ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.161.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 161/2021-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 11. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. P. , narozeného dne XY v XY, okres XY, rozsudkem Odvolacího soudu v Douai, Trestního soudu v Boulogne-sur-Mer, Francouzská republika, ze dne 29. 3. 2019, sp. zn. 1916491499, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Odvolacího soudu v Douai, Trestního soudu v Boulogne-sur-Mer, Francouzská republika (dále jen „cizozemský soud“) ze dne 29. 3. 2019, sp. zn. 1916491499, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2019, byl M. P. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestných činů nedovoleného držení omamných prostředků podle článků 222-37 odst. 1 a 222-41 francouzského trestního zákoníku (dále jen „CP“), ve spojení s články L 5132-7, 5132-8 odst. 1, články R 5132-74, 5132-77 zákona o veřejném zdraví a článkem 1 ministerské vyhlášky ze dne 22. 2. 1990, nedovoleného převozu omamných prostředků podle článků 222-37 odst. 1 a 222-41 CP, ve spojení s články L 5132-7, 5132-8 odst. 1, články R 5132-74, 5132-77 zákona o veřejném zdraví a článkem 1 ministerské vyhlášky ze dne 22. 2. 1990, dovozu výrobků nebezpečných pro veřejné zdraví bez řádného povolení podle článků 419 odst. 1, 215, 215bis a 38 odst. 4 francouzského celního zákona, ve spojení s článkem 1 odst. 1 alinea prvá ministerské vyhlášky ze dne 11. 12. 2001, článkem 1 odst. 1 ministerské vyhlášky ze dne 29. 7. 2003, článkem L 5132-7 zákona o veřejném zdraví a článkem 1 ministerské vyhlášky ze dne 22. 2. 1990, držení výrobků nebezpečných pro veřejné zdraví bez řádného povolení podle článků 419 odst. 1, 215, 215bis a 38 odst. 8 francouzského celního zákona, ve spojení s článkem 1 odst. 1 alinea prvá ministerské vyhlášky ze dne 11. 12. 2001, článkem 1 odst. 1 ministerské vyhlášky ze dne 29. 7. 2003, článkem L 5132-7 zákona o veřejném zdraví a článkem 1 ministerské vyhlášky ze dne 22. 2. 1990 a nedovoleného dovozu omamných prostředků podle článků 222-36 odst. 1, 222-41 CP, ve spojení s články L 5132-7, 5132-8 odst. 1, články R 5132-74, 5132-77 zákona o veřejném zdraví a článkem 1 ministerské vyhlášky ze dne 22. 2. 1990. Za uvedené trestné činy mu cizozemský soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců a jako další trest též zákaz pobytu na francouzském území po dobu 3 let.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů tím, že:
v noci z 26. na 27. 3. 2019 v obci XY, na národním území, přičemž od této doby nedošlo k promlčení, přechovával protiprávně 105 kg pryskyřice konopí,
v noci z 26. na 27. 3. 2019 v obci XY, na národním území, přičemž od této doby nedošlo k promlčení, převážel protiprávně 105 kg pryskyřice konopí,
v noci z 26. na 27. 3. 2019 v obci XY, na národním území, přičemž od této doby nedošlo k promlčení, převážel bez řádného povolení zboží nebezpečné pro veřejné zdraví, což je považováno za pašování, a to 105 kg pryskyřice konopí,
v noci z 26. na 27. 3. 2019 v obci XY, na národním území, přičemž od této doby nedošlo k promlčení, přechovával bez řádného povolení zboží nebezpečné pro veřejné zdraví, a to 105 kg pryskyřice konopí,
v noci z 26. na 27. 3. 2019 v obci XY, na národním území, přičemž od této doby nedošlo k promlčení, dovezl protiprávně 105 kg pryskyřice konopí.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že M. P. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [jmenovitě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku].
7. Co se týče posouzení shora popsaného skutku, má Nejvyšší soud za to, že jej lze právně kvalifikovat jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Odsouzený totiž přinejmenším dovezl omamnou látku hašiš a takový čin spáchal ve velkém rozsahu (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, Tpjn 301/2013, uveřejněné pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., podle něhož se v případě omamné látky rozumí velkým rozsahem více než 5 000 g této drogy). Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se totiž dopustil úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného M. P. je přitom zvyšována zejména množstvím omamné látky, s nímž nedovoleně nakládal, a které mnohonásobně převyšuje hranici velkého rozsahu (viz výše). Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. P. výše uvedeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 11. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.