ECLI:CZ:NS:2021:20.CDO.663.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 663/2021-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, PhD., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné E. M. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Bedřichem Tichým, advokátem se sídlem v Prachaticích, Zlatá stezka č. 145, proti povinným 1) K. V. , narozené dne XY, bytem XY, a 2) M. S. , narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jakubem Krčem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Politických obětí č. 118, o exekuci prodejem společné nemovité věci, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 51 EXE 12033/2018, o dovolání povinné 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2020, č. j. 66 Co 103/2020-121, takto:
Dovolání povinné 2) se odmítá .
Odůvodnění:
1. Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné 2), které směřuje proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2020, č. j. 66 Co 103/2020-121, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2019, č. j. 51 EXE 12033/2018-97, jímž byl zamítnut návrh povinné 2) na zastavení exekuce, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
2. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( §42 odst. 4 ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( §237 až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
3. Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
4. Dovolatelka se v dovolání k předpokladu přípustnosti předmětného dovolání vyjádřila tak, že „přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. a podává je z důvodu, že dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“.
5. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde. Těmto požadavkům dovolatelka nedostála, když uvedla, že „přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř. a podává je z důvodu, že dovolacím soudem má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Žádost dovolatelky, podle níž „má být vyřešená právní otázka posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013).
6. Pokud pak dovolatelka až nyní v dovolacím řízení namítá, že došlo k pochybení soudu při doručování exekučního titulu, jímž byla dle dovolatelky uložena nezastupitelná povinnost osobně uhradit předmětné dlužné částky, a exekuční titul tak měl být dle ustanovení §50b odst. 4 písm. a) o. s. ř. doručen přímo jí, a nikoliv pouze jejímu právnímu zástupci, jde o námitku, která nemůže založit přípustnost dovolání, neboť jde o nepřípustné uplatnění nové skutečnosti, ke které nelze v dovolacím řízení přihlížet (srov. ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř., a k tomu dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1775/2017, ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2750/2017, a ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3000/2017); mimo to, účastníku řízení se vedle zástupce doručuje písemnost podle ustanovení §50b odst. 4 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, má-li se osobně dostavit k výslechu nebo jinému úkonu soudu, příp. má-li v řízení osobně vykonat něco jiného – jedná se o konání nezastupitelné, tj. nikdo jiný než právě účastník sám daný úkon nemůže učinit. Takovým úkonem však není povinnost k úhradě peněžitého plnění uložená rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 4140/2017, a ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4481/2018).
7. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání povinné 2 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
8. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 6. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu