ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.3718.2020.1
sp. zn. 20 Cdo 3718/2020-80
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Sbow, s. r. o., se sídlem v Brně, Spolková č. 299/11, identifikační číslo osoby 26899019, zastoupené JUDr. Milanem Švejdou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 686/38, proti povinné E. S. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská č. 1297/3, pro 624 541 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 110 EXE 980/2010, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2020, č. j. 20 Co 311/2019-53, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. března 2020, č. j. 20 Co 311/2019-53, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. června 2019, č. j. 110 EXE 980/2010-37, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně usnesením ze dne 6. 6. 2019, č. j. 110 EXE 980/2010-37, zamítl návrh povinné ze dne 4. 3. 2019 na zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem JUDr. Petrem Kociánem, Exekutorský úřad Brno-venkov, pod sp. zn. 137 EX 5918/10, na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010, č. j. 110 EXE 980/2010-22. Soud prvního stupně zjistil, že exekuce v projednávané věci byla nařízena na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněné podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. Martinem Bjalončikem dne 4. 9. 2009, sp. zn. RC-008/2009-97. Vzhledem k tomu, že vztah mezi oprávněnou a povinnou byl vztahem mezi dvěma podnikatelskými subjekty a nikoliv spotřebitelským vztahem, nepožívá žádná strana tohoto vztahu zvláštní ochrany. Smlouva sjednaná mezi oprávněnou a povinnou, která byla podkladem pro vydání rozhodčího nálezu, je v souladu se zákonem, rozhodčí doložka byla uvedena písmem stejné velikosti přímo v této smlouvě a oprávněná není profesionálem v oboru vymáhání pohledávek, ani jí nejsou exekuční řízení zastavována opakovaně. Z těchto důvodů soud prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci není dán důvod pro zastavení exekuce.
2. K odvolání povinné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 3. 2020, č. j. 20 Co 311/2019-53, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud zjistil, že účastníci se dohodli, že případné spory ze smlouvy nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány jediným rozhodcem, který bude určen žalobcem ze seznamu rozhodců vedeného společností Rozhodčí centrum a. s. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod pro zastavení exekuce, neboť povinnou namítanou neplatnost sjednané rozhodčí doložky neshledal.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že usnesení odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud se nezabýval a řádně nevypořádal s námitkami povinné, zejména stran neplatnosti sjednané rozhodčí doložky a jejího rozporu s ustálenou judikaturou, a své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Přípustnost dovolání zakládá na řešení právních otázek, zda je neplatná rozhodčí doložka, podle které bude rozhodce vybrán žalobcem ze seznamu rozhodců vedeného společností, která není stálým rozhodčím soudem, i tehdy, jedná-li se o rozhodčí doložku uzavřenou mezi podnikateli, a zda v případě, že na základě takovéto rozhodčí doložky sjednané mezi podnikateli již byla nařízena exekuce a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci rozhodce, který vydal rozhodčí nález, je exekuční soud povinen exekuci pro nepřípustnost podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Odvolací soud se při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2021/2011, 23 Cdo 2017/2012, či 30 Cdo 3425/2013), když dovodil, že rozhodčí doložka není neplatná, aniž by zohlednil, že rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců vedeného společností Rozhodčí centrum a. s., která však není stálým rozhodčím soudem ve smyslu §13 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „z. r. ř.“), a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou. Takto formulovaná rozhodčí doložka je však neplatná z důvodu netransparentního výběru rozhodce, který nemusí záviset na vůli účastníka, který se na daný subjekt obrací, a může být daleko více ovlivněn ze strany rozhodčí společnosti. Uvedené platí i v případě, že rozhodčí doložka byla uzavřena mezi dvěma podnikateli. Vzhledem k tomu, že projednávané věci rozhodoval rozhodce, jehož výběr nebyl transparentní a neměl tak pravomoc vydat exekuční titul, je dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Povinná navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Oprávněná ve svém vyjádření namítá, že v projednávané věci se nejedná o spotřebitelský vztah, rozhodčí doložka byla uzavřena mezi dvěma podnikatelskými subjekty, text rozhodčí doložky je obsažen v textu smlouvy písmem stejné velikosti jako zbytek smlouvy, proto jsou tvrzení povinné nepravdivá. Namítá-li povinná neplatnost rozhodčí doložky s odkazem na judikaturu dovolacího soudu, není její argumentace přiléhavá, neboť se ve většině případů jednalo o vztahy mezi spotřebiteli a podnikateli, ve kterých je spotřebitelům poskytována vyšší míra ochrany. Rovněž v projednávané věci nebyla dána volba rozhodce třetí osobě, ani jedné ze smluvních stran či pouhým odkazem na interní „rozhodčí řád“. Naopak právo zvolit osobu rozhodce měla každá smluvní strana, pokud byla v postavení žalobce, a tento způsob ustanovení rozhodce je zcela v souladu s právními předpisy. Oprávněná konečně namítá, že rozhodčí doložka uzavřená mezi podnikateli je projevem jejich autonomie vůle, do které není možné zasahovat. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné zamítl.
5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na posouzení právní otázky platnosti rozhodčí doložky, podle které bude rozhodce určen žalobcem ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, přezkoumal dovolací soud napadené usnesení ve smyslu §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání povinné je důvodné.
6. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal a odůvodnil závěr, že rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále „obč. zák.“) nemá k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc; rozhodčí nález pak není způsobilým exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Dovodil, že zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka nedostatku pravomoci rozhodce z důvodu, že se jeho výběr neuskutečnil podle transparentních pravidel, byla zkoumána i v exekučním řízení, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal.
7. Stran platnosti rozhodčí smlouvy a transparentnosti výběru rozhodce Nejvyšší soud ve svých dalších rozhodnutích uzavřel, že byl-li výběr rozhodce ponechán na vůli pouze jedné ze stran (navrhovatele) a rozhodce má být vybrán ze seznamu vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, je třeba takovou rozhodčí smlouvu považovat za neplatnou pro rozpor se zákonem podle §39 obč. zák. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 548/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2628/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3210/2015 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 725/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3085/2014).
8. Požadavek transparentnosti výběru rozhodce, jejíž absence má za následek neplatnost rozhodčí smlouvy a nedostatek pravomoci rozhodce, se přitom vztahuje na rozhodčí doložky obecně, tedy nejen ve vztazích ze spotřebitelských smluv, ale i ve vztazích mezi podnikateli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1871/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3425/2013, též nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10).
9. Ze shora uvedeného plyne, že exekuční soud je v rámci exekučního řízení povinen zkoumat pravomoc rozhodce vydat exekuční titul a v případě, že nedostatek pravomoci (byť i dodatečně) zjistí, exekuci zastaví bez ohledu na povahu vztahu účastníků (tedy zda se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy či nikoli). Jestliže odvolací soud bez dalšího uzavřel, že rozhodčí doložka uzavřená mezi podnikateli, podle níž má být jediný rozhodce určen žalobce ze seznamu rozhodců vedeného společností Rozhodčí centrum a. s., se sídlem Masarykovo náměstí 1484, Pardubice, je platná, a proto zde nejsou okolnosti, které by přisvědčovaly opodstatněnosti návrhu povinné na zastavení exekuce a není proto dán důvod pro zastavení exekuce, aniž by zohlednil shora uvedené závěry dovolacího soudu a zabýval se jimi, není jeho závěr správný a v souladu s uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
10. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné a nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (srov. §243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
11. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 1. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu