ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1090.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1090/2021-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného J. G. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti povinnému R. L. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Františkem Weissem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Fischerova 770/12, pro 86 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 16 EXE 214/2019, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2020, č. j. 26 Co 228/2020-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 132 Kč, k rukám České republiky – Okresního soudu ve Znojmě, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 4. 8. 2020, č. j. 16 EXE 214/2019-147, zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem Mgr. Jaroslavem Kocincem, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, na základě pověření vydaného týmž soudem dne 12. 2. 2019 pod č. j. 16 EXE 214/2019-11 (výrok I.), dále stanovil odměnu pro soudem ustanoveného zástupce (výrok II.), rozhodl, že o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III.), a soudnímu exekutorovi nepřiznal náhradu nákladů exekuce (výrok IV.).
2. Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a IV., výroky II. a III. usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že ustanovenému zástupci povinného Mgr. Františku Weissovi se přiznává za zastupování povinného odměna a náhrady ve výši 2 132 Kč s tím, že tyto platí stát a o náhradě nákladů placených státem bude rozhodnuto samostatným usnesením. Rovněž rozhodl, že žádný z účastníku ani soudní exekutor nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
3. Odvolací soud dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že je v předmětné věci dán předpoklad pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“). Tím je důvodně vznesená námitka promlčení pohledávky.
4. V daném případě je exekučním titulem platební rozkaz Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 6. 2005, č. j. 17 C 72/2005-26, kterým bylo rozhodnuto o nároku oprávněného ze smlouvy o půjčce. Vzhledem k ustanovení §3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť jde o právní poměry vzniklé před 1. 1. 2014. Právo přiznané soudním rozhodnutím se promlčuje za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§110 odst. 1 obč. zák.). Jestliže ve stanovené promlčecí době dojde k uplatnění práva u soudu, běh promlčecí doby se staví dnem, kdy byl návrh podán (§112 obč. zák.). V souzené věci ke stavení promlčecí doby došlo dne 27. 10. 2005, kdy oprávněný podal u Okresního soudu v Karviné návrh na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami z důchodu povinného. Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2005, č. j. 51 E 1018/2005-10, byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami z důchodu, který povinnému vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení v Praze. Ve věci výkonu rozhodnutí však nebylo pokračováno, neboť povinný dle sdělení České správy sociálního zabezpečení nepobíral žádný důchod. Podle ustanovení §282 o. s. ř. je nutno míti za to, že jestliže v den vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinný nemá vůči plátci mzdy uvedenému v usnesení nárok na mzdu, není nařízení účinné a výkon rozhodnutí bez dalšího končí, o čemž soud žádné rozhodnutí nevydává. Nebyla-li mzda povinného účinně postižena, toliko o tom vyrozumí přípisem oprávněného, sdělí mu, že výkon rozhodnutí tím končí a poučí jej o tom, že chce-li svoji pohledávku i nadále vymáhat výkonem rozhodnutí, musí podat nový návrh. Obdobné pak platí i v případě, že má být postižen důchod vyplácený podle zákona č. 155/1995 Sb. (§299 o. s. ř.). V daném případě není pochyb o tom, že v době vydání usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2005, č. j. 51 E 1018/2005-10, nebyla Česká správa sociálního zabezpečení plátcem důchodu povinného. Za této situace lze pak uvažovat o stavení promlčecí doby toliko v období od 27. 10. 2005 (kdy byl podán návrh na nařízení výkonu rozhodnutí) do 17. 7. 2006 (kdy bylo oprávněnému doručeno vyrozumění o neúčinnosti výkonu rozhodnutí). V této souvislosti odvolací soud odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20 Cdo 1581/2007. Za správné považuje odvolací soud i závěry soudu I. stupně, jež učinil ohledně stavení promlčecí doby po dobu, kdy probíhalo u Okresního soudu v Karviné (další) vykonávací řízení vedené pod sp. zn. 48 E 474/2008, a to ode dne 14. 4. 2008 (den podání návrhu oprávněným na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného) do dne 28. 5. 2005 (právní moc usnesení z 28. 4. 2009, č. j. 48 E 474/2008-36, jímž byla exekuce zastavena). Lze pak uzavřít, že byla-li promlčecí doba v důsledku výše uvedených skutečností prodloužena do 12. 11. 2017, a oprávněný podal exekuční návrh dne 4. 2. 2019, učinil tak v době, kdy jeho nárok byl již promlčen.
5. Proti výše uvedenému usnesení podal oprávněný dovolání. Dovolacímu soudu předkládá k řešení následující právní otázky:
1) Kdy a jakým způsobem končí vykonávací řízení v případě výkonu rozhodnutí srážkami z důchodu povinného za stavu, že ke dni nařízení výkonu rozhodnutí povinný důchod u označeného plátce nepobírá; zda vykonávací řízení v takovém případě končí vydáním popřípadě doručením oznámení oprávněnému o neúčinnosti nařízení exekuce nebo jiným okamžikem?
2) Do kterého okamžiku se staví promlčecí doba v případě vykonávacího řízení srážkami z důchodu povinného za stavu, že ke dni nařízení výkonu rozhodnutí povinný důchod u označeného plátce nepobírá; zda je tímto okamžikem den vydání popřípadě doručení oznámení oprávněnému o neúčinnosti nařízení exekuce či jiný den?
3) Zda v poměrech projednávané věci došlo k promlčení nároku či nikoliv?
Důvod přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že jde o právní otázky doposud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR neřešené.
Ad 1) Vykonávací řízení v případě výkonu rozhodnutí srážkami z důchodu povinného za stavu, že ke dni nařízení výkonu rozhodnutí povinný důchod u označeného plátce nepobírá, dle oprávněného nekončí dnem oznámení o neúčinnosti nařízení výkonu rozhodnutí, ale až právní mocí usnesení o zastavení vykonávacího řízení. Vykonávací řízení je zahájené podáním návrhu a běží i před vydáním usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Běh vykonávacího řízení tudíž není vázán ani podmíněn vydáním či účinností usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Vykonávací řízení běží bez ohledu na existenci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, a proto je nutno jej formálně ukončit. Oznámení o neúčinnosti výkonu rozhodnutí je pouze informací stran vydaného usnesení, avšak nemá žádný vliv na běh vykonávacího řízení. Ukončení vykonávacího řízení musí být přezkoumatelné odvolacím soudem v rámci zásady dvojinstančnosti řízení, a proto musí mít formu usnesení.
Ad 2) Promlčecí doba nároku se staví od podání návrhu na výkon rozhodnutí do skončení vykonávacího řízení usnesením o zastavení vykonávacího řízení (nejde o zastavení výkonu rozhodnutí, ale o zastavení vykonávacího řízení, což je nutno striktně rozlišovat). Vydání popřípadě doručení oznámení o neúčinnosti usnesení o nařízení exekuce je pro běh promlčecí doby bez právního významu.
Ad 3) V poměrech projednávané věci nedošlo k vydání usnesení o zastavení vykonávacího řízení, a proto vykonávací řízení u Okresního soudu v Karviné sp. zn. 51 E 1018/2005 stále běží. Promlčecí doba se v důsledku označeného vykonávacího řízení stavěla dne 27. 10. 2005 a staví se doposud. K promlčení nároku nedošlo.
6. Oprávněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že se mění usnesení soudu prvního stupně tak, že se návrh povinného na zastavení exekuce zamítá, případně nechť je usnesení odvolacího soudu stejně jako usnesení soudu prvního stupně rozhodnutím Nejvyššího soudu zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
7. Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje usnesení soudu prvního a druhého stupně za zcela správná. Na otázky předestřené oprávněným jasně a zřetelně odpověděly oba předchozí příslušné soudy, dokonce i s odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Krajský soud v Brně pak odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 20 Cdo 1581/2007, a dále na Soudcovský komentář k občanskému soudnímu řízení k §282 o. s. ř. Z přehledu judikatury, která se vztahuje k předmětné problematice, vyplývá, že se Nejvyšší soud ČR vyjádřil v této věci již ve vícero případech, dovolání proto není přípustné. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání oprávněného odmítl, případně zamítl.
8. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
9. Dovolání není přípustné.
10. Oprávněný dovolání postavil mimo jiné na otázce, jaké důsledky má pro vykonávací řízení skutečnost, že povinný v době nařízení výkonu rozhodnutí nepracuje, tedy nepobírá mzdu (resp. důchod) u plátce, kterého v návrhu označil, a to v souvislosti se stavěním promlčecí lhůty. Touto otázkou se Nejvyšší soud již v minulosti zabýval. Uzavřel, že v případě, že v době nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinný u označeného plátce mzdy nepracoval, znamená, že výkon rozhodnutí není možné provést. V takovém případě soudní výkon fakticky zanikl, neboť nenastaly účinky, které s ním zákon spojuje [usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 8. 1977, sp. zn. 11 Co 289/77 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 2-3/1980 pod pořadovým číslem 18, K některým otázkám praxe soudů a státních notářství ve věcech soudního výkonu rozhodnutí (Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, CPj 159/79) Nejvyššího soudu České socialistické republiky z 18. 2. 1981, B. Výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981]. Současně uvedl, že soud, který o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí rozhoduje, nepřezkoumává údaje návrhu o tom, u které organizace povinný má nárok na mzdu. Ani odvoláním povinného (plátce mzdy není účastníkem řízení) proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy nelze s úspěchem uplatnit námitku, že povinný není u označené organizace zaměstnán. O sporných skutečnostech jako je existence pracovního poměru povinného u označené organizace, popřípadě existence jeho nároku na mzdu vůči této organizaci (stejně jako o existenci jiné peněžité pohledávky povinného při výkonu rozhodnutí podle ustanovení §312 o. s. ř), se nerozhoduje v řízení o nařízení soudního výkonu rozhodnutí. Může k němu dojít v řízení o případné žalobě oprávněného proti plátci mzdy podle §292 o. s. ř., má-li oprávněný za to, že označený plátce mzdy měl srážky provádět, avšak své povinnosti řádně nesplnil (srov. Nejvyšší soud o občanském soudním řízení v některých věcech pracovněprávních, občanskoprávních a rodinněprávních /Sborník stanovisek, závěrů, rozborů a zhodnocení soudní praxe, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu/. Vydal Nejvyšší soud ČSSR, SEVT, Praha 1980, str. 345). Ze stejného závěru vycházel Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 9. 11. 2015, sp. zn. 26 Cdo 271/2014 (uveřejněný pod č. 3/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že doručením oznámení o neúčinnosti nařízení výkonu rozhodnutí vykonávací řízení končí, žádné jiné rozhodnutí o tom soud nevydává.
11. Na základě výše zmíněného je pak i zřejmé, že promlčecí doba se stavěla od zahájení vykonávacího řízení do doručení vyrozumění o neúčinnosti výkonu rozhodnutí. Odvolací soud tedy rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, když došel k závěru, že oprávněný podal exekuční návrh v době, kdy byl jeho nárok již promlčen.
12. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání oprávněného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání oprávněného bylo odmítnuto, čímž povinnému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Tyto náklady dle ust. §6 odst. 1, §7 bod 5, §11 odst. 2 písm. e) a §12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 2 290Kč. Z tarifní hodnoty 86 500 Kč, představující výši vymáhané pohledávky, činí odměna za jeden úkon právní služby částku 4 580 Kč, sníženou dle §12a advokátního tarifu o 20% na částku 3 664 Kč, přičemž dle §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu, jde-li o výkon rozhodnutí, činí odměna jednu polovinu, tj. 1 832 Kč, režijní paušál za 1 úkon právní služby dle §13 odst. 4 advokátního tarifu činí 300 Kč. Celkem tedy 2 132 Kč.
14. S přihlédnutím k tomu, že povinného zastupoval v řízení advokát, který mu byl ustanoven soudem podle ustanovení §30 o. s. ř., jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty platí stát (srov. §140 odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §149 odst. 2 o. s. ř. uložil oprávněnému povinnost zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení ve prospěch státu (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněného pod číslem 109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu