ECLI:CZ:NS:2021:11.TCU.167.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 167/2021-14
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 11. 2021 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. M. , narozeného dne XY v XY, okres XY, rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 49 Hv 30/2019k, který nabyl právní moci dne 4. 10. 2019, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 49 Hv 30/2019k, který nabyl právní moci dne 4. 10. 2019, byl M. M. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže spáchané vloupáním podle §127, §129 odst. 1 bodu 1 rakouského trestního zákoníku, za což mu cizozemský soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobod v trvání 14 (čtrnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu tím, že:
dne 17. 7. 2019 v obci XY odcizil W. M. P. cizí movitou věc, totiž jízdní kolo značky Trek, v nezjištěné hodnotě nepřevyšující 750 EUR, s úmyslem obohatit se, přičemž se tohoto činu dopustil tím, že přeštípnul visací zámek do sklepního oddílu, čímž se vloupal do uzavřené místnosti.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že M. M. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku].
7. In concreto odsouzený svým jednáním naplnil přinejmenším znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. To z toho důvodu, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, takový čin spáchal vloupáním ve smyslu §121 tr. zákoníku (překonáním jistící překážky – visacího zámku – s použitím síly) a to přesto, že byl za stejný čin v předchozích třech letech odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 2 T 98/2017, který nabyl právní moci téhož dne a jímž byl uznán vinným – mimo jiné – ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (viz záznam č. 7 opisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob). Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto v případě odsouzeného splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, přičemž z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob se podává, že v minulosti se dopouštěl (mimo jiné) i další majetkové trestné činnost, a to nad rámec výše uvedeného odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 2 T 98/2017, což bezpochyby zvyšuje společenskou škodlivost jeho jednání. Co se týče druhu uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. M. výše uvedeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 11. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.