ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.131.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 131/2021-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. 10. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. G. , narozeného XY v XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo, ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 4 Ds 28 Js 3950/17, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Hofu, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 4 Ds 28 Js 3950/17, který nabyl právní moci 8. 12. 2017, byl R. G. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §242 odst. 1 německého trestního zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil označeného trestného činu následovně:
dne 30. 3. 2017 kolem 19:00 hod. se odsouzení D. a G., společně se zvlášť stíhaným M. H., odebrali do nemovitosti v XY v obci XY, Spolková republika Německo, jejímž vlastníkem je obchodní společnost KRAUSE Bauträger-Holding GmbH, aby tam ve vědomé a záměrné součinnosti odcizili 117 kg barevného kovu v celkové hodnotě 444 EUR. Poté se odsouzení a zvlášť stíhaný H. s barevným kovem vzdálili, aby si jej neoprávněně ponechali pro sebe a poté jej prodali a nakonec se rozdělili o zisk.
Krátce na to byli všichni tři předběžně zadrženi na spolkové dálnici A9 nedaleko výjezdu XY, přičemž byly jimi odcizené věci zajištěny.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku).
7. In concreto lze výše popsané jednání obviněného právně posoudit nejméně jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. To z toho důvodu, neboť odsouzený si (úmyslným společným jednáním s dalšími dvěma osobami) přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. Veškeré formální podmínky podle §4a odst. 3 zákona jsou tak v případě odsouzeného splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil trestného činu směřujícího proti vlastnickému právu jiné osoby, a to společně s dalšími dvěma spolupachateli, přičemž trestná součinnost značně zvyšuje společenskou škodlivost daného trestného činu odsouzeného. Z hlediska druhu uloženého trestu pak ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení R. G. výše uvedeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.