ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2568.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2568/2021-438
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinné MEDICA – LANGER s. r. o. , se sídlem v Broumově, Protifašistických bojovníků 182, identifikační číslo osoby 49815440, zastoupené JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Jaroměři, nám. Československé armády 51, pro 557 170,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 12 E 1/2021, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. května 2021, č. j. 28 Co 99/2021-378, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
1/ Ve shora označené věci Okresní soud v Benešově („dále soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 3. 2021, č. j. 12 E 1/2021-281, nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 12. 2019, č. j. 1 T 129/2017-13283, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2020, č. j. 12 To 67/2020-14679, k zajištění pohledávky oprávněné ve výši 557 170,36 Kč výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na pozemku parc. č. 3303/3 v katastrálním území a obci Poříčí nad Sázavou (výrok I.), současně povinné uložil, aby do patnácti dnů od doručení usnesení oznámila, zda uvedenou nemovitou věc nabyla jako substituční jmění (výrok II.), aby oprávněné zaplatila na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok III.) a aby České republice uhradila na účet Okresního soudu v Benešově soudní poplatek za návrh na výkon rozhodnutí ve výši 27 859 Kč (výrok IV.).
2/ Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 5. 2021, č. j. 28 Co 99/2021-378, v souvislosti se zpětvzetím návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí usnesení soudu prvního stupně podle §222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zrušil a řízení zastavil (výrok I.), povinné uložil povinnost nahradit oprávněné na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 300 Kč a na nákladech odvolacího řízení rovněž částku 300 Kč (výrok II.), jakož i povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 13 929,50 Kč (výrok III.); v odůvodnění odvolací soud poznamenal, že oprávněná v posuzované věci nepodala tzv. šikanózní návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (rovněž se zřetelem k tomu, že navrhované zřízení soudcovského zástavního práva k nemovité věci nevede přímo k uspokojení pohledávky oprávněné, pouze pohledávku zajišťuje).
3/ Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, ve kterém se domáhá zrušení usnesení odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
4/ Dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu ve výroku I., jímž bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, nelze projednat, neboť není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání [§243b odst. 5 věta první ve spojení s ustanovením §218 písm. b) o. s. ř.]. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění podat dovolání (zmíněná subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší; jestliže v posuzované věci odvolací soud na základě zpětvzetí návrhu zrušil usnesení soudu prvního stupně a zastavil řízení, nezpůsobil (nemohl způsobit) tímto rozhodnutím dovolatelce procesní újmu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod číslem 28). Nutno zdůraznit, že hlediskem posouzení subjektivní přípustnosti dovolání lze existenci případné újmy na právech účastníka posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2001, sp. zn. 33 Odo 258/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 637). Protože výsledek dovolacího řízení by za vylíčeného stavu nepřivodil dovolatelce ve výroku I. usnesení odvolacího soudu příznivější rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §218 písm. b) a §243c odst. 3 věty první o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) odmítl.
5/ Přípustnost dovolání v části směřující proti napadenému usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku o nákladech řízení a výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek je zapovězena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) a písm. i) o. s. ř.
6/ Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v tomto případě nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu