ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.2928.2021.3
2
3
sp. zn. 20 Cdo 2928/2021-255
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné MONDIA, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Nekázanka 881/9, identifikační číslo osoby 49622994, zastoupené Mgr. Ing. Markétou Hrabákovou, advokátkou se sídlem v Praze, Zahradníčkova 28/24, proti povinné R. C. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Radkou Prokopcovou, advokátkou se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, pro 1 653 911,48 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 2815/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, č. j. 21 Co 87/2021-226, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále též jen „soud prvního stupně) usnesením ze dne 8. 1. 2021, č. j. 0 Nc 2815/2004-199, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Romanem Chaloupkou, Exekutorský úřad Mělník, pod sp. zn. 031 EX 57/19 a u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 2815/2004.
2. Vyšel ze zjištění, že v souzené věci je exekučním titulem seznam přihlášených pohledávek v konkurzním řízení vedeném u Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2003, č. j. 60 K 83/99-5, z něhož vyplývá, že právním důvodem vymáhané pohledávky je neuhrazené nájemné a služby, úrok z prodlení, přičemž nevykonatelná pohledávka byla zjištěna na přezkumném jednání dne 19. 6. 2000 ve výši 1 653 911,48 Kč, sporných zůstalo 0 Kč. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2001, č. j. 60 K 83/99-190, byl konkurs na majetek povinné zrušen pro nedostatek majetku. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 2. 2001.
3. Soud prvního stupně se poté zabýval uplatněnou námitkou promlčení, přičemž s ohledem na §3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vycházel z právní úpravy obsažené v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinném ve znění do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), a to vzhledem k povaze účastníků daného sporu, když se jednalo o podnikatele, a k tomu, že se týkal jejich podnikatelské činnosti (§261 odst. 6 obch. zák.). S ohledem na závěry uvedené v usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 374/2010, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2784/2010, a usnesení ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2156/2013, uzavřel, že exekuční řízení, které bylo zahájeno 19. 11. 2003, bylo zahájeno v desetileté promlčecí době (§408 odst. 1 obch. zák.) ode dne splatnosti vymáhané pohledávky, resp. jednotlivých splátek tak, jak je definovala povinná ve svém návrhu na zastavení exekuce; k promlčení pohledávky proto nedošlo (bod 12 odůvodnění).
4. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud předně nepřisvědčil námitce povinné, že soud neměl věcně posuzovat důvodnost vznesené námitky promlčení, neboť tato otázka je mezi účastnicemi „nesporná“. Možnost vzít za nesporná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění se v občanském soudním řízení vztahují pouze na skutkové otázky, řešení otázky, zda došlo k promlčení vymáhané pohledávky, však závisí na interpretaci zákonných ustanovení, jedná se tedy o otázku právní. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka je promlčena. Uvedl, že judikatura Nejvyššího soudu se již povahou pohledávek přihlášených do konkursu a jeho vztahem k běhu promlčecí doby podle úpravy obsažené v obchodním zákoníku zabývala opakovaně. Ustálená rozhodovací praxe je jednotná v závěru, že jediným ustanovením, v němž obchodní zákoník upravoval promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí a kde používal pojmu „právo pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení“ byl §408 obch. zák. V dané věci promlčecí lhůta pro jednotlivé části vymáhané pohledávky začala postupně běžet v průběhu let 1997 a 1998, kdy nastala splatnost jednotlivých částí vymáhané pohledávky ke dni podání exekučního návrhu (19. 11. 2003) a dosud neuplynula ani u jedné z nich.
5. Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním povinná a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Podle jejího názoru se odvolací soud odchýlil při řešení otázky promlčení vymáhané pohledávky a povaze výpisu ze seznamu pohledávek podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání od judikatury Nejvyššího soudu, a to rozsudku ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4194/2015 a rozsudku ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 29 Odo 1453/2005, a o tato ustanovení zcela opírá svůj názor, proč vymáhaná pohledávka je promlčena. Uvedla, že v exekuci je vymáhána (nevykonatelná) pohledávka, kterou oprávněná přihlásila do konkursního řízení, přičemž se jednalo o pohledávku vzniklou na základě obchodněprávního vztahu. Podle povinné proto promlčení pohledávky nastalo ještě před nařízením exekuce (před zahájením řízení) ke dni 20. 5. 2002, a to s ohledem na obecnou čtyřletou promlčecí lhůtu podle §387 obch. zák. V této souvislosti povinná vytýká odvolacímu soudu, že ignoroval skutečnost, že oprávněná promlčení pohledávky nepopírá. Navrhla, by dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019, dále jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
7. Podle §408 odst. 1 obch. zák. ve znění účinném do 31. 8. 2012 bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.
8. Podle §408 odst. 2 obch. zák. bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po její uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno.
9. V projednávané věci se jedná o promlčení pohledávky mající obchodněprávní charakter, jež byla jako dosud nevykonatelná (nejudikovaná) přihlášena a zjištěna v konkursním řízení vedeném na majetek povinné a po zrušení konkursu [konkurz byl zrušen podle §44 odst. 1 písm. d) zák. č. 328/1991 Sb. – č. l. 132] je vymáhána na základě seznamu přihlášek v exekučním řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 31 Cdo 374/2010, uveřejněné pod číslem 82/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, uveřejněném pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že jediné ustanovení, v němž obchodní zákoník upravuje promlčení ve vztahu k výkonu rozhodnutí, a kde používá pojmu „právo pravomocně přiznané v soudním nebo rozhodčím řízení“, je ustanovení §408 odst. 2, zařazené ovšem v jiném, totiž pátém oddílu téhož dílu, hlavy a části obchodního zákoníku. Ze zařazení tohoto ustanovení (poskytujícího k podání návrhu na výkon rozhodnutí pro tam uvedené případy /o něž však v předmětné věci nejde, jelikož oprávněnému bylo právo pravomocně přiznáno dříve než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby/ ještě další, a to tříměsíční lhůtu) za ustanovení §408 odst. 1 obch. zák., zakotvující desetiletou lhůtu, nutno dovodit, že právo pravomocně přiznané lze vykonat v exekučním řízení zahájeném v desetileté lhůtě podle §408 odst. 1 obch. zák., počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé (§408 odst. 1 obch. zák.), a v určitých (nikoli ovšem předmětném) případech v desetileté lhůtě prodloužené o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (§408 odst. 2 obch. zák.). V usnesení ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2784/2010, pak Nejvyšší soud dodal, že seznam přihlášek pro zjištěnou pohledávku, kterou úpadce výslovně nepopřel, je exekučním titulem, jejž zákon [§40 odst. 1 písm. a/, f/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)] klade naroveň vykonatelnému rozhodnutí soudu, přičemž pro účely posouzení případného promlčení je rozhodující okamžik právní moci usnesení o zrušení konkurzu.
10. Z uvedeného tak lze dovodit, že v souzené věci, kde je exekučním titulem seznam přihlášek, nemohla desetiletá promlčecí doba pro vymáhání jednotlivých částí pohledávky uplynout.
11. Odkazuje-li povinná na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4194/2015, a rozsudek ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 29 Odo 1453/2005, Nejvyšší soud ve zmiňovaném usnesení ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002, uvedl, že již systematický výklad zařazení ustanovení §391 a §397 do téhož (totiž třetího) oddílu jedenáctého dílu první hlavy třetí části obchodního zákoníku nemůže vést k závěru jinému, než že čtyřletá obecná promlčecí doba je dobou, v níž je třeba právo uplatnit u soudu, tedy v nalézacím řízení. Tomu také odpovídá ustálená soudní praxe, jež za „úkon považovaný podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení“ (§402 obch. zák.) pokládá návrh, resp. žalobu (§79 odst. 1 o. s. ř.), nikoli tedy návrh na výkon rozhodnutí. Ze zmiňovaných rozsudků přitom vyplývá, že se jejich obsah vztahuje k nalézacímu řízení, že promlčecí doba se řeší v souvislosti s §397 a §402 až 404 obch. zák. (srov. rovněž zmiňované usnesení ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2784/2010).
12. Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu a dovolací soud k jeho úvahám v tomto směru nemá výtek. V souvislosti s námitkou, že odvolací soud ignoroval skutečnost, že oprávněná promlčení pohledávky nepopírá, povinná nevznesla žádnou relevantní otázku ve smyslu §237 o. s. ř.
13. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. 12. 2021
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu