ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.134.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 134/2021-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 11. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. T. , narozeného XY v XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 37 Hv 151/17p, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 37 Hv 151/17p, který nabyl právní moci téhož dne, byl T. T. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání zločinu závažné krádeže spáchané vloupáním podle §127, §128 odst. 1 bod 5. a §129 odst. 1 body 1, 2 a 3 rakouského trestního zákoníku (dále jen „öStGB“), dílem dokonané, dílem ve stadiu pokusu podle §15 öStGB a přečinu zatajování listin podle §229 odst. 1 öStGB. Za uvedené sbíhající se trestné činy mu cizozemský soud uložil podle §28 odst. 1 a §129 odst. 1 öStGB nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů tím, že:
A)
níže uvedeným cizím osobám s úmyslem sebe nebo jiného jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, cizí movité věci
I. vzal, a sice
7) v období mezi 19. a 20. 6. 2017 v XY, Rakouská republika, osobám z obchodní společnosti Toyota Müller, oprávněným disponovat s jejím majetkem, peněžní hotovost v celkové výši 11 050 EUR, a to tak, že násilně otevřel vrata do dílny a nástroji, které patřily poškozené, vypáčil trezor umístěný v nábytku, popř. jej jinak otevřel a přivlastnil si v něm se nacházející peněžní hotovost,
II. se pokusil vzít, a to po prohledání příslušných prostor, cenné předměty v co nejvyšší možné hodnotě
4) v období mezi 19. a 20. 6. 2017 v XY, Rakouská republika, osobám z obchodní společnosti Toyota Müller, oprávněným disponovat s jejím majetkem, a to tak, že se pomocí svařovacího hořáku pokusil vypáčit trezor, přičemž se krádeže věcí, jejichž hodnota překračuje částku 5 000 EUR, pokusil dopustit tak, že za účelem provedení činu se vloupal do budovy,
B)
zatajil listiny, se kterými nesměl disponovat, s úmyslem zabránit tomu, aby byly použity v právním styku za účelem prokázání s nimi spojeného práva, právního vztahu či jiné skutečnosti, a to
c) v období mezi 19. a 20. 6. 2017 v XY, Rakouská republika, vícero známek STK podle §57a zákona o motorových vozidlech, nacházejících se v dílenském trezoru obchodní společnosti Toyota Müller, které si přivlastnil v průběhu jednání uvedeného výše pod body A) I. 7).
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že T. T. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem, odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku].
7. Co se týče posouzení shora popsaného skutku má Nejvyšší soud za to, že tento lze právně kvalifikovat jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Odsouzený si totiž přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, takový čin spáchal vloupáním ve smyslu §121 tr. zákoníku, způsobil jím škodu ve výši 11 050 EUR a současně se pokusil způsobit škodu ve výši 5 000 EUR (tj. způsobil větší škodu ve smyslu §138 tr. zákoníku) a v neposlední řase se jej dopustil i přesto, že byl za takový čin v předchozích třech letech potrestán (k tomu srov. bod 4. opisu z evidence Rejstříku trestů, z něhož se podává, že odsouzený byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 1 T 114/2011, který nabyl právní moci dne 21. 9. 2011, uznán vinným – mimo jiné – ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, přičemž uložený trest odnětí svobody vykonal dne 22. 6. 2014). Pouze na okraj Nejvyšší soud dodává, že na shora popsané jednání odsouzeného je třeba nahlížet jako na skutek jediný [byť v popisu skutku cizozemského rozsudku je rozdělen na část A) a B)], neboť podstatou jednání odsouzeného bylo zcela zjevně v prostorách uvedené obchodní společnosti odcizit všechny věci, které měly větší hodnotu. Je tedy irelevantní, že jednání odsouzeného popsané pod bodem B) písm. c) cizozemského rozsudku samo o sobě nenaplňuje znaky žádného trestného činu podle příslušných předpisů České republiky, neboť v případě jediného skutku postačuje, pokud alespoň část jednání odsouzeného naplňuje znaky skutkové podstaty některého z trestných činů podle české právní úpravy. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil závažné majetkové trestné činnosti se záměrem vlastního obohacení, přičemž způsobená škoda výrazně přesahovala hranici škody většího rozsahu ve smyslu §138 tr. zákoníku. Uvedené skutečnosti tak zcela jednoznačně zvyšují společenskou škodlivost trestné činnosti odsouzeného. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení T. T. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 11. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.