ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1022.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1022/2021-365
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného D. P. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michaelou Wažikovou, advokátkou se sídlem v Praze, Revoluční č. 724/7, proti povinné RAVIS víno & turistika s. r. o. , se sídlem v Přítlukách, Horní č. 114, identifikační číslo osoby 26883171, zastoupené Mgr. Marinou Musilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Sukova č. 49/4, pro 10 004 761,40 Kč s příslušenstvím, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 15 EXE 26/2018, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. listopadu 2020, č. j. 26 Co 378/2019-308, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 1. července 2019, č. j. 15 EXE 26/2018-243, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Povinná se domáhala zastavení exekuce z důvodu absence obligatorních náležitostí exekučního titulu (notářského zápisu sepsaného Mgr. Martinem Kopalem, notářem se sídlem v Kladně, dne 26. dubna 2018, sp. zn. NZ 307/2018, dále též jen „notářský zápis“), kvůli nedostatečné identifikaci skutečností, na kterých se vymáhaná pohledávka zakládá. Notářský zápis tyto skutečnosti obecně zmiňuje, nicméně jako příloha není uvedena smlouva o postoupení pohledávek mezi Z. Š. a oprávněným, a tuto skutečnost tedy nelze nijak osvědčit. Podle povinné lze z notářského zápisu dovodit, že tato skutečnost byla účastníky toliko tvrzena. Ze samostatných příloh č. 2 a 3 pak lze konstatovat seznam určitých údajů a tabulku pro výpočet zákonného úroku, avšak ani z těchto údajů nelze dovodit žádný nárok oprávněného.
Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že notářský zápis splňuje všechny požadavky kladené §71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „notářský řád“), mimo jiné je z něj patrno, že předmětem dohody je soupis pohledávek, který je jednoznačně konkretizován v příloze č. 2 notářského zápisu, přičemž přehled pohledávek s vyčísleným úrokem z prodlení je uveden v příloze 3 notářského zápisu. Předmětem dohody je uznání dluhu z pohledávek společnosti Réva Rakvice za dlužníkem, které byly společností Réva Rakvice postoupeny na pana B. P. a pana J. Š., kteří tyto pohledávky postoupili na pana Z. Š. Uvedené označení právního důvodu plnění vyhovuje požadavku na vymezení skutečností, na nichž se pohledávka či právní nárok zakládá, jelikož tyto skutečnosti nemusí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností. Předmět plnění je jednoznačný a určitý, přičemž nebrání, aby soubor faktur, který je v rozsahu několika stránek, byl až přílohou a nikoli součástí samotného notářského zápisu, když je na přílohu notářským zápisem poukazováno a je jeho nedílnou součástí.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. listopadu 2020, č. j. 26 Co 378/2019-308, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci zastavil a oprávněnému uložil povinnost zaplatit povinné a soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce. Odvolací soud dospěl k závěru, že notářský zápis nelze považovat za exekuční titul z důvodu nedostatku zákonných náležitostí, neboť ani z celého kontextu notářského zápisu nelze dovodit, na základě jakého právního důvodu má povinná plnit pohledávku. Podle odvolacího soudu notářský zápis označuje za skutečnost, na níž se má pohledávka zakládat, „smlouvu o postoupení pohledávek uvedenou v čl. I. notářského zápisu“, tedy patrně smlouvu ze dne 16. dubna 2018, kterou Z. Š. postupuje pohledávky (tvořící přílohu č. 2 notářského zápisu) na F. K. („dále též jen původní oprávněný“), přičemž jde o pohledávky, které byly předtím na Z. Š. postoupeny B. P. aj. Š. a na tyto ještě předtím společností RÉVA RAKVICE s. r. o. jakožto prvním věřitelem. Z takto vymezené „skutečnosti“ ve smyslu obligatorní náležitosti notářského zápisu o dohodě se svolením k vykonatelnosti sepsaného podle §71b notářského řádu však není zřejmé, na základě jakého (konkrétně vymezeného) právního důvodu (závazkového právního vztahu) má povinná plnit osobě označené v notářském zápise jako věřitel. Z takto vymezené „skutečnosti“ vyplývá toliko, že povinná má plnit pohledávku o určité výši, která pestrou sérií postupních smluv „skončila“ u původního oprávněného. Právní důvod takto postupované pohledávky, resp. souboru pohledávek však není v tomto notářském zápise nijak specifikován. Odvolací soud proto přisvědčil argumentaci povinné a jejímu odkazu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 222/2010, jelikož smlouva o postoupení pohledávky není právním důvodem plnění.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, ve kterém namítal, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že skutečnosti, na nichž se zakládá pohledávka, nemohou vyplývat z přílohy notářského zápisu. Dovolatele tvrdí, že právní důvod plnění byl specifikován prostřednictvím soupisu pohledávek, přiloženému k notářskému zápisu, ve kterém byly postupované pohledávky specifikovány číselným označením jednotlivých faktur, datem jejich vystavení, datem jejich splatnosti i výší fakturované částky. Dovolatel je přesvědčen, že předmět plnění byl tímto způsobem identifikován zcela jednoznačně a určitě a nic nebránilo tomu, aby soubor faktur, specifikovaný v rozsahu několika stránek, byl až přílohou samotného notářského zápisu, když je na tuto přílohu v textu notářského zápisu odkazováno. V daném případě se tedy nejedná o prostý odkaz na smlouvu o postoupení pohledávek bez její bližší specifikace, jak je vytýkáno Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 25. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 3078/2018, či v usnesení ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, na které odkázal odvolací soud, a podle dovolatele tak byla aplikována nepřiléhající judikatura, na základě čehož dospěl odvolací soud k nesprávnému právnímu závěru, že právní důvod pohledávky není dostatečně specifikován.
