ECLI:CZ:NS:2020:7.TDO.597.2020.1
sp. zn. 7 Tdo 597/2020-1610
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 10. 6. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné M. M. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 12 To 15/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 9/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. M. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2018, č. j. 45 T 9/2016-1268, byla obviněná uznána vinnou zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, za což byla odsouzena podle §209 odst. 5, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojeného s dispozicí s finančními prostředky na pět let. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněné J. C.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedených zločinů v podstatě tím, že společně s obviněnou J. C. v úmyslu sebe obohatit, s cílem neoprávněně vylákat finanční prostředky, po předchozí vzájemné domluvě obou obviněných, společně s již odsouzeným M. K., nar. XY, který byl již za tento trestný čin odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 43 T 5/2010, jež nabyl právní moci dne 6. 10. 2011, případně po společné domluvě s dalšími dosud neustanovenými osobami, odsouzený M. K. nejprve dne 13. 5. 2009 na pobočce U.C. B. C. R. na adrese Praha 3, XY, účelově uzavřel smlouvu o zřízení a vedení konta Exkluzive číslo účtu XY s aplikací Online Banking, jehož byl jediným disponentem, s vědomím, že na tento účet budou později zaslány finanční prostředky získané jednáním jeho spolupachatelů z účtů klientů Č. s., kdy obviněná M. M. (dříve A. A.), která v té době pracovala na pobočce Č. s., XY, Praha 6 na pozici team leader (vedoucí skupiny), si neoprávněně opatřila a poté neoprávněně užila data uložená v počítačovém systému Č. s. s informacemi k účtům klientů Č. s., včetně jejich podpisových vzorů, a to tím způsobem, že bez řádného odůvodnění, v těsném sledu za sebou, dne 14. 5. 2009 v době od 14:56 hod. do 14:59 hod., nahlédla na tři účty klientů Č. s., a to konkrétně I. K., M. Š. a P. F., ze kterých získala informace k majitelům účtů, včetně jejich podpisových vzorů, na základě takto získaných informací byly neoprávněně vyplněny a následně dne 19. 5. 2009 obviněnou M. M. bez vědomí a souhlasu majitelů účtů ověřeny a předloženy k realizaci na pobočce Č. s., XY, Praha 6 celkem 3 ks padělaných platebních příkazů k úhradě opatřených napodobeninou podpisového vzoru klientů, a to konkrétně 1) padělaný příkaz k úhradě částky 3 420 000 Kč z účtu majitele a jediného disponenta I. K., číslo XY, vedeného u Č. s., na účet M. K., číslo XY, vedeného u U.C. B. C. R., 2) padělaný příkaz k úhradě částky 2 180 000 Kč z účtu majitele a jediného disponenta M. Š., číslo XY, vedeného u Č. s., na účet M. K., číslo XY, vedeného u U.C. B. C. R., a 3) padělaný příkaz k úhradě částky 1 500 000 Kč z účtu majitele a jediného disponenta P. F., číslo XY, vedeného u Č. s., na účet M. K., číslo XY, vedeného u U.C. B. C. R., a obviněná J. C. bez vědomí a souhlasu majitelů účtů, neoprávněně částečně vyplnila dva platební příkazy a to konkrétně – platební příkaz k úhradě částky 3 420 000 Kč z účtu majitele a jediného disponenta I. K., kde sama vyplnila hůlkový a číselný text v razítku vyznačeném na tomto padělaném platebním příkazu k úhradě a platební příkaz k úhradě částky 1 500 000 Kč z účtu majitele a jediného disponenta P. F., kde sama vyplnila číselné texty ve čtverečkových rubrikách, přičemž platební příkazy vyplnila s vědomím toho, že není oprávněna jménem majitelů účtů jednat, není ani oprávněna disponovat s uvedenými účty a musela tedy být srozuměna s tím, že padělané platební příkazy budou použity k podvodnému vylákání peněz z účtů klientů Č. s., neboť jsou určeny pouze k realizování převodu peněz mezi bankovními účty a okamžitě poté, co byly finanční prostředky výše popsaným jednáním, na základě těchto padělaných příkazů k úhradě převedeny na bankovní účet odsouzeného M. K., tento uskutečnil dne 22. 5. 2009 kolem 10:00 hod. na pobočce U.C. B. C. R., na adrese Praha 1, XY výběr v hotovosti v celkové výši 7 100 000 Kč, kdy tímto jednáním způsobily České spořitelně, a. s. obviněné M. M. společně s J. C. škodu ve výši 4 920 000 Kč a obviněná M. M. další škodu ve výši 2 180 Kč (správně 2 180 000 Kč), tedy škodu v celkové výši 7 100 000 Kč, neboť Česká spořitelna, a. s. v plné výši uhradila finanční částky odčerpané z účtů I. K., M. Š. a P. F.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadly obviněná M. M. a obviněná J. C. odvoláními, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2020, č. j. 12 To 15/2019-1440, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podala obviněná M. M. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. K přípustnosti dovolání s odkazem na judikaturu uvedla, že je ve věci extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, neboť nebylo prokázáno, že by se dopustila skutku kladeného jí za vinu a závěr o vině ani nelze logicky dovodit z provedených důkazů. Tím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Postup soudů spočívající v hodnocení znaleckého posudku znalkyně Anny Grabowské toliko jako listinného důkazu, a to bez adekvátního odůvodnění, je postupem nejen nezákonným, ale rovněž zakládá pochybení ve smyslu opomenutého důkazu. Takové důkazy typicky zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale i jeho protiústavnost. Soud prvního stupně svůj postup v tomto směru dostatečně nezdůvodnil, vyjma citace vyjádření znalkyně Musilové. Stěžejním důvodem mělo být to, že Anna Grabowská jako znalec z oboru grafologie není oprávněna zkoumat pravost podpisu a určovat pisatele rukou psaného textu, a kromě toho byla v době konání hlavního líčení již vyškrtnuta ze seznamu znalců. S těmito argumenty ale nesouhlasí a odvolací soud se s námitkami nevypořádal důsledně. V hodnocení znaleckého posudku Anny Grabowské toliko jako listinného důkazu, a to bez přihlédnutí k jeho obsahu, shledává jako svévoli. Odvolací soud pochybení soudu prvního stupně nenapravil. Skutkový stav nebyl zjištěn v potřebné míře a její obhajoba nebyla vyvrácena. Soudy se nesprávně vypořádaly s hodnocením důkazů zpravidla nepřímého charakteru, které ve svém celku netvoří ucelený řetězec svědčící o její vině. K jednotlivým důkazům se pak obsáhle vyjádřila, mimo jiné i k osobě M. M., který není důvěryhodný.
5. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněné vyjádřil a uvedl, že obviněná na základě vlastního způsobu hodnocení důkazů odmítá prakticky všechna jí se týkající skutková zjištění uvedená ve výroku o vině a domáhá se změny skutkového základu soudních rozhodnutí. Jde tedy o námitky směřující výlučně do oblasti skutkových zjištění, které obsahově neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Důkazní řízení netrpí vadou spočívající v tzv. opomenutých důkazech. Důkaz listinou vypracovanou Annou Grabowskou byl proveden, byť toliko jako důkaz listinný, a soudy se jím v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Obviněná fakticky brojí proti hodnocení tohoto důkazu a proti skutečnosti, že soudy ke stanovisku Anny Grabowské při ustálení skutkových zjištění nepřihlížely. Navíc námitky obviněné zčásti spočívají v kritice kvality odůvodnění soudních rozhodnutí, zejména soudu odvolacího, což je nepřípustné již s ohledem na §265a odst. 4 tr. ř. Obory písmoznalectví a grafologie je třeba od sebe důsledně odlišovat. Cílem grafologického zkoumání je stanovení psychologického profilu pisatele. Takovýto grafologický rozbor však nemůže sloužit jako podklad pro rozhodnutí soudu. Grafologie není forenzní disciplínou a grafolog nemůže identifikovat pisatele písma a podpisů. Anna Grabowská tedy nebyla odborně kvalifikována k tomu, aby identifikovala pisatele sporných textů na příkazech k úhradě, když k této otázce se mohl vyjádřit jedině znalec z oboru písmoznalectví. Soudy v žádném případě nepostupovaly v rozporu s §2 odst. 6 tr. ř., resp. dokonce s právem obviněné na spravedlivý proces, pokud k listině zpracované Annou Grabowskou nepřihlížely. Ve věci nelze dovodit ani existenci tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními. Hodnocení výpovědi svědka M., při kterém se odvolací soud zabýval i negativním vztahem svědka k osobě obviněné, stejně jako hodnocení znaleckých posudků v žádném případě neodporují pravidlům formální logiky a nenesou znaky svévole. Jelikož obviněná nevznesla žádné relevantní námitky v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není relevantně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
7. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
9. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
10. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
11. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
12. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
13. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Dovolací námitky obviněné směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, rozsahu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obviněná vyjádřila nesouhlas se závěry soudů obou stupňů a s jejich hodnocením důkazů, přičemž se svými námitkami snaží nastínit a prosadit svou vlastní verzi skutkového děje. Takto koncipované námitky jsou však námitkami skutkovými a jako takové se s obsahem uplatněného dovolacího důvodu zcela míjí a nelze je podřadit ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
15. Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto situaci se však v posuzované věci nejedná a ve věci nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Soudy obou stupňů si vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s §2 odst. 5 tr. ř. a nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s §2 odst. 6 tr. ř. Následně soudy pečlivě hodnotily důkazy, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování. Obhajoba obviněné přitom byla spolehlivě vyvrácena svědeckými výpověďmi L. Ch., M. M., znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví znalkyně PhDr. Václavy Musilové, kamerovými záznamy, jakož i dalšími důkazy. Je na místě poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí jednotlivé důkazy velmi podrobně rozebral a důsledně hodnotil. Zabýval se věrohodností svědka M. M., stejně tak i odvolací soud, a uvedly, z jakých důvodů jeho výpovědi uvěřily (odst. 35 a násl. rozsudku soudu prvního stupně, odst. 19 a násl. usnesení soudu druhého stupně). Stejně tak velmi podrobně rozebral a hodnotil důkazy i odvolací soud (odst. 19 usnesení soudu druhého stupně), přičemž obsáhle odůvodnil, na základě jakých skutečností lze dospět k závěru o vině obviněné. Pokud obviněná namítla, že ve věci byl opomenut jeden z klíčových důkazů, a to znalecký posudek znalkyně Anny Grabowské, k čemuž uvedla, že postup soudů spočívající v hodnocení znaleckého posudku znalkyně Anny Grabowské toliko jako listinného důkazu může zakládat pochybení soudů ve smyslu opomenutí důkazu, je třeba uvést, že ani tato námitka není pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. podřaditelná. Nad rámec ovšem Nejvyšší soud s ohledem na ústavněprávní rovinu této námitky poukazuje na to, že podle ustálené judikatury nejsou soudy povinny vyhovět všem návrhům obhajoby na provedení důkazů, jestliže: 1. tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, 2. důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí, 3. důkaz je nadbytečný, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Je namístě konstatovat, že v tomto případě soud prvního stupně důkaz znaleckým posudkem, jako listinný důkaz provedl a řádně zdůvodnil, proč tuto listinu označenou jako znalecký posudek Anny Grabowské nevzal za rozhodující a nepřihlížel k ní. Stejně tak odvolací soud se s totožnou námitkou obviněné obšírně vypořádal. Nemohlo se proto jednat o případ tzv. opomenutých důkazů. Navíc tato námitka obviněné se jeví spíše jako nesouhlas s hodnocením tohoto důkazu ze strany soudů. Nad rámec výše uvedeného je třeba rovněž poukázat, že obviněná obdobné námitky jako v dovolání uplatnila již v odvolání, soud druhého stupně se s nimi správně a bezezbytku vypořádal a Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožnil. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, ani jiné porušení práva na spravedlivý proces, není zde tedy důvodu k zásahu Nejvyššího soudu do skutkového stavu zjištěného soudy. Obiter dictum je namístě doplnit, že námitka extrémního rozporu, resp. nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním sama o sobě není námitkou, která by byla podřaditelná pod některý z dovolacích důvodů, nýbrž může toliko opodstatnit zásah Nejvyššího soudu do soudy zjištěného skutkového stavu.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněné nenaplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nemohly naplnit ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
17. Námitky obviněné, kterými brojí výhradně proti skutkovým zjištěním soudů, hodnocení důkazů a rozsahu dokazování nelze na základě výše uvedeného pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
18. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 6. 2020
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu