ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3292.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3292/2021-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného M. D. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Turnhőfer, advokátkou se sídlem v Praze, Evropská 2758/11, proti povinnému J. Š. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Škadrou, advokátem se sídlem v Praze, Černokostelecká 2085/24, pro 280 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 78 EXE 5964/2018, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2021, č. j. 35 Co 221/2021-78, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2021, č. j. 35 Co 221/2021-78, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. května 2021, č. j. 78 EXE 5964/2018-64, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 5. 2021, č. j. 78 EXE 5964/2018-64, zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem Mgr. Janem Jindrou, Exekutorský úřad Semily, pod sp. zn. 118 EX 104/18 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení, resp. exekuce (výroky II. a III.).
2/ Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že exekuce byla nařízena podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného dne 10. 11. 2016 JUDr. Romanem Hochmanem, notářem v Praze, pod č. j. NZ 654/2016, N 715/2016 (dále „notářský zápis“), za účelem uspokojení pohledávky oprávněného „z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 10. 2016, podle které byla postoupena pohledávka původního věřitele za dlužníkem z titulu zápůjčky ze dne 15. 5. 2015 v celkové výši 360 000 Kč“. Bylo-li v notářském zápisu uvedeno postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce jako skutečnost, na níž se pohledávka zakládá, nesplňuje notářský zápis podmínky podle §71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů - dále „notářský řád“, tj. je neurčitý co do skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, protože postoupení pohledávky - nikoli skutečný titul, tedy smlouva o zápůjčce - se v notářském zápisu zmiňuje „jako titul dvakrát, a tuto nesprávnost nelze vyjasnit ani výkladem“ (proto kromě obsahu notářského zápisu soud prvního stupně další důkazy neprováděl). Absence vykonatelného exekučního titulu je důvodem pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“).
3/ Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání oprávněného usnesením ze dne 29. 7. 2021, č. j. 35 Co 221/2021-78, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení exekuce potvrdil (v další části výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení, dílem potvrzením a dílem změnou). Zdůraznil, že dohoda účastníků notářského zápisu, která tvoří jeho obsah, nahrazuje rozhodnutí soudu a je exekučním titulem, musí být jednoznačná, bez možnosti různých výkladů (k čemuž odkázal na §71b odst. 1 a odst. 2 písm. c/ notářského řádu). Samostatný nárok musí být dostatečně identifikován jak z hlediska předmětu plnění, tak i doby plnění, jak stanovil nález Ústavního soudu ze dne 23. října 2014, sp. zn. III. ÚS 3347/2012. Soud prvního stupně proto dospěl u posuzovaného notářského zápisu ke správným závěrům, které odvolací soud plně aproboval.
4/ Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost vymezil tvrzením, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Rozhodná právní otázka se týká ustanovení §71b notářského řádu v tom smyslu, „zda je pro materiální vykonatelnost notářského zápisu nutné, aby požadavek uvedený v §71b odst. 2 písm. c) notářského řádu, tj. obsažení skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, musel být přísně formalizovaný“ . Podle judikatury Nejvyššího soudu postačí skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, vyložit interpretací celého notářského zápisu, zejména ve vztahu k výslovnému odkazu zápisu na smlouvu o zápůjčce; ta je v posuzovaném notářském zápisu uvedena explicitně ve stejné větě (na jejím konci) jako odkaz na smlouvu o postoupení pohledávky. V případě vzniku pochybností o obsahu zápisu má být právní jednání posuzováno podle svého obsahu, podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, podle významu projevu vůle, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen, s přihlédnutím k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (§555 a §556 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále s odkazem na dovolatelem citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2019, sp. zn. 20 Cdo 309/2019, ze dne 23. února 2016, sp. zn. 20 Cdo 3654/2015, a ze dne 2. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5319/2017). Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil výrokem o pokračování exekuce.
5/ K dovolání oprávněného se vyjádřil povinný podáním ze dne 28. 10. 2021 tak, že dovolatel řádně nevymezil důvod dovolání, nepřípustně polemizuje se skutkovým stavem, který byl soudy obou stupňů zjištěn, a odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, s níž je napadené usnesení v souladu (v posuzovaném notářském zápisu totiž byl právní důvod pohledávky oprávněného zaměnitelný s důvodem jiným).
6/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů – dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v důsledku odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací práce při řešení otázky určitosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti přípustné (§237 o. s. ř.), a tudíž je i opodstatněné.
7/ Z exekučního spisu plyne, že posuzovaný notářský zápis v části první obsahuje prohlášení, že „pohledávka věřitele za dlužníkem vznikla z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 10. 2016, podle které byla postoupena pohledávka původního věřitele M. P., nar. XY, s bydlištěm XY, za dlužníkem J. Š. z titulu zápůjčky ze dne 15. 5. 2015 v celkové výši 360 000 Kč“, s následným upřesněním, že „na jistinu“ bylo uhrazeno 45 000 Kč a že „dlužník uznává svůj dluh vůči věřiteli co do důvodu - postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce i co do celkové částky 315 000 Kč“.
8/ Notářský zápis o dohodě se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle §71b notářského řádu je exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. d) ex. řádu. Exekučním titulem se stává tehdy, obsahuje-li jednak náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech (jednáních) v §62 a násl. notářského řádu a dále, jedná-li se o notářský zápis o dohodě, obsahuje-li dohoda náležitosti stanovené v §71b odst. 2 notářského řádu. Dohoda účastníků musí obsahovat a) označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b) označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c) skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d) předmět plnění, e) dobu plnění a f) prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.
9/ Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi (viz např. usnesení ze dne 15. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5452/2017, či usnesení ze dne 3. listopadu 2020, sp. zn. 20 Cdo 2740/2020) uvedl, že požadavek na vymezení skutečností, na nichž se pohledávka či právní nárok zakládá, neznamená, že tyto skutečnosti musí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností. Postačuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění) - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 uveřejněné pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009. Z notářského zápisu musí být objektivně, to znamená jednoznačně a určitě (a to i z pohledu třetích - od smluvních stran notářského zápisu odlišných - osob) zřejmý důvod plnění. Jinak řečeno, z notářského zápisu musí být objektivně seznatelné, proč má povinná osoba oprávněné osobě určité plnění poskytnout a na základě jakého právního důvodu tak má učinit, přičemž tento právní důvod by neměl být zaměnitelný s jiným právním důvodem. Úsudek, zda je tato náležitost řádně vymezena, je třeba učinit s ohledem na celý obsah notářského zápisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 124/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 5319/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 3076/2018).
10/ Nejvyšší soud rovněž ve vztahu k požadavku na určitost vymezení právního důvodu pohledávky uvedené v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti ozřejmil, že smlouva o postoupení pohledávky sama o sobě není právním důvodem plnění (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 222/2010) a že určitost závazku nelze ztotožňovat pouze s jeho výší (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1126/2003, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2016, sp. zn. 20 Cdo 280/2016). Specifikaci pohledávky či právního nároku v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti tudíž nelze založit pouze odkazem na smlouvu o postoupení pohledávky či údajem o výši pohledávky (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2018, sp. zn. 20 Cdo 3078/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2021, sp. zn. 20 Cdo 2014/2021).
11/ Z obsahu posuzovaného notářského zápisu je primárně nepochybné, že pohledávka oprávněného nebyla specifikována pouze za pomoci postupní smlouvy či výše závazku. Z textu (shora citovaného) lze bez dalšího vyložit, že právním důvodem pohledávky se stala (resp. je) smlouva o zápůjčce ze dne 15. 5. 2015 uzavřená mezi věřitelem M. P. a povinným. Dovolací soud nesdílí závěr odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), že v zápisu dvakrát zmiňovaná smlouva o postoupení pohledávky a rovněž uvedená smlouva o zápůjčce vnášejí pro zaměnitelnost ohledně určitosti právního titulu pochybnost, kterou výkladem nelze odstranit. Nemůže-li totiž právní důvod představovat smlouva o postoupení pohledávky (jak stanoví judikatura Nejvyššího soudu), lze jako interpretačně jedinou relevantní považovat zápisem (rovněž) jmenovanou smlouvu o zápůjce, která je specifikována dnem, výší závazku a smluvními partnery (původním věřitelem M. P. s potřebnými osobními údaji a povinným), jakož i skutečností, že z tohoto právního důvodu již povinný částečně plnil (v rozsahu 45 000 Kč). Protože rozhodovací praxe dovolacího soudu nevyžaduje u notářského zápisu podrobné vylíčení skutečností ve vztahu k právnímu důvodu pohledávky, k jejíž vykonatelnosti bylo svoleno, zkoumané určení právního titulu pohledávky oprávněného s použitím specifikačních znaků uvedených výše v tomto případě obstojí - alespoň na esenciální úrovni - před požadavkem objektivní nezaměnitelnosti právního důvodu pohledávky s důvodem jiným. Smlouva o postoupení pohledávky ve zřejmém kontextu notářského zápisu figuruje jako další identifikační údaj rozhodného právního nároku a zjevně má upozornit především na změnu v osobě věřitele.
12/ Protože odvolací soud předmětný notářský zápis vyložil v rozporu s citovanou judikaturou (a stejným chybným způsobem uvažoval i soud prvního stupně), Nejvyšší soud, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, napadené usnesení odvolacího soudu (a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně, pro něž platí stejný kasační závěr) zcela zrušuje a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.), v němž bude soud vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§241g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
13/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud (exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu