ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.449.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 449/2020-375
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 13. 5. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný T. M. , nar. XY, státní příslušník Rumunské republiky, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2019, sp. zn. 1 To 44/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 3/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný T. M. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2019, č. j. 53 T 3/2018-225, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu loupeže podle §21 odst. 1, §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečiny neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §173 odst. 2, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění (správně: z území České republiky) na dva roky a o náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1, §229 odst. 2 tr. ř.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný uvedených přečinů a pokusu zločinu dopustil v podstatě tím, že dne 1. 1. 2018 v přesně nezjištěné době od 1:00 hod. do 4:00 hod. v Brně na přesně neustanoveném místě na ulici v blízkosti centra města zezadu přistoupil k poškozenému polskému státnímu příslušníkovi G. W. a rukou ho udeřil zezadu do krku, následně ho povalil na zem, kde do něj kopal a bil ho pěstmi do hlavy, hrudníku a zad, poškozený se v dlouhé zimní bundě schoulil na trávě do klubíčka a rukama si chránil hlavu, po chvíli zanechal útoku a poškozenému z levé přední kapsy kalhot vytáhl černou koženkovou peněženku s polským občanským průkazem, platební kartou České spořitelny, kartou Barcalys bank Anglie a Euro Bank Polsko, kartou zdravotního pojištění České republiky, finanční hotovostí 1 500 Kč a ze zad mu stáhl červenohnědý batoh zn. Animal, ve kterém byl tablet zn. Medion a powerbanka zn. Adata. Fyzickým napadením mu způsobil mnohačetná poranění, přičemž kopy vedenými střední až větší intenzitou na hlavu mohlo kromě tržně-zhmožděných ran a zlomenin obličejového skeletu dojít ke vzniku poranění důležitého orgánu mozku – zhmoždění mozku, krvácení pod mozkové obaly, kopy vedenými na hrudník mohlo kromě zlomeniny žebra dojít ke vzniku závažnějšího nitrohrudního poranění – zhmoždění plic, srdce, případně v oblasti trupu k poranění jater, sleziny, ledvin.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 10. 2019, č. j. 1 To 44/2019-301, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů významnou měrou stojí na extrémním nesouladu mezi provedeným dokazováním a z něj učiněnými skutkovými zjištěními. Zcela zásadním je posouzení věrohodnosti poškozeného, avšak navzdory tomu soudy ponechaly zcela stranou skutečnost, že poškozený měl pozitivní dechovou zkoušku na alkohol, přičemž těžká opilost zcela zásadně ovlivňuje věrohodnost poškozeného i objektivní způsobilost si některé věci či události pamatovat. Pokud soudy hodnotily otázku podnapilosti jako nepodstatnou, zatížily hodnocení věci významnou vadou. Závěr soudů o věrohodnosti poškozeného je v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, když ten uváděl nepravdivé údaje. V odvolání navrhoval výslech policistů, kteří přišli do styku s poškozeným, ale odvolací soud navrhované důkazy neprovedl, aniž by přitom řádně odůvodnil, proč tak neučinil, což založilo nepřezkoumatelnost a protiústavnost rozhodnutí soudu druhého stupně. Nalézací soud učinil skutkový závěr o tom, jakým způsobem a za jakého vnitřního rozpoložení měl provedený skutek spáchat. Jeho úmysl by musel být prokázán ke všem znakům pokusu zločinu, jímž byl uznán vinným, tedy i k jeho kvalifikované skutkové podstatě. To však prokázáno nebylo. Zjištění, zda bylo jednání spácháno zaviněně lze učinit toliko zpravidla na základě interpretace provedených důkazů. Je přitom výsadou nalézacího soudu hodnotit důkazy na základě svého vnitřního přesvědčení a v souladu se zásadou bezprostřednosti a přímosti. Tuto výsadu je odvolací soud oprávněn prolomit pouze v případech vymezených v §263 odst. 7 tr. ř., není však oprávněn přehodnocovat důkazy provedené nalézacím soudem. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že v rámci svého jednání se měl bez přiměřených důvodů spoléhat na to, že těžší následek nezpůsobí, pak odvolací soud nebyl bez zopakování dokazování oprávněn tento závěr měnit. V případě vědomé nedbalosti ohledně těžšího následku by nemohl být uznán vinným ze spáchání pokusu loupeže podle §21 odst. 1, §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ale pouze dokonaným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Potom by přicházelo v úvahu mu ukládat trest v rámci trestní sazby od dvou do deseti let, kdy by s ohledem na jeho osobu bylo možné uvažovat o podmíněném trestu odnětí svobody. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nic bližšího neuvedl.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a uvedl, že v části námitek se snaží docílit přehodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi poškozeného a tím i přehodnocení základních skutkových okolností rozhodných pro posouzení jeho viny. Tyto námitky jsou však mimo uplatněný dovolací důvod. Nemůže obstát ani poukaz obviněného na extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, neboť skutková zjištění soudu prvního stupně vykazují zřejmou obsahovou a logickou návaznost na provedené důkazy, přičemž po stránce obsahové byly tyto důkazy hodnoceny dostačujícím způsobem nejen ve svém celku, ale i jednotlivě, takže k odsouzení obviněného došlo na podkladě komplexního, co do rozsahu úplného, věcně správného a zpětně přezkoumatelného hodnocení celého řetězce důkazů. Naplnění dovolacího důvodu nelze dovodit ani z námitky, podle níž měl odvolací soud pochybit, pakliže nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování o výslechy policistů. Námitka nemá ani věcné opodstatnění, neboť z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že se otázkou míry podnapilosti poškozeného a mírou věrohodnosti jeho výpovědi poměrně podrobně vypořádal. Důvody, pro něž odvolací soud skutková zjištění nalézacího soudu vyhodnotil jako úplná a věcně správná, jsou z odůvodnění jeho rozhodnutí patrny a je z něj rovněž seznatelné, proč byl návrh na doplnění dokazování o výslechy policistů odvolacím soudem shledán nadbytečným. Rozhodnutí odvolacího soudu nevykazuje jakékoliv prvky libovůle. Za zjevně neopodstatněnou pak lze považovat námitku obviněného, kterou odvolacímu soudu vytýká, že aniž by sám provedl důkazy, podle názoru obviněného přehodnotil skutkové závěry nalézacího soudu, aby posléze dospěl k (právnímu) závěru o úmyslném zavinění nejen ve vztahu k základní skutkové podstatě zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ale též ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě tohoto zločinu podle §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Odvolací soud vycházel ze stejných skutkových zjištění, o něž své právní závěry opíral již soud nalézací, avšak na rozdíl od nalézacího soudu tato identická skutková zjištění posoudil ve vztahu k zavinění částečně odlišně. Skutková zjištění, ke kterým na podkladě výsledků provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně, ale ani právní kvalifikaci skutku soud druhého stupně neměnil, nýbrž pouze částečně korigoval dílčí nesprávný závěr soudu prvního stupně v otázce zavinění o možné subsumpci části učiněných skutkových zjištění pod definiční znaky §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, místo jejich správného posouzení pod definiční znaky §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
10. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
11. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
12. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
13. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Dovolací námitky obviněného směřující výhradně proti skutkovým zjištěním, hodnocení důkazů soudy obou stupňů a do rozsahu dokazování nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Těmito námitkami se obviněný snaží prosadit vlastní verzi skutkového děje, který by vyzníval v jeho prospěch a zároveň zpochybňuje skutková zjištění soudu prvního stupně vyplývající z provedeného dokazování. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Obviněný své námitky přitom odůvodňuje mimo jiné existencí extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z něj učiněnými skutkovými zjištěními.
15. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Všechny důkazy soudy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Je namístě poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy podrobně rozebral a hodnotil. Rovněž tak se podrobně zabýval otázkou podnapilosti a věrohodnosti poškozeného (odst. 19 a 20 rozsudku soudu prvního stupně), k čemuž se vyjádřil i odvolací soud (odst. 11 usnesení soudu druhého stupně) a Nejvyšší soud se s jejich závěry plně ztotožnil. Vina obviněného byla spolehlivě prokázaná především výpověďmi poškozeného G. W. a svědků G.-V. R. a S. F., jakož i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Obhajoba obviněného byla provedenými důkazy vyvrácená.
16. Pokud obviněný namítl, že odvolací soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechy policistů, aniž by řádně odůvodnil, proč tak neučinil, je třeba uvést, že ani tato námitka není pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. podřaditelná. Nad rámec toho však Nejvyšší soud s ohledem na ústavněprávní rovinu této námitky poukazuje na to, že obviněný sice v písemném odůvodnění odvolání navrhl doplnit dokazování jmenovitě o výslechy policistů, kteří přišli do styku s poškozeným, ale poté u veřejného zasedání od tohoto důkazního návrhu upustil. Obhájce obviněného předložil odvolacímu soudu k doplnění dokazování listinné důkazy a po jejich provedení na dotaz předsedy senátu, zda má ještě nějaké důkazní návrhy pro odvolací řízení, obhájce výslovně uvedl, že kromě již předložených listinných důkazů žádné další důkazní návrhy nemá (č. l. 298). Zjevně tedy od původního důkazního návrhu uvedeného v písemném odůvodnění odvolání upustil, a tedy odvolací soud neměl důvodu rozhodovat jakýmkoli způsobem o návrhu, na kterém obhájce již netrval. K vlastnímu rozsahu dokazování přitom odvolací soud konstatoval, že soudem prvního stupně byly provedeny všechny podstatné důkazy nezbytné pro meritorní rozhodnutí a tudíž neshledal potřebu dokazování v jakémkoli směru ještě doplňovat. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde důvod k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy.
17. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou benevolence podřadit pouze námitku obviněného týkající se naplnění subjektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty zločinu loupeže, ačkoliv je tato námitka postavena na otázce hodnocení důkazů a jedná se o námitku spíše procesního charakteru. Obviněný k tomu namítl, že aniž by odvolací soud sám provedl důkazy, tak přehodnotil skutkové závěry nalézacího soudu a posléze dospěl k závěru o úmyslném zavinění nejen ve vztahu ke skutečnostem naplňujícím znaky základní skutkové podstaty zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ale též ve vztahu k okolnostem naplňujícím znaky kvalifikované skutkové podstaty pokusu tohoto zločinu podle §173 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Námitce obviněného ovšem nelze přisvědčit. Odvolací soud se otázkou zavinění ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě pokusu trestného činu loupeže zabýval (odst. 12 a 13 usnesení soudu druhého stupně), avšak vůbec neměnil skutková zjištění soudu prvního stupně ani právní kvalifikaci skutku. Korigoval pouze samotný právní závěr soudu prvního stupně stran této části zavinění a vyhodnocení naplnění subjektivní stránky. V tomto směru totiž soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný naplnil v této části zavinění subjektivní stránku přinejmenším ve formě vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (odst. 23 rozsudku soudu prvního stupně), avšak odvolací soud správně korigoval tento závěr, že se jednalo o nepřímý úmysl ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (odst. 13 usnesení soudu druhého stupně). Nejvyšší soud tak shledal námitku obviněného zjevně neopodstatněnou. Nelze přisvědčit obviněnému ani v tom směru, že pokud by bylo jeho zavinění ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě kryto „pouze“ vědomou nedbalostí, bylo by možné jeho jednání posoudit pouze jako dokonaný zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Těžká újma na zdraví v případě zločinu loupeže podle §173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku může být způsobena i z nedbalosti ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku. Kromě toho nelze přehlédnout, že v projednávaném případě zůstalo jednání obviněného ve vztahu k této kvalifikované skutkové podstatě ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku.
18. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Přestože obviněný k tomuto dovolacímu důvodu své námitky nekonkretizoval, z obsahu dovolání je zjevné, že jej uplatnil v jeho druhé variantě. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je namístě jej shledat zjevně neopodstatněným i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
19. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
20. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 24. 10. 2019, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až 21. 4. 2020 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 5. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu