ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2404.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2404/2021-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného V. Š. , narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská č. 643/19, proti povinné M. M., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lukášem Kouřilem, advokátem se sídlem v Šumperku, Kozinova č. 21/2, pro 1 563 466,04 Kč s příslušenstvím, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. prosince 2020, č. j. 9 Co 824/2019-66, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 20. listopadu 2019, č. j. 62 EXE 877/2019-40, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Podle názoru povinné byla exekuce zahájena až po uplynutí desetileté promlčecí doby podle ustanovení §408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. prosince 2013 (dále též jen „obch. zák.“), soud prvního stupně však dospěl k závěru, že exekuce byla zahájena v tříměsíční lhůtě podle ustanovení §408 odst. 2 obch. zák., a tedy k promlčení pohledávky před zahájením exekuce nedošlo.
Krajský soud v Ostravě k odvolání povinné usnesením ze dne 30. prosince 2020, č. j. 9 Co 824/2019-66, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak že, exekuce se zastavuje (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a exekuce (druhý až čtvrtý výrok). Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že mezi účastníky je nesporné, že promlčecí desetiletá promlčecí doba podle ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. uplynula v průběhu řízení o žalobě proti právnímu předchůdci povinné. O této žalobě bylo rozsudkem Městského soudu v Brně rozhodnuto dne 30. května 2013 (exekuční titul), přičemž dané rozhodnutí nabylo vůči právnímu předchůdci povinné právní moci dne 2. října 2013, i když právní moc byla zpětně vyznačena až dne 21. srpna 2015 - poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o opožděném odvolání právního předchůdce povinné proti exekučnímu titulu. Odvolací soud v odůvodnění vysvětlil, že opožděné odvolání nemá suspenzivní účinek, a tedy jím napadené rozhodnutí nabývá právní moci bez ohledu na takové odvolání uplynutím patnáctidenní odvolací lhůty. Podle názoru odvolacího soudu tedy tříměsíční lhůta podle ustanovení §408 odst. 2 obch. zák. běžela už od právní moci exekučního titulu, a nikoliv, jak uvedl soud prvního stupně, až ode dne pravomocného skončení odvolacího řízení (o opožděném odvolání proti exekučnímu titulu). Podal-li tedy právní předchůdce oprávněného exekuční návrh dne 2. září 2015, stalo se tak až po uplynutí tříměsíční lhůty podle ustanovení §408 odst. 2 obch. zák. Návrh povinné na zastavení exekuce je tak podle odvolacího soudu důvodný.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že podle jeho názoru napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dvou otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel formuloval tyto otázky následovně:
1) Kdy končí speciální lhůta pro vykonatelnost rozhodnutí ve smyslu ustanovení §408 odst. 2 obch. zák. za předpokladu, že k pravomocnému přiznání práva v soudním řízení došlo později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby podle §408 odst. 1 obch. zák. nebo po jejím uplynutí v případě, kdy proti rozsudku je podáno odvolání, které je následně odmítnuto jako opožděné, avšak z důvodu probíhajícího odvolacího řízení žalobci není a ani nemůže být na rozsudek vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti?
Podle dovolatele je pro běh tříměsíční lhůty podle ustanovení §408 odst. 2 obch. zák. klíčový okamžik možnosti zahájení exekuce, tedy den, kdy může být poprvé podán exekuční návrh se všemi náležitostmi. Mezi tyto náležitosti patří přiložení originálu či úředně ověřené kopie exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti. Až do skončení řízení o opožděném odvolání právního předchůdce povinné proti exekučnímu titulu tak nemohl oprávněný podat exekuční návrh, neboť mu nalézací soud nevyznačil na rozsudek potvrzení o jeho vykonatelnosti, a to právě z důvodu probíhajícího odvolacího řízení. Exekuční soud sám by nebyl oprávněn vyhodnocovat, zda je exekuční titul v právní moci vůči právnímu předchůdci povinné, neboť to, zda šlo o odvolání včasné či nikoliv, mohl posoudit pouze nalézací soud, který jako jediný měl k dispozici všechny podklady. Oprávněný je proto přesvědčen, že jeho právní předchůdce podal exekuční návrh v tříměsíční lhůtě podle §408 odst. 2 obch. zák., tj. bezprostředně po ukončení odvolacího řízení a vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti. Odvolatel v tomto ohledu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2020, sp. zn. 20 Cdo 87/2019, které sice řeší situaci, kdy proti exekučnímu titulu bylo podáno včasné odvolání, avšak podle dovolatele lze jeho závěry použít analogicky i na nyní řešenou věc.
2) Zda nepoctivému držiteli podle ustanovení §595 občanského zákoníku náleží v exekučním řízení námitka promlčení pohledávky věřitele, či tuto námitku nepoctivý držitel musí uplatnit již v řízení o neúčinnosti právního jednání.
K této otázce dovolatel uvádí, že povinná měla námitku promlčení činit již v rámci nalézacího řízení o určení neúčinnosti právního jednání (v němž byla vyslovena neúčinnost darovací smlouvy, jejímž předmětem bylo darování nemovitých věcí povinné), nikoliv až v rámci exekuce. Navíc podle dovolatele nebyl exekuční titul vydán v důsledku obchodněprávních vztahů, ale v souladu s ustanovením §589 a násl. občanského zákoníku, a proto nemůže být exekuce zastavena s odkazem na §408 obch. zák. Dovolatel se rovněž domnívá, že námitku promlčení měl odvolací soud posoudit za jednání v rozporu s dobrými mravy, neboť „povinná chce těžit z jednání svého otce, který podal opožděné odvolání“, čímž způsobila, že právní předchůdce oprávněného nemohl včas podat exekuční návrh. Navíc je podle dovolatele již promlčen nárok povinné spočívající v námitce promlčení. Výklad ustanovení §408 odst. 2 obch. zák. učiněný odvolacím soudem je podle dovolatele v rozporu s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec. Dovolatel z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje a přiznal oprávněnému náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.
Podle ustanovení §408 odst. 2 obch. zák. bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno.
Podle §159 odst. 1 o. s. ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci.
Podle §161 odst. 1 o. s. ř. je rozsudek vykonatelný, jakmile uplynula lhůta k plnění.
Podle §206 odst. 1 o. s. ř. podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud.
Podle §24 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, na žádost toho, komu bylo doručeno elektronické rozhodnutí nebo stejnopis rozhodnutí, vyznačí soud na předloženém listinném stejnopisu rozhodnutí nebo na listinné konvertované verzi doložku vykonatelnosti rozhodnutí s podpisem osoby, která doložku připojila.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 2911/2004 (uveřejněném pod číslem 59/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), zaujal a odůvodnil závěr, že právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznané v soudním řízení v posledních třech měsících plynutí desetileté doby uvedené v §408 odst. 1 obch. zák. nebo až po jejím uplynutí, se nepromlčí, podá-li oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce ve lhůtě tří měsíců od vykonatelnosti rozhodnutí. Nejvyšší soud se k tomuto závěru přihlásil i v mnoha dalších svých rozhodnutích – viz např. usnesení ze dne 21. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 498/2010, nebo ze dne 23. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 748/2018.
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je tak pro počátek běhu tříměsíční lhůty podle §408 odst. 2 obch. zák. rozhodující okamžik, kdy se exekuční titul stal vykonatelným.
Není-li v nyní řešené věci sporu o tom, že vykonatelným se exekuční titul stal dne 8. října 2013, nemůže být pochyb ani o tom, že právě od tohoto dne běžela oprávněnému tříměsíční lhůta podle §408 odst. 2 obch. zák. pro podání exekučního návrhu.
Skutečnost, že právní předchůdce povinné podal proti exekučnímu titulu (rozsudku nalézacího soudu) opožděné odvolání, není v tomto ohledu relevantní, stejně jako není relevantní okamžik, kdy bylo o tomto opožděném odvolání pravomocně rozhodnuto, neboť opožděné odvolání nemá suspenzivní účinek a jím napadené rozhodnutí nabývá právní moci a posléze se stává i vykonatelným bez ohledu na opožděně podané odvolání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. listopadu 1969, sp. zn. 8 Cz 32/69, uveřejněném pod číslem 47/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V usnesení ze dne 18. února 2020, sp. zn. 20 Cdo 87/2019, na které dovolatel odkazuje, Nejvyšší soud uzavřel, že pro běh speciální tříměsíční lhůty, výjimečně prodlužující desetiletou promlčecí dobu podle §408 odst. 1 obch. zák., je rozhodný okamžik možnosti zahájení exekučního řízení, tedy den, kdy oprávněný mohl poprvé podat se všemi nezbytnými náležitostmi návrh na nařízení exekuce, patří-li mezi tyto náležitosti návrhu především existence oprávněnému svědčícího – formálně a materiálně vykonatelného – exekučního titulu. V případě exekučního titulu vydaného soudem je nezbytné opatření tohoto rozhodnutí doložkou právní moci a vykonatelnosti, které oprávněný nemůže dosáhnout dříve, než skončí (jakékoli) odvolací řízení, bylo-li včas proti exekučnímu titulu vyvoláno. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že v případě podání odvolání proti exekučnímu titulu je ohledně okamžiku, kdy mohlo být zahájeno exekuční řízení ve smyslu §408 odst. 2 obch. zák. relevantní pouze to, zda bylo odvolací řízení zahájeno včasným odvoláním, neboť tím je právní moc a vykonatelnost exekučního titulu suspendována, přičemž teprve po rozhodnutí odvolacího soudu může být na exekučním titulu vyznačena jeho právní moc a vykonatelnost, byť se zpětným datem. Teprve od tohoto okamžiku se může oprávněný obrátit s návrhem na exekuční soud a ve smyslu §408 odst. 2 obch. zák. může být zahájeno exekuční řízení.
Zatímco shora citované rozhodnutí dovolacího soudu bylo vydáno v rámci skutkového stavu, kdy v nalézacím řízení bylo proti exekučnímu titulu podáno včasné odvolání, v nyní řešené věci bylo odvolání podáno opožděně. Jestliže v nyní řešeném případě nebylo odvolací řízení proti exekučnímu titulu včas vyvoláno, potom ani podle závěrů shora citovaného rozhodnutí nemohla být právní moc a vykonatelnost rozhodnutí suspendována, a opožděně vyvolané odvolací řízení nepředstavovalo překážku pro vyznačení právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí. Takové odvolací řízení tedy ani nemělo vliv na okamžik počátku běhu tříměsíční lhůty podle §408 odst. 2 obch. zák. Uplynula-li tato lhůta před podáním exekučního návrhu, došlo k promlčení vymáhané pohledávky a odvolací soud správně posoudil návrh povinné na zastavení exekuce jako důvodný.
Protože odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Pro úplnost Nejvyšší soud nad rámec odůvodnění tohoto rozhodnutí dodává, že nevyznačil-li nalézací soud protiprávně na žádost oprávněného vykonatelnost exekučního titulu (tato skutečnost není předmětem tohoto řízení), v důsledku čehož došlo k promlčení vymáhané pohledávky, je podle názoru dovolacího soudu na místě uplatňovat odpovědnost za vzniklou škodu. Tato okolnost však nemůže ničeho změnit na shora uvedeném závěru a nemůže jít k tíži povinné, která vzniklou situaci nezavinila.
Co se týče druhé dovolatelem vznesené otázky, tato dovolací námitka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť jde o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti, ke které nelze v dovolacím řízení přihlížet (§241a odst. 6 o. s. ř.). Přípustnost dovolání nezakládají ani další uplatněné dovolací námitky, neboť u nich dovolatel řádně nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu