ECLI:CZ:NS:2021:20.ND.97.2021.1
sp. zn. 20 Nd 97/2021-867
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobců a) L. R. , narozeného dne XY, bytem XY, a b) T. R. , narozené dne XY, bytem XY, oběma doručovací adresou XY, proti žalované TRISIA, a. s., se sídlem v Třinci, nám. Svobody č. 526, identifikační číslo osoby 64610152, zastoupené JUDr. Janou Kantorovou, advokátkou se sídlem v Třinci, Husova č. 401, o náhradu majetkové i nemajetkové újmy ve výši 50 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 17 C 172/2009, o návrhu žalobců na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod. sp. zn. 17 C 172/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Žalobci a) a b) se žalobou podanou u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jakožto obecného soudu ve smyslu §85 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), po žalované domáhají písemné omluvy a shora uvedené částky jako náhrady jim způsobené majetkové a nemajetkové újmy.
Podáním ze dne 22. 2. 2019 žalobci a) a b) navrhli, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Návrh odůvodnili podjatostí soudců Okresního soudu ve Frýdku-Místku, zejména JUDr. Naděždy Foldynové, a pochybnostmi o jejich nestrannosti a nezávislosti. Další důvody pro delegaci vhodnou shledávají ve vysokém věku žalobkyně b) a zdravotním stavu obou žalobců.
Žalovaná se k navrhovanému postupu ve věci vyjádřila nesouhlasně. Okresní soud proto žádost na delegaci podle §12 odst. 3 o. s. ř. předložil opětovně Nejvyššímu soudu (o obdobném požadavku žalobců a) a b) bylo v projednávané věci Nejvyšším soudem negativně rozhodnuto usnesením ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Nd 345/2016).
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Podle §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dospěl k závěru, že v posuzovaném případě zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti, splněny nejsou.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Uvedené ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu; tuto výjimku je přitom nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000). Pakliže účastník řízení nesouhlasí s návrhem na přikázání věci jinému soudu, je povinností soudu uvážit, zda v předmětné věci existují natolik zásadní důvody, aby jimi mohl být ospravedlněn průlom do zmíněného ústavního principu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 2853/07).
Obecně platí, že situace, kdy některý účastník nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíže běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Důvody, o něž žalobci a) a b) opírají návrh na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1, nelze pod shora označené a povahou zcela mimořádné předpoklady delegace zařadit. Samotné zdravotní komplikace žalobců a) a b) přitom nejsou způsobilým důvodem k přikázání projednání věci jinému soudu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, či ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 4 Nd 369/2010). Z lékařských zpráv, které jsou obsahem spisu a které byly soudu předloženy dne 22. 2. 2019 a později, přitom nevyplývá, že by se zdravotní stav žalobců a) a b) od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Nd 345/2016 (jímž byl v projednávané věci zamítnut návrh na delegaci vhodnou), změnil a bránil jim v cestování, a to i s ohledem na skutečnost, že předkládané lékařské zprávy jsou z let 2002 – 2015 a další změny zdravotního stavu a zdravotní obtíže žalobci a) a b) nedokládají. Důvodem pro delegaci vhodnou nemůže být ani vyjádřená nedůvěra k práci Okresního soudu ve Frýdku-Místku, ani to, že řízení u soudu probíhá způsobem, který nedopovídá představám účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 21 Nd 576/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 30 Nd 159/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 4 Nd 10/2001).
Z argumentů žalobců, jimiž svůj návrh na přikázání věci odůvodňují, nevyplývá, že by požadovaná delegace věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 mohla vést k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání souzené pře, naopak pro ponechání rozsouzení sporu Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku hovoří kromě samotného sídla žalované (zákonného hlediska určování místní příslušnosti soudu) i doba, po niž se již věcí příslušný soud zabývá. Rovněž je nutné zohlednit nesouhlas žalované s navrhovaným postupem.
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že jakkoliv není tvrzená podjatost soudce důvodem k přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 20 Nd 118/2019), má účastník právo vyjádřit se k osobě soudce a v souladu s §15a o. s. ř. uplatnit námitku podjatosti, o níž rozhodne nadřízený soud.
Z obsahu spisu je ostatně patrno, že žalovaní a) a b) této možnosti využili a o jejich námitkách směřujícím vůči soudkyni JUDr Naděždě Foldynové rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesení, ze dne 18. 5. 2020, č. j. 71 Nc 9/2020-793, tak že tato soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Za této situace, kdy není vyloučen soudce, který má věc podle rozvrhu práce projednat a rozhodnout, natož ostatní soudci Okresního soudu ve Frýdku-Místku, není zjevně dán ani důvod pro delegaci nutnou (§12 odst. 1 o. s. ř.; srov. dále např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016).
Vzhledem k tomu, že okolnosti, pro něž žalobci a) a b) navrhli přikázání věci označenému soudu, neobstojí, Nejvyšší soud z uvedených důvodů návrhu žalobců a) a b) na přikázání věci Obvodního soud pro Prahu 1 nevyhověl a věc tomuto soudu z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 3. 2021
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu