ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.787.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 787/2020-759
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 8. 2020 o dovolání obviněné J. N. , nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 28. 2. 2020, sp. zn. 14 To 54/2020, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 11 T 58/2019, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 28. 2. 2020, sp. zn. 14 To 54/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 11 T 58/2019, byla obviněná J. N. (dále jen „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se dva přečiny úvěrového podvodu podle §211 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu v Písku ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 2 T 35/2017, a přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2016, sp. zn. 4 T 5/2015, ve znění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 4 To 598/2016, jí byl podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněné k náhradě škody poškozené Generali pojišťovně, a. s., která byla podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem jejího nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 28. 2. 2020, sp. zn. 14 To 54/2020, podle §253 odst. 1 tr. ř. jako opožděně podané zamítl.
3. Obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Taraby podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), l) tr. ř. Namítla, že ve vztahu k ní odvolací soud nesprávně určil na základě dodejky o doručení rozsudku nalézacího soudu konec lhůty k podání odvolání (28. 1. 2020), neboť vycházel z toho, že převzala rozsudek dne 20. 1. 2020, ačkoli v tento den jí poštovní doručovatelka obsílku úspěšně nedoručila a ta byla uvedeného dne toliko uložena na poště k vyzvednutí do 29. 1. 2020. V tento den zároveň fakticky obviněná obsílku vyzvedla a lhůta k podání odvolání jí tak skončila dne 6. 2. 2020, kdy zároveň odvolání podala, tudíž tak učinila včas. Dále obviněná namítla, že soudy nesprávně zamítly její žádost o přidělení obhájce ex offo, když její zdravotní stav, který dokladovala lékařskými zprávami, jí neumožňoval řádně se hájit.
4. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. bylo předsedou senátu Nejvyššího soudu rozhodnuto o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí o uložení trestu odnětí svobody.
5. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedl, že není zřejmé, zda rozsudek soudu prvního stupně byl obviněné doručen doma dne 20. 1. 2020 nebo až na poště dne 29. 1. 2020. Ač se posléze uvedená varianta jeví jako nejpravděpodobnější, svým podpisem stvrdila jeho doručení již dnem 20. 1. 2020. Proto byly procesní podmínky pro zamítnutí odvolání bez věcného přezkoumání splněny.
6. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce rekapituloval tři žádosti obviněné „o ustanovení obhájce s odkazem na nepříznivý zdravotní stav a tíživou finanční situaci“, jež nalézací soud vyhodnotil jako její návrhy na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu (viz usnesení na č. l. 655, 670 a 690). Vůbec se tedy nezabýval otázkou, zda zdravotní stav umožňuje obviněné řádně se hájit. Ta ovšem nikdy nevyužila možnosti brojit proti těmto rozhodnutím stížností. Teprve v rámci dovolání konstatovala, že její zdravotní stav jí znemožňoval řádně se hájit, aniž by k tomu uvedla cokoli bližšího. Na základě zhodnocení jejího zdravotního stavu bylo podle §322 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o odkladu výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 748). Důvody nutné obhajoby však nijak nekonkretizovala, průběhu trestního řízení se aktivně účastnila logickými a racionálními úkony (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, odvolání proti rozsudku, žádosti o bezplatnou obhajobu, žádost o odročení hlavního líčení), tedy byla plně schopná náležitě se hájit a žádné tělesné či duševní vady jí v tom nebránily.
7. Státní zástupce proto navrhl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné, přičemž z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněnou prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhý formální odkaz na některý z dovolacích důvodů vymezených v §265b tr. ř., ale tento důvod musí být v podaném dovolání také skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
10. Pokud obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , pak ten je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Z logiky věci i obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněná zvolila právě první ze zmíněných alternativ.
11. Podle uvedeného ustanovení dovolatelka mohla mj. namítnout nesplnění procesních předpokladů pro rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí jejího odvolání jako opožděně podaného podle §253 odst. 1 tr. ř., což učinila a uvedená námitka s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. koresponduje. Proto Nejvyšší soud, když neshledal důvody, pro které by mohl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal v souladu s ustanovením §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Na základě toho pak dospěl k závěru, že dovolání obviněné je důvodné.
12. Nejvyšší soud spatřuje základní pochybení odvolacího soudu v jeho závěru, že rozsudek soudu prvního stupně byl obviněné doručen dne 20. 1. 2020 (tudíž osmidenní lhůta k podání odvolání jí měla uplynout dne 28. 1. 2020 a odvolání podané dne 6. 2. 2020 – viz č. l. 710 – 711 bylo vyhodnoceno jako opožděně podané). K takovému závěru totiž nemůže postačovat doručenka do vlastních rukou na č. l. 709, která nesplňuje předepsané náležitosti a je nedostatečně vyplněná. Obsahuje totiž v dolní části pouze podpis obviněné, coby osoby zásilku přebírající, aniž by však bylo uvedeno a vyplněno, kdy se tak stalo (uvedením data a času) a kdo zásilku obviněné vydal. Kulaté razítko zde se nacházející není dostatečně čitelné, zda se jednalo o datum 20. 1. či 29. 1. 2020. V levé horní polovině doručenky se nachází doručovatelkou podepsaná a orazítkovaná vyplněná kolonka, že „dne 20. 1. 2020 adresát nebyl zastižen a písemnost byla uložena a připravena k vyzvednutí“. Za těchto okolností nebylo možno pouze z uvedeného dokladu učinit spolehlivý závěr o datu doručení rozsudku soudu prvního stupně obviněné a soudy nižších stupňů měly popsanému deficitu dokladu o doručení a tím i objasnění dané otázky věnovat náležitou pozornost. Odvolací soud pak neměl dostatečně kvalitní podklad pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání obviněné jako opožděně podaného podle §253 odst. 1 tr. ř.
13. Pochybení výše popsané bylo po rozhodnutí odvolacího soudu usnesením ze dne 28. 2. 2020, sp. zn. 14 To 54/2020, ještě více osvětleno výpisem obstaraným obhájcem obviněné z pošty XY (č. l. 727 – 728), z něhož vyplynul údaj o vydání předmětné zásilky obviněné dne 29. 1. 2020 v 13:59 hod. Na základě výslovné žádosti obhájce o vyjasnění pochybení v termínech doručení a lhůt pro podání odvolání nalézací soud dne 22. 5. 2020 učinil dotaz na Českou poštu, s. p., (č. l. 730), která sdělila přípisem ze dne 4. 6. 2020 (č. l. 742), že zásilka byla obviněné doručována 20. 1. 2020, jako adresátka nebyla zastižena, zásilka byla uložena na poště XY a zde obviněné vydána dne 29. 1. 2020.
14. Z dodatečně zjištěných informací o doručení rozsudku soudu prvního stupně obviněné tedy bez jakýchkoli pochyb vyplynulo, že skutečně zásilku převzala teprve dne 29. 1. 2020, dnem následujícím počala běžet osmidenní lhůta k podání odvolání (§60 odst. 1 a §248 odst. 1 tr. ř.) a pokud obviněná podala odvolání dne 6. 2. 2020, učinila tak v poslední den uvedené lhůty, tedy včas. V dané trestní věci tak jde o případ, kdy odvolací soud zamítl odvolání obviněné jako opožděně podané podle §253 odst. 1 tr. ř., ačkoli toto bylo podáno včas, tudíž pro takové rozhodnutí nebyly splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem. Dovolání obviněné bylo na základě uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. shledáno důvodným.
15. Proto Nejvyšší soud v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. z podnětu dovolání obviněné zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 28. 2. 2020, sp. zn. 14 To 54/2020, jakož i rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. Věc se tak vrací do stádia odvolacího řízení. Odvolací soud s přihlédnutím k výše popsanému závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.) bude považovat odvolání obviněné za podané včas a provede přezkum rozhodnutí nalézacího soudu po věcné stránce. Předtím však bude nucen se vypořádat s pochybením soudu prvního stupně, který akceptoval, stejně jako soud odvolací, písemné odvolání obviněné ze dne 4. 2. 2020 (č. l. 710), ačkoli toto zjevně nesplňuje náležitosti takového opravného prostředku podle §249 odst. 1 tr. ř. Podání obviněné totiž po obsahové stránce toliko rekapitulovalo výrokovou část napadeného rozsudku a ohrazovalo se proti její neúčasti u hlavního líčení z důvodu zdravotního stavu, pro který žádala ustanovení obhájce. Není tedy vůbec zjevné, v kterých výrocích je rozsudek soudu prvního stupně napadán a jaké vady jsou tomuto rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány. Za daných okolností mělo být postupováno podle §250 odst. 2 tr. ř. a obviněná měla být vyzvána k odstranění vad odvolání ve lhůtě osmi dnů při poskytnutí potřebného poučení. Pokud by takový postup nevedl k nápravě a obviněná si sama nezvolila obhájce, měl jí být pro účely odůvodnění odvolání ustanoven. Teprve poté mohl být spis předložen krajskému soudu jako soudu odvolacímu. Tento postup byl však soudy nižších stupňů zcela pominut a v současné fázi trestního řízení musí být realizován. Teprve poté odvolací soud bude moci přikročit k věcnému přezkumu napadeného rozsudku a rozhodnutí ve věci.
17. V těchto souvislostech Nejvyšší soud registruje, že dovolání obviněné bylo podáno též z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. , který lze uplatnit, jestliže obviněná neměla v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měla . Uvedený dovolací důvod opřela o tvrzení, že její zdravotní stav, dokumentovaný lékařskými zprávami, jí neumožňoval řádně se hájit. S ohledem na důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (v jeho první alternativě) se Nejvyšší soud dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nezabýval, neboť by tak nepřípustně předjímal rozhodnutí o otázce eventuální nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. (tedy zda obviněná měla mít již v řízení před soudem prvního stupně obligatorně obhájce, neboť vzhledem k tělesným nebo duševním vadám existují pochybnosti o její způsobilosti náležitě se hájit), která dosud nebyla řešena a může být předmětem odvolacího řízení. Jinými slovy tuto procesní námitku po výzvě k odstranění vad odvolání může obviněná (ať sama nebo prostřednictvím zvoleného či ustanoveného obhájce) učinit předmětem námitek odvolacích, s nimiž se bude nucen vypořádat nejprve odvolací soud. Teprve poté bude vymezen rozsah odvolacího řízení, který v případě opakovaného dovolání podaného ve věci determinuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, který by se v nynější fázi trestního řízení nepřípustně vyjadřoval k uvedené procesní námitce dříve, než soud odvolací (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003). Pokud tedy obviněná v doplnění jejího odvolání učiní předmětem přezkumu odvolacího soudu i otázku nutné obhajoby z důvodu jejího zdravotního stavu, odvolací soud se pečlivě vypořádá s budoucí specifikovanou argumentací a se skutečností, že doposud nalézací soud žádosti obviněné posuzoval výlučně jako žádosti o poskytnutí bezplatné obhajoby, popř. obhajoby za sníženou odměnu podle §33 odst. 2 tr. ř. (viz usnesení na č. l. 655, 670 a 690). Proto však nebyla řešena otázka, zda nepochybně závažný zdravotní stav obviněné, který byl dokumentován a opakovaně v řízení před nalézacím soudem řešen, je či není důvodem nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř.
18. Pokud obviněná v dovolání navrhla, aby předseda senátu před rozhodnutím o dovolání odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno (§265o odst. 1 tr. ř.), pak je třeba uvést, že obviněná není osobou oprávněnou k podání takového návrhu, proto bylo její podání hodnoceno jako podnět k takovému postupu, čemuž nic nebrání. Samosoudkyně soudu prvního stupně však spis s příslušným návrhem nepředložila a předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledal. Ze spisového materiálu bylo totiž zjištěno, že zdravotní stav obviněné byl důvodem, pro který soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 11 T 58/2019, pravomocně pozitivně rozhodl o žádosti obviněné o odklad výkonu trestu odnětí svobody podle §322 odst. 1 tr. ř., a to do 31. 12. 2020. Pakliže Nejvyšší soud tímto usnesením zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, nepřichází nadále v úvahu do doby opakovaného rozhodnutí v odvolacím řízení ani případný výkon rozhodnutí o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 8. 2020
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth