ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.68.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 68/2021-1171
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2021 o dovolání obviněného I. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, Slovenská republika, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 15 To 49/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 8/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 3 T 8/2018, byl obviněný I. M. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným pod bodem 1) a 2) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a pod bodem 2) též přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku v rozsahu stanoveném v §58 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž jeho výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Obviněnému byl rovněž uložen trest propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku a §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, specifikovaných ve výroku rozsudku.
2. Stalo se tak na základě zjištění, že obviněný
v rozporu s ustanovením §4 a §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, neoprávněně a s vědomím, o jakou látku se jedná, nakládal s konopím, které je jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a delta-9-tetrahydrocannabinol je jako psychotropní látka zařazená do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a to tím způsobem, že pěstoval rostliny konopí v technicky velmi dobře a účelně vybavených pěstírnách za využití standardní přístrojové výbavy typické pro tzv. „indoor pěstírny“ a technologie založené na použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, závěsných svítidel osazených vysokotlakými sodíkovými výbojkami včetně příslušných předřadníků a další elektroinstalace, uhlíkových filtrů, uceleného systému vzduchotechniky, různých druhů ventilátorů, ponorných čerpadel, teploměrů a další zejména zahradnické techniky, tedy v souhrnu zajišťující osvit, vytápění, ventilaci a cirkulaci vzduchu, částečně v automatickém režimu, částečně s nutností manuálního ovládání, kdy v několika pěstebních cyklech a následném procesu sklizně, oddělení aplikovatelných částí, sušení a zpracování v drogu marihuanu určené ke spotřebě a další distribuci, přičemž:
1. společně s odsouzeným M. B., nar. XY, od blíže nezjištěné doby, nejméně však do dne 1. 12. 2016, v XY, v ulici XY, ve 4. patře, uvnitř bytu číslo 18, zřídili pěstírnu konopí, kdy při domovní prohlídce bylo zajištěno v pěstební místnosti 91 ks rostlin konopí o hmotnosti 6.034,12 gramů s podílem účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinol od 6,5 %, 7,9 % a 11,9 %, o celkovém obsahu 511,85 gramů účinné látky delta-9-THC, konopí ve formě odstřižených listů, stonků, větviček, uložené ve 4 ks plastových pytlů o hmotnosti 11.659,92 gramů s podílem účinné látky delta-9-THC 0,7 % s obsahem 81,61 gramů delta-9-THC, konopí ve formě rozdrcených a rozemletých částí rostliny, uložené ve 2 ks plastových pytlů o hmotnosti 888,04 gramů s podílem účinné látky delta-9-THC 6,3 % s obsahem 55,94 gramů delta-9-THC, konopí ve formě odstřižených listů, stonků, větviček, uložené v 1 ks plastové tašky o hmotnosti 209,22 gramů s podílem účinné látky delta-9-THC 1,3 % s obsahem 2,71 gramů delta-9-THC a konopí ve formě rozdrcené a namleté sušiny v krabici o hmotnosti 14,98 gramů s podílem účinné látky delta-9-THC 6,4 %, obsahovalo 0,95 gramů delta-9-THC,
2. od blíže nezjištěné doby, nejméně od 15. 3. 2015 do 13. 12. 2016, v XY, v pronajatém bytě číslo 10 a následně v bytě číslo 11, do kterého se bez vědomí majitelky bytu A. K. proboural zdí, zřídil pěstírnu konopí, kdy při domovní prohlídce bylo v pěstební místnosti zajištěno 97 kusů rostlin konopí v různých stádiích vývoje o hmotnosti 4.521,9 gramů s podílem účinné látky delta-9-THC od 7,1 % do 10,2 % s obsahem 292,262 gramů delta-9-THC a sušinu konopí uloženou jednak volně, jednak v plastových sáčcích v celkové hmotnosti 8.289,1 gramů s podílem účinné látky delta-9-THC od 3 % do 23,2 % s celkovým obsahem 398,361 gramů delta-9-THC, dále v blíže nezjištěné době od roku 2014 do září 2015, na nezjištěném místě v XY, předal B. M., nar. XY, ve dvou případech jako dar květinu, vytvořenou z několika rostlin konopí, a ve dvou případech jí poskytl nezjištěné množství marihuany v dávce vždy na jednu cigaretu, tzv. jointa, zároveň nepovolenými stavebními úpravami souvisejícími se zřízením a provozem pěstírny způsobil poškození zdí, oken, dveří a podlah, čímž poškozené majitelce bytů A. K., nar. XY, způsobil škodu v částce 74.520 Kč.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla v neprospěch obviněného státní zástupkyně odvoláním, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 15 To 49/2020, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek nalézacího soudu zrušil ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného za výše uvedené jednání odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. V ostatním zůstaly výroky rozsudku nalézacího soudu nedotčeny.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání, které směřoval výlučně proti výroku o uloženém trestu odnětí svobody. Dovolání opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť je přesvědčen, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, resp. mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Odvolací soud nepostupoval v souladu se zásadami pro ukládání trestních sankcí a se zásadami spravedlivého procesu.
5. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení obviněný předně namítl, že v důsledku postupu odvolacího soudu mu byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. Tím byla dotčena jeho základní práva a svobody ve smyslu porušení zásady rovnosti před zákonem, porušení jeho základního práva na osobní svobodu a porušení principů spravedlivého procesu. Rozsudkem odvolacího soudu mu byl uložen trest, který je mimo výše uvedené zásady a rovněž v extrémním rozporu se zákonnými hledisky pro stanovení druhu a výměry trestu vyjádřenými v §37 až §42 tr. zákoníku, jakož i zásadami spravedlivého procesu ve smyslu zákazu překvapivých rozhodnutí, principu legitimního očekávání a právní jistoty jako jedněch z hlavních pilířů právního státu.
6. Obviněný zcela souhlasil s trestem uloženým soudem nalézacím, který za adekvátní trest považoval úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jeho výkon podmíněně odložil na dobu pěti let. Nalézací soud při ukládání trestu zohlednil polehčující okolnosti a okolnosti projednávaného případu, když dospěl k závěru, že uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby by bylo pro dovolatele nepřiměřeně přísné a že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Nalézací soud aplikoval §58 odst. 1 tr. zákoníku a jím uložený trest považoval za dostatečný, aby také plnil svůj generálně i individuálně preventivní účel. Svým rozhodnutím nalézací soud dostál požadavkům principu proporcionality a zásady přiměřenosti trestních sankcí vyjádřených v §38 tr. zákoníku, zabýval se všemi zákonnými hledisky pro stanovení druhu a výměry trestu a rovněž všemi nezbytnými podmínkami aplikace a naplnění požadavků §58 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž vše uvedené řádně odůvodnil. Oproti tomu odvolací soud při rozhodování o uložení trestu proporcionalitou zásahu do základních práv dovolatele se vůbec nezabýval, žádným způsobem nezdůvodnil nezbytnost uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a rovněž se nezabýval tím, zda nelze stejného cíle dosáhnout prostředky mírnějšími. Odvolací soud chtěl za každých okolností zpřísnit uložený trest a exemplárně jej potrestat.
7. Napadený rozsudek odvolacího soudu je zcela v rozporu s obviněným uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu týkající se podmínek aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud se navíc především zaměřil na okolnosti obviněnému přitěžující a zcela se opomenul vypořádat s polehčujícími okolnostmi, které svědčily v jeho prospěch. Namítl, že v jeho případě došlo k naplnění podmínek aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku, když nebyl doposud soudně trestán, dokonce nebyl trestán ani za přestupek, vždy vedl řádný život, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, kromě situace, v níž využil svého práva nevypovídat, aby neohrozil osobu blízkou. Obviněný užíval marihuanu výlučně pro vlastní potřebu ze zdravotních důvodů, když z této vyráběl masti na lupénku, jíž trpí, a zároveň se jednalo o jeho určitý životní styl. Nikdy však nebylo prokázáno, že by jakoukoliv část prodal. Společenská škodlivost jeho jednání je naprosto nízká a trestní sazba v rozmezí osm až dvanáct let stanovená trestním zákoníkem je pro něj zcela nepřiměřená. Odvolací soud ani nezohlednil jeho vysoký věk a současné uložení trestu propadnutí věci. Navíc zcela přehlédl skutečnost, že od spáchání trestné činnosti uplynuly již více než čtyři roky, v nichž se obviněný nedopustil jakéhokoliv závadného chování.
8. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 15 To 49/2020, a to ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody, a aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl, popř. aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Obviněný zároveň požádal, aby předseda senátu Městského soudu v Praze podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu odložení výkonu trestu odnětí svobody, který byl dovolateli napadeným rozsudkem odvolacího soudu uložen, resp. aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. tento výkon trestu odnětí svobody odložil, a to z důvodů specifikovaných v závěrečném návrhu. Stejný požadavek vznesl obviněný podáním ze dne 4. 1. 2021 nazvaným „Přípis soudu“ adresovaným Nejvyššímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.
10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství úvodem svého vyjádření uvedl, že námitky obviněného nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Svůj závěr odůvodnil mnohými odkazy na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Obviněný své námitky směřoval výlučně do nepřiměřenosti uloženého trestu. Cestou dovolání se však nelze domáhat snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby postupem podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Otázka přiměřenosti trestu neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. V rámci dovolacích důvodů se tedy dovolací soud přiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže a zejména nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly podle §39 trestního zákoníku. Přiměřenost uloženého trestu však může posoudit mimo dovolací důvody – v případech výjimečných svou nespravedlností, tedy pokud by byl uložený trest skutečně v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí, resp. principem proporcionality trestní represe, avšak ani takové nespravedlnosti státní zástupce ve věci obviněného neshledal.
11. Ve smyslu rozhodovací praxe Nejvyššího soudu státní zástupce dále uvedl, že ve věci obviněného nejsou dány ani důvody k provedení určité kompenzace ve formě aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku. Jak doba uplynulá od spáchání činu do pravomocného rozhodnutí, tak i doba trvání trestního stíhání od jeho zahájení do pravomocného rozhodnutí jsou příliš krátké na to, aby mohly být kompenzovány snížením trestu, natož pod dolní hranici trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
12. Nadto není možné u obviněného uvažovat ani o porušení proporcionality trestních sankcí. Nic tak nenasvědčuje tomu, že by snad byl uložený trest natolik přísný, že by jeho uložením došlo k porušení principu proporcionality trestní represe, resp. zásady proporcionality trestních sankcí. Z hlediska dovolání pak státní zástupce uvedl, že tato zásada by se uplatnila mimo dovolací důvody a v této části tedy dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.
13. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Zároveň státní zástupce podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
15. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
16. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
17. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
18. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Svými námitkami obviněný v podstatě brojil proti odlišnému postupu odvolacího soudu při ukládání trestu, když tento na rozdíl od soudu nalézacího neaplikoval moderační ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku a obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání osmi let. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. (resp. §41, §42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
19. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
20. Ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby, avšak pouze za podmínky, že by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákonem bylo vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele nepřiměřeně přísné, přičemž soud má za to, že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
21. V tomto kontextu je nicméně nutné zdůraznit výjimečný charakter tohoto ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, na který poukazuje např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, uveřejněné pod č. 24/2015-I. Sb. rozh. tr., kde bylo konstatováno, že při aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter uvedeného ustanovení a použít jej pouze v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech v něm uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných (např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod.). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, je pak vysloven právní názor, podle něhož námitka, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle §58 odst. 1 tr. zákoníku nemůže naplnit žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř.
22. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že u obviněného nejsou dány takové okolnosti případu ani takové jeho poměry, aby bylo možno aplikovat ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku a uložit mu trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Svůj postup, jímž neaplikoval toto ustanovení, odvolací soud řádně odůvodnil v bodech 5. až 7. napadeného rozsudku. Poukázal na postoj obviněného ke spáchané trestné činnosti, neopomněl rozsah a povahu posuzované trestné činnosti, když nelze přehlédnout ani ten fakt, že obviněný rozšířil možnosti neoprávněného pěstování konopí probouráním zdi do bytu jiné osoby bez jejího vědomí. Stejně tak svým jednáním obviněný naplnil znak velkého rozsahu podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když množství sušiny překročilo uvedený rozsah trojnásobně, množství účinné látky THC pak 1,4 krát. Nadto se nejednalo o jednání jednorázové, neboť zajištěná marihuana byla sklízena opakovaně a zároveň došlo k vybudování dvou pěstíren konopí. Nahlíženo optikou výše uvedených okolností spáchání trestného činu odvolací soud zcela správně uzavřel, že ve věci obviněného není dán prostor pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku.
23. Při úvahách o trestu na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného vzal odvolací soud v potaz i polehčující okolnosti, a to že obviněný byl osobou dosud netrestanou a že uhradil škodu, kterou způsobil svým jednáním uvedeným v bodě 2) výroku o vině, a proto obviněnému vyměřil trest odnětí svobody na samé dolní hranici trestní sazby podle §283 odst. 3 tr. zákoníku. Nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmi let je tak trestem uloženým v rámci trestní sazby stanovené zákonem, a to na samotné její dolní hranici, přičemž lze konstatovat, že výše i druh uloženého trestu odpovídají kritériím uvedeným v §37 až §39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby obviněného a možnosti jeho nápravy, přičemž současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání. Odvolací soud navíc využil moderačního oprávnění a obviněného zařadil pro výkon uloženého trestu odnětí svobody podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do mírnějšího typu věznice. Rozhodně tak nelze dospět k závěru, že odvolacím soudem uložený nepodmíněný trest odnětí svobody by byl trestem překvapivým, exemplární povahy a v rozporu s principem proporcionality.
24. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného I. M. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
25. Pokud jednak v dovolání, jednak v samostatném podání obviněný I. M. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265o odst. 1 tr. ř. v jeho případě odložil výkon trestu odnětí svobody, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Nejvyšší soud však důvody pro odklad výkonu i s ohledem na vlastní výsledek řízení o dovolání neshledal. Za této situace pak nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatnými (negativními) výroky.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 2. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu