ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.10.2021.3
sp. zn. 11 Tcu 10/2021-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 3. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky M. Š. , narozené XY v XY, okres XY, rozsudkem Soudu první instance pro Východní Flandry, Belgické království, ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 3008/2015, který nabyl právní moci dne 15. 1. 2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu první instance pro Východní Flandry, Belgické království (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 3008/2015, který nabyl právní moci dne 15. 1. 2016, byla M. Š., společně s dalšími odsouzenými, uznána vinnou ze spáchání čtyř trestných činů krádeže spáchaných bez násilí či pohrůžky podle §461 a §463 belgického trestního zákoníku, jichž se dopustila jednáním uvedeným níže pod body 1. a) až c), 2 a) až c), 3 a) až c) a 4 a) a za které jí cizozemský soud uložil podle §65 odst. 1 belgického trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců a peněžitou pokutu ve výši 300 EUR se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) dní. Závěrem cizozemský soud rozhodl o povinnosti odsouzené k poskytnutí peněžité pomoci obětem úmyslných násilných trestných činů a o povinnosti nahradit náklady trestního řízení.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila (spolu s dalšími odsouzenými) shora označených trestných činů tím, že:
S. B., M. Š. a M. T.
poškozené společnosti N. podvodně odcizili zboží, které jim nepatřilo, konkrétně:
1. první, druhá a třetí osoba
a. v XY dne 24. 12. 2014: 4 balení tabáku a 5 lahví tvrdého alkoholu,
b. v XY dne 6. 1. 2015: 6 lahví tvrdého alkoholu,
c. v XY dne 20. 12. 2014: 4 lahve tvrdého alkoholu,
2. první a druhá osoba
a. v XY dne 17. 12. 2014: 3 balení tabáku a 4 lahve tvrdého alkoholu,
b. v XY dne 18. 12. 2014: 2 balení tabáku a 2 lahve tvrdého alkoholu,
c. v XY dne 6. 1. 2015: 2 výrobky pro ošetření vlasů, 1 zubní kartáček, 2 tuby zubní pasty a 3 lahve tvrdého alkoholu,
3. druhá a třetí osoba
a. v XY dne 31. 12. 2014: 4 kosmetické výrobky, 3 balení tabáku a 3 lahve tvrdého alkoholu,
b. v XY dne 5. 1. 2015: 1 sluchátka
c. v XY dne 14. 1. 2015: 2 lahve tvrdého alkoholu
4. druhá osoba
a. v XY dne 12. 1. 2015: 2 balení cigaret.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že M. Š., která je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká jednání, které vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku].
7. Co se týče právního posouzení shora popsaného jednání odsouzené, má Nejvyšší soud za to, že uvedené lze právně kvalifikovat jako pokračující trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 ve spojení s §116 tr. zákoníku. To proto, neboť odsouzená si opakovaně přisvojila cizí věc tím, že se jí zmocnila, ačkoliv byla za takový čin v předchozích třech letech odsouzena nebo potrestána, a to konkrétně trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 22 T 54/2012, jenž nabyl právní moci dne 11. 7. 2012, a kterým byla odsouzená uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za nějž jí byl – mimo jiné – uložen podle §75 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu pobytu ve výměře dvou let, a to v okrese Pardubice, přičemž k výkonu tohoto trestu došlo dne 11. 7. 2014 [viz bod 1) opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob k osobě odsouzené]. Pokud jde o posouzení jednání obviněné jako tzv. pokračujícího trestného činu ve smyslu §116 tr. zákoníku, platí, že z popisu skutku jsou zřejmé jednotlivé dílčí útoky odsouzené, vedené jednotným záměrem, které naplňovaly skutkovou podstatu uvedeného trestného činu, byly provedeny stejným, popř. podobným způsobem a byla mezi nimi dána blízká souvislost časová a činu se zároveň dopustila na obdobném předmětu útok (alkoholu, tabákových a kosmetických výrobcích). Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzená se totiž dopustila hned deseti dílčích útoků proti vlastnickému právu jiné osoby, což značně zvyšuje společenskou škodlivost její trestné činnosti. Z hlediska druhu uloženého trestu pak ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. V tomto kontextu Nejvyšší soud připomíná svou ustálenou judikaturu, podle níž „(…) se za citelný trest odnětí svobody odůvodňující zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů považuje nepodmíněný trest (…) v trvání alespoň jednoho roku.“ A tedy „(…) se rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona vydává pouze u uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody v rozsahu minimálně jeden rok (…)“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. Š. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 3. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.