Dovolatel dále uvádí, že napadené usnesení je rovněž v rozporu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1890/2011, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2006, sp. zn. 32 Odo 523/2005, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 654/2003, ve kterých se dovolací soud zabýval podstatnými náležitostmi smlouvy o postoupení pohledávky a mimo jiné dospěl k závěru, že ve smlouvě o postoupení pohledávky lze postupovanou pohledávku dostatečně identifikovat i jinými údaji, než právními důvody vzniku pohledávky a nezaměnitelná identifikace postupovaných pohledávek může být provedena i zprostředkovaně, např. právě odkazem na čísla postupitelových faktur s uvedením výše jednotlivých částek. Dovolatel navrhl odložení právní moci a vykonatelnosti z důvodu závažného ohrožení dovolatele v jeho právech, zejména tím, že právní mocí napadeného usnesení dochází k zániku účinků vydaných exekučních příkazů. Závěrem navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje nebo aby usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. září 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu byla podána oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, sepsaný dne 26. dubna 2018 Mgr. Martinem Kopalem, notářem se sídlem v Kladně, sp. zn. NZ 307/2018, podle kterého jeho účastníci RAVIS víno & turistika s.r.o. jako povinná a F. K. jako (původní) oprávněný uzavřeli dohodu o splacení dluhu s jeho uznáním a se svolením k přímé vykonatelnosti. Oba účastníci prohlásili, že předmětem této dohody je uznání dluhu z pohledávek společnosti Réva Rakvice za povinnou, které byly dále postoupeny na pana B. P. a pana J. Š., kteří tyto pohledávky postoupili na Z. Š., který dne 16. dubna 2018 uzavřel s původním oprávněným smlouvu o postoupení těchto pohledávek. Oba účastníci prohlásili, že notářským zápisem uzavírají dohodu o splácení dluhu s jeho uznáním a se svolením k přímé vykonatelnosti notářského zápisu, jejímž předmětem jsou pohledávky v celkové výši 10 004 761,40 Kč spolu s jejich příslušenstvím, zákonným úrokem z prodlení, který činí k danému dni 3 974 926,70 Kč. Pohledávky věřitele za dlužníkem jsou vedeny v soupisu pohledávek a tvoří přílohu č. 2 notářského zápisu. Přehled pohledávek spolu s vyčísleným úrokem z prodlení tvoří přílohu č. 3 notářského zápisu. Povinná osoba uznává, co do důvodu a výše svůj dluh vůči věřiteli, tj. vůči osobě oprávněné – F. K. a zavazuje se mu splatit tento dluh v termínu a částce stanovené tímto notářským zápisem.
Notářský zápis o dohodě se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle §71b notářského řádu je exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“). Exekučním titulem se stává tehdy, obsahuje-li jednak náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech (jednáních) v §62 a násl. notářského řádu a dále, jedná-li se o notářský zápis o dohodě, obsahuje-li dohoda náležitosti stanovené v §71b odst. 2 notářského řádu. Dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění a f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.
Nejvyšší soud již dříve uvedl, že požadavek na vymezení skutečností, na nichž se pohledávka či právní nárok zakládá, neznamená, že tyto skutečnosti musí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností. Postačuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009. Z notářského zápisu musí být objektivně, tzn. jednoznačně a určitě (a to i z pohledu třetích – od smluvních stran notářského zápisu odlišných – osob) zřejmý důvod plnění. Jinak řečeno, z notářského zápisu musí být objektivně seznatelné, proč má povinná osoba oprávněné osobě určité plnění poskytnout a na základě jakého právního důvodu tak má učinit, přičemž tento právní důvod by neměl být zaměnitelný s jiným právním důvodem. Úsudek, zda je tato náležitost řádně vymezena, je třeba učinit s ohledem na celý obsah notářského zápisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 124/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5319/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 3078/2018).
Skutečností, na níž se mají pohledávky v projednávané věci zakládat, je podle notářského zápisu „smlouva o postoupení pohledávek uvedená v čl. I. notářského zápisu“, kterou byly pohledávky postoupeny na původního oprávněného. Smlouva o postoupení pohledávky však není právním důvodem plnění (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 222/2010), a i z notářského zápisu a z jeho příloh vyplývá, že povinná má plnit dluh, který nebyl založen smlouvou o postoupení pohledávky, nýbrž v rámci závazkového vztahu mezi povinnou a původní věřitelkou, avšak ani z kontextu celého notářského zápisu není patrné, o jaký závazkový vztah se jednalo, a na základě jakého konkrétního právního důvodu má tedy povinná plnit. Dovolací soud se proto ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že daný notářský zápis trpí nedostatkem zákonných náležitostí a jako takový jej nelze považovat za exekuční titul. Oproti tvrzení dovolatele je přitom irelevantní, že seznam pohledávek a jednotlivé faktury jsou obsaženy v příloze a ne v samotném textu notářského zápisu, neboť ani z nich nevyplývá, na základě jakého závazkového vztahu má povinná oprávněnému plnit, a nadto určitost závazku nelze ztotožňovat pouze s jeho výší (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2003 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016).
Dovolateli nelze přisvědčit ani ohledně jím namítaného odklonu odvolacího soudu od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1890/2011, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2006, sp. zn. 32 Odo 523/2005 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 654/2003, neboť v nich uvedené závěry ohledně náležitostí smlouvy o postoupení pohledávek se vztahují k nalézacímu řízení a jejich prostřednictvím nelze rozšiřovat (poměrně) striktní podmínky stanovené zákonem pro sepis notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti, a v projednávané věci je tak nelze aplikovat.
Protože odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí, Nejvyšší soud dovolání oprávněného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolatel současně navrhl odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soud, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti a právní moci nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu