ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.1877.2021.1
2
3
sp. zn. 20 Cdo 1877/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) R. M. , narozeného XY, bytem v XY, b) Z. H. , narozené XY, bytem ve XY, c) J. Š. , narozené XY, bytem v XY, d) R. M. , narozené XY, bytem v XY, e) Z. V. , narozené XY, bytem v XY, f) R. U. , narozené XY, bytem v XY, g) R. P. , narozené XY, bytem v XY h) P. P. , narozeného XY, bytem v XY, i) J. P. , narozené XY, bytem v XY, j) J. B. , narozeného XY, bytem v XY, k) M. H. , narozené XY, bytem v XY, l) L. K. , narozeného XY, bytem v XY, m) A. P. , narozené XY, bytem v XY, n) I. V. , narozeného XY, bytem v XY, o) M. V. , narozené XY, bytem v XY, p) T. S. , narozeného XY, bytem v XY, a q) B. M. , narozené XY, bytem v XY, všech zastoupených Mgr. Robertem Musilem, advokátem se sídlem v Liberci, Gorkého 658/15, proti povinnému T. Ch. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, pro 251 018 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Janem Bohutínským, Exekutorský úřad Trutnov, pod sp. zn. 158 EX 307/20, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 2. 2021, č. j. 30 Co 20/2021-84, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 2. 2021, č. j. 30 Co 20/2021-84, a usnesení soudního exekutora JUDr. Jana Bohutínského, Exekutorský úřad Trutnov, ze dne 20. 12. 2020, č. j. 158 EX 307/20-75, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Soudní exekutor JUDr. Jan Bohutínský usnesením ze dne 20. 12. 2020, č. j. 158 EX 307/20-75, určil nemovité věci, jichž se ocenění týká, rozhodl o tom, zda mají nějaké příslušenství, zda jejich prodejem v dražbě zaniknou nějaká práva a stanovil jejich výslednou cenu (výroky A až D), dále přiznal znalečné znalci za zpracování posudků o ceně nemovitých věci (výrok E).
2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora ve výrocích A až D potvrdil. Uvedl, že pověřený soudní exekutor vydal exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ze dne 11. 6. 2020, č. j. 158 EX 307/2020-27, zapsaných na listu vlastnictví č. XY v katastrálním území (dále jen „k. ú.“) a obci XY u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY, jako vlastnictví zaniklé společnosti S., identifikační číslo XY, jejíž jmění přešlo podle pravomocného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 7. 2010, č. j. F 17507/2010-141, na povinného v postavení přejímajícího společníka. Ustanovený znalec vypracoval znalecký posudek a nemovité věci ocenil v rámci zadání soudním exekutorem, který odkazoval na jiný právní stav, než je uváděn v katastru nemovitostí. Na základě znaleckého posudku soudní exekutor určil výslednou cenu nemovitých věcí a jeho postup odpovídá ustanovení §336a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“). Znalec použil při odhadu obvyklé ceny metodu srovnávací a odvolací soud nedospěl k závěru, že by znalecký posudek vykazoval nějaké zásadní nedostatky – lze jej považovat za přesvědčivý, transparentní, úplný a odpovídající zadání, proto z něho lze vycházet při úvaze o výši výsledné ceny nemovitých věcí pro účely exekuce. Reálná cena nemovitých věcí poté vyplyne až z výsledku dražby v podobě nejvyššího podání.
3. Povinný v dovolání namítá, že soudní znalec namísto ocenění nemovité věci podle stavu zapsaného v katastru nemovitostí (jak mu uložil soudní exekutor) provedl ocenění jednotek č. XY, č. XY, č. XY a č. XY, když vycházel z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 7. 2019, č. j. 39 Cm 77/2012-858. Tímto rozsudkem mělo dojít k novému vymezení jednotek, jejich plochy a k novému stanovení podílů na společných částech domu. Připomněl, že návrh oprávněných na vklad nového prohlášení do katastru nemovitostí katastrální úřad zamítl s odůvodněním, že rozsudek nesplňuje náležitosti pro zápis do katastru. Jednotky zapsané v katastru nemovitostí přitom mají odlišný charakter než jednotky znalcem oceněné. Odvolací soud námitky povinného posoudil jako podružné a uvedl, že se jimi nelze v odvolacím řízení zabývat. Podle povinného nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešeny tyto otázky:
- zda lze oceňovat nemovitosti tak, jak byly vymezeny v pravomocném rozsudku, který ale byl v řízení o vkladu označen příslušným katastrálním úřadem jako „nevkladuschopný“,
- zda lze provést ocenění jiného předmětu exekuce, než pro který je exekuce vedena,
- zda v případě, kdy je předmět exekuce jinak vymezený v katastru nemovitostí a jinak v pravomocném rozsudku soudu, musí soud (soudní exekutor) odůvodnit, na základě čeho existuje rozpor mezi stavem veřejného rejstříku a skutečným stavem a proč vychází z té či oné skutečnosti.
4. Povinný poukázal na rozsudek ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2591/2008, v němž Nejvyšší soud vyložil, že pokud převáděná nemovitost není ve smlouvě označena v souladu s požadavky podle katastrálního zákona, nemusí tato okolnost vždy představovat vadu v identifikaci předmětu právního úkonu, jež by (bez dalšího) způsobovala jeho neplatnost. U nedostatků předmětu právního úkonu je totiž nutno pečlivě rozlišovat, zda takové nedostatky zakládají vadu směřující k neurčitosti nebo nesrozumitelnosti právního úkonu či nikoliv. Podle přesvědčení povinného by se v projednávané věci jednalo o neodstranitelnou vadu řízení a případný návrh na vklad by musel katastrální úřad zamítnout, stejně jak tomu bylo v případě návrhu na vklad práva podle pravomocného rozsudku.
5. Povinný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
6. Ve vyjádření k dovolání oprávnění mimo jiné uvedli, že ze samotného znění §3 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), vyplývá, že se jednotky oceňují podle účelu užití, popřípadě podle skutečného užití stavby, resp. podle účelu, pro který byla stavba, resp. jednotka svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. Prohlášení vlastníka obsažené v rozsudku ze dne 23. 7. 2019, č. j. 39 Cm 77/2012-858, který nabyl právní moci dne 3. 9. 2019, upravující vymezení jednotek odlišně od stavu, který je zapsán v katastru nemovitostí, se faktického účelu užití, ke kterému byly jednotky kolaudovány, nedotýká. Současně pro účely ocenění není formální vymezení jednotek v katastru nemovitostí rozhodující. Dodali, že překážku zápisu prohlášení vlastníka obsaženého v uvedeném rozsudku představuje formální chyba v počtech, kdy u jednotky označené jako č. XY je chybně provedena početní operace, chyba vznikla nesprávným zaokrouhlováním a představuje odchylku 4 cm 2 . Ať už by znalec ocenil jednotky podle stavu v zápisu katastru nemovitostí nebo podle prohlášení vlastníka pojatého do rozsudku, na stanovení obvyklé ceny to nemůže mít vliv. Oprávnění tak zpochybňují přípustnost dovolání s tím, že na otázku stanovení konečné ceny lze nalézt odpověď přímo v zákoně o oceňování majetku.
7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání je přípustné, neboť Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dosud neřešil otázku rozporu mezi skutečným stavem a stavem zapsaným v katastru nemovitostí při provádění exekuce prodejem nemovitých věcí v situaci, kdy označení nemovitých věcí v exekučním příkazu a v usnesení o ustanovení znalce neodpovídá nemovitým věcem znalcem oceněným a následně určeným v usnesení o ceně.
8. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.
9. V projednávané věci je exekuce vedena pro vymožení pohledávky oprávněných na nákladech řízení ve výši 251 018 Kč podle exekučního titulu, jímž je rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 7. 2019, č. j. 39 Cm 77/2012-858. Uvedeným rozhodnutím bylo mj. zrušeno bytové spoluvlastnictví v domě č. p. XY na pozemku parc. č. XY v k. ú. a obci XY, zapsaném na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY, vzniknuvší na základě smlouvy o výstavbě ze dne 10. 6. 1992, a bylo zrušeno spoluvlastnictví účastníků řízení k pozemku parc. č. XY a parc. č. XY (zapsáno tamtéž). Dále bylo účastníkům zřízeno vlastnictví k jednotkám v domě č. p. XY na pozemku parc. č. XY, podílové spoluvlastnictví ke společným částem domu v domě č. p. XY na pozemku parc. č. XY a podílové spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. a obci XY, zapsáno na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY, a to v rozsahu vymezeném prohlášením vlastníka domu č. p. XY ze dne 2. 7. 2018, které je nedílnou součástí rozhodnutí.
10. Soudní exekutor JUDr. Jan Bohutínský, Exekutorský úřad Trutnov vydal dne 11. 6. 2020 exekuční příkaz, č. j. 158 EX 307/20-27, jímž rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec XY, k. ú. XY, na listu vlastnictví č. XY, jako vlastnictví zaniklé společnosti S., identifikační číslo osoby XY, jejíž jmění přešlo podle pravomocného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 7. 2010, č. j. F 17507/2010-141, na povinného v postavení přejímajícího společníka, a to jednotek č. XY (byt), č. XY (dílna nebo provozovna), č. XY (dílna nebo provozovna) a č. XY (garáž) nacházejících se v budově č. p. XY, jež je součástí pozemku parc. č. XY. Následně soudní exekutor usnesením ze dne 15. 10. 2020, č. j. 158 EX 307/20-62, ustanovil znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitých věcí, Jiřího Danielise, kterému uložil, aby podal znalecký posudek o ceně výše označených nemovitých věcí.
11. Soudní znalec vypracoval čtyři znalecké posudky, v nichž ocenil nebytové jednotky č. XY, č. XY, ideální podíl o velikosti 1/13 na nebytové jednotce č. XY a ideální podíl o velikosti 510/2108 na nebytové jednotce č. XY, vše se nacházející v bytovém domě č. p. XY na pozemku st. p. č. XY, včetně příslušenství a podílu na společných částech domu a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY a XY pro k. ú. XY. V přehledu podkladů znalec uvedl, že „dle rozhodnutí exekutora se ocenění má provést dle upraveného Prohlášení vlastníka“. Soudní exekutor poté usnesením ze dne 20. 12. 2020, č. j. 158 EX 307/20-75, určil výslednou cenu nemovitých věcí, kterých se ocenění týká, a to nebytové jednotky č. XY, nebytové jednotky č. XY, spoluvlastnického podílu o velikosti 1/13 spojeného s užívacím právem k parkovacímu stání G na nebytové jednotce č. XY a spoluvlastnického podílu o velikosti 510/2108 na nebytové jednotce č. XY (s nimiž jsou spojeny spoluvlastnické podíly o velikosti 24574/181229, 16575/181229, 28422/181229, resp. 2108/181229 na společných částech budovy č. p. XY a pozemcích parc. č. XY a XY), „tak jak má být dle pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2019, č. j. 39 Cm 77/2012-858, jehož nedílnou součástí je prohlášení vlastníka domu č. p. XY ze dne 2. července 2018“.
12. Z obsahu spisu vyplývá, že nebytové jednotky tak, jak jsou specifikovány ve znaleckých posudcích a v usnesení o ceně, neodpovídají stavu zapsanému v katastru nemovitostí – tím je stav uvedený v exekučním příkazu a v usnesení o ustanovení znalce. Rovněž obsahem spisu není žádné rozhodnutí či pokyn soudního exekutora znalci, aby ocenění provedl „podle prohlášení vlastníka ze dne 2. 7. 2018“. Znalcem oceněné a v usnesení o ceně určené nemovité věci jsou tedy označením odlišné od nemovitých věcí uvedených v exekučním příkazu, v usnesení o ustanovení znalce a zapsaných v katastru nemovitostí.
13. Postup soudního exekutora při provádění exekuce prodejem nemovité věci sestává z několika samostatných, zákonem stanovených etap završených příslušným rozhodnutím – vydání exekučního příkazu, ustanovení znalce za účelem ocenění nemovité věci a jejího příslušenství, určení výsledné ceny nemovité věci a jejího příslušenství, vydání dražební vyhlášky, dražební jednání spolu s udělením příklepu a rozvrh rozdělované podstaty [srov. §335 a násl. o. s. ř., §69 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Z podstaty věci vyplývá, že musí být ve všech fázích zřejmé, že se jedná o tutéž nemovitou věc s tím, že v průběhu exekuce dochází pouze k jejímu „upřesnění“ v podobě stanovení konkrétního příslušenství a případných právních závad (věcných břemen, výměnků, nájemních, pachtovních či předkupních práv apod.).
14. Podle §980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.
15. Podle §985 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.
16. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3119/2019, zdůraznil, že na rozdíl od stavu do 31. 12. 2013, kdy katastr nemovitostí nebyl postaven na zásadě materiální pravdy, tedy stav evidovaný v katastru nemovitostí se nemusel shodovat se stavem skutečným a soud musel v případě rozporu mezi stavem evidovaným v katastru nemovitostí a skutečným právním stavem vycházet ze skutečného stavu, podle stávající právní úpravy (s účinností od 1. 1. 2014) již platí úplný princip materiální publicity údajů uveřejněných v katastru nemovitostí. To znamená, že je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Ke zjednání nápravy nejistoty o skutečných právních vztazích mezi účastníky je možné i nadále dospět pouze podáním určovací žaloby ve smyslu §985 o. z. jako způsobilým právním prostředkem.
17. V poměrech předmětného exekučního řízení ze shora uvedeného vyplývá, že postup soudního exekutora nebyl správný, neboť jím odkazované prohlášení vlastníka, kterým mělo dojít ke změně postižených nemovitých věcí, nebylo katastrálním úřadem zapsáno do katastru nemovitostí, a je proto třeba vycházet z právního stavu v katastru skutečně evidovaného. Mimoto znalecký posudek a následně rozhodnutí o ceně musí vycházet z předchozího zadání specifikovaného v rozhodnutí soudního exekutora o ustanovení znalce – v projednávané věci není součástí spisu žádné rozhodnutí či snad pokyn soudního exekutora, že znalec má postupovat odlišně od pokynů uvedených v usnesení o ustanovení.
18. Rozhodnutí odvolacího soudu, který se nadto v odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nezabýval odvolacími námitkami povinného týkajícími se právě rozporu mezi skutečným a v katastru nemovitostí evidovaným stavem exekvovaných nemovitých věcí, je tedy nesprávné, a Nejvyšší soud jej proto zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Neboť důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudního exekutora, zrušil dovolací soud též rozhodnutí soudního exekutora o ceně a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
19. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
20. O náhradě nákladů řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 11. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu