ECLI:CZ:NS:2020:6.TDO.902.2020.1
sp. zn. 6 Tdo 902/2020-786
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2020 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného D. K. , nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 5 To 10/2020, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 16/2018, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 5 To 10/2020, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 50 T 16/2018, ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 50 T 16/2018, byl obviněný D. K. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za ty mu byl podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1, 5 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let a nad obviněným vysloven dohled. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestnou činností a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o jeho povinnosti k náhradě škody či odkazu poškozených s jejich nároky na občanskoprávní řízení.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce a poškození L. S. a A. L. Z podnětu všech těchto odvolání odvolací soud – Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 5 To 10/2020, podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl o vině obviněného zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Za ty mu byl podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §81 odst. 1, §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let a nad obviněným vysloven dohled. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. h), i) tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek a povinnost podle svých sil nahradit škodu a odčinit nemajetkovou újmu, kterou trestnými činy způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu zdravotní pojišťovně, škodu a nemajetkovou újmu poškozenému L. S. a nemajetkovou újmu poškozenému A. L. Posledně dva jmenovaní pak byli podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem jejich nároků odkázáni na občanskoprávní řízení.
3. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
dne 20. 1. 2018 v době okolo 00:20 hodin v Brně v ulici XY v baru A. T. B. C.&C. bar v 1. patře za přítomnosti nejméně deseti hostů bez zjevného důvodu fyzicky napadl hosty sedící u sousedního stolu, kdy při vzájemném postrkování s A. L. v situaci, kdy tohoto zezadu držel rukama L. S. a kdy se obviněného a A. L. snažil oddělit L. S., zaútočil přesně nezjištěným nožem, kterým vedl nejméně sedm úderů zaměřených na horní polovinu těla těchto poškozených, a to tak, že poškozeného L. S., nar. XY, bodl do oblasti zad, hrudníku a hýždě, poškozeného A. L., nar. XY, bodl do oblasti břicha a hrudníku a současně při útoku na A. L. zranil nožem na levé paži poškozeného L. S., nar. XY,
poškozený A. L. tak utrpěl bodnou ránu břišní krajiny, pronikající do dutiny břišní s poraněním břišní tepny, břišní předstěry a vzestupného tračníku a bodnou ránu levé poloviny hrudníku nad levou lopatkou, v důsledku čehož byl poškozený hospitalizován do 26. 1. 2018 a dále omezen v obvyklém způsobu života nutností dodržovat klidový režim, obtížemi s celotělovou hygienou, místní bolestivostí a nemožností zatěžovat břišní stěnu po dobu nejméně 1 měsíce,
poškozený L. S. tak utrpěl bodnou ránu levé hýždě a 2 bodné rány levé poloviny hrudníku, jednu z nich s nářezem 4. žebra vlevo, vedoucí k vzniku pneumotoraxu, v důsledku čehož byl poškozený hospitalizován do 26. 1. 2018 a dále omezen v obvyklém způsobu života nutností dodržovat klidový režim, obtížemi s celotělovou hygienou a místní bolestivostí po dobu cca 4 týdnů,
a poškozený L. S. utrpěl 2 bodné rány levé paže, v důsledku čehož byl omezen v obvyklém způsobu života fixací končetiny v sádrové dlaze a dále nutností dodržovat klidový režim po dobu 3 týdnů,
kdy s ohledem na užití nože při opakovaných výpadech vedených razantně ve směru k horní části těl poškozených, s nimiž byl v těsném kontaktu a mezi nimiž v okamžiku konfliktu nerozlišoval, nedošlo pouze v důsledku náhody nezávisle na vůli obžalovaného ke vzniku závažnějších poranění, k poškození důležitých orgánů umístěných v hrudní a břišní dutině či vzniku komplikací, jež by si vyžádaly léčbu a následné omezení poškozených v obvyklém způsobu života po dobu přesahující 6 týdnů, popř. v případě poškozeného L. S. k trvalému poškození levé plíce, čemuž bylo zabráněno pouze specializovaným ošetřením.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále také též „dovolatel“) dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení a obsahu výrokových částí rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího namítl ve vztahu k výroku o trestu, že nebyly dány důvody pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. S odkazem na judikaturní rozhodnutí publikované pod č. 24/1966-III. a I/1965 Sb. rozh. tr., připomněl výjimečnost tohoto institutu, jehož aplikaci nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující polehčující okolnosti ani přesvědčení soudu, že trest uložený v rámci zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný. Pouze souhrn polehčujících okolností, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně tak snižují jeho závažnost, může nabýt charakteru okolností výjimečných pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce analyzoval jednání obviněného optikou okolností případu i poměrů pachatele podle §58 odst. 1 tr. zákoníku a dospěl k závěru o nesprávnosti aplikace tohoto ustanovení. Jednání obviněného totiž obsahuje prvky výrazně zvyšující závažnost jeho jednání nad rámec běžných útoků – zaútočil při ovlivnění alkoholem na další osoby bez vyprovokování, neváhal použít nože jako zbraně, zaútočil proti všem osobám u vedlejšího stolu neobyčejně razantním způsobem, sedmi bodnutími, a do míst důležitých pro jejich život a jen souhrou šťastných náhod nedošlo k daleko těžšímu, i fatálnímu následku. Z místa obviněný uprchl, aniž komukoli z poškozených poskytl pomoc. Jeho útok byl bezdůvodný, překvapivý a zákeřný. Polehčující okolnost v podobě doznání by neměla být přeceňována, neboť toto obviněný fakticky učinil až u hlavního líčení pod tíhou usvědčujících důkazů. Okolnosti případu tedy nijak nevybočují z trestné činnosti obdobného typu.
5. Nejvyšší státní zástupce dále shrnul argumentaci Vrchního soudu v Olomouci týkající se aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku v bodě 27. - 28. odůvodnění jeho rozsudku a vytkl mu, že nespecifikoval, jaké konkrétní skutečnosti vymykající se typově obdobným případům shledal. Důvody spočívající v poměrech pachatele uplatněné odvolacím soudem (pracovní poměr, trestní i přestupková bezúhonnost, absence předchozích problémů s agresivitou či alkoholem, spolupráce s Probační a mediační službou, absolvování resocializačního programu, snaha o náhradu škody) nejsou relevantními důvody a polehčujícími okolnostmi natolik významnými, aby na základě nich byl ukládán trest pod dolní hranicí trestní sazby. Dovolatel opakovaně připomněl mimořádnost takového postupu, nežádoucí nadužívání tohoto zvláštního prostředku individualizace trestu a odmítl praxi účelového zvýrazňování obecných polehčujících okolností na okolnosti mimořádné. Důvody zmiňované odvolacím soudem měly najít odraz toliko v závěru o uložení trestu při spodní hranici zákonné trestní sazby, neakceptovatelný je pak trest odnětí svobody bez přímého výkonu. Vrchní soud v Olomouci se svým odůvodněním snažil obejít zákonné požadavky mimořádného snížení trestu pod sazbu v situaci, kdy relevantní důvody pro takový postup neexistují. Věc nevykazuje ani žádné z okolností, na něž poukazují rozhodnutí Nejvyššího soudu akceptující aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku (5 Tdo 1356/2018, 5 Tdo 1118/2019), zejména nízkou intenzitu naplnění zákonných znaků trestného činu, existenci polehčujících okolností nezvykle intenzivní povahy, uložení dalšího druhu trestu vedle trestu odnětí svobody apod. Jelikož ve věci nebyly splněny zákonné podmínky pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku v podobě existence výjimečných okolností případu či poměrů pachatele, Vrchní soud v Olomouci své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
6. Proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal k novému projednání a rozhodnutí. I pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
7. Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy nejvyšším státním zástupcem [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
9. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhý formální odkaz na některý z dovolacích důvodů vymezených v §265b tr. ř., ale tento důvod musí být v podaném dovolání také skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
10. Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupce opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu . Tento dovolací důvod je naplněn, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 odst. 1 tr. zákoníku bez splnění podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Pochybení spočívající v uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu může nastat jen v případech těch druhů trestů, které mají sazbu vymezenu trestním zákoníkem. Trest odnětí svobody je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice příslušné trestní sazby (např. bez splnění podmínek podle §59 nebo §108 tr. zákoníku), tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, jestliže je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití ustanovení §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby.
11. Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle něj byl obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku za (nejpřísněji trestný) trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, s tím, že nebyly dány okolnosti pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Námitku chybného použití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, v důsledku něhož byl uložen trest mimo zákonnou trestní sazbu trestu odnětí svobody stanovenou za daný trestný čin, lze podřadit pod dovolací důvod uplatněný dovolatelem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003).
12. K tomu Nejvyšší soud obecně připomíná, že podle §58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
13. Citované ustanovení je jedním z prostředků soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Postup podle §58 tr. zákoníku umožňuje řešit situace, kdy by trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné trestní sazby neodpovídal okolnostem konkrétního případu a osobě pachatele a jestliže dolní hranice tohoto trestu stanovená v zákoně by byla důvodně pociťována jako překážka, která brání uložení přiměřeného trestu v intencích ustanovení §39 tr. zákoníku. Jde proto o mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné sazby (viz k tomu výklad v odborné literatuře, např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789 a násl.).
14. Uplatnění ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je třeba posuzovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Jde o ustanovení obecné, které je subsidiární ve vztahu k ostatním zvláštním případům uvedeným ve vyšších odstavcích §58 tr. zákoníku. Již z názvu tohoto ustanovení, podle něhož jde o mimořádné snížení trestu odnětí svobody, vyplývá, že nebude možno jej použít pravidelně, na jakoukoliv věc, ale na situace něčím zvláštní, neobvyklé, které se odlišují od případů vyskytujících se běžně, byť jinak podmínky užití citovaného ustanovení nejsou vázány na „výjimečné“ okolnosti případu či „mimořádné“ poměry pachatele. Proto bude velmi záležet na individuálním posouzení každého konkrétního případu soudem a na jeho řádném odůvodnění, přičemž je obtížné tyto situace vzájemně porovnávat a paušalizovat.
15. Ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku obsahuje tři kumulativně stanovené podmínky nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby: a) je zde existence určitých okolností případu nebo poměrů pachatele, pro které b) použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody (s ohledem na její dolní hranici) by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a c) existuje možnost dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
16. Ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze užít především tehdy, když určitá okolnost, která dokonce může být i znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, natolik vybočuje z ostatních případů, že již sama o sobě nebo ve spojitosti s jinými okolnostmi odůvodňuje shovívavější přístup k potrestání pachatele. Může jít ovšem také o situaci, kdy více okolností daného případu teprve ve svém souhrnu vede k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a postačí i mírnější postih pachatele. Může jít zejména o ty případy, v nichž polehčující okolnosti a nízká intenzita naplnění zákonných znaků ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivým způsobem snižují závažnost trestného činu, případně některá z nich je nezvykle intenzivní povahy, takže je na místě ji hodnotit jako okolnost významně polehčující, např. zvlášť tíživé osobní nebo rodinné poměry, za kterých pachatel spáchal trestný čin, aniž by si je způsobil, a podobně. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody je na místě i tam, kde některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, přičemž je nerozhodné, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty, byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost trestného činu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih, než jaký je zákonem obecně předpokládaný. Postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku proto nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, např. že pachatel před spácháním činu vedl řádný život, k činu se doznal a učinil kroky k náhradě způsobené škody, ani přesvědčení soudu, podle něhož trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (obdobně viz rozhodnutí pod č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Zmíněné okolnosti ovšem mohou mít podpůrný význam při zohlednění celé škály okolností dalších. Jinak vyjádřeno, při aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nutno respektovat zvláštní, výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Platí, že pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku nestačí souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností relevantních (např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod.; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, publikované pod č. 24/2015-I. Sb. rozh. tr.). Závěr, že trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné sazby by byl nepřiměřeně přísný, musí vyplývat z daných okolností případu nebo poměrů pachatele, nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody nemůže rovněž odůvodnit jen samotné doznání pachatele k trestnému činu, lítost nad jeho spácháním, náhrada způsobené škody, vedení řádného života apod. (srov. přiměřeně R II/1967).
17. Za okolnosti případu nebo poměry pachatele odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat existenci více významných polehčujících okolností při nedostatku významných přitěžujících okolností (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 11/1968-I. Sb. rozh. tr. a rozhodnutí pod č. 21/1970 Sb. rozh. tr.). Zpravidla se uvádí, že může jít o vážnou nemoc pachatele (viz rozhodnutí pod č. 47/1974 Sb. rozh. tr.), závislost mnohačlenné rodiny pachatele na jeho výdělku (viz rozhodnutí pod č. 35/1963 Sb. rozh. tr.), stav snížené příčetnosti, není-li možný postup podle §40 odst. 2 tr. zákoníku (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), péči pachatele o větší počet osob na něj odkázaných, zejména o nezletilé děti (viz rozhodnutí pod č. 19/1967, č. 52/1967 a č. 3/1970 Sb. rozh. tr.), psychický stav pachatele, není-li důvodem postupu podle §26, §47 a §360 odst. 1 tr. zákoníku (viz rozhodnutí pod č. 50/1970 Sb. rozh. tr.), dále skutečnost, že trestný čin byl vyprovokován, byl spáchán v afektu pachatele, který po spáchání trestného činu pominul, atd.
18. Ze shora uvedeného tedy plyne, že posouzení otázky aplikovatelnosti ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je věcí přísně individuální ve vztahu ke konkrétní trestní věci a obtížně zobecnitelnou stran výčtu skutečností a okolností (ať již v oblasti tzv. okolností případu či poměrů pachatele), příp. jejich kombinace, které takový postup odůvodňují. V dané věci založil odvolací soud dovolatelem rozporovanou aplikaci (viz body 27. – 28. odůvodnění jeho rozsudku) přes uznání spáchání dvou úmyslných trestných činů obviněným na absenci závažnějšího následku na zdraví poškozených, jeho doznání, lítosti, nízkém věku 22 let v době spáchání činu, částečné úhradě škody dvěma poškozeným, vedení řádného života před spácháním činu i poté v rámci dohledu Probační a mediační služby, tj. po dobu více než 2 roků, na dosavadní nezkušenosti s agresivním jednáním obecně i pod vlivem alkoholu a na dobré možnosti resocializace. Z tohoto výčtu odvolací soud dovodil, že na obviněného není třeba působit trestem odnětí svobody uloženým v základní trestní sazbě, nýbrž trestem uloženým podle §58 odst. 1 tr. zákoníku pod její spodní hranicí, a to dokonce podmíněně odloženým. Pokud takovou úvahu nejvyšší státní zástupce nesdílel, lze souhlasit s tím, že jeho námitky jsou důvodné, zejména pokud jde o odkazy na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, v podstatném obsahu shrnuté výše. Rozhodnutí v otázce adekvátního trestu obviněnému za projednávanou trestnou činnost se pak jeví jako předčasné a vyžadující doplnění dokazování a opakovaný hodnotící proces.
19. Nejvyšší soud k tomu ovšem dodává, že se při posuzování možnosti aplikace §58 tr. zákoníku ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, který na rozdíl od soudu nalézacího neshledal prostoru k redukci konkrétní výměry trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby postupem podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, tedy z důvodu „povahy a závažnosti pokusu trestného činu“, které by použití standardní trestní sazby odnětí svobody činily pro obviněného nepřiměřeně přísným. V bodech 24. – 25. svého rozsudku výstižně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč takový postup nalézacího soudu neaproboval. Povahu a závažnost pokusu trestného činu nebylo podle něj považovat za nízkou, neboť obviněný vedl útok vůči celé skupině osob, navíc za použití nože, vedl více ran, všechny poměrně velké intenzity a do horní části těla poškozených, přičemž jen dílem náhody nebyla jejich zranění závažnější, či dokonce fatální. Takové, navíc nevyprovokované, jednání nebylo možno podle odvolacího soudu považovat za méně společensky škodlivé, než typové jednání, na něž je zaměřena trestní sazba ustanovení §145 odst. 2 tr. zákoníku, proto aplikace §58 odst. 5 tr. zákoníku nepřicházela v úvahu. Není bez zajímavosti, že jde v podstatě o stejný výčet skutkových okolností, na něž poukazuje ve svém dovolání nejvyšší státní zástupce a které i Nejvyšší soud považuje za jednoznačně prokázané a výstižně popsané. Ačkoli tato problematika není předmětem mimořádného opravného prostředku brojícího výlučně proti aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, Nejvyšší soud považuje za potřebné poznamenat – v podstatě ve shodě s úvahami odvolacího soudu – že pokud má být v projednávané věci posuzována otázka možnosti aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, v podstatě nepřipadá v úvahu mimořádné snížení trestu odnětí svobody „vzhledem k okolnostem případu“. Tyto okolnosti i dle názoru Nejvyššího soudu nejsou dány právě s ohledem na parametry trestné činnosti shrnuté odvolacím soudem. Trestnou činnost obviněného (naplňující skutkovou podstatu dvou trestných činů) je třeba hodnotit jako poškozenými neočekávanou, nevyprovokovanou, spáchanou pod vlivem alkoholu, spočívající v poměrně razantním vícečetném útoku nožem do horní části těla celkem tří poškozených, kdy poranění břišní tepny, nářez žebra, vznik pneumotoraxu apod. nelze vnímat jako bagatelní, nýbrž reálně hrozící závažnějšími zdravotními následky, než které u poškozených fakticky nastaly. Tento příznivější výsledný stav však nenastal přičiněním obviněného. Nelze nepřihlédnout i k chování obviněného po činu, kdy na místě nesetrval, ani se nepokusil poskytnout, nebo alespoň zajistit poškozeným pomoc a vůči následkům svého počínání tak projevil lhostejnost.
20. Aniž to bylo explicitně vyjádřeno, odvolací soud se při svých úvahách o uložení trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku fakticky argumentačně pohyboval výlučně v oblasti osoby a osobnosti obviněného, tedy odůvodnil své rozhodnutí o trestu „poměry pachatele“. Nepochybně se jedná o poměrně podrobné a pečlivé odůvodnění (viz bod 28. rozsudku odvolacího soudu), které představuje široký výčet polehčujících okolností. Jak ovšem vyplývá ze shrnuté dosavadní judikatury i z rekapitulace nejvyššího státního zástupce, ani souhrn jakýchkoli polehčujících okolností (při absenci okolností přitěžujících) nemůže odůvodnit zcela „mimořádné“ snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, nýbrž by se muselo jednat o takové okolnosti, které se běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu. Nejvyšší státní zástupce správně glosoval, že tato konkrétní věc nevykazuje natolik intenzivní specifika, jaká vedla Nejvyšší soud k odmítnutí jeho dovolání na stejném argumentačním základě v nejaktuálnějších věcech vedených pod sp. zn. 5 Tdo 1356/2018 a 5 Tdo 1118/2019. V těchto věcech šlo např. o obviněného starobního důchodce ve věku 63 let, vážně psychicky i fyzicky nemocného, plnícího vyživovací povinnost vůči dvěma studujícím dcerám a pečujícího o matku ve vysokém věku, jemuž bylo možno přičíst ve prospěch z hlediska spáchání činu snadnou manipulovatelnost, zmenšenou příčetnost, zavinění ve formě nepřímého úmyslu a relativně nižší škodu, kterou v nezanedbatelné míře uhradil, popř. bylo možno konstatovat delší časový odstup od spáchání činu cca 10 roků bez zavinění obviněného a uložení citelného peněžitého trestu vedle trestu odnětí svobody podmíněně odloženého. Je pak zjevné, že takové parametry zejména poměrů obviněného D. K. jako pachatele nejsou příliš souměřitelné a jeví se prozatím spíše jako souhrn běžných polehčujících okolností. Lze připomenout, že např. dřívější bezúhonný způsob života nemůže být okolností, která by sama o sobě umožňovala aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť bezúhonný způsob života se od občanů očekává, je běžným standardem, nikoliv něčím neobvyklým (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 3 Tdo 1550/2017) a tato skutečnost může najít výraz při ukládání trestu v rámci stanovené trestní sazby. Pouhý věk obviněného a jeho dosavadní bezúhonnost tak nemohou být pokládány za okolnosti opravňující k použití §58 odst. 1 tr. zákoníku za situace, kdy existuje řada přitěžujících okolností.
21. Na druhou stranu i Nejvyšší soud připouští relevanci argumentů shrnutých odvolacím soudem svědčících ve prospěch osoby obviněného. Krom absence jakýchkoli negativních poznatků k jeho osobě z místa bydliště i z Rejstříku trestů jde zejména o lítost, jejíž upřímnost nelze ničím zpochybnit, doznání učiněné byť nikoli dokonalou formou, avšak adekvátní nepochybnému silnému ovlivnění alkoholem v době činu a na to navazující vzpomínce, podle znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sice nebyla nijak narušena příčetnost obviněného, znal i účinky alkoholu na svůj organismus, nicméně neměl doposud zkušenost, že by se pod vlivem alkoholu choval agresivně. Obviněný řádně pracuje, delší dobu (v současné době necelé 3 roky) v rámci stanoveného dohledu spolupracuje s Probační a mediační službou, aniž by bylo známo nedostatků v jeho přístupu. Institut dohledu pak lze vnímat i jako relevantní zpřísňující opatření spjaté s podmíněně odloženým trestem odnětí svobody k zabezpečení řádného absolvování zkušební doby (včetně splnění přiměřených povinností stanovených podle §82 odst. 2 tr. zákoníku), přičemž tuto kombinaci podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a vysloveného dohledu je třeba posuzovat proti alternativě trestu odnětí svobody v základní sazbě, tedy nepodmíněného. Nikoli zanedbatelným aktem je též částečná úhrada škody, popř. nemajetkové újmy, ve výši 87.500 Kč každému ze dvou poškozených.
22. Komparace všech aspektů projednávaného případu vede Nejvyšší soud k závěru, že v široké škále judikatorně řešených případů je tato trestní věc určitým hraničním případem pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku. Toto víceméně problematické specifikum by mělo být odstraněno doplněním dokazování k osobě obviněného, zejména aktualizací zpráv k jeho pověsti a trestní zachovalosti a zpracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, které by se měly stát pomyslným „jazýčkem na vahách“ při úvaze o zákonných podmínkách aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku. Ve věci nebyl (poněkud netypicky) zpracován uvedený znalecký posudek, ač se jedná o poměrně závažnou násilnou trestnou činnost. Dosavadní dokazování (zejména výpověď obviněného a výpovědi svědků, včetně poškozených) nepřineslo odpověď na motivaci jednání obviněného, není podrobně známa struktura jeho osobnosti, vztah k požívání alkoholu a event. možnost opakování obdobné trestné činnosti pod jeho vlivem i jinak apod., přičemž jde o otázky důležité mj. i při posuzování poměrů pachatele ve smyslu ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Za výše popsané důkazní situace a vymezení poznatků svědčících pro a proti rozhodnutí o trestu mimořádně sníženém pod dolní hranici sazby trestu odnětí svobody je napadené rozhodnutí přinejmenším předčasné. Doposud prokázané skutečnosti nejsou způsobilé k přesvědčivému závěru, že na straně obviněného jsou poměry natolik neobvyklé, vybočující z běžně se vyskytujících případů (když z důvodů uvedených výše nadále nelze zvažovat vliv „okolností případu“ na možnost aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku), že trest odnětí svobody při samé spodní hranici zákonné trestní sazby, která v daném případě činí 5 let, by byl nepřiměřeně přísným a že tyto skutečnosti nejsou pouhým souhrnem okolností polehčujících podle §41 tr. zákoníku, které by mohly mít vliv toliko na ukládání trestu při spodní hranici trestní sazby. Zároveň je však nutno doplnit, že zmíněné doplnění dokazování je postupem vyvolaným vysoce specifickou povahou tohoto individuálně pojímaného případu a nemůže být vnímáno jako pravidelný postup při úvahách o adekvátní výši ukládané trestněprávní sankce.
23. Nejvyšší soud na základě výše rozvedených úvah a závěrů shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné, když dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl naplněn, neboť obviněnému byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně pro spáchaný trestný čin. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 5 To 10/2020, i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 50 T 16/2018, ve výroku o trestu, jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
24. Věc se tak vrací do stádia řízení před soudem prvního stupně, který bude muset opakovaně projednat a posoudit otázku trestu uloženého obviněnému za předmětnou trestnou činnost, a to prioritně se zaměřením na splnění zákonných a judikatorně vymezených podmínek pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Soud přitom bude postupovat s přihlédnutím k výše popsanému závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.). Zároveň pro tyto účely doplní dokazování aktualizací zpráv k osobě obviněného za období od spáchání činu, tj. opisem rejstříku trestů, zprávou o pověsti z místa bydliště a zejména co možná nejpodrobnější referencí Probační a mediační služby ke spolupráci obviněného v rámci doposud probíhajícího dohledu, k průběžně plněným povinnostem náhrady škody a nemajetkové újmy (jejíž část již obviněný uhradil), k aktuálním pracovním a výdělečným poměrům obviněného, popř. poměrům osobním a rodinným. Tyto aktualizované zprávy spolu se spisovým materiálem následně budou poskytnuty nově ustanovenému znalci z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, za účelem zpracování znaleckého posudku. Jeho úkolem bude zejména posoudit obecně osobnost obviněného a stanovit jeho psychologický profil, analyzovat motivaci k činu a pohnutky (tedy zejména, zda příčinou spáchání bylo výlučně ovlivnění alkoholem, či zda se na nich podílely osobnostní rysy a jaké), jaké jsou do budoucna výhledy vývoje osobnosti obviněného, pokud jde o zneužívání alkoholu a agresivní a násilné jednání, jaká je prognóza jeho resocializace, aktuální vhodnost vlivu působení trestu odnětí svobody spojeného s přímým výkonem apod.
25. Po takto doplněném dokazování, přičemž toto může být samozřejmě doplněno i nad rámec instrukcí Nejvyššího soudu, nalézací soud při zohlednění již doposud známých a shora podrobně rozvedených kritérií a poznatků pro ukládání trestněprávní sankce opakovaně zváží, zda jsou splněny zákonné podmínky pro uložení trestu odnětí svobody pod spodní hranici zákonné trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, v kladném případě v jaké konkrétní výměře a zda půjde o trest spojený s přímým výkonem či trest podmíněně odložený na adekvátní zkušební dobu. V těchto souvislostech bude zvážen i možný vliv tzv. přiměřených omezení a přiměřených povinností podle §82 odst. 2 tr. zákoníku. V opačném případě, tedy dospěje-li k závěru, že ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku aplikovat nelze, může soud dát důraz okolnostem, které jej dříve vedly k mimořádnému snížení trestu, v intencích zákonné trestní sazby. Každopádně doplnění dokazování bude pro tyto účely zakomponováno jako součást přesvědčivější argumentace a odůvodnění nalézacího soudu.
26. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 11. 2020
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth