ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.618.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 618/2021-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobců a) V. K. , narozeného dne XY, bytem v XY, a b) L. N. J. (dříve K.), narozené dne XY, bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Michalem Hledíkem, advokátem se sídlem v Mělníku, Kpt. Jaroše č. 317/24, proti žalovaným 1) P. R. , narozenému dne XY, bytem ve XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Janem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, a 2) Dražby EU s. r. o. se sídlem v Hradci Králové, Pražská třída 6/62, IČO 28776836, o nepřípustnost prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 18 C 66/2019, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2020 č. j. 20 Co 143/2020-66, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému 1) společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Jana Vaňka, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28.
III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020 č. j. 20 Co 143/2020-66 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho právní závěr, že „žalobci uplatňují vůči žalovaným znovu stejný nárok na základě stejných skutečností jako v předcházejícím řízení“ a že „novému věcnému rozhodnutí o stejném návrhu proto brání neodstranitelný nedostatek negativní procesní podmínky – překážka věci rozsouzené (§159a odst. 4 o. s. ř.)“] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V posuzované věci odvolací soud vyšel z obsahu spisu, podle kterého žalovaný 1) [navrhovatel dražby] podal u žalované 2) [dražebníka] návrh na provedení nedobrovolné dražby zastavených nemovitostí – pozemku St. parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 137 m ², jehož souč ástí je stavba rodinného domu č. p. XY, pozemku parc. č. XY – zahrada o výměře 656 m ², a pozemku parc. č. XY – zahrada o výměře 7 m², to vše v k. ú. XY, obec XY, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY na LV č. XY, jež jsou ve spoluvlastnictví žalobců 1) a 2) [výše podílu u každého z nich činí ½), a to k uspokojení pohledávky žalovaného 1) ze smlouvy o úvěru a notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 21. 9. 2016, jež byla zajištěna zástavní smlouvou na uvedených nemovitostech uzavřenou téhož dne. Dne 10. 4. 2018 bylo žalovanou 2) učiněno písemné oznámení o zahájení nedobrovolné dražby, na které žalobci 1) a 2) ještě před vydáním dražební vyhlášky reagovali podáním žaloby na nepřípustnost prodeje zástavy proti žalovaným 1) a 2), jež byla soudem zamítnuta [rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 11. 2018 č. j. 8 C 18/2018-151 (opraveného usnesením téhož soudu ze dne 6. 12. 2018 č. j. 8 C 18/2018-156) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2019 č. j. 20 Co 70/2019, 20 Co 71/2019-258]; rozhodnutí nabyla právní moci 12. 8. 2019. Po odpadnutí uvedené překážky konání dražby žalovaná 2) vydala dražební vyhlášku, na kterou žalobci 1) a 2) reagovali podáním žaloby v projednávané věci na nepřípustnost prodeje zástavy (tedy stejných nemovitostí), kterou odůvodnili stejnými důvody jako svou předchozí žalobu.
Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006 sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné pod č. 84 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 31 Cdo 2740/2012, uveřejněné pod č. 82 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, nebo ze dne 27. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 3967/2011) překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení rozdílné procesní postavení (např. vystupovaly-li v původním řízení jako žalovaní a v novém jako žalobci). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. I když se nejedná o stejnou věc, překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává také tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení, jestliže výrok pravomocného rozsudku, platebního rozkazu nebo usnesení ve věci samé je závazný pro každého nebo jestliže zákon (ve věcech uvedených v ustanovení §83 odst. 2 o. s. ř. nebo v dalších případech stanovených zvláštními právními předpisy) rozšiřuje subjektivní závaznost rozhodnutí na další osoby, které nebyly účastníky řízení. V těchto případech totiž působí materiální účinky právní moci rovněž proti každému nebo vůči osobám, na něž byla subjektivní závaznost rozhodnutí zákonem rozšířena. V rozsahu závaznosti výroku pravomocného rozsudku, platebního rozkazu nebo usnesení ve věci samé se na tyto osoby vztahuje překážka věci pravomocně rozhodnuté, i když nebyly účastníky původního řízení. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně. O stejný předmět řízení jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním.
V posuzovaném případě (s ohledem na shora uvedené skutečnosti zjištěné odvolacím soudem z obsahu spisu) je nepochybné, že totožnost účastníků (účastníků dříve skončeného řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 18/2018 a účastníků v projednávané věci) je dána. V obou porovnávaných věcech uplatnili žalobci na základě stejných důvodů tentýž nárok – vyslovení nepřípustnosti prodeje zástavy ve vztahu ke stejným nemovitostem a také ve vztahu ke stejné nedobrovolné dražbě, jejíž zahájení bylo oznámeno písemným oznámením žalované 2) ze dne 10. 4. 2018. Za novou skutečnost, která by odlišovala oba uplatněné nároky, nelze považovat vydání dražební vyhlášky, které nemohlo nic změnit na tom, že žaloba v projednávané věci byla podána ve vztahu ke stejné nedobrovolné dražbě jako pravomocně zamítnutá žaloba v porovnávané věci; dovolatelé se zde nemohou úspěšně dovolávat skutečnosti, že žalovaná 2) po zamítnutí první žaloby na nepřípustnost prodeje zástavy nepostupovala podle ustanovení §46b odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a nevydala dodatek k dražební vyhlášce, neboť tento postup dražebníka byl (logicky) vyloučen tím, že dražební vyhláška dosud vydána nebyla (vydání dražební vyhlášky tedy představuje pokračování v zahájené nedobrovolné dražbě oznámené písemným oznámením ze dne 10. 4. 2018).
Námitky dovolatelů, že otázka platnosti úvěrové a zástavní smlouvy byla v předchozím řízení „posuzována jako otázka předběžná a předchozí posouzení (…) tak není pro budoucí přezkum soudy závazné“, pomíjí, že – jak bylo shora uvedeno
– pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce, neboť překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně, a o stejný předmět řízení jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním.
Dovolatelé uplatnili jiný dovolací důvod, než který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., který nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., zpochybňují-li skutková zjištění odvolacího soudu, na základě kterých učinil závěr o totožnosti posuzovaných věcí (namítají-li, že nevydáním dodatku dražební vyhlášky došlo „zřejmě k upuštění od této dražby ve smyslu §46 zákona o veřejných dražbách“, že vydáním dražební vyhlášky byla zahájena „zcela nová nedobrovolná dražba“, že „návrhy petitů podaných žalob (…) byly odlišné“ a že „žaloba v nadepsaném řízení byla založena na jiných skutkových okolnostech“), a na vlastních skutkových závěrech pak budují své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci [že „v nadepsané věci nebyla dána překážka res iudicate ve (smyslu) §159a odst. 4 o. s. ř. a tedy nebylo na místě rozhodnout o zastavení řízení dle §104 odst. 1 o. s. ř.“].
Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit ani námitky dovolatelů o nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu, který se „nevypořádal s odůvodněním rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 18/2018, ačkoliv na toto jako věcně správné odkazuje“, a nebyla jím „zkoumána otázka totožnosti účastníků řízení“, neboť dovolatelé přehlížejí, že tyto námitky nejsou dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (způsobilým založit přípustnost dovolání), ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat tzv. jinou vadu řízení, ke které však dovolací soud může přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné; uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není. Přípustnost dovolání může založit toliko odvolacím soudem řešená otázka procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. 23 Cdo 3028/2018).
V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 8. 2021
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu