ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.449.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 449/2021
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné BRASCHI – CONSULTADORIA E SERVICOS, SOCIEDADE UNIPESSOAL, LDA , se sídlem Edifício D. Mécia e Solar D. Mécia, Rua Ivens e dos Aranhas, 3˚, O, Sé Funchal, Madeira, Portugalská republika, NIPC: 511156995, zastoupené JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Karlovo nám. č. 24, proti povinnému V. M. , narozenému dne XY, bytem XY, za účasti bývalé manželky povinného J. M. , narozené dne XY, bytem tamtéž, oba zastoupeni Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská č. 938/37, o exekuci prodejem nemovitých věcí, vedené u soudní exekutorky JUDr. Jany Jarkové, Exekutorský úřad Zlín pod sp. zn. 207 Ex 706/05, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. prosince 2020, sp. zn. 20 Co 231/2020, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze k odvolání povinného usnesením ze dne 31. prosince 2020, sp. zn. 20 Co 231/2020, potvrdil usnesení o příklepu vydané soudní exekutorkou JUDr. Janou Jarkovou, Exekutorský úřad Zlín, ze dne 1. července 2020, č. j. 207 Ex 706/05-1238.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že podle jeho názoru napadené rozhodnutí závisí na vyřešení tří otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatel formuloval tyto otázky následovně:
1) Je odvolací soud povinen se v řízení o odvolání proti usnesení o příklepu meritorně zabývat námitkami povinného o důvodech pro zastavení exekuce, které mohly vést k porušení zákona při dražebním jednání v případě, že v době rozhodování odvolacího soudu bylo rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení exekuce?
2) Musí odvolací soud do svého rozhodování v rámci řízení o odvolání proti příklepu mechanicky převzít závěry, k nimž dospěl odvolací soud v řízení o návrhu na zastavení exekuce, aniž by se sám zabýval tím, zda povinným namítané skutečnosti jsou důvodné pro zastavení exekuce a tedy došlo při dražebním jednání k porušení zákona?
3) Může odvolací soud změnit napadené usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje, pokud sám posoudí dříve podaný návrh na zastavení exekuce a dospěje k závěru, že je návrh na zastavení exekuce důvodný, byť by byl v rozporu s dřívějším rozhodnutím odvolacího soudu, který rozhodoval o návrhu na zastavení exekuce?
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podstata dovolacích námitek povinného spočívá v tom, že i přes jím podaný návrh na odklad a zastavení exekuce proběhla dražba nemovitých věcí a vydražiteli byl udělen příklep. Ze spisu se podává, že soudní exekutorka k dražbě a k udělení příklepu přistoupila, neboť vyhodnotila návrh povinného na odklad a zastavení exekuce jako svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování, resp. bránění práva, který byl podán za účelem zmaření nařízené dražby. Odvolací soud uvedl, že takovému postupu soudní exekutorky nelze nic vytknout a námitku povinného, že došlo k porušení zákona při nařízení dražebního jednání, shledal nedůvodnou, k čemuž odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu. Odvolací soud uvedl, že vyhodnotila-li soudní exekutorka podání návrhu na odklad a zastavení exekuce jako svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování, resp. bránění práva, tento její názor se ukázal v řízení o návrhu na odklad a zastavení exekuce jako zcela správný a podložený, neboť v době rozhodování odvolacího soudu již byl návrh povinného na odklad exekuce jako nedůvodný pravomocně zamítnut a řízení o návrhu na zastavení exekuce bylo pro nedostatek procesní podmínky pravomocně zastaveno.
Nejvyšší soud k tomu uvádí, že daný závěr, tak jak jej odůvodnil odvolací soud, je (i v kontextu dovolatelem formulovaných otázek) zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010, a ze dne 30. září 2014, sp. zn. 30 Cdo 511/2014), kterou odvolací soud řádně citoval. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podle jeho názoru nebylo postupem odvolacího soudu, který ve věci nenařídil jednání, porušeno právo povinného na spravedlivý proces. Odvolací soud totiž v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť o udělení příklepu bylo rozhodnuto v rámci elektronické dražby a věc bylo možno přezkoumat jen na podkladě zjištění z obsahu spisu exekučního soudu a exekutorského spisu, bez nutnosti provádět dokazování či šetření přesahující tento rámec (§254 odst. 8 o. s. ř.).
Dovolatel v dovolání dále navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinné na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 4. 2021
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu