ECLI:CZ:NS:2018:7.TD.7.2018.1
sp. zn. 7 Td 7/2018-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 1. března 2018 v neveřejném zasedání, v trestní věci obviněného T. R. , vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá .
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ podala dne 23. 1. 2014 u Okresního soudu Praha-západ obžalobu na obviněného T. R pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
Rozsudkem Okresního soudu Praha- západ ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014 (č. l. 1975 tr. spisu), byl obviněný uznán vinným ad 1. zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, 2 písm. d) tr. zákoníku a ad 2. přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a bylo rozhodnuto o jeho trestu. Rozhodnutí nenabylo právní moci, neboť obviněný proti němu podal řádně a včas odvolání.
K odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. 13 To 33/2016, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu I. stupně.
Dne 1. 3. 2016 podal obviněný k Nejvyššímu soudu svůj návrh na odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 7 Td 7/2016 bylo rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá.
Dne 11. 7. 2016 podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. D. Rakouše k Nejvyššímu soudu svůj další návrh na odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě, ze dne 30. 6. 2016. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. 7 Td 36/2016, bylo rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá.
Dne 1. 9. 2016 podal obviněný opětovný návrh na delegaci, tedy odnětí trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Návrh doplnil podáním ze dne 5. 9. 2016. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 7 Td 53/2016, bylo rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu Praha-západ neodnímá.
Dne 29. 11. 2017 podal obviněný opětovný návrh na delegaci (doplněný podáním ze dne 8. 1. 2018; včetně příloh ), v němž žádá odnětí trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě. Velice obsáhlé podání obviněného (jehož součástí je jeho návrh na odnětí věci sp. zn. 14 T 7/2014 Okresnímu soudu Praha-západ) obsahuje rovněž řadu dalších návrhů a podání obviněného souvisejících také s jinými věcmi obviněného vedenými u jiných soudů (těmto soudům a i jiným vrcholným institucím České republiky je podání obviněného rovněž adresováno). Nejvyšší soud zdůrazňuje, že se v tomto rozhodnutí zabývá toliko Okresním soudem Praha-západ předloženým návrhem obviněného na delegaci věci vedené pod sp. zn. 14 T 7/2014. Návrh obviněného na delegaci byl Nejvyššímu soudu předložen dne 31. 1. 2018.
V návrhu na delegaci obviněný namítá (shodně jako v předchozích návrzích na delegaci), že dosavadní řízení vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 7/2014, je podle něj zatíženo zmatečností. V řízení u okresního i krajského soudu jsou podle něj prováděny zmatečné, nulitní a nicotné úkony, neboť jsou prováděny vyloučenými soudci, v nesprávném obsazení senátu. U okresního soudu rozhodoval podle něj soudce, který se vědomě a opakovaně dopustil trestných činů (vyjmenovaných obviněným). Obecně poukázal na podle něj „systémovou podjatost všech soudců a správních soudů v gesci Vrchního soudu v Praze“ ve všech věcech týkajících se jeho osoby, neboť tyto soudy se odmítají zabývat porušováním jeho práv a dlouhodobě mu brání v přístupu k soudu, a to Nejvyššímu soudu, a proto požaduje přikázání všech jeho věcí Okresnímu soudu v Jihlavě. Obviněný se domnívá, že v jeho věci 14 T 7/2014 docházelo soudkyní Mgr. J. Drábkovou k nezákonné manipulaci se spisem a má podezření na kleptomanii, mytomanii, poruchu osobnosti, atd. Byly podle něj prokazatelně ukradeny dva zcela zásadní dokumenty ze spisu. Obviněný je nadále přesvědčen, že jeho věc nebyla přidělena zákonnému soudci. V této souvislosti uvádí, že obžaloba napadla soudu již dne 23. 1. 2014, ale soudkyni Mgr. J. Drábkové byla věc přidělena až dne 24. 1. 2014. Obviněný dále zmiňuje průběh vazebního zasedání ze dne 29. 11. 2017, které považuje za zmatečné, neodůvodněné, nepřezkoumatelné. Uvádí, že senát 14 T ho držel ve vazbě nejméně 7 dní bez zákonného důvodu a byl obsazen jen soudkyní Mgr. J. Drábkovou, ačkoli měl zasedat v senátu. Domnívá se, že předmětná věc nebyla přidělena v souladu s rozvrhem práce Okresního soudu Praha-západ. O jeho věci tedy rozhoduje nezákonný soudce, resp. celý senát 14 T. Obviněný uvádí, že přidělování věcí soudcům a senátům Okresního soudu Praha-západ není podle něj transparentní, předvídatelné. Stejné platí o přidělování přísedících. K porušení práva na zákonného soudce došlo podle něj rovněž u Krajského soudu v Praze. Obviněný se domnívá, že tyto argumenty odůvodňují tzv. „delegaci nutnou z důležitých důvodů“, odkázal v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. Na 333/2017 a Tm 101/2018 ze dne 8. 1. 2018.
Nejvyšší soud projednal předložený další návrh obviněného na delegaci věci a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Lustrací v informačním systému justice a dotazem na Okresní soud Praha-západ Nejvyšší soud zjistil, že v trestní věci obviněného, sp. zn. 14 T 7/2014, byl dne 14. 2. 2018 vyhlášen odsuzující rozsudek. S ohledem na odvolání podané obviněným do protokolu o hlavním líčení dne 14. 2. 2018 je zřejmé, že věc bude po nezbytných administrativních úkonech předložena odvolacímu soudu k řízení o odvolání obviněného.
Nastala tak procesní situace, kdy příslušný soud již meritorně ve věci rozhodl a řízení, které obviněný navrhoval delegovat k rozhodnutí jinému soudu, je tak u soudu příslušného již skončeno. Za této procesní situace návrh obviněného na odnětí věci Okresnímu soudu Praha-západ ze dne 29. 11. 2017 (resp. 8. 1. 2018), nelze meritorně projednat, neboť v době rozhodování Nejvyššího soudu bylo řízení u příslušného soudu (tj. u soudu, jemuž má být věc odňata) již skončeno . Nejvyšší soud již v minulosti konstatoval (např. usnesení sp. zn. 11 Nd 416/2000, 7 Td 31/2014, 7 Td 70/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu, bylo již skončeno řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle §25 tr. ř. odňata, nelze již o návrhu na delegaci rozhodnout , protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.
Pouze nad rámec tohoto rozhodnutí proto Nejvyšší soud uvádí, že důvody, které obviněný uvedl ve svém dalším návrhu, by ani nebylo možno považovat za důležité důvody k vyhovění tohoto návrhu na delegaci. Nejvyšší soud se shodnými důvody podrobně zabýval ve stejné trestní věci obviněného (sp. zn. 14 T 7/2014) v usneseních sp. zn. 7 Td 7/2016, 7 Td 36/2016 a 7 Td 53/2016, když obviněný uvádí obdobné důvody, v nichž spatřuje důležité důvody k odnětí a přikázání jeho věci a Nejvyšší soud v nich neshledal důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř. Ze stejných důvodů dokonce již Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 1 Nd 1/2016, nevyhověl návrhu obviněného na delegaci v této trestní věci.
Také z obsahu opětovného návrhu obviněného na delegaci je zřejmé, že podstatnou námitkou a argumentem, který by měl podle názoru obviněného odůvodňovat odnětí věci příslušnému Okresnímu soudu Praha-západ, a její přikázání Okresnímu soudu v Jihlavě, je nadále jeho pochybnost, zda předmětná obžaloba v dané trestní věci obviněného byla přidělena zcela v souladu s rozvrhem práce a tedy, zda je jeho trestní věc souzena zákonným soudcem.
Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, tak jako již v předchozích rozhodnutích o návrhu obviněného na delegaci v této trestní věci, že obviněný svůj opakovaný návrh na delegaci staví na své subjektivní pochybnosti o tom, zda byla jeho trestní věc přidělena zákonnému soudci (senátu 14 T Okresního soudu Praha-západ s předsedkyní senátu Mgr. J. Drábkovou). Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že tyto námitky obviněného byly v průběhu dosavadního trestního řízení řešeny a pochybnosti obviněného byly odstraněny. Obviněnému byl opakovaně odůvodňován způsob přidělování věcí v souladu s rozvrhem práce na konkrétní rok (č. l. 1788 a násl. tr. spisu – sdělení předsedy Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 10. 2015, č. l. 2056 a násl. tr. spisu – usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2013, sp. zn. 1 Ntd 1/2016). Obviněný však argumenty soudů nadále považuje za nedostatečné, aniž by však sám uvedl konkrétní důvody jeho přetrvávajících pochybností, z kterých pramení jeho podezření, že věc byla přidělena v rozporu s rozvrhem práce soudu.
Pokud jde o námitky podjatosti soudců (jak konkrétních, tak podle obviněného jakési systémové podjatosti všech soudců a soudů působících pod Vrchním soudem v Praze), o které obviněný také opřel svůj návrh na delegaci, je zřejmé, že obviněný opakovaně ve své trestní věci vznášel námitku podjatosti senátu 14 T (předsedkyně senátu Mgr. J. Drábkové a přísedících A. Křižkové a J. Sušického) Okresního soudu Praha-západ, když o těchto námitkách bylo usneseními tohoto soudu, ve spojení s usneseními Krajského soudu v Praze, opakovaně rozhodnuto tak, že ve věci obviněného T. R. nejsou předsedkyně senátu Mgr. J. Drábková a přísedící A. Křižková a J. Sušický vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení a námitky podjatosti tohoto senátu byly shledány nedůvodnými. Nejvyšší soud na tomto místě poukazuje na rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 12. 2014, sp. zn. 14 T 7/2014, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 13 To 23/2015 (č. l. 902 tr. spisu) a na rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. 14 T 7/2014, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 11 To 156/2015 (č. l. 1289 tr. spisu), na které Nejvyšší soud plně odkazuje.
Obviněný vznesl následně námitku podjatosti, která směřovala vůči všem členům senátu 11 To Krajského soudu v Praze. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. 11 To 156/2015 (č. l. 1298 tr. spisu), ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. 1 To 68/2015, bylo rozhodnuto, že předseda senátu JUDr. L. Koudela Ph.D., a soudkyně Mgr. D. Dubná a JUDr. K. Hykešová, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R.
Obviněný vznesl také námitku podjatosti směřující proti senátu 1 To Vrchního soudu v Praze a vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze, jakož i námitku zákonnosti soudce. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 1 To 68/2015, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 11 Tvo 13/2015, obviněnému jednak ozřejmil způsob přidělování věcí senátům k projednání podle rozvrhu práce, přičemž neshledal námitky zákonnosti soudce a podjatosti soudců důvodnými a rozhodl tak, že senát Vrchního soudu v Praze složený z předsedkyně senátu JUDr. B. Kozelkové, a soudců JUDr. K. Šemíka a JUDr. V. Krále, není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného T. R. Na výše uvedená rozhodnutí soudů Nejvyšší soud plně odkazuje.
Obviněný byl navíc již v předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu upozorňován, že zásadně se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu. Nelze tedy zásadně namítat podjatost celého soudu nebo dokonce podjatost všech soudů v určitém regionu.
Pokud jde o námitky obviněného vznesené v souvislosti s vazebním zasedáním ze dne 29. 11. 2017, nejsou tyto předmětem rozhodnutí o odnětí a přikázání věci, ale řízení o stížnosti proti takovému rozhodnutí, kterou ostatně obviněný také podal.
V námitkách, jež jsou opět obsahem návrhu obviněného na delegaci, není možné shledat důležité důvody na postup podle §25 tr. ř., jak již bylo obviněnému v předchozích rozhodnutích Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze ve stejné trestní věci k obdobným námitkám sdělováno.
Nejvyšší soud znovu opakuje, že pokud při vědomí uvedeného obviněný přesto opět podává návrh na delegaci věci ze stejného důvodu, má tento jeho postup, s ohledem na celkové okolnosti případu, známky obstrukčního jednání zaměřeného na maření řízení před soudem prvního stupně. Důvody návrhu na delegaci věci jinému soudu, jsou především projevem nesouhlasu obviněného se způsobem rozhodování Okresního soudu Praha-západ, a následně pak i soudu příslušného k rozhodování o jeho opravných prostředcích proti rozhodnutím soudu prvního stupně. Z trestního spisu přitom vyplývá, že ze stejného důvodu nevyhovění jeho návrhům, má obviněný obdobné výhrady i proti dalším konkrétním osobám v jiných řízeních.
Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. března 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu