ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.122.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 122/2021-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 11. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B. , narozeného dne XY v XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu ve Welsu, Rakouská republika, ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 7 Hv 131/17z, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu ve Welsu, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 7 Hv 131/17z, který nabyl právní moci téhož dne, byl M. B. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bod 3, §130 odst. 1 rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“) a zločinu odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle §241e odst. 1, první případ, odst. 2 StGB a přečinu zatajování listin podle §229 odst. 1 StGB. Za uvedené trestné činy mu cizozemský soud uložil podle §28 odst. 1 a §241e odst. 2 StGB nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů tím, že:
v níže uvedených časech ve Welsu a na jiných místech na území státu
I. s úmyslem směřovaným k neoprávněnému obohacení a s úmyslem si prostřednictvím opakovaného páchání krádeží zařídil na delší dobu nejen nepatrný nepřetržitý příjem, odcizili cizí movité věci v celkové hodnotě nepřesahující částku 5 000,00 EUR, částečně vloupáním, a sice
I. 1. V. S., M. B., jakož i další zvlášť stíhaná další pachatelka ve vědomé a chtěné součinnosti
I. 1. 1. dne 21. 4. 2017 ve Welsu K. H. peněženku v hodnotě přibližně 140,00 EUR, jakož i peníze v hotovosti ve výši 560,00 EUR,
I. 1. 2. dne 21. 4. 2017 ve Welsu k dispozici oprávněné osobě banky peněžitou hotovost ve výši 850,00 EUR při použití neoprávněně získaného klíče k překonání blokovacího zařízení výběrem peněž v hotovosti u bankomatu při použití neoprávněně získané bankovní karty K. H. a O. H.,
I. 2. V. S., R. B. a M. B. ve vědomé a chtěné součinnosti
I. 2. 1. dne 17. 5. 2017 v Linci M. S. kabelku v hodnotě přibližně 400,00 EUR, peněženku v hodnotě přibližně 80,00 EUR, peníze v hotovosti ve výši 250,00 EUR, jakož i jeden mobilní telefon v hodnotě přibližně 700,00 EUR,
I. 2. 2. dne 18. 5. 2017 v Salzburgu M. S.-K. kabelku v hodně přibližně 250,00 EUR, peněženku v hodnotě přibližně 50,00 EUR, jednu taštičku na líčidla v hodnotě přibližně 20,00 EUR, peníze v hotovosti ve výši 170,00 EUR, jakož i dva mobilní telefony v celkové hodnotě 1 200,00 EUR,
I. 2. 3. dne 18. 5. 2017 ve XY C. M. jednu peněženku, jakož i peníze v hotovosti v blíže neznámé celkové hodnotě, přičemž zůstalo u pokusu;
II. s úmyslem směřovaným k neoprávněnému obohacení a s úmyslem si prostřednictvím opakovaného páchání zařídit na delší dobu nejen nepatrný nepřetržitý příjem, si obstarali bezhotovostní platební prostředky, se kterými nesměli disponovat, aby se jejich používáním v právním styku neoprávněně obohatili, a sice:
II. 1. V. S., M. B., jakož i další zvlášť stíhaná pachatelka ve vědomé a chtěné součinnosti dne 21. 4. 2017 ve Welsu jednu bankovní kartu K. H. a O. H.;
II. 2. V. S., R. B. a M. B. ve vědomé a chtěné součinnosti
II. 2. 1. dne 17. 5. 2017 v Linci jednu bankovní kartu M. S., přičemž zůstalo u pokusu,
II. 2. 2. dne 18. 5. 2017 v Salzburgu jednu bankovní a dvě kreditní karty M. S.-K.,
II. 2. 3. dne 18. 5. 2017 ve XY jednu bankovní kartu C. M., přičemž zůstalo u pokusu;
III. úmyslně zatajovali listiny, se kterými nesměli disponovat, s tím úmyslem, aby zabránili tomu, aby se listiny používaly v právním styku k prokázání práv, právních vztahů nebo skutečností, které z nich vyplývaly, a sice:
III. 1.) V. S., M. B., jakož i další zvlášť stíhaná pachatelka ve vědomé a chtěné součinnosti dne 21. 4. 2017 ve Welsu jednu kartu sociálního pojištění a jeden řidičský průkaz K. H.,
III. 2. V. S., R. B. a M. B. ve vědomé a chtěné součinnosti
III. 2. 1. dne 17. 5. 2017 v Linci jeden řidičský průkaz, jednu kartu sociálního pojištění a jeden cestovní pas M. S.,
III. 2. 2. dne 18. 5. 2017 v Salzburgu dva řidičské průkazy, jednu kartu sociálního pojištění, jeden cestovní pas a různé členské karty M. S.-K.,
III. 2. 3. dne 18. 5. 2017 ve XY. různé listiny C. M., přičemž zůstalo u pokusu.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že M. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky [jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku].
7. Co se týče posouzení shora popsaného skutku má Nejvyšší soud za to, že tento lze právně kvalifikovat přinejmenším jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedené trestné činy spáchal odsouzený ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Odsouzený si totiž společně s dalšími shora uvedenými osobami jednak přisvojil cizí věc (resp. cizí věci) tím, že se jí zmocnil a způsobil tím na cizím majetku škodu v celkové výši nejméně 4 670,00 EUR (tj. způsobil větší škodu ve smyslu §138 tr. zákoníku) a uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl za takový čin v předchozích třech letech odsouzen [k tomu srov. bod 4. opisu z evidence Rejstříku trestů, z něhož se podává, že odsouzený byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2014, sp. zn. 1 T 157/2014, který nabyl právní moci dne 5. 1. 2017, uznán vinným – mimo jiné – ze spáchání pokusu přečinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku] a zároveň sobě bez souhlasu oprávněného držitele opatřil platební prostředek (resp. platební prostředky) jiného. Pouze na okraj Nejvyšší soud dodává, že na shora popsané jednání odsouzeného je třeba nahlížet jako na jeden skutek. Není tedy rozhodné, že jednání odsouzeného popsané pod bodem III. nenaplňuje znaky žádného trestného činu podle příslušných předpisů České republiky, neboť v případě jediného skutku postačuje, pokud alespoň část jednání odsouzeného naplňuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činů podle české právní úpravy. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil majetkové trestné činnosti se záměrem vlastního obohacení, přičemž způsobená škoda výrazně přesahovala hranici škody většího rozsahu ve smyslu §138 tr. zákoníku a uvedeného jednání se dopustil spolu s dalšími osobami. Uvedené skutečnosti přitom jednoznačně zvyšují společenskou škodlivost trestné činnosti odsouzeného. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. B. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 11. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.