ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.119.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 119/2021-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 11. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. N. , narozeného dne XY v XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu ve Würzburgu, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 301 Ls 811 Js 16941/13, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Würzburgu ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 301 Ls 811 Js 16941/13 (dále jen „cizozemské rozhodnutí“), který nabyl právní moci dne 25. 3. 2014, byl M. N. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu zvlášť závažné krádeže v 19 případech a trestného činu poškození věci, dále trestného činu zvlášť závažné krádeže, pokusu trestného činu zvlášť závažné krádeže a trestného činu poškození věci, dále trestného činu loupežné krádeže v méně závažném případě a trestného činu úmyslného ublížení na zdraví, a to podle §223 odst. 1, §230 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1, §243 odst. 2, §244 odst. 1 č. 3, §244 odst. 2, §252, §259 odst. 2, §303 odst. 1 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“) v části ve spojení s §22 a 23 StGB. Za tyto sbíhající se trestné činy pak byl odsouzenému cizozemským rozhodnutím uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil uvedených trestných činů v podstatě tím, že:
v případech uvedených pod body 1. až 19. cizozemského rozhodnutí se v přesně nezjištěné době dne 2. 10. 2013 před 05:00 hod. vždy pokusil vloupat do usedlostí jednotlivých poškozených, nacházejících se na XY a XY, a to tak, že s pomocí propichovacího šídla, který si přinesl s sebou a za pomoci čelní lampy se pokusil vypáčit příslušné dveře. Odsouzený přitom ve všech případech vědomě počítal s tím, že na dveřích příslušných nemovitostí vznikla škoda, a to v celkové výši 2 631 EUR. Obžalovaný chtěl poté ve všech případech odcizit případně se tam nacházející cenné věci a při této vhodné příležitosti si obstarat zároveň možnost k přespání. Svůj plán trestného činu ale již nemohl realizovat, protože dveře příslušných nemovitostí ve všech případech pokusům o vylomení odolaly a odsouzený musel odejít s nepořízenou.
20. odsouzený se nakonec dne 2. 10. 2013 v 05:10 hod. pokusil vloupat nejdříve do obytné usedlosti dvoru XY, tak, že pomocí propichovacího šídla, které si přinesl s sebou, vypáčil domovní dveře. Dveře ale pokusu o vylomení odolaly, takže odsouzený musel v tomto ohledu svůj plán trestného činu vzdát.
Odsouzený poté ale vnikl do zásobárny na pozemku dvora tak, že pomocí propichovacího šídla, které si přinesl s sebou, vytlačil závoru a odcizil tam jednu láhev piva značky Lammsbräu v hodnotě cca 1,00 EUR. Když byl odsouzený překvapen majitelem pozemku se dvorem, svědkem M. S., který vstal, aby podojil krávy, a který chtěl na cestě ke chlévu zavřít přivřené dveře do zásobárny, odsouzený do dveří narazil takovou silou, že narazil do levého kolena svědka. Svědek M. S. tak utrpěl lehké bolesti na kolenu, jak měl odsouzený v úmyslu. Odsouzený si tak chtěl ponechat získanou kořist z trestného činu.
Odsouzený se navíc vzpíral oprávněnému pokusu o zadržení ze strany poškozeného S. a tento ho musel po potyčce prozatímně spoutat.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že M. N. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, trestného činu poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku a dále též trestného činu porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku).
7. Shora uvedené jednání odsouzeného vykazuje podle Nejvyššího soudu konkrétně přinejmenším znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), c) odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a pokračujícího přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzený totiž uvedeným jednáním bezprostředně směřoval k tomu, aby si přisvojil cizí věc (resp. věci) tím, že se jí zmocní a čin spáchal vloupáním. V případě uvedeném pod bodem 20. cizozemského rozhodnutí odsouzený shora uvedený přečin též dokonal, čin spáchal vloupáním a současně se bezprostředně po činu pokusil uchovat si věc násilím. Uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl v posledních třech letech za takový čin potrestán (a to rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 103 T 229/2010, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 5 To 19/2011, kterým byl pravomocně odsouzen (mimo jiné) za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, který vykonal dne 22. 5. 2012). Současně odsouzený poškodil cizí věc, resp. věci, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. V neposlední řadě též nejméně v bodu 20. cizozemského rozhodnutí odsouzený naplnil svým jednáním znaky přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, neboť vnikl do dvora, který byl součástí obytné usedlosti. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky ve smyslu §4a odst. 3 zákona.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil více trestných činů. Společenská škodlivost jednání odsouzeného je zvyšována také tím, že jím způsobená škoda, kterou odsouzený způsobil poškozením cizích věcí, mnohonásobně převyšovala hranici škody nikoliv nepatrné podle §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. N. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 11. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.