ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1547.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1547/2019-154
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2020 o dovolání, které podal obviněný D. W. , nar. XY v XY, státní příslušník Polské republiky, trvale bytem XY, t. č. ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 61 To 299/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 57/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. W. odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 2 T 57/2019, byl obviněný D. W. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [bod 1)] a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku [bod 2)].
2. Podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal první z uvedených trestných činů tím, že „ dne 29. 06. 2019 v době od 14:45 hod. do 14:55 hod. na prodejní ploše výstavního areálu PVA EXPO PRAGA, v hale č. XY, na adrese XY, odcizil společně s dosud neztotožněným spolupachatelem z výstavy stanů „ForCamping“ 1 ks bundy značky Direct Alpine Guide, 6.0, černé barvy, velikosti L, v ceně 8 151 Kč, 1 ks bundy značky Direct Alpine Guide, 6.0, černé barvy, velikosti XL, v ceně 8 151 Kč, 1 ks bundy značky High Point Protector 4.0, černé barvy, velikosti XL, v ceně 8 989 Kč, 1 ks bundy značky Mammut Convey Tour HS, modré barvy, velikosti L, v prodejní ceně 4 279 Kč a 1 ks bundy značky Mammut Convey Tour, modré barvy, velikosti L, v ceně 4 279 Kč, a to tak, že toto zboží vložil do batohu vystlaného alobalem, a bez zaplacení s ním prošel přes bezpečnostní rámy, čímž způsobil obchodní společnosti ForCamping s. r. o., IČO: 242 95 825 celkovou škodu ve výši 33 849 Kč“. Druhý trestný čin spáchal tím, že „ nejméně dne 29. 06. 2019 v době od 14:45 hod. do 14:55 hod., kdy byl zadržen pro jednání ad 1), se neoprávněně zdržoval na území České republiky, přestože si byl vědom skutečnosti, že mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 3 T 12/2004, ze dne 06. 02. 2004, který nabyl právní moci téhož dne, uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou“.
3. Za uvedené přečiny byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks černého látkového batohu zn. Salom Sport vystlaného alobalem.
4. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 61 To 299/2019, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
5. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. ř.
6. Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že soud prvního stupně, ani odvolací soud, nepřihlédl ke všem okolnostem odůvodňujícím uložení mírnějšího trestu, zejména jiného druhu trestu. Výrok o trestu je proto nepřiměřeně přísný, a to zejména s ohledem na zásady pro ukládání trestů a stanovení jeho druhu a výměry uvedené v §39 a násl. tr. zákoníku.
7. Podle dovolatele nebyla dostatečně zhodnocena povaha a závažnost spáchaného přečinu a možnost jeho nápravy. Jeho jednání je v podstatě bagatelním, byť opakovaným deliktem. Nikdy se v jeho případě nejednalo o trestnou činnost závažného charakteru, zejména o úmyslné trestné činy proti životu a zdraví či majetku. Měl za to, že mělo být přihlédnuto i k jeho osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům, které nebyly soudy zkoumány. Zdůraznil přitom, že má rodinu, která je ochotna mu pomoci s jeho usazením a opětovnou resocializací. Uložením nepodmíněného trestu nebude splněn hlavní účel trestu, tj. jeho nápravná a resocializační funkce. Naopak to povede ke zcela opačnému výsledku a jeho ještě hlubšímu sklouznutí do sociální pasti. Podle obviněného je tedy vzhledem k povaze a závažnosti přečinu, k jeho osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům, trest mu uložený nepřiměřeně přísný.
8. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 61 To 299/2019, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 2 T 57/2019, a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
9. K podanému dovolání zaslal vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve vztahu k argumentaci obviněného připomněl konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z té vyplývá, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit primárně v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To obviněný neučinil. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je nicméně reagováno toliko na situace, kdy byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. To rozhodně není případ dovolatele. V rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů pak nemůže být, až na zcela výjimečné případy, relevantně uplatněna ani námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §§39-42 tr. zákoníku. Konkrétní druh a výše trestu jsou věcí volné úvahy soudu, do níž cestou dovolání zasahovat nelze. Oněmi výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však trest svobody uložený obviněnému rozhodně není. Byl mu sice uložen vcelku přísný trest odnětí svobody spojený s přímým výkonem ve věznici, nejde však o trest nepřiměřený.
10. Nad rámec uvedeného státní zástupce doplnil, že výrok o trestu lze za jistých okolností napadnout s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to tehdy, je-li namítáno jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Za to by bylo možno považovat, pokud jde o výrok o trestu, pouze jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, např. situace, kdy by se soud dopustil pochybení v právním závěru stran toho, zda měl či neměl být ukládán souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Tato eventualita obviněným vytýkána není a nadto by byla lichá, neboť úhrnný trest byl ukládán důvodně.
11. Státní zástupce pak ještě připomněl, že v podaném dovolání byl uplatněn též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé variantě, k čemuž uvedl, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou být ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Poté shrnul, že námitky obviněného pod jím vytýkané (ani žádné jiné) dovolací důvody nelze podřadit.
12. Vzhledem k rozvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné, než navrhované rozhodnutí.
III.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
14. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 61 To 299/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí (s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu) vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení, a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) , nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa).
18. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
19. K argumentaci obviněného, podle níž mu byl uložen nepřiměřený trest, je třeba připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §38 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
20. Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nemůže být dovolacím důvodem pouhá nepřiměřenost trestu, ať již je pociťován jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu nebo o překročení výměry příslušné trestní sazby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 149/2003).
21. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně uvést stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
22. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze námitky obviněného podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř.). Nad tento rámec lze stručně dodat, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin nejpřísněji trestný z těch, jimiž byl uznán vinným. Soudy nižších stupňů při jeho ukládání respektovaly příslušná zákonná ustanovení, zejména ustanovení §38 a §39 tr. zákoníku. Nelze tedy činit závěr o tom, že by šlo o trest nepřiměřený či dokonce extrémně nepřiměřený.
23. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. pak Nejvyšší soud uvádí, že rozhodl-li v posuzované věci odvolací soud po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně a předcházejícího řízení, je zjevné, že tento dovolací důvod by mohl přicházet v úvahu pouze v jeho druhé alternativě [tj. byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.]. S ohledem na výše uvedené ovšem nutno konstatovat, že za situace, kdy se námitky obviněného míjely s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nebylo možno podřadit ani pod jiný z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nemohly být podřazeny ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
24. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 1. 2020
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu