ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.1568.2019.1
sp. zn. 6 Tdo 1568/2019-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 1. 2020 o dovolání, které podala obviněná Z. F. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 9 To 253/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 177/2018, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 9 To 253/2019.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 88 T 177/2018, byla obviněná Z. F. (dále jen „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustila tím, že: „v době od 11. 4. 2018 do 31. 8. 2018 v Brně i jinde umožnila vést zahálčivý život svému nezl. synovi AAAAA (pseudonym), nar. XY, a to tím, že nezajistila jeho řádnou přípravu a docházku do Základní školy Želešice, ulice XY č. XY, kde byl zapsán jako žák XY třídy, se školou a s příslušným OSPOD nedostatečně spolupracovala, v důsledku čehož nezletilý vykázal mimo velkého počtu omluvených hodin i 54 vyučovacích hodin neomluvených, což mělo za následek, že v tomto školním roce nebyl klasifikován ani z jednoho z patnácti vyučovacích předmětů a za neomluvené absence mu byl uložen 3. stupeň z chování, přičemž během prázdnin měla dohlédnout na jeho řádnou přípravu na komisionální přezkoušení, což neučinila, a nezletilý se k přezkoušení vůbec nedostavil“ .
2. Za uvedený přečin byla podle §201 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců.
3. Odvolání, které proti tomuto rozsudku podala obviněná, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 9 To 253/2019, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítla, že bylo porušeno její právo na účast při veřejném zasedání o odvolání, tedy právo na spravedlivý proces a zásada kontradiktornosti. Stalo se tak, ačkoli dala včas najevo, že na své účasti trvá, doložila lékařské zprávy, z nichž plyne, že se nemůže zúčastnit nařízeného veřejného zasedání dne 18. 7. 2019. Žádost o odročení ze zdravotních důvodů na jiný termín, nadto s příslibem, že dá soudu na vědomí, až bude účasti u projednání věci schopna, dala soudu na vědomí den poté, co byla předvolánka doručena.
6. V daných souvislostech obviněná uvedla, že chtěla zdůraznit osobní účastí důležitost provedení důkazů pro posouzení, do jaké míry se mohla vůbec z nedbalosti dopustit přečinu. Nepředpokládala, že ani jeden z jí navržených důkazů odvolací soud neprovede, byť prokazovaly spolehlivě její zodpovědný přístup rodiče, a to i zpětně, do nižšího věku nezletilého. Obhájkyně navíc dala včas na vědomí, že se nemůže zúčastnit veřejného zasedání o projednání odvolání s tím, že obviněná vyloučila souhlas se substitucí jiného advokáta. I tento důvod byl zaslán soudu včas stejným podáním neprodleně po doručení předvolání. Obhájkyně pak byla nucena substituci pro naléhavost sjednat, neboť se jí dostalo telefonického ujištění, že jednání zrušeno není. Odvolací soud však v odůvodnění usnesení nijak nezdůvodnil, proč omluvu obviněné se žádostí o odročení nevzal v potaz a rozhodl v rozporu se základním právem člověka účastnit se projednání věci před soudem, a to aniž by tímto důvodem bylo nemístné „kverulantství“ obviněné.
7. K důvodům podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatelka uvedla, že soud nezjistil správně skutkový stav, když zcela pominul její návrh, aby soud prvního stupně, následně soud druhého stupně, nechal zpracovat na nezletilého znalecký posudek. Její zásadní námitkou bylo, že nezletilý byl od raného dětství v péči odborného lékaře - psychiatra, potýkal se s poruchami osobnosti. Jeho osobní lékařka, která byla slyšena jako svědkyně, potvrdila složitost osobnosti nezletilého a s tím související obtíže srovnat se se standardy společnosti. Dovolatelka má za to, že se jedná o odbornou otázku, k jejímuž posouzení nemá soud dostatek odborných předpokladů. Je třeba mít jistotu, že neschopnost a neochota nezletilého podřídit se standardnímu, předpokládanému průběhu vzdělávání spočívá právě v tom, že obviněná nebyla ve výchově důsledná již v raném mládí nezletilého, nikoli v tom, že nezletilý není schopen pro svůj zdravotní stav se podřídit standardnímu režimu. Tuto otázku není možné ponechat toliko na úsudku soudu, rozporuplných tvrzeních OSPOD bez odborné podpory znaleckého posudku. Za tohoto stavu věci nemohl být skutek ani správně hmotněprávně posouzen.
8. Dovolatelka ještě dodala, že soud prvého stupně rozsudek opřel o rozporné důkazy a že v případě pochybností měly soudy rozhodovat v její prospěch.
9. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 9 To 253/2019, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 88 T 177/2018. Alternativně pak navrhla, aby ji Nejvyšší soud sám obvinění zprostil nebo aby vrátil věc odvolacímu soudu s pokynem, aby napravil vadu, spočívající ve zkrácení práva na obhajobu a současně mu zadal pokyn, aby se zabýval vytknutými vadami a doplnil dokazování nebo (pro rozsah navrhovaných důkazů a znaleckého posudku) vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání.
10. K datu rozhodnutí neměl dovolací soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
III.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
12. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 9 To 253/2019, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněná je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod (uplatněné) důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má totiž každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí - s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu - vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
17. Obecně pak platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV.
18. Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení tomuto rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
19. Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného mj. ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., neboť jde prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání z hlediska citovaného dovolacího důvodu může být nezbytná dále tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v nepřítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat. Konečně, s ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny, je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26/2004, pod č. T 621).
20. K veřejnému zasedání nařízenému na 18. 7. 2019 se obviněná nedostavila, přičemž své nedostavení včas avizovala v doplnění odvolání ze dne 9. 7. 2019 doručeném odvolacímu soudu prostřednictvím datové schránky téhož dne. Uvedla, že se déle jak měsíc léčí se zdravotními problémy, které jí neumožňují účast u tohoto jednání. Na své účasti trvá s ohledem na svoji obhajobu a navržené svědky. Obhájkyně ještě doplnila, že má delší dobu zamluvenu na týden od 15. 7. 2019 zahraniční dovolenou a její klientka vyloučila souhlas se substitucí. Z výše uvedených důvodů obviněná prostřednictvím obhájkyně požádala o odročení jednání na jiný, pozdější termín. Dodala, že je připravena podat zprávu o své schopnosti zúčastnit se veřejného zasedání (viz č. l. 159). Přiložila mj. lékařskou zprávu ze dne 9. 7. 2019, v níž je uvedena diagnosa cervikokraniální syndrom, krčně hrudní krajina, nález akutní CC sy, migrenosní cephalea s vegetativním doprovodem – vertigo, nauzea, zvracení při změně polohy, z níž se mimo jiné podává, že obviněné je doporučen klidový režim na lůžku a je nezbytný klidový režim ve fixačním límci se zavedenou medikací (č. l. 162).
21. V protokolu o veřejném zasedání ze dne 18. 7. 2019 (č. l. 168) je konstatována nepřítomnost obviněné s tím, že obhájce (v substituci JUDr. Hynek Jašek) omlouvá její neúčast. Zmíněný protokol dále zachycuje, že předseda senátu zahájil veřejné zasedání a zjistil, že u osob vyjmenovaných v §233 odst. 2 tr. ř. byla zachována k přípravě pětidenní lhůta od doručení předvolání, popř. vyrozumění. Po poradě senátu bylo vyhlášeno usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněné.
22. Podle dovolacího soudu však lze za popsaného stavu omluvu obviněné spojenou se zjištěním o zdravotním stavu popsaným v doložené lékařské zprávě, z níž byl patrný charakter onemocnění a způsob léčby a byla v ní uvedena diagnosa onemocnění, považovat za řádnou a důvodnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003).
23. Zásadně není povinností soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh případným, řádně nedoloženým nebo nedůvodným požadavkům obviněného. Naopak je na obviněném, aby, chce-li využít svých práv, svoji činnost a chování přizpůsobil průběhu trestního řízení a postupu soudu. V posuzované věci však má dovolací soud za to, že daná žádost obviněné o odročení veřejného zasedání dne 18. 7. 2019 spojená s řádnou omluvou byla - to tím spíše, že ji nelze považovat za obstrukční jednání - důvodným požadavkem, jemuž bylo na místě z hlediska odvolacího soudu vyhovět.
24. V daných souvislostech je třeba odvolacímu soudu dále vytknout, že v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nevyložil, z jakého důvodu se přes žádost a omluvu obviněné rozhodl jednat v její nepřítomnosti. Zásah do práv obviněné navíc umocnil tím, že nerespektoval ani sdělení její obhájkyně [která upozornila, že má již delší dobu zamluvenou na týden od 15. 7. 2019 zahraniční dovolenou], podle něhož obviněná vyloučila souhlas se substitucí, a veřejné zasedání provedl za přítomnosti obhájce, jemuž byla obhájkyně nucena, vzhledem k tomu, že jednání nebylo odročeno, udělit substituční zmocnění (č. l. 165). Z těchto důvodů a se zřetelem k výše vymezeným podmínkám konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, odvolací soud pochybil, jestliže dotčené veřejné zasedání konal v nepřítomnosti obviněné.
25. Za tohoto stavu bylo nutno konstatovat, že ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byla porušena zákonná ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, v němž byl projednáván jeho řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku soudu prvního stupně, a že obviněná byla zbavena svého práva vyplývajícího ze shora citovaného článku Listiny. Vše uvedené tak odůvodňuje závěr o porušení pravidel spravedlivého procesu.
26. Se zřetelem k výše uvedenému závěru, který založil důvod pro kasaci rozhodnutí odvolacího soudu, by bylo předčasné podrobně a konkrétně se vyjadřovat k námitkám, které dovolatelka vztáhla k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přesto Nejvyšší soud považoval za vhodné stručně zmínit alespoň následující skutečnosti.
27. Obviněná v průběhu řízení navrhla provedení jí specifikovaných důkazů, tento návrh učinila i v podaném odvolání (viz č. l. 150, 159) a prostřednictvím substitučního obhájce také v rámci veřejného zasedání konaného odvolacím soudem (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 18. 7. 2019, č. l. 168). Z daného protokolu však není vůbec patrno, že by o tomto návrhu odvolací soud rozhodl. Ten se o něm ostatně nezmínil ani v odůvodnění svého rozhodnutí.
28. V návaznosti na uvedené skutečnosti nutno připomenout, že Ústavní soud ve svých rozhodnutích ustáleně judikuje, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a pokud jim nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl [Viz.: Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 49), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3)]. Tato povinnost se vztahuje i na rozhodnutí odvolacího soudu, a to i pokud rozhoduje formou usnesení. Byť ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. neobsahuje – na rozdíl od ustanovení §125 odst. 1 věty druhé tr. ř. – výslovnou zmínku o tom, že z odůvodnění tohoto typu rozhodnutí musí být patrno, proč soud nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů, tuto obsahovou náležitost usnesení je třeba dovodit. Je tomu tak proto, že procesní strana není nucena důkazní návrh přednést jen před soudem prvního stupně, příp. ve dřívějších stadiích, nýbrž že tak může učinit až ve stadiu řízení před odvolacím soudem, přičemž i rozhodnutí tohoto soudu musí splňovat požadavek náležitého odůvodnění, mezi jehož prvky je třeba zařadit vyložení toho, proč navržený důkaz nebyl proveden.
29. Jestliže odvolací soud uvedeným způsobem nepostupoval, zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v porušení obecných procesních předpisů a současně své rozhodnutí zatížil vadou, která je dána jeho rozporem se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho též s čl. 95 odst. 1 Ústavy. Nejvyšší soud proto konstatuje, že důkazní řízení trpí takovým deficitem, který znamená porušení pravidel spravedlivého procesu ve smyslu opomenutých důkazů.
30. Protože dovolání obviněné shledal Nejvyšší soud důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 9 To 253/2019, včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. soudu druhého stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o dovolání v neveřejném zasedání.
31. Úkolem odvolacího soudu je, aby o odvolání obviněné znovu a při dodržení příslušných procesních ustanovení rozhodl. Bude tudíž mimo jiné nezbytné, aby náležitě posoudil význam obviněnou vznesených důkazních návrhů – a to v souvislosti s posouzením otázky, zda dosud realizované dokazování vytváří dostatečný skutkový podklad pro spolehlivé rozhodnutí o vině dovolatelky – a na tyto zákonem předpokládaným způsobem reagoval. V případě, že jim nevyhoví, je třeba, aby v odůvodnění svého rozhodnutí patřičně vyložil, proč tyto neprovedl. Současně je nezbytné, pokud dospěje k závěru, že vina obviněné byla prokázána, odpovídajícím způsobem vyložil, proč má za to, že jednala v příslušné formě zavinění (kterou ovšem musí také zcela konkrétně specifikovat). V uvedeném směru se poznamenává, že jeho vyjádření obsažené v dovoláním napadeném usnesení („… soud prvního stupně zcela správně vyhodnotil aktivní jednání obžalované v tom smyslu, že se snažila podle svých sil zajistit, aby nezletilý do školy docházel. … lze dovodit snahu obžalované o to, aby syn školní docházku absolvoval.“ etc.), vyznívá spíše opačně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 1. 2020
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu