ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.919.2021.1
sp. zn. 21 Cdo 919/2021-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce T. Č., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Františkem Hynkem, advokátem se sídlem v Brně, Tábor č. 2333/8, proti žalované UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., se sídlem v Praze 4 – Michle, Želetavská č. 1525/1, IČO 64948242, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 81/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2020 č.j. 30 Co 155/2020-83, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.7.2020 č.j. 30 Co 155/2020-83 v části, v níž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22.1.2020 č.j. 48 C 81/2019-63 ve věci samé, není podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr, že důkazy označené žalobcem v průběhu odvolacího řízení jsou „procesně nepřípustnými novotami“, neboť „nejsou sto zpochybnit věrohodnost (výpovědi) svědka S., jak má na mysli ustanovení §205a písm. c) o.s.ř.“] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2003 sp.zn. 21 Cdo 818/2003, uveřejněný pod č. 175 v časopise Soudní judikatura, ročník 2003 (na který odkazuje také odvolací soud v projednávané věci), a v něm vyjádřený názor, že nejde ve smyslu ustanovení §205a písm. c) o.s.ř. o zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže účastník uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud nepřípadně odkázal na rozhodnutí „VS v Praze 11 Cmo 294/2001, R 61/02, a NS 28 Cdo 2219/2011“, která se netýkají přímo výkladu ustanovení §205a písm. c) o.s.ř., potom přehlíží, že odvolací soud tato rozhodnutí zřejmě zmínil v souvislosti s nečinností žalobce v řízení před soudem prvního stupně, jestliže se bez omluvy nedostavil k jednání, ačkoliv byl řádně předvolán, čímž se sám (svou vinou) připravil o možnost být poučen podle ustanovení §118a odst. 1 až 3 a §119a odst. 1 o.s.ř., a proto důkazy označené žalobcem v odvolacím řízení nemohou představovat ani žádnou z výjimek ze zákazu skutkových a důkazních novot uvedených v ustanovení §205a písm. d) a e) o.s.ř.
Z výslovného vyjádření dovolatele, že rozsudek odvolacího soudu „|napadá v celém rozsahu“, je zřejmé, že žalobce podává dovolání rovněž proti části rozsudku odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Ani v tomto směru však není jeho dovolání přípustné [srov. §238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu