů. Tvrdí, že obhájce nedostal prostor, aby položil všechny zamýšlené otázky a následně policejní komisař požadavek obhajoby na položení dalších otázek vyhodnotil jako „návrh obhájce na další výslech poškozené“, ačkoli on žádný další výslech nenavrhoval a pouze při probíhajícím výslechu hodlal položit otázky. Vyjádřil také nesouhlas s reakcí odvolacího soudu na tuto námitku. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky ustanovení §211 odst. 3 tr. ř., je podle jeho názoru nepodstatné, jakým způsobem se k poškozené choval po zahájení trestního stíhání a v průběhu hlavního líčení dne 11. 6. 2018. Popsal průběh tohoto hlavního líčení a není mu zřejmé, z čeho odvolací soud dovodil jeho snahu působit na poškozenou a zastrašit ji před jejím výslechem. Výslech poškozené nijak neznemožnil.
6. Soudy podle názoru obviněného ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1) vybudovaly závěry pouze na výpovědi poškozené a z důkazů vycházejících z jejích tvrzení (např. svědectví svědkyně M. nebo lékařské zprávy H.). V rozporu s nimi je podle jeho názoru znalecký posudek MUDr. Smatanové, jelikož u poškozené nebyla objektivizována žádná zranění považovaná za typická pro popisovanou sexuální agresi. Z toho vyvozuje, že k ní vůbec nedošlo. Poukazuje na to, že soudy uvěřily verzi poškozené, která není tak pravděpodobná jako verze jím tvrzená. Za tohoto stavu soudy měly rozhodnout v jeho prospěch. Závěry obsažené ve znaleckém posudku MUDr. Smatanová učinila i na podkladě fotografií, lékařských zpráv či prohlídky těla poškozené a dovodila závěr, že tato zranění nejsou pro sexuální agresi typická, a proto musela být způsobena jiným způsobem. Obviněný polemizuje s hodnocením odvolacího soudu v bodě 15. Hodnocení zranění znalkyní odpovídá jeho výpovědi, kdy přiznal, že poškozenou bil. Nijak však tato zranění neprokazují, že poškozenou znásilnil. Ta se o znásilnění nezmínila ani v následné facebookové komunikaci s ním, nezmínila se o něm ani svědkům K. a R. Tyto skutečnosti podle jeho názoru zásadně zpochybňují verzi poškozené o jejím znásilnění dne 21. 5. 2017.
7. Ve vztahu ke skutku ad 2) poznamenal, že znalkyně MUDr. Smatanová nedospěla ke zjištění, že by byla objektivizována zranění svědčící o sexuální agresi. Ani závěry analýzy DNA nepotvrzují, že by s ním poškozená měla uvedeného dne nechráněný pohlavní styk s ejakulací do pochvy. Zhodnocení soudů, podle nichž byl vzorek znehodnocen v důsledku nedostatečného nastřižení obalu vzorku, pokládá za předpojaté. Jejich úvaha vychází z presumpce spáchání skutku dovolatelem. Navíc tato skutečnost neimplikuje znehodnocení vzorku, a to tím spíše, pokud byl zachován úplný ženský profil DNA. Nadto nebylo nedostatečné nastřižení obalu prokázáno, jelikož svědecké výpovědi M. a B. jsou v rozporu. Znásilnění poškozené nebylo potvrzeno ani lékařskou zprávou Městské nemocnice Ostrava. Tato zjištění umožňují učinění závěru, že k tvrzenému znásilnění nedošlo. Tato skutečnost zakládá podle jeho názoru extrémní rozpor mezi skutkovými závěry napadeného rozhodnutí a provedenými důkazy. Dovolatel akcentoval, že závěrům napadeného rozhodnutí odporují i další zajištěné důkazy (v prostoru balkónových dveří, jimiž se měl dostat do bytu, nebyly nalezeny žádné daktyloskopické, biologické či pachové stopy, ze stop č. 7 a 8 byla zjištěna DNA jiného muže, svědkyně H. vyloučila, že by v době, kdy mělo dojít k zápasu a následnému znásilnění, slyšela jakýkoli hluk, poškozený zámek hlavních dveří vylučuje možnost, by se do bytu poškozené následně vrátil vchodovými dveřmi). Klíčová skutková zjištění jsou proto podle jeho názoru v rozporu s provedenými důkazy a nebylo bez rozumných pochybností prokázáno, že se vytýkaného jednání dopustil. Způsobem hodnocení důkazů proto bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby v celém rozsahu, popř. aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně poukázal na obsahové vymezení dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů. Následně sdělil, že námitky obviněného pod jím vytýkané (ani žádné jiné) dovolací důvody podřadit nelze. Obviněný v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení. Obsahem jeho mimořádného opravného prostředku jsou totiž výlučně jen opakované výhrady skutkové a procesní povahy založené na nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů soudy, na údajných procesních nedostatcích, jejichž důsledkem bylo nepřípustné čtení výpovědi poškozené z přípravného řízení, a na zpochybnění nalézacím soudem učiněných skutkových zjištění.
10. Rovněž výhrada zásadního (tedy extrémního) rozporu provedených důkazů a skutkových zjištění směřuje v podstatě proti způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Sama o sobě však žádný dovolací důvod naplnit nemůže. Po přezkoumání spisového materiálu přitom ve shodě s Krajským soudem v Ostravě státní zástupce zastává názor, že Okresní soud v Ostravě realizoval pečlivé a obsáhlé dokazování odpovídající požadavkům §2 odst. 5, 6 tr. ř. Provedl ho tedy v rozsahu nezbytném pro náležité objasnění věci a důkazy také řádně vyhodnotil. V rozsudku přitom srozumitelně vymezil ty důkazy, které obviněného usvědčují a jež odůvodňují naplnění všech znaků skutkové podstaty stíhaných trestných činů. Vědom si diametrálně odlišných tvrzení obviněného na straně jedné a poškozené na straně druhé soud současně neopomenul zabývat se i posouzením jejich věrohodnosti. Uzavřel-li přitom v návaznosti na hodnocení všech provedených důkazů, že pravdivým je popis událostí podaný poškozenou a nikoli účelová a postupně se vyvíjející obhajoba obviněného, jde o závěr logický, který z provedených důkazů vyplývá. Svým povinnostem se pak nezpronevěřil ani Krajský soud v Ostravě, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a k jeho výhradám se vyjádřil.
11. Ke skutkovým námitkám obhajoby státní zástupce doplnil, že je nepochybné, že klíčovým usvědčujícím důkazem, nikoli však důkazem jediným, je věrohodná výpověď poškozené Š. S. učiněná v průběhu přípravného řízení. Poškozená, jako zvlášť zranitelná oběť, se k věci vyjadřovala opakovaně v přípravném řízení i před znalkyněmi, přičemž popis podstatných okolností byl vždy shodný a v podstatě odpovídal popisu jednání obviněného tak, jak je prezentováno ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Tato výpověď byla u hlavního líčení čtena, přičemž shodně s oběma soudy je státní zástupce přesvědčen, že se tak stalo za splnění všech zákonných podmínek vymezených v §211 odst. 3 písm. a) i b) tr. ř. Doplnil, že obviněný se mýlí, pokud v bodě 3.8 dovolání tvrdí, že nebyla-li splněna podmínka pro čtení výpovědi předpokládaná v §211 odst. 3 písm. a) tr. ř., je irelevantní zkoumání zbylých podmínek v §211 odst. 3 písm. b) či c) tr. ř., neboť ty by mohly být naplněny pouze v případě současné existence podmínky první [tedy té, jež je vymezena v §211 odst. 3 písm. a) tr. ř.]. Tato úvaha je nesprávná a ze zákona podle jeho názoru nevyplývá. Návětí §211 odst. 3 tr. ř. určuje základní předpoklady pro čtení výpovědi svědka (a jejich naplnění obviněný nezpochybňuje), přičemž pro čtení takové výpovědi u hlavního líčení ještě musí být krom nich splněn i některý z dalších alternativně stanovených předpokladů vymezených pod písmeny a), b) či c) odstavce 3. V konkrétním případě přitom postačí splnění jen jednoho z těchto předpokladů [viz spojka „nebo“ mezi textem pod písmenem b) a pod písmenem c)], ale může jít i o jejich kombinaci (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 2650 s.). Tak tomu bylo i v posuzované trestní věci, neboť oba soudy dospěly k odůvodněnému závěru, že pro čtení výpovědi byly splněny jak podmínky §211 odst. 3 písm. a) tr. ř., tak navíc i podmínky předpokládané v §211 odst. 3 písm. b) tr. ř.
12. V reakci na dovolatelem popisované chování u hlavního líčení, které podle jeho subjektivního názoru nemohlo být aspektem znemožňujícím výpověď poškozené, státní zástupce zmínil, že obviněný zcela pomíjí své předešlé chování, tedy dopisy zasílané poškozené z vazby. Tyto mnohdy obsahovaly skryté a dvojsmyslné hrozby či přísliby finančního plnění pro poškozenou pro případ, že své oznámení „stáhne“. Již toto jednání osvědčuje, že poškozená byla objektem zastrašování a příslibů výhod, jež měly ovlivnit její výpověď ve prospěch dovolatele. Koneckonců manipulativní chování dovolatele je do jisté míry patrno i z toho, že v návaznosti na komunikaci s ním významně upravila svou původní výpověď v jeho prospěch také svědkyně R. K. (jak na to upozornil odvolací soud v odstavci 20. odůvodnění svého usnesení).
13. Výpověď poškozené nezůstala osamoceným usvědčujícím důkazem. Byla provedena celá řada dalších důkazů, které její výpověď podporují. Kromě výpovědí některých svědků nelze podle státního zástupce pominout např. obsah vzájemné komunikace poškozené a obviněného, kde je z jeho mnohých sdělení patrno, že vytýkané jednání připouští a za toto se omlouvá. Státní zástupce připomenul protokol o ohledání místa činu s fotografiemi bytu, fotodokumentaci zranění poškozené, záznam telefonátu na tísňovou linku č. 112, stopu DNA zajištěnou na zápěstí poškozené, která s pravděpodobností 5,02 x 10 13 náleží právě obviněnému, jakož i lékařské zprávy a znalecké posudky. Zpochybnění znaleckého posudku MUDr. Smatanové považuje za účelovou a vadnou interpretaci závěrů této znalkyně, která nic takového netvrdila. Obdobně nejsou důkazem vyviňujícím obviněného ani chybějící profil DNA na stěru z pochvy poškozené, či absence daktyloskopických a pachových stop a spermatu na povlečení. I k těmto výhradám dovolatele se přitom oba soudy opakovaně a vyčerpávajícím způsobem vyjádřily. Poukázal rovněž na znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví psychologie, které krom jiného dávají odpověď na to, proč se obviněný trestné činnosti dopustil a z jakého důvodu poškozená ihned nenahlásila již první znásilnění, k němuž došlo v brzkých ranních hodinách dne 21. 5. 2017.
14. V návaznosti na závěry plynoucí ze znaleckých posudků znalkyň MUDr. Dany Skřontové a PhDr. Renaty Koláčkové a dále znalkyň MUDr. Šárky Grussmanové a Mgr. Niny Grossmanové státní zástupce konstatoval, že správným skutkovým zjištěním byla přiřazena i odpovídající právní kvalifikace stíhaného jednání. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. doplnil, že dovolatelem uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto nemohou být ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
15. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
a) obecná východiska
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
22. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
b) vlastní posouzení dovolání
25. Obviněný ve svém dovolání uvedl dvě roviny námitek, jednak týkající se přípustnosti čtení protokolů o výsleších poškozené z přípravného řízení podle §211 odst. 3 písm. a), b) tr. ř., což podle jeho mínění naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. a jednak týkající se extrémního rozporu mezi skutkovými závěry napadeného rozhodnutí a provedenými důkazy, což podle jeho mínění naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zároveň uvedl, že nebyla respektována zásada in dubio pro reo a došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces.
26. Námitka nesplnění zákonných podmínek pro čtení protokolu podle §211 odst. 3 tr. ř. je námitkou procesní. Nemůže naplnit žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., což je podmínkou pro úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v dovolatelem zvolené variantě, tedy že v řízení byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Stejně tak námitky přiřazené dovolatelem k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Je tomu tak proto, že uvedený dovolací důvod slouží k nápravě vad spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolatel však vznesl námitky skutkového a procesního charakteru, kdy zpochybňuje hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Předkládá vlastní verzi událostí a hodnocení důkazů, z nichž vyvozuje udávané rozpory. Námitky tohoto charakteru však neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů a nejsou způsobilé vyvolat přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Případná reakce dovolacího soudu na ně je vhodná jen z toho důvodu, aby bylo zcela najisto a transparentně vyloženo, že namítané procesní nedostatky a vady nenabyly rozměrů, které by zasáhly do práva obviněného na spravedlivý proces, jehož porušení by bylo třeba v rozhodnutí dovolacího soudu (v podobě kasace napadených rozhodnutí) zohlednit.
27. Předně je třeba poznamenat, že dovolatelem předložené námitky jsou opakováním argumentace, kterou již uplatnil před soudem prvního stupně a ve svém odvolání. S tou se soudy nižších stupňů bezezbytku vypořádaly. Úkolem dovolacího soudu není opakovaně reagovat na ty námitky, se kterými se soudy nižších stupňů podle jeho hodnocení správně vypořádaly. Za takového stavu dostačuje odkázat na příslušné pasáže odůvodnění jejich rozhodnutí. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
28. Dovolatel namítl, že nebyly splněny podmínky pro čtení protokolů o výpovědích poškozené z přípravného řízení podle §211 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. To dovozuje ze skutečnosti, že pro splnění podmínek pro čtení protokolu podle §211 odst. 3 tr. ř. je podle jeho mínění nutné současné splnění podmínek uvedených pod písmeny a) a b) nebo písmeny a) a c). Podmínka podle písm. a) tedy musí být podle obviněného splněna vždy, a to při současném splnění jedné z alternativních variant upravených pod písmenem b), nebo písmenem c) uvedeného ustanovení. Ke splnění zákonné podmínky pro přečtení výpovědi poškozené podle dovolatele nedošlo, protože jeho obhájci nebylo umožněno položit jí všechny zamýšlené otázky [což podle dovolatele zakládá porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a jeho práva na spravedlivý proces (dále „Úmluva“)]. Dále pak obviněný poukazuje na důvody, proč nedošlo ani k naplnění podmínky dané písmenem b) daného ustanovení.
29. Nejvyšší soud úvodem – jak již avizoval výše – odkazuje na strany 9 až 14 rozsudku nalézacího soudu a bod 12. rozsudku odvolacího soudu, kde se uvedené soudy s obsahově shodnou námitkou dovolatele vypořádaly. Především soud nalézací podrobně vyložil, proč považoval zákonné podmínky pro přečtení výpovědi za splněné. Nejvyšší soud se s jeho argumentací (a navazujícími vývody odvolacího soudu) plně ztotožňuje.
30. Ze zákonné úpravy (§211 odst. 3 tr. ř.) plyne, že [ p ] rotokol o dřívější výpovědi svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a svědek v hlavním líčení bez oprávnění odepřel vypovídat nebo se v podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi a
a) obhájce nebo obviněný měl možnost se tohoto dřívějšího výslechu zúčastnit a klást vyslýchanému otázky,
b) bylo-li zjištěno, že taková osoba byla předmětem násilí, zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a tak vedena k tomu, aby nevypovídala nebo vypovídala křivě, nebo
c) byl-li obsah výpovědi ovlivněn průběhem výslechu v hlavním líčení, zejména v důsledku chování obžalovaného nebo přítomné veřejnosti.
31. Z dikce uvedeného ustanovení by bylo možné na základě pouze jazykového výkladu dovodit to, co zmiňuje (bod 11. tohoto usnesení) v citaci na odkazovaný komentář státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněného. Ovšem důsledek převzetí takového výkladu by spočíval v tom, že k přečtení dřívější výpovědi by bylo možno přistoupit – pokud by nastala alternativa upravená pod písm. b) nebo písm. c) citovaného ustanovení – i za situace, že obviněný a ani jeho obhájce vůbec neměli možnost se předchozího výslechu svědka zúčastnit a realizovat svá oprávnění spočívající v kladení dotazů. Procesní využitelnost takto (přečtením dřívější výpovědi) získaného důkazu by ovšem odporovala požadavku plynoucímu z čl. 6 odst. 3 Úmluvy, podle něhož, [ k ] aždý, kdo je obviněn z trestného činu, se považuje za nevinného, má tato minimální práva: (písm. d.) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě. Přednostní uplatnění citované normy nutně vede k závěru, že interpretaci ustanovení §211 odst. 3 tr. ř. je třeba provést ústavně konformním způsobem, tzn. konvenujícím požadavku na ústavně souladný výklad a aplikaci norem nižší právní síly (tj. i běžných podústavních zákonů vnitrostátních) s kautelami plynoucími z norem ústavní úrovně (tj. zejm. Ústavy, Listiny a mezinárodních smluv, ve smyslu čl. 10 Ústavy, jimiž je Česká republika vázána a které se uplatní, stanoví-li něco jiného než zákon, coby pramen národního práva).
32. S přihlédnutím k uvedenému je nutno dospět k závěru, že v situaci, kdy svědek buď bez oprávnění odepře výpověď, nebo se v podstatných bodech od své dřívější výpovědi odchyluje, může soud přistoupit k provedení důkazu tím, že přečte dřívější výpověď takového svědka tehdy,
· bylo-li zjištěno, že taková osoba byla předmětem násilí, zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a tak vedena k tomu, aby nevypovídala nebo vypovídala křivě, nebo
· byl-li obsah výpovědi ovlivněn průběhem výslechu v hlavním líčení, zejména v důsledku chování obžalovaného nebo přítomné veřejnosti,
přičemž v obou případech soud dřívější výpověď přečte jen tehdy, byl-li výslech svědka proveden způsobem odpovídajícím příslušným ustanovením trestního řádu (podmínka upravená v tzv. návětí) a měl-li buď obhájce, nebo sám obviněný možnost se dřívějšího výslechu svědka zúčastnit a klást mu otázky [podmínka upravená v písm. a)]. Faktická realizace tohoto oprávnění uvedenými osobami podmínkou přečtení dřívější výpovědi není, neboť dostačuje zjištění, že tuto možnost měly (její nevyužití jde k jejich tíži).
33. Výklad ustanovení §211 odst. 3 tr. ř., který zmínil v bodě 11. svého vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce, je nesprávný i proto, že odhlíží od toho, co dále zmiňuje jím odkazovaný komentář. Ten ohledně ustanovení §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. výslovně uvádí (str. 2650, bod 25.), že „[j]de o další prvek kontradiktornosti řízení a důležité kritérium pro posouzení, zda se jedná o řádný a spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) EÚLP“. Po detailním rozboru toho, co je třeba splnit, aby bylo možno uzavřít, že obviněný nebo jeho obhájce měli možnost alespoň jednou se zúčastnit výslechu svědka a klást mu otázky, věc uzavírá konstatováním, že neměl-li obviněný a jeho obhájce (str. 2651) „možnost zúčastnit se dřívějšího výslechu svědka a nepřichází-li v úvahu přečtení protokolu o této výpovědi podle ostatních alternativ §211 odst. 1 až 4, nelze použít takový protokol k důkazu a svědkovi je možné protokol o jeho dřívější výpovědi z přípravného řízení – jestliže mezi ní a výpovědí u hlavního líčení budou odchylky v podstatných bodech – jen předestřít podle §212“.
34. Poukázat lze na to, že i jiná odborná literatura zdůrazňuje potřebu zachování zásady kontradiktornosti řízení jako podmínku pro procesní účinnost důkazu (svědecké výpovědi) obstaraného a provedeného v trestním řízení [viz např. DRAŠTÍK, A, FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl . Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2019, str. 209: „Zákon jako podmínku přečtení protokolu o výpovědi svědka stanoví, že výslech svědka po zahájení trestního stíhání byl proveden tak, že obhájce nebo obviněný měli možnost se výslechu zúčastnit a klást vyslýchanému otázky. Tento požadavek je vyjádřením práva na obhajobu, zásady rovnosti zbraní a zásady kontradiktorní, vyjadřuje elementy práva na spravedlivý proces a je obligatorní. Postačuje, aby obhájci a obviněnému byla poskytnuta možnost, proto když jim je řádně poskytnuta (vyrozumění o konání úkonu) a oni svého práva nevyužijí, není to vada úkonu, která by přečtení protokolu v hlavním líčení bránila.“].
35. Z dosud uvedeného plyne, že za conditio sine qua non pro přečtení výpovědi svědka, který bez oprávnění odepřel výpověď nebo se v podstatných bodech od své dřívější výpovědi odchyluje, je třeba pokládat zjištění, že obhájce nebo obviněný měl možnost se dřívějšího výslechu svědka zúčastnit a klást mu otázky, tedy to, co je obsahem ustanovení §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. Řečeno jinak, samotná existence okolností naplňujících alternativy pod písm. b) či písm. c) téhož ustanovení (a ani jejich případné současné naplnění) k přečtení výpovědi svědka postupem podle §211 odst. 3 tr. ř. a tím k získání procesně účinného důkazu ve formě této výpovědi nedostačuje. Naopak měl-li obhájce nebo obviněný možnost se dřívějšího výslechu svědka zúčastnit a klást mu otázky a byl-li předchozí výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením trestního řádu, pak již samotné zjištění, že svědek bez oprávnění odepřel výpověď nebo se v podstatných bodech odchyluje od své dřívější výpovědi, umožňuje přečtení jeho dřívější výpovědi. Její přečtení není podmíněno ještě současným naplněním některé z okolností vymezených pod písm. b) nebo písm. c) ustanovení 211 odst. 3 tr. ř., či obou z nich.
36. Ustanovení §211 odst. 3 tr. ř. – právě tím, že podmínku kontradiktorního způsobu provedení předcházející výpovědi svědka nevyjadřuje již v návětí, nýbrž ji formuluje jako samostatnou alternativu pod písm. a) – umožňuje soudu reagovat na situaci, kdy svědek bezdůvodně odepře výpověď nebo se v podstatných bodech od své dřívější výpovědi odchýlí na základě vlastního rozhodnutí, tj. aniž by jeho vůle byla ovlivněna vnějšími vlivy, tj. okolnostmi upravenými v alternativách pod písm. b) a c) téhož ustanovení. Pokud by znění alternativy pod písm. a) bylo součástí návětí, nemohl by soud přistoupit k přečtení předchozí výpovědi takového svědka, aniž by měl současně splněnu některou z podmínek upravených pod písm. b) a písm. c). Takový stav by byl nežádoucí. Možnost přečtení výpovědi svědka jen při splnění podmínky §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. současně neznamená, že stejná situace se nabízí i v případě zjištění pouhého splnění podmínky podle §211 odst. 3 písm. b) či písm. c) tr. ř. Provedení důkazu přečtením předchozí výpovědi svědka pouze za užití posledně zmíněných dvou alternativ, tj. aniž by současně byla splněna podmínka upravená v §211 odst. 3 písm. a) tr. ř., by odporovalo zásadě rovnosti zbraní, kterou je nezbytné v procesu dokazování dodržet.
37. Jakkoli má tedy obviněný pravdu v tom, že již samotné nesplnění podmínky upravené v §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. vylučuje možnost přečtení dřívější výpovědi svědka, mylné je jeho tvrzení, že k přečtení výpovědi poškozené podle soudem užitých ustanovení nenastaly zákonem upravené podmínky. Jak vyplyne z dále uvedeného, k současnému splnění podmínek podle písm. a) i b) citovaného ustanovení skutečně došlo, jak správně zjistil nalézací soud.
38. Pokud jde o požadavek daný písm. a), tedy že obhájce nebo obviněný měl možnost se tohoto dřívějšího výslechu zúčastnit a klást vyslýchanému otázky , nelze se ztotožnit s argumenty dovolatele. O výslechu poškozené dne 21. 6. 2017 (č. l. 555-569), byl obhájce vyrozuměn a byl mu přítomen, přičemž mu byla dána možnost klást poškozené otázky, čehož využil (č. l. 567-569) a výslech byl ukončen s tím, že obhájce již neměl další dotazy. Výslech poškozené dne 16. 8. 2017 (č. l. 570-578) měl omezený předmět a měl se týkat pouze komunikace mezi ní a svědkyní K. Také o tomto výslechu byl obhájce obviněného vyrozuměn a účastnil se jej. Bylo mu také umožněno klást poškozené v rámci uvedeného předmětu výslechu dotazy, což učinil (č. l. 574-577). Obhájce dále avizoval, že by chtěl klást poškozené dotazy týkající se její komunikace s obviněným, policejním orgánem byl však výslech z časových důvodů ukončen s tím, že o dotazech netýkajících se předmětu výslechu bude rozhodnuto. Tak policejní orgán učinil zamítnutím návrhu na provedení dalšího výslechu poškozené dne 11. 9. 2017 (č. l. 514), který odůvodnil jednak zhoršením zdravotního stavu poškozené (viz podnět zmocněnce poškozené doručený dne 23. 8. 2017 na č. l. 596 a lékařská zpráva na č. l. 597) a jednak tím, že komunikace, které se měl výslech týkat, byla založena do spisu a otázky k ní položené se netýkají bezprostředního jednání. Právo obviněného klást svědku otázky není neomezené a tím spíše v případě, kdy svědek je zvláště zranitelnou obětí, která již prokazatelně byla subjektem opakovaných výhrůžek obviněného (viz bod 32).
39. Spravedlivost řízení, stejně jako zachování práv obhajoby, se posuzuje ve vztahu k celému řízení, tj. zda řízení jako celek bylo spravedlivé (viz Van Mechelen a další proti Nizozemí, č. 21363/93 a 3 další, rozsudek ze dne 23. 4. 1997, body 49-51). Porušení práva na spravedlivý proces nebo práva vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky tak nemůže založit zamítnutí opakovaného výslechu poškozené v projednávané věci. Pro závěr o celkové spravedlivosti řízení a respektování práv obhajoby jsou rozhodující následující zjištění:
a) obhajobě bylo umožněno pokládat poškozené otázky při jejích dvou výsleších jako svědkyně, přičemž v případě prvního výslechu nebyla obhajoba v podávání otázek nijak omezena, ať už předmětem výslechu nebo časově. Výslech byl ukončen až poté, kdy obhájce uvedl, že již nemá dalších otázek.
b) otázky obhajoby, které jí podle jejích slov nebylo umožněno položit, se týkaly toliko komunikace mezi obviněným a poškozenou. Tato písemná komunikace byla v objektivně zachycené formě založena do spisu a jakékoli dokazování ve vztahu k ní by bylo pouze okrajovým. Policejní orgán je správně vyhodnotil jako nadbytečné.
c) neumožnění položení dalších otázek pouze k tomuto předmětu (písemné komunikace obviněného a poškozené) by nemohlo způsobit nemožnost použití obou protokolů o výslechu poškozené i v těch částech, kdy vypovídala k dalším skutečnostem a ke kterým bylo obhájci umožněno dotazy klást.
40. Právo obviněného vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky má zajistit především možnost obhajoby ověřit, resp. případně zpochybnit věrohodnost svědka a tím i pravdivost jeho tvrzení a umožnit obviněnému na jeho vyjádření reagovat a případně je rozporovat (viz Lüdi proti Švýcarsku, č. 12433/86, rozsudek ze dne 15. 6. 1992, a Delta proti Francii, č. 11444/85, rozsudek ze dne 19. 12 1990, body 36-37). Proto je také podstatné, že
d) obviněnému bylo umožněno se rozsáhle ke čteným výpovědím poškozené vyjádřit v rámci hlavního líčení a
e) výpověď poškozené nebyla jediným nebo rozhodujícím důkazem ve věci, v níž bylo provedeno rozsáhlé dokazování. Pravdivost údajů poškozené mohla být (a také byla) ověřena provedením dalších důkazů, k čemuž došlo mj. opakovaným znaleckým zkoumáním.
41. Ke splnění podmínky dané §211 odst. 3 písm. b) tr. ř. dojde, bylo-li zjištěno, že taková osoba byla předmětem násilí, zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a tak vedena k tomu, aby nevypovídala nebo vypovídala křivě . Poškozená byla v průběhu celého přípravného řízení střídavě terčem výhružek a zastrašování obviněného a jeho finančních nabídek či jiných příslibů za podmínky, že nebude vypovídat nebo bude vypovídat v jeho prospěch. Množství dopisů, prostřednictvím nichž tak dovolatel činil, je součástí spisového materiálu a není pochyb o jeho autorství či jejich obsahu. V některých dopisech připomíná jejich společně prožité chvíle a na city poškozené apeluje dotazy na jejího syna nebo jí přislibuje finanční odměnu za odvolání svědectví. V dalších dopisech, kterých byla většina, poškozené více či méně skrývaně či zcela explicitně vyhrožuje a zastrašuje ji. Dovolatel tak činil v době, kdy byl ve vazbě, a dokonce v době, kdy na něj byla uvalena koluzní vazba, aby nemohl ovlivňovat svědky. Dopisy byly časovány v reakci na jednotlivé výpovědi poškozené, což podle zprávy ošetřujícího lékaře spolu se samotným výslechem, při němž musela poškozená znovu oživovat prožité události, způsobovalo pravidelné zhoršování jejího zdravotního stavu. Během soudního stádia řízení již byl stav poškozené natolik vážný, že během pokusu o její výslech uvedla, že se necítí dobře, už jen když slyší hlas obviněného (viz č. l. 1389).
42. Z uvedeného, a především z podrobného vylíčení obsaženého v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, je zřejmé, že poškozená byla předmětem zastrašování, podplácení či příslibů jiných výhod a byla tak vedena k tomu, aby nevypovídala nebo vypovídala křivě. Byla tak, vyjma podmínky vymezené v §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. (body 32. až 34.), pro přečtení výpovědi poškozené splněna také podmínka upravená v §211 odst. 3 písm. b) tr. ř. V projednávané věci tudíž byly splněny podmínky podle §211 odst. 3 písm. a) i písm. b) tr. ř. pro čtení protokolů o výsleších poškozené ze dne 21. 6. 2017 a dne 16. 8. 2017. Nebylo přitom porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, ani jeho právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky.
43. Pokud jde o dovolatelovu námitku, že během tohoto hlavního líčení pouze využíval svých práv a kladl soudu dotazy k průběhu líčení, je především na místě poukázat na to, že nalézacím soudem nebyla při čtení výpovědí poškozené použita alternativa podle §211 odst. 3 písm. c) tr. ř., tedy že byl obsah výpovědi poškozené ovlivněn průběhem výslechu v hlavním líčení, zejména v důsledku chování obžalovaného nebo přítomné veřejnosti. To ji činí v tomto směru irelevantní. Zároveň je však nutno dodat, že se i tak nezakládá na pravdě, což vyplývá z protokolu o tomto hlavním líčení (č. l. 1389-1390). Nalézací soud správně poukázal na to, že obviněný během hlavního líčení pokřikoval a jednal tak, aby poškozenou zastrašil, což se mu také podařilo. Neuctivé, urážlivé a nevhodné chování obviněného během hlavních líčení nejen vůči svědkům, ale také vůči soudu, je podrobně zachyceno v jednotlivých protokolech, stejně jako je uvedeno v rozsudku nalézacího soudu. Obviněný byl podle §66 odst. 2 tr. ř., po opakovaných upozorněních a varováních, předán třikrát řediteli věznice ke kázeňskému potrestání.
44. Zbývá dodat, že obviněný svým dovoláním brojil proti postupu policejního orgánu při výslechu poškozené dne 16. 8. 2017, resp. vůči jeho dalšímu postupu spočívajícímu v zamítnutí návrhu na provedení dalšího výslechu poškozené a vůči přístupu soudů k takovému řešení, přičemž však dovozoval nesplnění zákonných podmínek pro přečtení výpovědi poškozené jako celku (tj. všech jejích procesních výpovědí). K tomu dovolací soud jako obiter dictum uvádí, že takový závěr by nebylo možno učinit ani v případě, že by vytýkaná vada (nemožnost obviněného či obhájce klást vyslýchanému otázky) skutečně zatěžovala procení úkon provedený dne 16. 8. 2017. Tato vada by totiž nemohla mít žádný vliv na hodnocení splnění podmínek §211 odst. 3 tr. ř. pro přečtení výpovědi poškozené ze dne 16. 8. 2017, u níž s ohledem na již uvedené, tj. že k ukončení výslechu došlo až poté, co již obhájce žádné další dotazy na svědkyni neměl, byla podmínka vymezená pod písm. a) citovaného ustanovení zcela zřejmě splněna.
45. Další námitky dovolatele jsou, jak již bylo uvedeno, skutkového charakteru. Jejich prostřednictvím dovolatel rozporuje skutková zjištění nalézacího soudu a předkládá vlastní verzi hodnocení důkazů. Vzhledem k tomu, že i tyto námitky byly dovolatelem opakovaně vznášeny v průběhu celého předcházejícího řízení, nalézací i odvolací soud se k těmto již vyjádřily.
46. Dovolatel především uvádí, že výpověď poškozené je jediným důkazem proti němu, přičemž ostatní důkazy pouze vycházejí z jejích tvrzení. Výpověď poškozené je však podporována celou řadou provedených důkazů na rozdíl od výpovědi obviněného, která je podporována pouze svědkyní R. K., jež byla soudy shledána nevěrohodnou. K věrohodnosti poškozené se podrobně vyjádřil nalézací soud na str. 56 a násl. Opakované pokusy obviněného o její znevěrohodnění tvrzeními o závislosti na alkoholu, návykových látkách či lécích přitom soud spolehlivě vyvrátil, a to za pomoci znaleckého zkoumání. Znalkyně MUDr. Dana Skřontová a PhDr. Renata Koláčková uvedly, že závislost na alkoholu, omamných látkách či medikamentech by se projevila jednak při samotném zkoumání (nedostatky v paměti) a jednak při testování. Závislost či nadužívání těchto látek poškozenou bylo vyvráceno také slyšenými svědky M. R., E. M. a M. K. Krom důkazů vycházejících z výpovědi poškozené jako jsou např. obhajobou uvedené lékařské zprávy, byla ve věci provedena také řada objektivních důkazů z její výpovědi nevycházejících, ale plně ji podporujících. Jde například o analýzu lokalizačních a telekomunikačních údajů nebo genetická zkoumání. I tyto důkazy výpověď poškozené podporují. Na druhou stranu tvrzení obviněného, která nadto prošla v průběhu řízení mnoha změnami v závislosti na vývoji důkazní situace, se opakovaně ukázala jako nepravdivá (viz str. 65 rozsudku nalézacího soudu).
47. Dovolatel dále namítl, že nebyla podle znalkyně nalezena na těle poškozené zranění typická pro sexuální agresi, nebylo nalezeno sperma na prostěradle a v pochvě poškozené, nebyly nalezeny jeho daktyloskopické, biologické či pachové stopy. Z toho podle něj vyplývá, že k událostem tak, jak je popsala poškozená, nedošlo a je naopak pravdivá jeho verze, tedy že v případě prvního skutku poškozenou pouze zbil a v případě druhého skutku vůbec nebyl přítomen. Pokud jde o daktyloskopické a biologické stopy obviněného v bytě poškozené, nalézací soud uvedl, že tyto nutně zanechány být nemusely. Odvolací soud poukázal i na promyšlenost a plánovanost jednání obviněného v druhém skutku. S odkazem na další provedené důkazy vzal za věrohodnou verzi poškozené o jeho vniknutí do bytu balkonovými dveřmi (viz str. 59 a bod 21. rozsudku odvolacího soudu). Pokud jde o zranění poškozené, MUDr. Margita Smatanová, Ph.D. uvedla, že tyto odpovídají skutkovému ději tak, jak jej popsala poškozená, a přestože připustila jako technicky možnou i jinou variantu, tato by nevysvětlovala všechna poranění. Pokud dále uvedla, že nejsou přítomna zranění typická pro sexuální agresi, dodala, že tyto vzniknout nemusí a absence takových zranění neznamená, že k agresi nedošlo (viz str. 60 a bod 15. rozsudku odvolacího soudu).
48. Nalézací soud se výslovně vyjádřil i k tvrzení obviněného, že biologické stopy jeho přítomnost na místě činu vylučují. Správně uvedl, že některé ze stop jeho přítomnost nemohly potvrdit, což však neznamená, že ji vyloučily (viz str. 62). V této souvislosti je třeba zmínit, že tvrzení obviněného o nenalezení žádných biologických stop není zcela správné. Na pravém zápěstí poškozené byl identifikován genetický profil obviněného, přičemž nalézací soud dostatečně rozvedl, že nemohlo dojít k přenosu dříve než při druhém skutku a ani k pasivnímu přenosu, například z předmětu hygienické potřeby (viz str. 62 nalézacího soudu a bod 16. rozsudku odvolacího soudu). Vzhledem k tomu, že pro přenos této stopy bylo podle Mgr. Lucie Mazurové, zpracovatelky odborného vyjádření, nutné intenzivní jednání, například tření či kroucení zápěstí (viz str. 35 rozsudku nalézacího soudu), jednoznačně tato stopa ukazuje jednak na obviněného a také potvrzuje výpověď obviněné. Pokud jde o vzorek z pochvy poškozené, nalézací soud i odvolací soud se k tomuto podrobně vyjádřily, přičemž Mgr. Lucie Mazurová uvedla, že došlo k znehodnocení vzorku. Skutečnost, že sestra, která vzorek předávala, si toho nebyla vědoma, neznamená, že závěr zpracovatelky odborného vyjádření byl vyvrácen, když je to právě ona, spíše než zdravotní sestra, kdo je odborně způsobilá takový závěr učinit (viz str. 62 rozsudku nalézacího soudu a bod 16. rozsudku odvolacího soudu).
49. V této souvislosti dovolatel upozornil na zásadu in dubio pro reo . Pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listiny) a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tedy zřejmé, že zmíněná zásada má procesní charakter, týká se jen skutkových námitek a jako taková zásadně není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod. Současně lze s odkazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu dodat, že Úmluva ani Listina neupravuje úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení obviněného z trestného činu. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud přitom konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo naplněny, neboť soudy neměly žádné pochybnosti. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 213/17.
50. Dovolatel dále ke skutku pod bodem 1. uvedl, že ve facebookové komunikaci poškozená výslovně neuvedla, že ji měl znásilnit. Ani s tímto se však nelze ztotožnit. Na str. 58 svého rozsudku se uvedenému věnuje nalézací soud, přičemž udává příklad, kdy poškozená obviněnému napsala, „ to nebylo bití, ale mnohahodinové mučení, brutální bití, do toho sis mě bral, tak se s milující ženou nezachází, užíval sis to, pak sis mě prostě vzal a pak znovu mlátil, myslím, že dlouho nebudu schopna mít sex s mužem, vymlátil jsi ze mě vše “ (viz č. l. 201). Nalézací soud k tomu dodává, že užitý pojem „pak sis mě bral“, jednoznačně naráží na prožitou sexuální agresi, oproti které se obžalovaný v bohaté korespondenci nijak nevymezuje. Krom toho poškozená během konverzace dne 28. 5. píše obžalovanému „ zase se chceš se mnou vyspat a i násilím “ (viz č. l. 161), dne 2. 6. 2017 mu napsala „ stále mám film před očima, jak jsi byl král v mém bytě. Mlátil mě jak chlapa a neslyšel můj pláč a prosby. Užíval sis to, pak sis mě prostě vzal a pak znovu mlátil. Přesto už se nedostanu, nic tak šíleného jsem nezažila. Myslím, že dlouho nebudu schopna ani mít sex s mužem. Vymlátil jsi ze mě vše “, na což reaguje obžalovaný „ jsem si toho vědom “ (viz č. l. 213). Poškozená tedy skutečně o skutku pod bodem 1 hovořila jako o znásilnění a obviněný to nijak nerozporoval a v jednom případě to dokonce připustil.
51. Verzi poškozené podle mínění obviněného vylučuje také skutečnost, že v den uskutečnění tohoto skutku poškozená komunikovala se svědkem M. K. a svědkyní M. R., nepožádala je však o pomoc a nesvěřila se jim. Tato skutečnost však na věrohodnost výpovědi poškozené nemá vliv, protože jednak poškozená v té době (po prvním skutku) věc nechtěla hlásit a učinila tak až po druhém skutku a jednak znalkyně PhDr. Renata Koláčková uvedla, že poškozená první skutek nenahlásila, protože „si neuměla představit, že se podávané informace stanou veřejnými, hrají zde roli i její narcistní rysy a v rámci studu raději skutek neoznámí, což obecně není nijak výjimečným“. Situace však byla odlišná v případě druhého skutku, kdy měla strach o život (viz str. 43). Obdobně znalkyně MUDr. Dana Skřontová uvedla, že v případě skutku pod bodem 1 se „jednalo pouze o násilí v sexuální oblasti, kterým po psychické stránce nebyla poškozená nepřiměřeně dotčena. Pokud se sešla s obžalovaným osobně, je zřejmé, že z jeho osoby v tu chvíli výrazný strach neměla, jiná situace je však v případě útoku druhého“ (viz str. 41). Obě znalkyně se tedy shodly, že poškozená první skutek nenahlásila, protože ji nezasáhl tolik jako skutek druhý, který byl provázen strachem o život. Pokud se rozhodla věc nenahlásit, není nelogické, že se o něm nezmínila ani svým přátelům či bývalému partnerovi.
52. Z výše uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí netrpí žádnými rozpory namítanými obviněným. Přestože tedy dovolatel namítá, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu, dovolací soud tento jeho závěr nesdílí. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04).
53. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v alternativě zvolené obviněným, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil. Nadto lze dodat, že odvolání obviněného nebylo zamítnuto, neboť i na jeho podkladě přistoupil odvolací soud ke změně výroku o náhradě škody.
54. Z uvedeného hodnocení plyne, že obviněný ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Nemohlo tak dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
55. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 1. 2020
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu