ECLI:CZ:NS:2020:7.TD.59.2020.1
sp. zn. 7 Td 59/2020-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 12. 2020 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného L. H. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 62/2020, nyní u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 31 To 409/2020, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci, takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci neodnímá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 8. 2020, č. j. 1 T 62/2020-94, byl obviněný L. H. uznán vinným přečinem maření úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku [s ohledem na účinné znění trestního zákoníku nyní podle písm. h) téhož ustanovení]. Za to byl podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Zmíněný rozsudek napadl obviněný odvoláním. Věc proto byla dne 29. 9. 2020 předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, u něhož je vedena pod sp. zn. 31 To 409/2020, a který prozatím o podaném opravném prostředku nerozhodl.
3. Dne 3. 11. 2020 (č. l. 107 a násl. tr. spisu) podal obviněný u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (a rovněž dne 4. 11. 2020 přímo u Nejvyššího soudu) návrh na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně. V návrhu se nejprve v bodu I. podrobně zabýval ustanovením §25 tr. ř., jak z pohledu teorie, tak i soudní praxe zejména Ústavního soudu. Zdůraznil, že jeho návrh na delegaci není prostředkem k odnětí jeho věci zákonnému soudci. V bodu II. pak obviněný sdělil, že důležité důvody podle §25 tr. ř. spatřuje v pochybnostech o nestrannosti soudu, a dále v naplnění požadavku hospodárnosti trestního řízení. Uvedl, že při hlavním líčení konaném v této věci dne 18. 8. 2020 Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou předložil podání označené jako delegační návrh. V řízení činný soudce však nejenže na tento návrh řádně nereagoval a upřel mu tak uplatnění jeho práva, ale doslova návrh zmačkal a vyhodil. S ohledem na další vývoj je zřejmé, že v rámci odvolacího řízení pochybení soudu prvního stupně nebude zhojeno, neboť odvolací soud nařídil veřejné zasedání, z čehož obviněný dovodil, že věc nebude vrácena okresnímu soudu k nápravě. Odvolací soud se tedy ztotožnil se soudem prvního stupně a pokračuje v porušování jeho práv i přes neodstranitelnou procesní vadu, kterou zavinil okresní soud a nelze od něj očekávat zákonnou nestrannost. Projednání věci u příslušného krajského soudu pak bude i nehospodárné, protože v odvolacím řízení bude obviněný požadovat provedení důkazů v podobě výslechů svědků s bydlišti v obvodu soudu, k němuž má být věc delegována.
4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odňal věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci a přikázal ji Krajskému soudu v Brně.
5. Nejvyššímu soudu byl dne 19. 11. 2020 Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci předložen trestní spis sp. zn. 1 T 62/2020 k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci. Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl na základě spisového materiálu k následujícímu závěru.
6. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
7. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněného, v době rozhodování Nejvyššího soudu o jeho návrhu na delegaci, nachází ve stadiu řízení před příslušným odvolacím soudem, a to Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci. Obviněný požaduje odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Brně. K takovému rozhodnutí je příslušný Nejvyšší soud (§25 část věty za středníkem tr. ř.).
8. Obviněný ve svém návrhu na delegaci poukázal na dva momenty, ve kterých spatřoval důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř. pro odnětí věci příslušnému odvolacímu soudu, a to pochybnosti o nestrannosti soudu a hospodárnost trestního řízení.
9. Pokud jde o první z nich, vyjádřil nedůvěru v nestranné rozhodnutí odvolacího soudu v jeho věci, nicméně svými argumenty napadl především řízení u soudu prvního, který se měl dopustit pochybení, neboť příslušnému vyššímu soudu nepředložil dříve uplatněný návrh na delegaci, předložený v řízení před Okresním soudem v Jablonci na Nisou. Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že na č. l. 86 tr. spisu se nachází návrh obviněného na delegaci ze dne 10. 8. 2020 (soudu doručený dne 11. 8. 2020), v němž navrhl odnětí jeho věci projednávané u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 T 62/2020 tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi. Důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. spatřoval ve svých obavách, že soud v jeho věci nebude objektivní, neboť již v minulosti opakovaně projednával jeho trestní věci se (pro obviněného) záporným výsledkem. V těchto věcech činní soudci totiž nebyli objektivní a výroky o vině spíše opírali o jeho trestní minulost než o skutkovou podstatu a důkazy.
10. Z obsahu trestního spisu dále vyplývá, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou nepostoupil návrh obviněného na delegaci soudu příslušnému k takovému rozhodnutí (jímž by byl Vrchní soud v Praze), byť se nelze ztotožnit s tvrzením, že by se návrhem vůbec nezabýval, resp. jej „vyhodil“, jak uvedl obviněný ve svém současném návrhu na delegaci (viz protokol o hlavním líčení ze dne 18. 8. 2020, č. l. 90 p. v. tr. spisu).
11. Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně pochybil, pokud návrh obviněného na postup podle §25 tr. ř. ze dne 10. 8. 2020 nepředložil k rozhodnutí příslušnému soudu. Nyní je již věc u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou skončena a Nejvyššímu soudu nepřísluší o ní rozhodovat (srov. např. unesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2018, 7 Td 7/2018). Obiter dictum ale Nejvyšší soud uvádí, že z předmětného podání obviněného a obsahu spisového materiálu lze dovodit, že obviněný své přesvědčení o neschopnosti všech soudců okresního soudu nestranně rozhodovat v jeho věci postavil jen na svém subjektivním vnímání průběhu trestního řízení proti němu, resp. na svém nesouhlasu se způsoby rozhodování v jeho jiných věcech. Přitom nenamítl žádný konkrétní vztah příslušného soudu (resp. konkrétního soudce) ke své osobě, k jiným osobám činným v jeho trestní věci nebo k věci samotné (srov. §30 tr. ř.), ale uvedl pouze obecná tvrzení a ničím nepodložené obavy v tom smyslu, že soud je při svém rozhodování ovlivněn jeho trestní minulostí a není schopen nestranně rozhodnout. Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. však nemůže být jakákoliv, v tomto případě navíc nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jsou jako zákonní soudci určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení (popř. k vyloučení některého z nich), by případně přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které byl zákonný soudce příslušného soudu vyloučen z rozhodování a zda by se tyto důvody případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. O takový případ však v uvedené věci nejde, přičemž obviněný ani odůvodněnou námitku podjatosti konkrétního a ve věci činného soudce nepodal.
12. Pokud jde tedy o první část námitek nyní uplatněného návrhu na delegaci (odejmutí věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci a její přikázání Krajskému soudu v Brně), je nutno konstatovat, že se primárně týkají postupu soudu prvního stupně, resp. jen okrajově Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci stran nedůvěry, zda se se soudem prvního stupně neztotožní. Krajský soud ovšem jednal plně v souladu s rozhodnutími Ústavního a Nejvyššího soudu, na něž obviněný poukazoval, neboť je zřejmé, že návrh obviněného na delegaci podaný dne 3. 11. 2020 řádně a včas předložil soudu příslušnému k rozhodnutí o jeho návrhu na delegaci. Tímto postupem nemohl u obviněného vyvolat relevantní pochybnosti o způsobilosti ve věci nestranně rozhodovat, ani založit existenci důležitého důvodu podle §25 tr. ř.
13. K námitkám obviněného týkajícím se hospodárnosti trestního řízení pak Nejvyšší soud uvádí, že ani ty nemohou být v tomto konkrétním případě považovány za důležité důvody ve smyslu citovaného ustanovení. Obviněný je postavil na tvrzení, že svědci, jejichž výslech navrhne u veřejného zasedání, mají bydliště v obvodu Krajského soudu v Brně. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že je pouze na soudu, které důkazy v řízení před soudem provede, a které nikoli, a ani skutečnost, že větší počet svědků navržených ke slyšení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžnou situaci.
14. Je tak namístě konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by prokazovaly jeho důvodnost. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soud, je, jak již bylo řečeno, rozhodnutím výjimečným, znamenajícím průlom do zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Proto pro takový postup musí být zásadně dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud v dané věci neshledal.
15. S ohledem na to Nejvyšší soud rozhodl tím způsobem, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 12. 2020
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel