ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3340.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3340/2021-772
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Pharmacopea CZ s. r. o. se sídlem v Praze 1, Rybná č. 716/24, identifikační číslo osoby 03177084, zastoupené doc. JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě č. 699/1, proti povinnému M. S. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Davidem Karabcem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Stráži č. 1306/5, pro uložení povinnosti zdržet se nekalosoutěžního jednání a odstranění závadného stavu, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 16 EXE 32/2020, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2021, č. j. 25 Co 82/2021-541, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 25 Co 82/2021-541, potvrdil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 1. 2021, č. j. 16 EXE 32/2020-421, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 27. 5. 2020, vedené u pověřeného soudního exekutora Mgr. Pavla Preuse pod sp. zn. 204 EX 4268/20.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
4. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3.
6. Exekučním titulem v projednávané věci je usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 3. 2020, č. j. 2 Nc 104/2020-115, kterým byla povinnému uložena povinnost znepřístupnit na všech webových stránkách uvedených na doméně XY obsah článku „Koronavirus (SARS-CoV-2) pohledem čínské medicíny“ (dále též jen „předmětný článek“) ve znění uvedeném ve výroku I exekučního titulu. Povinnému byla exekučním titulem dále uložena povinnost zdržet se šíření tvrzení, že „pokud nechce člověk onemocnět koronavirem, musí si budovat silný imunitní systém“, ve spojení s tvrzením, že „užívání vitálních hub podporuje imunitu“ nebo ve spojení s tvrzením, že „užíváním vitálních hub si zvyšujeme šanci odolat všudypřítomným patogenům“; a to bez ohledu na způsob šíření tohoto sdělení a použité médium (výrok III exekučního titulu); a povinnost zdržet se šíření tvrzení, že a) „Reishi, Coriolus či Cordyceps stimulují imunitní systém, aby dokázal odolávat vnějším patogenům včetně virů“, b) „Reishi, Coriolus či Cordyceps dokáží v organismu likvidovat vše, co je mu cizí – viry, bakterie, kvasinky, borelie, chlamydie“, c) „Reishi má protizánětlivé účinky“, d) že „užíváním vitálních hub si člověk zvyšuje šanci odolat všudypřítomným patogenům“, a to bez ohledu na způsob šíření tohoto sdělení a použité médium (výrok V exekučního titulu).
7. Dovolatel své dovolání zakládá především na řešení otázky procesního práva, zda lze pokračovat ve výkonu rozhodnutí, ačkoliv povinný uloženou povinnost již splnil a další výkon tak není potřebný a ani účelný. Své dovolání opírá o tvrzení, že povinnosti uložené exekučním titulem splnil a zejména se zdržel šíření všech tvrzení podle výrokové části exekučního titulu, nejen po vydání exekučního titulu, ale rovněž i po rozhodnutí soudu prvního stupně v projednávané věci, když po jeho vydání pro vyloučení všech pochybností odstranil předmětné články z domény XY. Dovolatel však současně pomíjí, že soudy svůj závěr, že byly splněny podmínky pro zahájení exekuce, založily na skutkovém zjištění, že povinný předmětný článek, který měl podle exekučního titulu odstranit, smazal na svých internetových stránkách, současně však zveřejnil na stejných stránkách text, obsahující přímý hypertextový odkaz na jinou webovou stránku obsahující celý článek; tvrdil-li povinný posléze, že odkaz ze svých webových stránek smazal, nedoložil toto tvrzení způsobilým důkazem, když pouze poukázal na printscreenový obrázek svých webových stránek ze dne 10. 4. 2020, který však není nijak způsobilý prokázat, že se na těchto webových stránkách odkazy nenacházely ke dni zahájení exekuce. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že povinný nesplnil všechny povinnosti uložené exekučním titulem, a proto není dán důvod pro zastavení exekuce. Povinný na svých facebookových i internetových stránkách předmětný článek již dále nezveřejňuje a v průběhu exekučního řízení dále odstranil i hypertextový odkaz na tento článek. Současně však soudy dospěly k závěru, že povinný i nadále zveřejňuje tvrzení, která mu byla zakázána v rámci exekučního titulu (výrok V), a to konkrétně tvrzení, že „Reishi má protizánětlivé účinky“ a že „houby Coriolus dokážou likvidovat patogenní buňky v organismu, ať už jde o viry, bakterie, chlamydie, borelie či rakovinové buňky“ a přesvědčivě zdůvodnily, proč tato tvrzení považují za tvrzení, jejichž šíření je povinný podle exekučního titulu povinen se zdržet. Snaží-li se tak povinný zpochybnit právě uvedené závěry odvolacího soudu a soudu prvního stupně, že nesplnil povinnosti uložené exekučním titulem, napadá ve své podstatě skutkové závěry odvolacího soudu. Je tedy zřejmé, že v tomto směru povinný neuplatnil způsobilý dovolací důvod, neboť správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní (uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud). Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4589/2015, proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 2393/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2759/2018).
8. Namítá-li povinný účelovost jednání oprávněné a že oprávněná zneužívá exekuční řízení jen jako prostředek ke konkurenčnímu boji, opět pomíjí, že odvolací soud zjištění spočívající v popisovaném jednání neučinil a naopak uzavřel, že nemravné ani šikanózní jednání oprávněné v projednávané věci prokázáno nebylo a postup oprávněné odpovídá zákonu. Jak již bylo shora uvedeno, dovolací soud není oprávněn přezkoumávat skutkový stav zjištěný odvolacím soudem a k námitkám proti zjištěnému skutkovému stavu nelze přihlížet. Dodává se, že odvolací soud správně dovodil, že samotné zahájení a vedení exekučního řízení není šikanózním výkonem práva, když nezjistil žádný nesprávný či nezákonný postup oprávněné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018). Při posuzování, zda byl exekuční návrh vůči povinnému šikanózní, je třeba omezit zkoumání na jednání oprávněné týkající se aktuálního předmětu řízení a nelze přitom přihlížet například k tomu, že oprávněná se ve velkém rozsahu sama dopouští protiprávního jednání, jak namítá povinný.
9. Povinný konečně namítá, že exekuci brání další podstatné důvody, konkrétně že exekuční titul ve formě předběžného opatření povinnému zakazuje šíření v exekučním titulu vymezených tvrzení pouze ve spojitosti s předmětným článkem a tuto povinnost již splnil; výklad odvolacího soudu tak považuje za extenzivní. Rovněž namítá, že mu nelze klást k tíži, že předmětný článek převzaly a sdílejí další stránky, proto jeho znepřístupnění na těchto dalších stránkách není schopen ovlivnit. V exekučním titulu byla povinnému uložena povinnost zdržet se šíření konkrétních tvrzení, aniž by toto jednání (resp. jeho zákaz) byl omezen na konkrétní formu jednání (např. ve formě článků apod.). Odvolací soud, resp. soud prvního stupně přitom zřetelně vyložil, z jakých důvodů považuje exekučním titulem uložené povinnosti za nesplněné a v tomto směru mu nelze extenzivní výklad vytýkat. Polemizuje-li povinný s přiměřeností a případnou tvrdostí povinností uložených exekučním titulem, nelze se těmito námitkami zabývat, neboť exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet, jak již Nejvyšší soud opakovaně vysvětlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2559/2019). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV a nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15). Z okolností případu přitom není přiměřené dovodit, že by povinnost uložená exekučním titulem ve formě předběžného opatření byla ve zjevném rozporu s principy demokratického právního řádu, proto zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu nemůže být v této věci prolomena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17). Rovněž je nepřípadná námitka dovolatele, že není (nemůže být) odpovědný za jednání třetího nezávislého subjektu, se kterým nemá žádný právní ani ekonomický vztah, převzal-li a publikoval předmětný článek, a toto jednání třetího subjektu nemůže být důvodem pro pokračování v exekuci. Dovolatel však současně zcela pomíjí, že exekuční soud své rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce zamítl prioritně ze zcela jiného důvodu (že povinný doposud nesplnil další povinnosti – zdržet se šíření předmětných tvrzení - uložené mu exekučním titulem) a jeho rozhodnutí na této otázce tedy nestojí. Z tohoto důvodu nemůže ani tato dovolatelem předestřená otázka přípustnost dovolání založit neboť napadené usnesení odvolacího soudu na jejím řešení nezávisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1242/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3609/2018).
10. Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu