ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.612.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 612/2021-373
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. L., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, proti žalovanému CASPER CONSULTING a. s. se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova č. 510/3, IČO 63980401, zastoupenému Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, o určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 62/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2020 č. j. 25 Co 109/2020-336, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Kokeše, advokáta se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2020 č. j. 25 Co 109/2020-336 není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Přestože dovolatel namítá, že „soudy řešenou právní otázku, jaká osoba nabývá vlastnické právo k nové věci zhotovené výstavbou a jaké okolnosti jsou rozhodné pro takové posouzení, právně posoudily v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jak tato byla řešena zejména v rozsudcích sp. zn. 22 Cdo 1174/2001 ze dne 5. 11. 2002 či sp. zn. 22 Cdo 2810/2008 ze dne 31. 8. 2010“, ve skutečnosti je podstatou jeho dovolání nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž soudy vycházely při posuzování otázky vlastnického práva k předmětné nemovitosti, a se způsobem, jakým soudy k těmto skutkovým zjištěním dospěly (s tím, ke kterým důkazům soudy přihlížely a jak provedené důkazy hodnotily), vytýká-li soudům, že nesprávně „ve svém právním hodnocení“ přihlédly zejména k veřejnoprávní pozici V. L., že naopak „nepřihlédly k soukromoprávnímu postavení spol. L.“, že „nesprávně interpretovaly nepravdivé prohlášení V. L. ohledně existence jeho vlastnického práva k zastavované věci v zástavní smlouvě jako právně relevantní úmysl stavět pro sebe“ a že z obsahu zástavních smluv ze dne 7. 5. 1993 a ze dne 5. 8. 1993 „nesprávně dovozují projevený úmysl V. L. stavět pro sebe“, přestože z provedených důkazů podle dovolatele vyplývá „právně relevantně projevený úmysl stavět pro sebe“ společnosti L., která proto nabyla vlastnictví „originárně výstavbou … jakožto stavebník v občanskoprávním smyslu“. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. 29 Cdo 4097/2014 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021 sp. zn. 21 Cdo 3088/2020). Dovolací soud přitom neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými závěry odvolacího soudu ani znaky nepřípustné libovůle.
Namítá-li dovolatel, že „jak soud prvého stupně, tak soud odvolací v napadeném rozsudku v podstatě neprováděly vlastní posouzení věci (či toto prováděly pouze omezeně), když v podstatě odkázaly na správnost závěrů řízení vedeného Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 16 C 53/2003“, pak přehlíží, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí přisvědčil námitce žalovaného v tom směru, že otázka vlastnictví předmětné nemovitosti „je v tomto řízení otázkou předběžnou, a soud si ji tak musí pro posouzení aktivní věcné legitimace žalobkyně v tomto sporu posoudit samostatně, nikoliv pouze odkázat na závěry rozhodnutí soudů v jiných věcech“ (srov. bod 11 odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu), a že podle ustanovení §213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o žalovaným navržené důkazy (provedl důkazy listinami obsaženými ve spise Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 16 C 53/2003 vztahujícími se k uvedené otázce), přičemž v odůvodnění svého rozsudku řádně uvedl, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce.
V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud částečně změnil a částečně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 11. 2021
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu