ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.1642.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 1642/2020-445
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobce ROVRATO GLOBAL INC, se sídlem Avenue Sur Cuba 32/33, Calidonia, Panama City, Panamská republika, registrační číslo 155663257, zastoupeného JUDr. Lubomírem Bartálem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Bílkova č. 862/16, proti žalovaným 1) J. A. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 2) K. A. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 3) J. B. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 4) P. B. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 5) J. D. , narozenému dne XY, bytem v XY, 6) M. D. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 7) J. E. , narozenému dne XY, bytem v XY, 8) Z. F. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U stanice č. 11/4, 9) J. G. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Horkým, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 6/85, 10) F. H. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 11) J. H. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 12) K. J. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 13) S. K. , narozenému dne XY, bytem v XY, 14) J. K. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 15) N. K. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 16) V. M. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 17) K. M. , narozenému dne XY, bytem v XY, 18) L. N. , narozenému dne XY, bytem v XY, 19) L. N. , narozenému dne XY, bytem v XY, 20) V. O. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 21) B. P. , narozenému dne XY, bytem v XY, 22) T. P. , narozenému dne XY, bytem v XY, 23) P. R. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 24) J. Ř., narozenému dne XY, bytem v XY, 25) M. K. , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 26) M. Š. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 27) B. Š. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 28) F. V. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 29) Z. W. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, 30) M. F. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U Stanice č. 11/4, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 19 C 201/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2019, č. j. 30 Co 169/2019-377, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1), 2), 3), 4), 6), 8), 10), 11), 12), 14), 15), 16), 20), 23), 25), 26), 27), 28), 29) a 30) k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 438 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Miroslava Faměry, advokáta se sídlem v Praze 6, U stanice č. 11/4.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 5), 7), 9), 13), 17), 18), 19), 21), 22) a 24) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2019, č. j. 30 Co 169/2019-377, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 1 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že dne 29. 4. 2013 uzavřeli žalovaní (vyjma 25. a 30. žalovaného), R. Ř. a J. F. se společností INSTINCT, s. r. o. smlouvu, kterou uvedená společnost zřídila k zajištění pohledávky každého z prodávajících podle smlouvy o převodu cenných papírů, uzavřené téhož dne mezi společností LIPONED LTD jako kupující a žalovanými (vyjma 25. a 30. žalovaného), R. Ř. a J. F. jako prodávajícími, zástavní právo k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, k pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY. Vklad tohoto zástavního práva do katastru nemovitostí byl povolen s účinky k 9. 5. 2013, přičemž „…katastr nemovitostí povolil vklad zástavního práva založeného touto (rozuměno výše citovanou
– pozn. dovolacího soudu) zástavní smlouvou…“ (srov. body 4. a 20. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
Za takto zjištěného skutkového stavu je právní závěr odvolacího soudu [o tom, že zástavní právo, založené smlouvou ze dne 29. 4. 2013, nadále trvá a že námitky žalobce, uplatněné v řízení před soudy (a zopakované v dovolání), tedy námitky nesouladu „zápisu v katastru nemovitostí (jak nesou odraz ve výpisu z katastru nemovitostí) se zněním zástavní smlouvy“, nejsou důvodné] v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu k otázkám vzniku zástavního práva.
Projednávanou věc je třeba s ohledem na den uzavření zástavní smlouvy (29. 4. 2013) posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).
Zástavní právo vzniká mimo jiné na základě písemné smlouvy, která musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje (srov. §156 odst. 1 a 2 obč. zák.); zástavní právo k nemovitým věcem vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. §157 odst. 1 obč. zák.). Při zřízení zástavního práva k nemovitosti na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí zástavního práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Smlouva o zřízení zástavního práva (zástavní smlouva) představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku zástavního práva podle ní ještě nedochází; ten nastává až vkladem zástavního práva do katastru nemovitostí provedeným na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu o jeho povolení (modus adquirendi), který má právní účinky ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 582/2018).
To, že vklad do katastru nemovitostí má zpětné účinky ke dni podání návrhu na vklad, nic nemění na tom, že právní skutečnost, která má za následek vznik zástavního práva, nastane až provedením vkladu do katastru. Zpětné právní účinky vkladu nastávají jen na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení (tj. jen tehdy, bylo-li návrhu na vklad pravomocným rozhodnutím katastrálního úřadu vyhověno) a odvíjejí se od toho, že katastrální úřad pravomocným rozhodnutím vyhověl návrhu na vklad a že na základě tohoto pravomocného rozhodnutí byl proveden zápis do katastrálních operátů; dokud nebylo o návrhu na vklad pravomocně rozhodnuto a dokud nebyl proveden zápis do katastrálních operátů, nenastávají ani zpětné právní účinky vkladu vlastnického práva ke dni, kdy byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad (srov. např. mutatis mutandis odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1551/2009).
Ve vztahu k právní úpravě, provedené v zákoně č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, Nejvyšší správní soud trvale zastává názor, že katastrální úřad je oprávněn (a povinen) opravit pouze takové údaje katastru, které jsou chybné v důsledku zřejmého omylu. To znamená, že musí existovat rozpor mezi údaji katastru a listinami založenými ve sbírce listin. Zápis v katastru je podmíněn jednak existencí listiny, jednak tím, že tato listina má určitý obsah a že z jejího obsahu vyplývá závěr o existenci či neexistenci určitých práv nebo povinností vztahujících se k nemovitosti. Katastrální úřad se sice nevyhne vedle ověření, že určitá listina existuje a splňuje předepsané formální a obsahové náležitosti, také v určité míře i její interpretaci, tedy vyvození, jaká práva nebo povinnosti z listiny vyplývají, ale při opravě chybného údaje katastru nemůže katastrální úřad vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky nalézat právo, tedy i posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah, přecházejí na jiné osoby apod. To přísluší pouze soudům v občanskoprávním řízení. Proto katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 7 As 90/2012, který byl uveřejněn ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, pod číslem publikačním 2969/2014).
Chybný zápis práva lze v současné době [tedy za účinnosti zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)] v katastru nemovitostí napravit pouze novým vkladem práva, jehož podkladem jako vkladová listina bude pravomocný rozsudek soudu o určení práva k nemovitosti. Pouhou opravou chyby v katastrálním operátu v žádném případě nelze dosáhnout téhož. (…) Jediným případem, v kterém lze připustit opravu chyby v katastru nemovitostí zapsaných údajů je situace, že vklad, tj. zápis do katastrálního operátu, je proveden v rozporu s rozhodnutím, kterým byl tento vklad povolen (viz BAREŠOVÁ, E., BLÁHOVÁ, I., DOUBEK, P., JANEČEK, B., NEDVÍDEK, L., ŠANDOVÁ, H. Katastrální zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, 472 s., s. 308; srovnej také komentář k §36 katastrálního zákona v BAUDYŠ, P. Katastrální zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 421 s., s. 135 – 138, a dále např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 4 As 106/2018).
Pakliže tedy bylo katastrálním úřadem rozhodnuto podle ustanovení §5 odst. 2 a 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, o povolení vkladu zástavního práva podle předložené zástavní smlouvy, jak bylo zdůrazněno výše v rámci rozboru skutkových okolností, a provedl se zápis vkladu zástavního práva podle tohoto rozhodnutí do katastrálního operátu s účinky podle ustanovení §14 odst. 1 cit. zákona, pak ovšem pouhý (údajný) nesoulad zápisu práva v katastrálním operátu s obsahem listiny, která byla titulem pro rozhodnutí o povolení vkladu [srov. ustanovení §5 odst. 1 písm b) cit. zákona], neznamená (a nemůže znamenat) takový nesoulad samotného rozhodnutí o povolení vkladu s touto listinou, který by (dobově) nebyl odstranitelný formou opravy chyby v katastrálním operátu, která však, jak bylo vysvětleno výše, nemá (a nemůže mít) vliv na vznik práva v katastru zapsaného [srov. ustanovení §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon)].
Zástavce (zástavní dlužník) se může úspěšně domáhat určení, že jeho nemovitost není zatížena zástavním právem, pouze tehdy, pokud tvrdí a prokáže, že je zde některý z důvodů, pro který zástavní věřitel právo ze zástavy realizovat nemůže [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1213/2019, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3918/2015, k neplatnosti zástavní smlouvy, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3472/2011, k otázce významu neexistence (neplatnosti) zástavním právem zajištěné pohledávky].
Pakliže tedy žalobce pouze tvrdí nesoulad zápisu vkladu do katastrálního operátu (jinak řečeno nesoulad skutečností vyplývajících z výpisu z příslušného listu vlastnictví katastru nemovitostí) s podkladovou listinou (a to je podstatou žaloby, jakož i dovolacích námitek), aniž by zároveň tvrdil takovou vadu, ať již titulu (zástavní smlouvy), nebo zajištěné pohledávky, která by znamenala nesprávnost rozhodnutí o povolení vkladu, jinak řečeno, aniž by tvrdil takovou vadu rozhodnutí o povolení vkladu, která by nebyla odstranitelná formou opravy chyb, nemohou žalobní tvrzení, i kdyby byla prokázána, ohrozit existenci zástavního práva [k otázce vázanosti soudu žalobními tvrzeními pak srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, jenž byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod publikačním číslem 78/2004, a zde vyjádřený právní názor, že nárok uplatněný žalobou, popř. vzájemnou žalobou je vymezen vylíčením rozhodujících skutkových okolností a žalobním návrhem (petitem), přičemž právní kvalifikace nároku (je-li v žalobě uvedena) není pro soud závazná. Soud je proto při rozhodování vázán nikoliv tím, jak žalobce skutkový stav právně posuzuje (odkazem na hmotněprávní normu nebo ujednání smlouvy), nýbrž tzv. skutkem, jak byl vymezen v žalobě, popř. vzájemné žalobě].
Rozhodnutí odvolacího soudu je tak při řešení stěžejních otázek v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a námitky žalobce tak přípustnost dovolání nezakládají.
Dovolání žalobce směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích o náhradě nákladů řízení, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu