ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.41.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 41/2021-1135
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného města Oslavany , se sídlem v Oslavanech, nám. 13. prosince 51/2, identifikační číslo osoby 00282286, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem v Praze 5, Musílkova 1311/5e, proti povinné G & C PACIFIC NIUE LIMITED , zaniklé dne 24. září 2013, naposledy se sídlem v Londýně, Dalton House 60, Windsor Avenue, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo osoby 6701826, pro 1 500 000 Kč s příslušenstvím a pro 423 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 19 Nc 5458/2007, o dovolání společnosti EDHESSA s. r. o. , se sídlem v Biskoupkách 33, identifikační číslo osoby 27863816 , zastoupené JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou se sídlem v Biskoupkách 33, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2020, č. j. 26 Co 67/2020-1020, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Dovolatelka je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 19 747,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Ing. Ivana Rotta.
Odůvodnění:
1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) k odvolání společnosti EDHESSA s. r. o. (viz její další identifikační údaje v záhlaví tohoto rozhodnutí) usnesením ze dne 31. 7. 2020, č. j. 26 Co 67/2020-1020, potvrdil usnesení Okresního soudu Brno-venkov (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) ze dne 8. 1. 2020, č. j. 19 Nc 5458/2007-976, jenž zastavil řízení o návrhu společnosti EDHESSA s. r. o. na její (procesní) vstup do exekučního řízení dříve vedeného u soudní exekutorky Mgr. Zuzany Komínkové, Exekutorský úřad Vyškov (dále „soudní exekutorka“), pod sp. zn. 114 EX 550/08, byla-li samotná exekuce zastavena usnesením okresního soudu ze dne 8. 12. 2014, č. j. 19 Nc 5458/2007-541, a rovněž zastavil řízení o návrhu na přiznání náhrady nákladů exekuce a na vydání výtěžku exekuce (výrok I.); zároveň odvolací soud výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
2/ Odvolací soud vyšel (v souladu se závěry soudu prvního stupně) ze zjištění, že předmětná exekuce byla původně nařízena na majetek povinných společností G & C Pacific, a. s., identifikační číslo osoby 26251019 (dále též „původní povinná“), a BGC DEVELOPERS, a. s., identifikační číslo osoby 26296586, namísto nichž bylo podle usnesení soudní exekutorky ze dne 19. 3. 2010, č. j. 114 EX 550/08-208, v řízení nadále pokračováno se společností G & C PACIFIC NIUE LIMITED (viz v záhlaví označená povinná). Důvod pro následné zastavení exekuce (s právní mocí ke dni 28. 1. 2015) byl dán dovozením absolutní neplatnosti exekučního titulu (rozhodčího nálezu rozhodkyně Mgr. Lucie Jamborové ze dne 8. 3. 2007, sp. zn. 1438/07) podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Povinná ke dni 24. 9. 2013 podle britské právní úpravy zanikla bez právního nástupce nuceným administrativním výmazem její obchodní firmy. Společnost EDHESSA s. r. o. se svými posléze podanými návrhy domáhala vstupu do řízení na straně povinné podle §107 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), a to na základě smlouvy o prodeji podniku uzavřené dne 14. 3. 2008 mezí ní a společností G & C Pacific, a. s., a zároveň požadovala přiznání náhrady nákladů exekuce a vydání vymoženého plnění do soudní úschovy.
3/ Odvolací soud aproboval závěr soudu prvního stupně ohledně důvodu pro zastavení řízení o výše uvedených návrzích, jelikož sama exekuce již byla pravomocně zastavena [a podle §51 písm. b) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ex. řád“, pověření soudní exekutorky s právní mocí rozhodnutí o zastavení exekuce zaniklo], čímž byl založen neodstranitelný nedostatek podmínky řízení o uvedených návrzích (§103 a §104 odst. 1 o. s. ř.).
4/ Usnesení odvolacího soudu napadla společnost EDHESSA s. r. o. dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících právních otázek, jež dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, a to otázky a) „ svého procesního nástupnictví v exekučním řízení “ a b) „ zda, když i po skončení exekučního řízení z důvodu, že oprávněný vymáhanou pohledávku podle hmotného práva nikdy neměl, lze v případě, že si soudní exekutor i oprávněný chtějí i bez právního důvodu výtěžek exekuce ponechat, o nároku povinného na tento výtěžek rozhodnout v exekučním řízení .“
5/ Dovolatelka se s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2017, sp. zn. 20 Cdo 1018/2017 dožadovala, aby o nákladech exekuce bylo rozhodnuto následně i poté, co došlo k zastavení exekuce, současně aby byl do soudní úschovy oprávněným vrácen výtěžek z této exekuce a aby dovolatelka vstoupila do řízení na místo povinné na základě „ smluv o prodeji podniku ze dne 15. 8. 2007, z nichž vyplývá, že ve věci nastalo hmotněprávní nástupnictví podle §107 odst. 3 o. s. ř. i bez toho, že by soud pravomocně rozhodnul, zda je v řízení nadále možno pokračovat se singulárním sukcesorem na straně zaniklé povinné ve smyslu ustanovení §107 odst. 3 o. s. ř. “
6/ Oprávněný ve svém vyjádření uvedl, že dovolatelka nikdy nebyla účastnicí exekučního řízení ani se nestala právní nástupkyní povinné na základě smlouvy o prodeji podniku. Snaha dovolatelky vstoupit do řízení je důsledkem zániku povinné, která již nemůže být příjemcem v exekuci vymoženého plnění. S odkazem na §237 o. s. ř. není „dovolací důvod“ dán, přičemž „konkrétní otázku hmotného či procesního práva dovolatelka ani nespecifikuje“.
7/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 a §241a odst. 1, odst. 3 o. s. ř.).
8/ Z obsahu dovolání je nepochybné, že dovolatelka usiluje o vstup své osoby do řízení v již pravomocně skončené exekuci, a to na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 14. 3. 2008, uzavřené mezi ní a původní povinnou, tj. smlouvy, která byla postižena coby právní úkon (nyní právní jednání) porušující §44 odst. 7 ex. řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009 neplatností, a tudíž nemohla vyvolat ve prospěch právního nástupnictví dovolatelky žádné právní účinky (k tomu srov. v tomto řízení dříve vydané usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 5317/2017). Prokázaná a nerozporovaná je rovněž skutečnost, že povinná zanikla již ke dni 24. 9. 2013 ve smyslu §107 odst. 5 o. s. ř. bez právního nástupce, čímž jsou jakékoli úvahy o aplikaci ustanovení §107 odst. 3 o. s. ř. bezpředmětné (jak ostatně potvrdil Krajský soud v Brně pravomocným usnesením ze dne 10. 6. 2019, č. j. 26 Co 18/2019-946). Nové posouzení procesního nástupnictví dovolatelky - tentokrát na základě jí preferovaného a již zmíněného §107 odst. 3 o. s. ř. - je proto v daných poměrech zcela bez významu, z čehož plyne, že na - tímto směrem vedené - právní otázce (ad a/) napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu předpokladu §237 o. s. ř. nezávisí. Přitom již samotné vymezení příslušné právní otázky obecným tvrzením, že odvolací soud nesprávně právně posoudil „ procesní nástupnictví v exekučním řízení“ , je v rozporu s požadavkem řádného naplnění důvodu dovolání (§241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), zejména se však míjí s rozhodnými právními závěry odvolacího soudu, který nástupnictví dovolatelky z důvodu nedostatku neodstranitelné podmínky řízení neřešil, resp. ani řešit nemohl.
9/ Závěr o nepřípustnosti posuzování účastenství dovolatelky v již skončené exekuci se přitom nutně projevuje též při hodnocení druhé dovolatelkou předložené otázky (ad b/). Nestala-li se totiž dovolatelka nikdy účastnicí zkoumaného exekučního řízení, nemá žádný význam posuzovat otázku povinnosti oprávněného či soudní exekutorky vydat výtěžek z provedené exekuce a náklady exekuce, neboť tato okolnost se do poměrů dovolatelky nemůže v žádném ohledu promítnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2019, sp. zn. 27 Cdo 1312/2019). Opět je však podstatné, že otázku náhrady nákladů exekuce a vydání výtěžku exekuce odvolací soud nemohl řešit, neboť k tomu neměl splněny podmínky řízení, přičemž dovolatelka k výkladu a aplikaci §104 odst. 1 o. s . ř., na níž napadené usnesení odvolacího soudu závisí, žádnou právní otázku neformuluje.
10/ Dovolací soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11/ S ohledem na datum doručení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu dne 7. 9. 2020 dovolací soud nemohl přihlédnout k podáním dovolatelky ze dne 26. 4. 2021 a 7. 6. 2021, označeným jako „doplnění dovolání“, která byla podána po lhůtě dvou měsíců k tomu zákonem výslovně stanovené (viz §240 odst. 1, odst. 2 věta první v návaznosti na §241b odst. 3 větu první o. s. ř.).
12/ O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud se zřetelem k výsledku svého řízení podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., zahrnují-li účelně vynaložené náklady oprávněného v celkové výši 19 747,20 Kč odměnu advokáta oprávněného za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání ze dne 22. 12. 2020) ve výši 16 020 Kč (§7 bod 6, §11 odst. 1 písm. k), §13 odst. 4 a §14a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů - dále „AT“), paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 AT) a 21% daň z přidané hodnoty ve výši 3 427,20 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2021
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu