ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.2465.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 2465/2021-307
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně V. M. (dříve L.) , narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Andreou Průchovou, advokátkou se sídlem v Kadani, kpt. Jaroše č. 510, proti žalované SEEIF Ceramic, a.s. , se sídlem v Rájci – Jestřebí, Spešovská č. 243, IČO 28307372, zastoupené JUDr. Ladislavem Piterkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Dr. Martínka č. 1377/22, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 12 C 54/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. března 2021 č.j. 11 Co 61/2020-293, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.3.2021 č. j. 11 Co 61/2020-293 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Odvolací soud při posouzení otázky nároku zaměstnance na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v případě, že byl pro následky pracovního úrazu převeden na jinou méně placenou práci a poté jeho pracovní poměr skončil z důvodů, které s následky pracovního úrazu nesouvisejí, a stal se uchazečem o zaměstnání, vycházel ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci – vyjádřen v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.8.2018 č. j. 21 Cdo 2086/2018-220 (dále srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1998 sp. zn. 2 Cdon 27/97, uveřejněný pod č. 93 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatelka s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 30.9.2002 sp. zn. IV. ÚS 568/2000, že odvolací soud v projednávané věci nevzal v úvahu, že žalobkyně v době, kdy byla uchazečkou o zaměstnání, nemohla získat lépe placenou práci odpovídající její kvalifikaci u společnosti První Elektro, a.s. jen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem, potom přehlíží, že uvedená skutečnost nemůže nikterak ovlivnit průměrný výdělek po pracovním úrazu, kterého žalobkyně dosahovala předtím, než se stala uchazečkou o zaměstnání, a který ztratila z důvodů, které nesouvisely s následky pracovního úrazu; pouze tento výdělek žalobkyně je (jako výdělek po pracovním úrazu) v daném případě rozhodný pro určení výše žalobkyní uplatněného nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení neschopnosti za dobu 1.12.2010 do 30.4.2011, kdy byla uchazečkou o zaměstnání, a to nejen podle zásad vyplývajících z výše zmíněné judikatury dovolacího soudu, ale také podle ustanovení §371 odst. 3 věty druhé zák. práce, do něhož se od 1.1.2007 tyto zásady promítly.
Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu