ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.116.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 116/2021-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. 10. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. P. , narozeného XY v XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu ve Zvoleně, Slovenská republika, ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 2T/23/2015, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Zvoleně, Slovenská republika, ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 2T/23/2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zvoleně (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 2T/23/2015, který nabyl právní moci dne 27. 3. 2015, byl M. P. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání pokračujícího přečinu krádeže podle §212 odst. 1, odst. 3 písm. a) slovenského trestního zákona, spáchaného dílem ve spolupachatelství podle §20 slovenského trestního zákona. Za uvedený trestný čin uložil cizozemský soud odsouzenému podle §212 odst. 3 slovenského trestního zákona, §36 písm. j), l), §38 odst. 2, 3, §41 odst. 3 a §46 slovenského trestního zákona společný trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, jehož výkon podle §49 odst. 1 písm. a) slovenského trestního zákona podmíněně odložil, přičemž podle §50 odst. 1 slovenského trestního zákona stanovil zkušební dobu v trvání 24 (dvacet čtyři) měsíců. Podle §41 odst. 3 slovenského trestního zákona cizozemský soud současně zrušil výrok o vině a trestu trestního příkazu Okresního soudu ve Zvoleně ze dne 12. 8. 2014, č. j. 1T 112/2014-139, který nabyl právní moci dne 17. 9. 2014, jakož i všechny další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Podle §288 odst. 1 slovenského trestního řádu soud poškozené M. F., nar. XY, trvale bytem XY, M. F., nar. XY, trvale bytem XY, a společnost Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, Štefanovičova 4, 816 23 Bratislava, IČO: 00585441, odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu tím, že:
1)
v přesně nezjištěné době ode dne 8. 11. 2013 do 09,00 hod. dne 10. 11. 2013 v XY, z travnaté plochy za obytným domem s popisným číslem XY, odcizil tam zaparkovaný neuzamčený zemědělský traktor zn. ZETOR 7745, ev. č. XY, rok výroby 1996, červené barvy, VIN: XY, spolu se zapnutým pluhem trubkovým trojákem zelené barvy a s 2 ks náhradních lemešů, kdy v traktoru se v té době nacházel technický průkaz vozidla a klíče od vozidla, který následně dopravil do obce XY a předal ho J. K., nar. XY, trvale bytem XY, za 4 000 EUR, a tímto jednáním způsobil M. F., nar. XY, trvale bytem XY, škodu ve výši 11 230 EUR,
2)
po vzájemné dohodě okolo půlnoci dne 20. 1. 2014 do dne 21. 1. 2014 v osobním motorovém vozidle značky Audi J. K. přijel spolu s ním do města XY, odkud odcizili traktor značky Zetor 7754, evidenční číslo XY, VIN: XY, červené barvy, tak, že M. P. vešel do dvora rodinného domu, odpojil vlečku od traktoru, nastoupil do traktoru, který nebyl uzamčený, tento spustil dolů z kopce ulicí a následně po jeho zastavení tento nastartoval, přičemž mu ho pomohl roztlačit obviněný J. K., který na něho čekal, a následně se přesunuli společně – M. P. osobním motorovým vozidlem značky Audi do autoservisu obviněného J. K. v obci XY, kde ho odstavili za účelem jeho prodeje, a tímto jednáním způsobili M. F., nar. XY, trvale bytem XY, škodu ve výši 10 080 EUR.
3. Usnesením Okresního soudu ve Zvoleně ze dne 22. 10. 2018, č. j. 2T/23/2015-369, byl podle §50 odst. 4 slovenského trestního zákona odsouzenému nařízen výkon výše uvedeného trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, který mu byl uložen rozsudkem tohoto soudu ze dne 27. 3. 2015, č. j. 2T/23/2015-298, přičemž podle §50 odst. 8, §48 odst. 2 písm. a) slovenského trestního zákona byl odsouzený pro jeho výkon zařazen do ústavu pro výkon trestu s minimálním stupněm ostrahy.
4. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
5. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
6. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
7. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že M. P. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku].
8. Co se týče posouzení shora popsaného skutku, má Nejvyšší soud za to, že tento lze právně kvalifikovat jako pokračující zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. To proto, neboť v případě obou shora popsaných dílčích útoků jsou splněny podmínky §116 tr. zákoníku, tj. tyto naplňují skutkovou podstatu téhož trestného činu, jsou spojeny stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou, jakož i souvislostí v předmětu útoku (v obou případech šlo o traktor), přičemž odsouzený si v případě obou dílčích útoků přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a uvedeným činem způsobil na cizím majetku škodu v celkové výši 21 310 EUR (tj. značnou škodu ve smyslu §138 tr. zákoníku). Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
9. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil dvěma dílčími útoky závažné majetkové trestné činnosti a navíc v případě jednoho z dílčích útoků i v součinnosti s další osobou. Uvedené skutečnosti zcela jednoznačně zvyšují společenskou škodlivost trestné činnosti odsouzeného. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný společný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. P. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.