ECLI:CZ:NS:2021:11.TVO.5.2021.1
sp. zn. 11 Tvo 5/2021-6399
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 4. 2021 o stížnosti obžalovaného T. L. N. , narozeného dne XY v XY, Vietnamská socialistická republika, občana Vietnamské socialistické republiky, bytem Osvoboditelů 1239/2, 736 01 Havířov, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence v Brně, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 2. 2021, č. j. 3 To 67/2020-6356, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného T. L. N. zamítá.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) v rámci odvolacího řízení rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 2. 2021 usnesením č. j. 3 To 67/2020-6356 tak, že podle §72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. řádu se obžalovaný T. L. N. ponechává i nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu.
Proti tomuto usnesení podal obžalovaný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Evy Drevňakové, advokátky, stížnost. Po rekapitulaci důvodů napadeného usnesení obžalovaný vyjadřuje svůj nesouhlas s tvrzením odvolacího soudu o tom, že není zásadním způsobem fixován na Českou republiku. K tomuto blíže uvádí, že v České republice žije od roku 2004, a od roku 2007 zde žije se svojí družkou M. K., se kterou má dvě malé dcery, o svoji rodinu se staral, s dcerami měl velmi hezký vztah, družkou a dcerami byl též navštěvován ve vazební věznici, a to až do doby, než začala jeho družka po mateřské dovolené opětovně pracovat. V současné době jimi již není ve výkonu vazby navštěvován, a to především z důvodu probíhající pandemie, avšak udržují spolu každodenní telefonické spojení. Obžalovaný uvádí, že mu přímý kontakt s dětmi a družkou velmi chybí.
3. V navazující stížnostní argumentaci obžalovaný uznává, že je sice ohrožen vysokou trestní sazbou, resp. již byl nepravomocně odsouzen trestem ve výši 7 let nepodmíněně, přesto se však podle jeho názoru nejedná o tak vysokou sazbu, aby uprchl, po zbytek života se skrýval, a tím se zbavil možnosti žít s družkou a především s dcerami. Obžalovaný má za to, že důvody útěkové vazby spatřuje odvolací soud především v tom, že je stíhán pro zvlášť závažný zločin s vysokou trestní sazbou 5 až 10 let odnětí svobody, a to bez ohledu na novelu trestního zákoníku provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., která s účinností od 1. 10. 2020 podstatným způsobem zvýšila hranici majetkových škod jako kvalifikačních momentů, a s ohledem na odvolání státní zástupkyně může u něho dojít i k zhoršení jeho postavení. Obžalovaný považuje takový závěr odvolacího soudu za pravdivý, nicméně vyjadřuje přesvědčení, že právě zmíněná novela trestního zákoníku může mít v jeho případě pozitivní vliv na (případně) uložený trest, a to i s ohledem na skutečnost, že se ke své trestné činnosti doznal, u soudu se vyjadřoval k prováděným důkazům a jako jediný byl vždy ochoten odpovídat na položené otázky soudu nebo státního zástupce. Obžalovaný v této souvislosti opakovaně deklaruje, že nemá žádný důvod vyhýbat se trestnímu stíhání, uprchnout nebo jiným způsobem mařit trestní řízení; je osobou netrestanou, nikdy nebyl dle svého vyjádření vyšetřován v pozici podezřelé osoby ze spáchání trestné činnosti.
4. V této souvislosti obžalovaný prohlašuje, že v případě propuštění na svobodu se bude zdržovat v místě trvalého bydliště, bude pracovat v nehtovém studiu, kde si změní dohodu o pracovní činnosti na stálý pracovní poměr. S odkazem na svá vyjádření v rámci předchozích vazebních zasedání je připraven se podrobit veškerým omezením nebo uloženým povinnostem, které mu budou v případě propuštění z vazby uloženy. Zejména se podrobí pravidelnému dohledu probačního úředníka ve smyslu §73 odst. 1 písm. c) tr. řádu a výkonu kontroly dodržování všech omezení a povinností formou elektronické kontroly podle §73 odst. 4 tr. řádu. Současně nabízí svůj písemný slib (který je předkládán jako příloha stížnosti proti napadenému usnesení odvolacího soudu), a to jako další institut nahrazující vazbu. Závěrem své stížnostní argumentace obžalovaný vyjadřuje názor, že vazbu lze u jeho osoby nahradit výše uvedenými opatřeními, a není tak nutné jeho osobu nadále vazebně stíhat.
5. S ohledem na výše uvedené obžalovaný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a propustil jej z vazby na svobodu, a to za současného přijetí jeho slibu a uložení dalších navržených opatření.
6. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu jsou v tomto směru splněny. Následně proto v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení podle §147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obžalovaného T. L. N. není důvodná.
7. Z předloženého trestního spisu především vyplývá, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení (dále jen „policejní orgán“), ze dne 28. 11. 2018, č. j. KRPB-251598/TČ-2018-060083-SOV, bylo podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání (mimo jiné) obžalovaného T. L. N. pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Usnesením téhož policejního orgánu ze dne 2. 4. 2019, č. j. KRPB-251598/TČ-2018-060083-SOV, bylo podle §160 odst. 1, 5 tr. řádu zahájeno trestní stíhání (vedle dalších) obžalovaného T. L. N. nově i pro přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku. Dne 28. 11. 2018 byl obžalovaný T. L. N. (v tu dobu v postavení podezřelého ve smyslu §76 odst. 1 tr. řádu) zadržen, a to s předchozím souhlasem státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně (viz č. l. 654 verte).
8. Usnesením soudce Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2018, sp. zn. 70 Nt 3603/2018, byl obžalovaný poprvé podle §68 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu vzat do vazby. Proti tomuto usnesení podal obžalovaný stížnost, kterou Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 1. 2019, č. j. 9 To 5/2019-36, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.
9. Dne 25. 7. 2019 byla v této trestní věci podána obžaloba ke Krajskému soudu v Brně (č. l. 4647).
10. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 5. 2020, č. j. 48 T 3/2019-5888, byl obžalovaný T. L. N. (společně s dalšími spoluobžalovanými) uznán vinným ze spáchání (zvlášť závažného) zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené sbíhající se trestné činy soud prvního stupně obžalovanému uložil podle §240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil soud prvního stupně obžalovanému i trest propadnutí věci, resp. věcí, které blíže specifikoval ve výroku svého rozsudku.
11. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal následně obžalovaný (jakož i další spoluobžalovaní) jednak vlastnoručně sepsané odvolání a dále odvolání sepsané jeho obhájkyní, a to do výroku o vině i o trestu. Odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podala též státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, a to v neprospěch všech obžalovaných do všech výroků o vině a do všech výroků o trestu (č. l. 6100).
12. Vzhledem k tomu, že v dané trestní věci probíhalo odvolací řízení, byla podle §72 odst. 4 tr. řádu, s ohledem na běh vazební lhůty, založena příslušnost odvolacího soudu k rozhodování o otázce dalšího trvání vazby obžalovaného. Usnesením ze dne 12. 8. 2020, č. j. 3 To 67/2020-6215, přitom odvolací soud rozhodl, že podle §72 odst. 1, odst. 4 tr. řádu se obžalovaný ponechává i nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu. Uvedené usnesení nabylo ve vztahu k obžalovanému T. L. N. právní moci dne 18. 8. 2020.
13. Usnesením ze dne 11. 11. 2020, č. j. 3 To 67/2020-6277, rozhodl odvolací soud podle §72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. řádu o dalším ponechání obžalovaného ve vazbě, a to z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu. Uvedené usnesení nabylo ve vztahu k obžalovanému T. L. N. právní moci dne 24. 11. 2020.
14. Dne 28. 1. 2021 odvolací soud projednal v neveřejném zasedání odvolání obžalovaného, dalších obžalovaných a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, podané v neprospěch všech obžalovaných do všech výroků o vině a do všech výroků o trestu, a podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu. Současně podle §259 odst. 1 tr. řádu rozhodl, že se věc vrací soudu prvního stupně (č. l. 6317).
15. Dne 1. 2. 2021 následně odvolací soud obžalovaného přípisem vyzval, aby sdělil, zda žádá či nežádá o osobní výslech v souvislosti s dalším rozhodováním o vazbě a pokud ano, k jakým konkrétním skutečnostem, jež dosud nebyly známy a jež by mohly mít na rozhodnutí o vazbě vliv (srov. č. l. 6349). Dne 1. 2. 2021 bylo odvolacímu soudu doručeno vyjádření obžalovaného, že tento nežádá provedení vazebního zasedání (viz č. l. 6353).
16. S ohledem na to, že obžalovaný o konání vazebního zasedání výslovně nepožádal, rozhodl o dalším trvání vazby obžalovaného odvolací soud dne 3. 2. 2021 v neveřejném zasedání v záhlaví označeným usnesením tak, že podle §72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. řádu se obžalovaný ponechává nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu. Toto usnesení bylo obžalovanému doručeno dne 5. 2. 2021, jeho obhájkyni pak dne 4. 2. 2021 (viz č. l. 6358 verte).
17. V odůvodnění svého usnesení odvolací soud nejprve stručně připomíná dosavadní průběh řízení v trestní věci obžalovaného, jakož i to, že o vazbě obžalovaného bylo naposledy pravomocně rozhodnuto dne 11. 11. 2020 (viz bod 13. tohoto usnesení) a lhůta pro další rozhodnutí o trvání vazby obžalovaného tak vyprší dne 22. 2. 2021. Z tohoto důvodu odvolací soud ve smyslu §72 odst. 1, odst. 4 tr. řádu přistoupil k rozhodnutí o dalším trvání vazby obžalovaného, a to v situaci, kdy obžalovaný prohlásil, že se nechce zúčastnit vazebního zasedání.
18. Stran důvodnosti dalšího trvání vazby obžalovaného odvolací soud konstatoval, že i v současném procesním stadiu je trestní řízení proti obžalovanému vedeno důvodně, k čemuž poukázal na výše uvedené usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 1. 2021, kterým byl podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc vrácena soudu prvního stupně. Odvolací soud připomenul, že věc byla mimo jiné vrácena soudu prvního stupně za účelem doplnění dokazování, a dále uvedl, že pokud by totiž řízení nebylo vedeno důvodně, rozhodl by odvolací soud sám o zproštění obžalovaného obžaloby. Takový procesní postup však odvolací soud nezvolil, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen také z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obžalovaného, a v dalším řízení, v závislosti na jeho vývoji, tedy může dojít i ke zhoršení jeho postavení. Odvolací soud dále uvedl, že obžalovaný se k jednání, které je mu kladeno za vinu částečně doznal, usvědčován je také obrazovými záznamy pořízenými ze sledování a dalšími důkazy. Odvolací soud v této souvislosti zdůraznil, že nelze pominout, že v rámci rozhodování o dalším trvání vazby obžalovaného není řešena otázka jeho viny či neviny, ale výlučně otázka důvodnosti vedeného trestního stíhání, neboť pro účely rozhodování o vazbě postačuje zjištění o vyšším stupni pravděpodobnosti závěru o spáchání trestného činu a o tom, že takový trestný čin mohl spáchat právě obžalovaný, a k takovému stanovisku odvolací soud v konkrétním případě dospěl bez důvodných pochybností. Za této situace je podle odvolacího soudu naplněna jedna ze základních podmínek pro další omezení osobní svobody obžalovaného.
19. Pokud jde o samotné důvody tzv. útěkové vazby na straně obžalovaného, k těmto odvolací soud uvedl, že tyto jsou i nadále spatřovány zejména v tom, že obžalovaný je mimo jiné stále stíhán i pro zvlášť závažný zločin, v rámci kterého je ohrožen trestní sazbou v rozmezí 5 až 10 let odnětí svobody. Na situaci obžalovaného, podle odvolacího soudu, nic nemění ani novela trestního zákoníku provedená zákonem č. 333/2020 Sb., účinná od 1. 10. 2020, jež podstatně zvýšila hranici majetkových škod jako „kvalifikačních momentů“. S ohledem na tuto skutečnost a vzhledem k sofistikovanému způsobu, kterým měl být daný čin proveden, za situace, kdy obžalovaný má být jedním z hlavních pachatelů a měl způsobit poměrně vysokou škodu, je evidentní, že mu hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody. Již uvedené je způsobilé dle odvolacího soudu založit obavu, že obžalovaný by se v případě propuštění z vazby na svobodu mohl skrývat, popř. by mohl uprchnout, aby se vyhýbal vedenému trestnímu stíhání (k čemuž odvolací soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03). V uvedených souvislostech pak odvolací soud považuje za významné, že obžalovaný není zásadním způsobem fixován na Českou republiku osobními, pracovními ani jinými vazbami.
20. Odvolací soud má také za to, že vazbu obžalovaného nelze nahradit dohledem probačního úředníka, či některým jiným opatřením. Takový postup je, podle názoru odvolacího soudu, vyloučen především z důvodu vysokého stupně společenské škodlivosti jednání, kterého se obžalovaný měl dopustit, a vysoké intenzity, se kterou jsou u něho dovozovány důvody vazby podle §67 písm. a) tr. řádu.
21. Závěrem odvolací soud v napadeném usnesení uvedl, že u obžalovaného i nadále dochází ke kumulativnímu naplnění všech obligatorních podmínek nezbytných pro omezení jeho osobní svobody. Současně lze reálně předpokládat, že v případě propuštění obžalovaného z vazby na svobodu by mohlo dojít ke zmaření nebo podstatnému ztížení dosažení účelu trestního stíhání. Ponechání obžalovaného ve vazbě podle odvolacího soudu vyžaduje především složitost a obtížnost projednávané trestní věci. Pokud se týká délky vazebního řízení, odvolací soud konstatoval, že nebyly zjištěny průtahy na straně soudu nebo jiného orgánu činného v trestním řízení; vazba obžalovaného v řízení před soudem může trvat ve smyslu §72 odst. 1 písm. c) tr. řádu do 25. 7. 2021. Podle odvolacího soudu tedy nemůže ani běh času sám o sobě být skutečností, která by mohla vést k vyslovení závěru o zániku vazebních důvodů u obžalovaného, resp. k jejich podstatnému snížení.
22. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisu konstatovat, že v trestní věci obžalovaného byla dodržena jak ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§72 odst. 1 a 3 tr. řádu), tak i ustanovení o nejdelší přípustné době trvání vazby, neboť lhůta k rozhodnutí o dalším trvání vazby by uplynula dne 24. 2. 2021 (srov. č. l. 6277) a nejvyšší přípustná doba trvání vazby skončí dne 25. 7. 2021.
23. Nejvyšší soud též nezjistil v projednávané trestní věci žádné průtahy v postupu odvolacího soudu, které by měly negativní vliv na délku trvání vazby. Odvolacímu soudu byla předmětná trestní věc předložena k rozhodnutí dne 29. 7. 2020 (č. l. 6192). Dne 12. 8. 2020 rozhodl odvolací soud poprvé o ponechání obžalovaného ve vazbě, přičemž jeho rozhodnutí nabylo ve vztahu k obžalovanému T. L. N. právní moci dne 18. 8. 2020 (viz bod 12. tohoto usnesení). O dalším ponechání obžalovaného ve vazbě rozhodl odvolací soud usnesením dne 11. 11. 2020, které nabylo ve vztahu k obžalovanému T. L. N. právní moci dne 24. 11. 2020 (viz bod 13. tohoto usnesení). Dne 28. 1. 2021 odvolací soud rozhodl o odvolání obžalovaného, dalších obžalovaných a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně (viz bod 14. tohoto usnesení). Následně dne 3. 2. 2021 rozhodl odvolací soud o dalším trvání vazby obžalovaného. Pro úplnost je potřebné dodat, že odvolací soud v této trestní věci rozhodl dne 24. 2. 2021 také o dalším trvání vazby spoluobžalovaného D. V. (č. l. 6367). Dne 17. 3. 2021 byla předložena Nejvyššímu soudu stížnost obžalovaného proti shora označenému usnesení. Konkrétní délku trvání vazby u obžalovaného v řízení před soudem (1 rok a téměř 9 měsíců) není možné i nadále s ohledem na charakter a rozsah trestné činnosti, z jejíhož spáchání je tento důvodně podezřelý, jakož i složitost dané trestní věci, považovat za nepřiměřeně dlouhou.
24. Odvolací soud taktéž nepochybil, pokud o dalším trvání vazby obžalovaného rozhodl ve smyslu §72 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to s ohledem na předchozí písemné vyjádření obžalovaného (srov. bod 15. tohoto usnesení).
25. Podle §67 písm. a) tr. řádu platí, že obžalovaný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obžalovaný, a s ohledem na osobu obžalovaného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
26. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry odvolacího soudu v zásadě ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obžalovaného ve vazbě tento soud správně vymezil, přičemž srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Rovněž obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům vyplývajícím z ustanovení §134 odst. 2 a §73c tr. řádu. Za tohoto stavu tak nelze uvedeným závěrům odvolacího soudu vytknout žádné zásadní pochybení.
27. Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud totiž mimo jiné zjistil, že dne 28. 1. 2021 odvolací soud projednal v neveřejném zasedání odvolání obžalovaného, dalších obžalovaných a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, podané v neprospěch všech obžalovaných do všech výroků o vině a do všech výroků o trestu, a podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu. Současně podle §259 odst. 1 tr. řádu rozhodl, že se věc vrací soudu prvního stupně. S ohledem na tuto skutečnost je zřejmé, že trestní stíhání obžalovaného je stále vedeno pro (zvlášť závažný) zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a současně též pro přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku (viz bod 7. tohoto usnesení) a ten je i nadále ohrožen trestem odnětí svobody v trvání 5 až 10 roků (viz §240 odst. 3 tr. zákoníku).
28. Pokud se týká jednotlivých zákonných podmínek vazby ve smyslu §67 tr. řádu, Nejvyšší soud považuje za správnou úvahu odvolacího soudu o zjištění konkrétních skutečností odůvodňujících podezření ze spáchání trestných činů obžalovaným. V tomto ohledu Nejvyšší soud nemůže odvolacímu soudu ničeho vytknout a plně odkazuje na bod 7. napadeného usnesení. Za správné považuje Nejvyšší soud též závěry odvolacího soudu o naplnění vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. řádu, neboť úvahu o hrozbě uložení vysokého trestu obžalovaného odůvodňuje odvolací soud konkrétními skutečnostmi, ze kterých tato obava důvodně vyplývá (srov. bod 8. napadeného usnesení). Nejvyšší soud má za to, že odvolací soud hrozbu vysokého trestu (tedy trestu ve výši nejméně kolem osmi let) v zásadě dostatečně individualizoval, když při této úvaze správně zohlednil zejména sofistikovaný způsob, kterým měl být trestný čin proveden, postavení obžalovaného ve vztahu k dalším obžalovaným, výši případně způsobené škody. Při své úvaze vzal také v potaz obžalovaným vzpomenutou novelizaci výkladového ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku, kterou byly zdvojnásobeny jednotlivé částky určující hranice škody nikoli nepatrné, škody nikoli malé, větší škody, značné škody a škody velkého rozsahu. Současně také za významnou považuje skutečnost, že obžalovaný není zásadním způsobem fixován na Českou republiku, a to osobními, pracovními ani jinými vazbami.
29. Pokud jde o námitku obžalovaného týkající se nesprávnosti závěru odvolacího soudu o povaze jeho zázemí v České republice, k tomuto Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud z tohoto zásadně dovozuje (nikoliv výlučně, ale společně s dalšími konkrétními skutečnostmi) reálnou obavu, že se obžalovaný v případě propuštění na svobodu bude skrývat, nebo uprchne do zahraničí. Uvedenou úvahu odvolacího soudu považuje Nejvyšší soud za v zásadě správnou, a to při vědomí skutečností, na které obžalovaný poukazuje, tj. především jím tvrzené rodinné, ale i ekonomické zázemí v České republice. V tomto ohledu je totiž nutné odůvodnění odvolacího soudu i nadále vyhodnocovat v návaznosti na konkrétní a i nadále použitelnou argumentaci obsaženou v předchozích rozhodnutích o vazbě, např. v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2019, č. j. 9 To 5/2019-36 (č. l. 690) nebo usnesení soudce Městského soudu v Brně ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 70 N 1914/2019, bod 12. (č. l. 699), podle které nelze obžalovaným tvrzené zázemí v České republice považovat za dostatečně stabilní ve smyslu §67 písm. a) tr. řádu.
30. Konečně nezbývá než dodat, že Nejvyšší soud akceptuje také závěr odvolacího soudu, podle něhož s ohledem na osobu obžalovaného a povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, a intenzitu naplnění vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. řádu, nelze vazbu nahradit některým z jiných opatření ve smyslu §73 a §73a tr. řádu.
31. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obžalovaného T. L. N. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 2. 2021, č. j. 3 To 67/2020-6356, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 4. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
soudce