ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1824.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1824/2021-158
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného M. J. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Růženou Jansovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Hajnova 40/0, proti povinné E. M. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Klárou Mottlovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Freyova 82/27, pro 144 566,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 73 EXE 7286/2014, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2015, č. j. 20 Co 200/2015-89, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1) Ve shora označené věci Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“ či „obvodní soud“) usnesením ze dne 29. 1. 2015, č. j. 73 EXE 7286/2014-50, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Ing. Petra Kučery, Exekutorský úřad Kladno (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 150 EX 1490/14, a to na základě pověření obvodního soudu ze dne 1. 8. 2014, č. j. 73 EXE 7286/2014-16, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 144 566,75 Kč s příslušenstvím, podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 6. 2013, č. j. 12 C 136/2010-132, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014, č. j. 39 Co 428/2013-170 (dále „exekuční titul“). Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tak, že povinnou namítané důvody pro zastavení exekuce - spočívající ve veskrze špatných vztazích s oprávněným - měly být použity již v nalézacím řízení a v řízení exekučním již jimi argumentovat nelze.
2) Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“), k odvolání povinné usnesením ze dne 9. 6. 2015, č. j. 20 Co 200/2015-89, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dospěl k závěru, že exekučním titulem je exekuční soud vázán a nemůže přezkoumávat jeho věcnou správnost, přičemž většina tvrzení povinné spadá jen do okruhu skutkových okolností významných pro pravomocně skončené nalézací řízení. Důvod pro zastavení exekuce by sice mohlo představovat případné zjištění soudního exekutora, že výtěžek exekuce nestačí ani ke krytí jejích nákladů, avšak povinná v tomto směru nic konkrétního netvrdila.
3) Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním ze dne 28. 7. 2015, následně doplněným dne 24. 5. 2021, jehož přípustnost ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení „ otázky hmotného práva a vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. “ Podle dovolatelky se odvolací soud nezabýval ustanovením §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., podle kterého má být exekuce zastavena, jestliže výtěžek z ní vzešlý nepostačuje ani k pokrytí nákladů. Poukázala dále na nedostatečnou specifikaci exekučního titulu, tj. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 6. 2013, č. j. 12 C 136/2010-132, který byl odvolacím soudem nesprávně označen datem vydání 3. 6. 2014, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí zmatečné. Uvedla rovněž, že podle obsahu spisu nebyl soudní exekutor provedením exekuce pověřen dne 1. 8. 2014, nýbrž až dne 24. 9. 2014.
4) Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání zdůraznil, že povinná se původně domáhala zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., k čemuž uváděla skutkové okolnosti významné výhradně pro nalézací řízení, k nimž v exekučním řízení přihlížet nelze. Oznámené „finanční problémy“ dovolatelky by sice bylo možné zohlednit podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., avšak tvrzení v tomto směru jsou obecná a neurčitá. Nesprávné označení exekučního titulu představuje zjevnou písařskou chybu. Zvolená přípustnost dovolání není blíže specifikována, není-li zřejmé, jaká právní otázka má být oproti ustálené judikatuře dovolacího soudu rozhodována jinak.
5) Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
6) Jestliže dovolatelka v otázce vymezení přípustnosti dovolání ohlásila volbu posledního ze čtyř zákonných předpokladů (viz jejich taxativní výčet podle §237 o. s. ř. v rozhodném znění), tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ , zjevně si neuvědomila, že zvolené hledisko přípustnosti dovolání se týká toliko právní otázky již dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi vyřešené, od jejíhož řešení by se měl Nejvyšší soud – podle názoru dovolatele - odklonit (posoudit tuto otázku oproti předchozí judikatuře odlišně); nejedná se tedy o situaci - jak se dovolatelka se zřetelem k celému obsahu dovolání domnívá - že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím.
7) Nejvyšší soud již ve své ustálené rozhodovací praxi vysvětlil, že u posuzovaného předpokladu přípustnosti dovolání musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, což pojmově předpokládá, že dovolatel rovněž odkáže na příslušná předchozí rozhodnutí dovolacího soudu, a to alespoň v rovině právních závěrů či úvah dovolacího soudu, a současně uvede, proč (z jakých důvodů) by tato praxe měla být překonána (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála.
8) V rozsahu těch námitek, na jejichž základě dovolatelka kritizovala nesprávné označení data vydání exekučního titulu v napadeném rozhodnutí (či ve vyrozumění o zahájení exekuce) - což ostatně představuje výtku vskutku ryze formální - či postup soudu prvního stupně především ve fázi nařízení exekuce (datum pověření soudního exekutora), nelze přípustnost dovolání bez dalšího založit, je-li podstatou námitek pouze označení vad předchozího (exekučního) řízení, k nimž by bylo možno přihlédnout jen u přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
9) Dovolací soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10) O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 7. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu