ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.388.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 388/2020-1297
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 28. 4. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. P. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 10 To 206/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 29/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 8. 2019, č. j. 5 T 29/2018-1208, byl obviněný uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři léta, jehož výkon mu byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku bylo dále obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby nahradil škodu, kterou svým činem způsobil a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené O. D. na náhradu škody.
Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, obviněný se dopustil uvedeného zločinu v podstatě tím, že na základě informací získaných v souvislosti s výjezdem na místo nálezu mrtvoly L. N., nar. XY, na adrese XY, kam byl dne 23. 8. 2015 velen jako příslušník Policie ČR v rámci prověření tzv. podezřelého úmrtí (vedeno pod č. j. KRPH-80640/TČ-2015), se nakontaktoval dne 26. 8. 2015 na její sestru jako jedinou blízkou žijící příbuznou paní O. D., nar. XY, bytem XY, která byla později na základě usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2016, č. j. 34 D 1482/2015-94, ustanovena jako jediná dědička, tuto dne 26. 8. 2015 ve svém volnu v Havířově navštívil a k případu vyslechl, o čemž sepsal úřední záznam, a zároveň svolil, že ji bude zastupovat v řízení o dědictví, přičemž již toho dne do místa bydliště O. D. přivezl k podpisu předem připravenou a vytištěnou generální plnou moc, která obviněného opravňovala jako zmocněnce paní O. D., aby „převáděl nebo zpeněžoval nemovitý a movitý majetek, který nabyla v rámci dědického řízení po zemřelé sestře L. N.,“ následně obviněný jako zmocněnec poškozené v pozici prodávající v Hradci Králové dne 24. 6. 2016 s kupujícím V. K. uzavřel Dohodu o finančním vyrovnání a Dohodu o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu, týkající se bytu v Hradci Králové, XY za 1 375 000 Kč, když částku získanou za tuto nemovitost po odečtu provize realitní kanceláře ve výši 45 000 Kč obdržel ve dvou splátkách na svůj účet č. XY, a to ve výši 330 000 Kč dne 27. 6. 2016 a ve výši 1 000 000 Kč dne 28. 6. 2016, dále obviněný dne 21. 6. 2016 na pobočce banky Moneta Money bank zrušil vkladový účet zemřelé L. N. č. XY s částkou 112 368,34 Kč, kterou převedl na běžný účet č. XY a pak celkovou částku ve výši 418 862 Kč z tohoto účtu vybral v hotovosti, dále po zemřelé L. N. odprodal podílové listy u Investiční a kapitálové společnosti Komerční banky, a. s. – krátkodobé dluhopisy, č. smlouvy 0510014131, za částku 73 447,25 Kč a podílové listy u Investiční a kapitálové společnosti Komerční banky, a. s. – garantovaný otevřený fond Ametyst Flexi, č. smlouvy 0510041862, za částku 48 008,06 Kč, kdy si nechal částku ve výši 73 356,82 Kč dne 4. 7. 2016, a částku 45 507,84 Kč dne 13. 7. 2016 zaslat na svůj účet č. XY, dále si po zemřelé L. N. nechal zaslat na svůj účet č. XY částku ve výši 109 608,12 Kč jako zůstatek jejího spoření u Modré pyramidy, která mu byla připsána na účet dne 7. 7. 2016, takto získanou finanční částku v celkové výši 1 977 334,78 Kč poškozené O. D. nevyplatil, ale v rozporu se svým oprávněním vyplývajícím z uzavřené plné moci užil zčásti pro vlastní potřebu a zčásti dočasně i ve prospěch třetích osob, když na základě předchozí dohody s M. D. dne 28. 6. 2016 a 29. 6. 2016 ze svého účtu č. XY na účet jeho manželky M. D. č. XY převedl částky 300 000 Kč a 1 000 000 Kč a následně částku 350 000 Kč M. D. předal v hotovosti, zbývající finanční prostředky poškozené O. D. užil dosud přesně nezjištěným způsobem, přičemž poté, co byl dne 31. 10. 2016 písemně poškozenou O. D. vyzván k vyplacení jejích finančních prostředků ve výši 1 900 000 Kč, na to reagoval přípisem ze dne 21. 11. 2016 zaslaným O. D., obsahujícím průběžné vyúčtování a následně ji přípisem ze dne 15. 12. 2016 vyzval k úhradě částky ve výši 1 360 300 Kč, který odůvodnil existencí příslibu daru ze dne 17. 6. 2016, kterým se měla O. D. zavázat obviněnému darovat 3 000 000 Kč, když tento příslib daru byl zajištěn směnkou ze dne 17. 6. 2016 na částku 3 000 000 Kč, a existencí prohlášení poškozené O. D. ze dne 18. 8. 2016 a nedatovaným prohlášením poškozené O. D., kde jmenovaná potvrzuje převzetí částek 109 000 Kč a 200 000 Kč, přičemž tyto listiny si obviněný opatřil využívaje omezených schopností poškozené správně vnímat a porozumět právním jednáním, správně pochopit jejich smysl a důsledky, a to vzhledem k jejímu věku, mnohočetným tělesným obtížím, psychické nepohodě, snadnější manipulovatelnosti, zvýšené sugestibilitě a snížené kritičnosti, jakož i její důvěry v něj, vystupujícího v pozici příslušníka Policie České republiky, a též vzhledem k laicky rozpoznatelné rozumové slabosti poškozené, u níž nejméně od roku 2013 docházelo ke snižování kognitivních funkcí tak, že v roce 2015 a 2016 byly oslabeny natolik, že jí nedovolovaly činit svobodná a vážná rozhodování nad rámec běžných denních aktivit, a tímto svým jednáním poškozené O. D. způsobil škodu, která (při zohlednění částky 27 000 Kč, které od ní obviněný pro účely vyřízení pozůstalosti převzal v hotovosti) po odečtu doložených výdajů souvisejících se zastupováním poškozené O. D. ve výši 28 662,40 Kč, činí 1 948 672,38 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové odvoláními, která Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 1. 2020, č. j. 10 To 206/2019-1259, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V řízení nebylo prokázáno, že by zneužil laicky rozpoznatelné rozumové slabosti poškozené. Soudy se opíraly o výpovědi svědků, kteří nebyli přítomni jednání mezi ním a poškozenou a nemohli tak posuzovat, jak se mu jevila, znalecké posudky potom hodnotily její stav v pozdější době. Navíc podle posudku znaleckého ústavu Fakultní nemocnice Olomouc byla poškozená nekritická ke svému duševnímu stavu a snažila se prezentovat svoji způsobilost, resp. maskovat deficity. Ani příslušníci Generální inspekce bezpečnostních sborů v protokolech nezpochybňovali stav poškozené jako překážku svědecké výpovědi. Důkaz výslechem těchto příslušníků byl přitom soudem zamítnut. Znakem skutkové podstaty trestného činu zpronevěry je nakládání s cizí věcí, avšak ze skutkových zjištění vyplynulo, že uzavřel darovací smlouvu s poškozenou, tedy nejednalo se pouze o příslib daru, podpisy na ní nebyly zpochybněny, proto důvodně považoval přijaté finanční prostředky za vlastní. Po dobu jejich vypořádávání pak měl od poškozené plnou moc. Dalším znakem aplikované skutkové podstaty je úmysl, který rovněž nebyl prokázán. Když jednal s poškozenou, neměl povědomí o její duševní nemoci a plné moci, darovací smlouvu i směnku přijal v přesvědčení, že se jednalo o osobu způsobilou k právnímu jednání. V případě pochybností pak měla být aplikována zásada in dubio pro reo. Pokud jde o výši způsobené škody ve výši 1 948 672,38 Kč, pak je třeba zohlednit, že jí předal částku 309 000 Kč, což vyplynulo z písemných dokladů.
Obviněný navrhl, aby Nevyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, přičemž další postup po případné kasaci již nespecifikoval.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť se jimi obviněný snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů a změn ve skutkových zjištěních. Takový zásah by byl výjimečně možný v případě extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který však v posuzované věci nenastal. Soudy obou stupňů se důvodně opřely zejména o výpovědi svědků a znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. Bylo prokázáno, že obviněný věděl o snížených duševních možnostech poškozené ve vztahu k realizovaným právním jednáním v souvislosti s vyřízením pozůstalosti, což značí, že nedošlo pro absenci vůle k uzavření ani darovací smlouvy. Není podstatné, zda by konkrétní úkon měl být vykládán jako smlouva či příslib daru, navíc podložený zcela nestandardně směnkou, což lze v případě alespoň základní rozumovou výbavou disponujícího dárce považovat za reálně vyloučené, zejména když v danou dobu poškozená prostředky, které měly být předmětem daru, ještě neměla. Pokud pak jde o výši škody, z dokazování vyplynulo, že nedošlo k předání ani částky 309 000 Kč. Přestože tedy obviněný formálně namítl pochybení v právním posouzení, nebylo možné jeho argumentaci, opírající se o odlišný než zjištěný skutkový stav, podřadit pod uplatněný dovolací důvod.
Státní zástupce navrhl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádné konkrétní námitky v tom smyslu, že by skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky zločinu, za který byl odsouzen. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však primárně směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, popřípadě proti rozsahu dokazování, přičemž se snaží provedeným důkazům přikládat obsah odpovídající jeho představě o skutkovém ději, a teprve ve vztahu k takto modifikovanému skutkovému stavu nabízí odlišné právní posouzení (zejména stran svého zavinění). Obviněný tak v dovolání neuplatnil žádné námitky vztahující se k právnímu posouzení soudy zjištěného skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud však mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy neshledal žádný rozpor, natož extrémní. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Při formování svých skutkových zjištění se tak soudy opřely zejména o výpovědi poškozené O. D., svědků D. M., sousedky zemřelé L. N., dále A. K., D. K. a J. P., sousedů a známých poškozené a K. V., sociální pracovnice. Přehlédnout není možné ani výpověď E. P. ke standardům postupu obviněného jako policisty a významné pak byly závěry znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, resp. se specializací klinická psychologie a listinné důkazy. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde tedy důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.
Pouze ve stručnosti a nad rámec již uvedeného lze doplnit, že soudy obou stupňů vycházely mimo jiné z věrohodných výpovědí svědků, kteří se s poškozenou stýkali v době jednání obviněného a mohli se vyjádřit k jejím schopnostem a postojům. Stejně tak ve znaleckých posudcích byl hodnocen stav poškozené se zaměřením na dobu spáchání projednávaného útoku. U poškozené pak nebyl dán zákaz výslechu (§99 tr. ř.), proto jej nepochybně mohl příslušný orgán (Generální inspekce bezpečnostních sborů) provést, byť samozřejmě při jeho vedení a následném hodnocení bylo nutné přihlédnout ke zdravotnímu stavu poškozené.
V návaznosti na provedené důkazy soudy zcela důvodně uzavřely, že obviněný si i z laického pohledu musel být vědom zřetelných omezení poškozené stran jejího stavu a schopností, totiž zejména vysokého věku, rozumové slabosti a manipulovatelnosti, přičemž manipulovatelnost byla umocněna jeho postavením příslušníka Policie České republiky, kterému důvěřovala. Této situace využil a poté, co jí nabídl (a poškozená akceptovala) zastupování v dědickém řízení a při vyřizování souvisejících záležitostí a když tak mohl nakládat s dědictvím, si výtěžek náležející poškozené jako dědičce v hodnotě téměř 2 mil. Kč ponechal. Poškozené dal v návaznosti na to podepsat listiny, označené jako darovací smlouva, směnka a prohlášení (o převzetí částek 109 000 Kč a 200 000 Kč), kterými chtěl svůj postup legalizovat. Zmíněné dokumenty tedy sloužily pouze k zakrytí postupu obviněného, který si ponechal získané a jemu jen svěřené cizí finanční prostředky.
Nejvyšší soud se plně ztotožňuje i s tím, že jako nevěrohodná byla posouzena obhajoba obviněného opírající se o do jisté míry absurdní tvrzení, podle kterého ho poškozená v podstatě přemluvila k přijetí daru v podobě částky ve výši 3 000 000 Kč, kterou ani z dědictví neměla v danou dobu v dispozici, za současného zajištění tohoto plnění (daru) dokonce směnkou.
Souhrnně řečeno, na podkladě řádně provedeného dokazování byl spolehlivě zjištěn skutkový děj, jehož podstatou bylo, že obviněný využil stavu poškozené, jehož si byl vědom a cíleně si ponechal věci, o kterých věděl, že nenáleží jemu, ale této osobě, přičemž se následně pokusil své jednání formálně zastřít. Tato zjištění tedy z provedených důkazů zcela logicky vyplývají a není mezi nimi žádný, natož extrémní rozpor.
Námitky obviněného, kterými proti zmíněným skutkovým zjištěním soudů brojil, proto nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud tudíž dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel