ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3010.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3010/2020-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné První novinová společnost a. s. , se sídlem v Praze 9, Horní Počernice, Paceřická 1/2773, identifikační číslo osoby 45795533, zastoupené Mgr. Markem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 126/30, proti povinné D. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Martinem Kubikem, advokátem se sídlem v Plzni, Havlíčkova 1100/20, pro 898 281,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 73 Nc 766/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. prosince 2019, č. j. 13 Co 416/2019-128, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni (dále „odvolací soud“) ze dne 30. 12. 2019, č. j. 13 Co 416/2019-128, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město (dále „soud prvního stupně“) ze dne 9. 9. 2019, č. j. 73 Nc 766/2002-117, ve výroku o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce, odmítá podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění zvoleného předpokladu přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.), v důsledku čehož se dovolatelka míjí i s důvodem dovolání (obsahem dovolání je toliko polemika se zjištěními a závěry odvolacího soudu resp. soudu prvního stupně při absenci jednoznačné formulace rozhodné právní otázky).
2/ Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
3/ Povinná předpoklad přípustnosti dovolání vymezila tak, že „napadené rozhodnutí spočívá na takovém závěru řešení hmotněprávní otázky, kterým se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, aniž by v dalším textu dovolání jakkoli upřesnila, a to alespoň v rovině citovaných judikatorních závěrů, od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit.
4/ Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud rovněž ve své ustálené rozhodovací praxi vyložil, že namítá-li dovolatel v souvislosti s vymezením přípustnosti dovolání, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je povinen v takovém případě alespoň stručně uvést, od kterého (kterých) rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2017, sp. zn. 30 Cdo 5071/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 2345/2018).
5/ Dovolatelka, ač zastoupena advokátem, výše uvedenému požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání nedostála. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze předpoklad přípustnosti dovolání posoudit.
6/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (srov. §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu