ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2768.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2768/2021-352
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné E. V. , narozené dne XY, bytem XY, proti povinnému V. S. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Bc. Davidem Dvořákem, advokátem se sídlem v Podivíně, Nerudova č. 714/8, pro 81 782,70 Kč, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 15 Nc 3276/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. května 2021, č. j. 26 Co 326/2020-325, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 5. 2021, č. j. 26 Co 326/2020-325, změnil usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 16. 10. 2020, č. j. 15 Nc 3276/2003-307, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 2. 12. 2018 (ve znění jeho doplnění ze dne 20. 10. 2018 a ze dne 27. 9. 2020) tak, že se návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 2. 12. 2018 (ve znění podání ze dne 20. 10. 2018, 8. 4. 2019 a 27. 9. 2020) zamítá. K námitce povinného, že v daném případě nedošlo k „přerušení“ promlčecí doby, protože v exekuci není řádně pokračováno (když předmětná exekuce je přerušena, neboť proti povinnému je vedeno více exekučních řízení, jiný majetek ani příjmy povinného kromě nemovitých věcí nebyly dohledány a první v pořadí s právem dražby je soudní exekutor v jiném exekučním řízení) a vymáhané právo oprávněné je tak již promlčeno, odvolací soud uvedl, že uplatněním práva, jež má za následek stavení promlčecí doby, se mimo jiné rozumí i návrh na nařízení výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu či exekuční návrh dle exekučního řádu. Původní oprávněná v této exekuci uplatnila svá práva exekučním návrhem u soudu (soudního exekutora) v promlčecí době, čímž došlo k jejímu stavení a povinný nemůže úspěšně namítat promlčení práva. Běh promlčecí doby se uplatněním práva staví na dobu, po kterou bude trvat exekuční řízení. Odvolací soud tak pouze formálně změnil usnesení soudu I. stupně upřesněním dat podáních, jimiž se povinný domáhal zastavení exekuce.
2. Proti usnesení odvolacího soudu, podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla spolehlivě vyřešena. Jak uzavřely soudy obou stupňů, vzhledem k datu vzniku a povaze vymáhané pohledávky se její promlčení řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem – dále jen „obchodní zákoník“. Povinný má za to, že právo na provádění exekuce je právem promlčitelným, když dle ustanovení §387 odst. 2 obchodního zákoníku podléhají promlčení všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, přičemž dle ustanovení §408 obchodního zákoníku promlčecí doba skončí nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy počala běžet poprvé. Exekuční příkaz soudní exekutorky postihující nemovité věci povinného byl vydán dne 29. 8. 2013, tedy více než deset let od nabytí právní moci exekučního titulu a dokonce rovněž více než deset let od podání exekučního návrhu. S ohledem na přerušení exekučního řízení lze konstatovat, že v nařízené exekuci nebylo řádně pokračováno tak, jak předpokládá ustanovení §112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a ke stavení ani přetržení promlčecí doby tak nedošlo. Z tohoto důvodu by předmětné exekuční řízení mělo být zastaveno dle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Povinný dále namítá, že soudní exekutor dostatečně nezkoumal majetkové poměry a postižitelný majetek povinného. Protože za 18 let trvání exekučního řízení nebylo ničeho vymoženo, proti povinnému je vedeno vícero exekučních řízení, předmětná exekuce není v prioritním pořadí a nemajetnost povinného je zcela zřejmá, měl soudní exekutor exekuci zastavit. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že lze uvažovat o tom, že vymáhané právo je vinou exekutorů promlčeno a exekuce je vedena nezákonně.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné dle ustanovení §237 o. s. ř., neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
5. Jak dovodila judikatura Nejvyššího soudu, právní úprava promlčení v obchodním zákoníku má komplexní povahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně usnesení téhož soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3234/2008). Rovněž otázka délky promlčecí doby práv pravomocně přiznaných v nalézacím řízení již byla řešena (např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1290/2003, usnesení ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2911/2004, usnesení ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5406/2007). Podle ustálené soudní praxe musí být řízení o výkon rozhodnutí (exekuční řízení) přiznávajícího určité právo zahájeno v desetileté lhůtě, počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé a v určitých případech v desetileté lhůtě prodloužené o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3234/2008, ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 206/2010, ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 20 Cdo 565/2011, či ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 659/2007).
6. V dané věci je exekučním titulem vykonatelný rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. 6. 2001, č. j. 11 C 269/2001-36, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 9. 2002, č. j. 11 C 269/2001-63, a s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2003, č. j. 27 Co 308/2002-71, přičemž exekuční návrh byl podán dne 1. 8. 2003. Je tedy zřejmé, že původní oprávněná (společnost Syngenta Czech s.r.o.) svůj nárok uplatnila včas ve výše uvedené desetileté lhůtě a vymáhané právo tak nemůže být promlčeno. Na tom nic nemění ani to, že předmětné exekuční řízení je v současné době přerušeno v souladu se zákonem č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, z důvodu souběžného vedení dalších exekučních řízení vůči povinnému, když jiný majetek ani příjmy povinného kromě nemovitých věcí nebyly dohledány a první v pořadí s právem dražby je soudní exekutor v jiném exekučním řízení.
7. Pokud pak dovolatel až nyní v dovolacím řízení namítá, že dalším důvodem pro zastavení exekuce je skutečnost, že soudní exekutor dostatečně nezkoumal majetkové poměry a postižitelný majetek povinného, když nemajetnost povinného je zcela zřejmá, jde o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti, ke které nelze v dovolacím řízení přihlížet (srov. ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř., a k tomu dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1775/2017, ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2750/2017, a ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3000/2017).
8. Z uvedeného se podává, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu