ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.158.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 158/2021-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 11. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. M. , narozeného dne XY v XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika, ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 36 Hv 31/19v, který nabyl právní moci dne 11. 3. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu St. Pölten, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 11. 3. 2019, sp. zn. 36 Hv 31/19v, který nabyl právní moci téhož dne, byl D. M. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu profesionálně prováděné krádeže za účelem výdělku podle §127 a §130 odst. 1 případu prvého rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“), dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §15 StGB. Za uvedený přečin mu cizozemský soud podle §130 odst. 1 a §28 odst. 1 StGB uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 17 (sedmnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu (spolu s odsouzeným Z. K.) tím, že:
profesionálně za účelem výdělku s úmyslem neoprávněně obohatit sebe nebo třetí osobu jejich přivlastněním
I. D. M.
odcizil, popřípadě se pokusil odcizit obchodní společnosti LIDL Österreich GmbH cizí movité věci v celkové hodnotě nepřesahující částku 5 000 EUR, a sice:
1. dne 12. 2. 2019 na nezjištěných místech při minimálně dvou útocích zboží v hodnotě 600 EUR,
2. dne 13. 2. 2019 na nezjištěném místě zboží v nezjištěné hodnotě nepřesahující v případě pochybností částku 5 000 EUR, přičemž zůstalo u pokusu,
3. dne 14. 2. 2019 v obci XY, Rakouská republika, zboží v hodnotě 430 EUR,
4. dne 16. 2. 2019 v obci XY, Rakouská republika, zboží v hodnotě 715 EUR a
5. dne 18. 2. 2019 v obci XY, Rakouská republika, zboží v hodnotě 1 100 EUR, přičemž v důsledku jeho dopadení při činu zůstalo u pokusu.
II.
Z. K. k trestným činům uvedeným pod bodem I. napomohl tím, že D. M. přivážel k místům trestných činů a následně jej z místa činu opět odvážel.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že D. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku].
7. Co se týče posouzení shora popsaného skutku, má Nejvyšší soud za to, že jej lze právně kvalifikovat jako pokračující přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu. To proto, neboť v případě všech čtyř shora popsaných dílčích útoků jsou splněny podmínky §116 tr. zákoníku, tj. tyto naplňují skutkovou podstatu téhož trestného činu, jsou spojeny stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou, jakož i souvislostí v předmětu útoku. Odsouzený si přitom přisvojil cizí věc (resp. věci) tím, že se jí zmocnil a uvedeným činem způsobil na cizím majetku škodu nejméně 2 845 EUR (tj. větší škodu ve smyslu §138 tr. zákoníku), případně k tomuto následku jeho jednání bezprostředně směřovalo ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil čtyřmi dílčími útoky závažné majetkové trestné činnosti, se záměrem vlastního obohacení a navíc v součinnosti s další osobou. Uvedené skutečnosti tak zcela jednoznačně zvyšují společenskou škodlivost trestné činnosti odsouzeného. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení D. M. výše uvedeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 11. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.