ECLI:CZ:NS:2021:21.ND.576.2020.1
sp. zn. 21 Nd 576/2020-1483
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně T. R. , narozené dne XY, bytem v XY, proti žalované TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a. s. se sídlem v Třinci, Průmyslová č. 1000, IČO 18050646, zastoupené JUDr. Stanislavem Kadlubiecem, advokátem se sídlem v Třinci, Husova č. 401, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 166/2003, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 166/2003, se nepřikazuje ani Obvodnímu soudu pro Prahu 1, ani Obvodnímu soudu pro Prahu 8.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 6. 2003 u Okresního soudu ve Frýdku-Místku domáhá náhrady škody, které jí měla být způsobena pracovním úrazem.
Podáním ze dne 21. 3. 2020, doplněným následně podáním ze dne 19. 9. 2020, navrhla žalobkyně přikázání věci z důvodu vhodnosti nejprve Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a následně Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Jako důvod navrhovaného přikázání věci uvedla ztrátu důvěry v rozhodování Okresního soudu ve Frýdku-Místku s libovůlí a svévolí jako přepjatým formalismem, dále solidárnost soudců a podjatost Okresního soudu
ve Frýdku-Místku i jeho soudců. Dále vyčetla, že dochází k průtahům, k zásadním zkreslení faktů, “kradou se doručené obálky včasného podání k soudu a falšují se písemnosti obsažené v obálce“, zatajují se zásadní důkazní materiály. Namítla, že s ohledem na svůj těžký zdravotní stav a z důvodu šíření koronaviru (kdy vzhledem ke svému věku patří do ohrožené skupiny osob) se nemůže ani dostavit k „soudnímu řízení“.
Žalovaná vyjádřila s návrhem žalobkyně nesouhlas, neboť zde nejsou žádné závažné ani mimořádné skutečnosti, které by odůvodnily změnu příslušnosti soudu. Pro určení místní příslušnosti není rozhodné bydliště žalobkyně a přikázání věci jinému soudu je výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce určuje zákon. Ani nepříznivý zdravotní stav žalobkyně není sám o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu, stejně jako tvrzení žalobkyně, že nemá důvěru v Okresní soud ve Frýdku-Místku.
Jde-li o přikázání věci některému z obvodních soudů v obvodu Městského soudu v Praze z důvodu nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně či její neutěšené finanční situace, tvrzené podjatosti soudce nebo průtahů v řízení, bylo již o předchozích návrzích žalobkyně Nejvyšším soudem rozhodováno. Nejprve usnesením ze dne 27. 1. 2015 č. j. 25 Nd 349/2014-804 nebyla věc přikázána k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Usnesením ze dne 20. 10. 2015 č. j. 25 Nd 298/2015-859 bylo řízení o dalším návrhu žalobkyně na přikázání věci zastaveno, neboť o totožném návrhu již bylo rozhodnuto a výrok rozhodnutí je závazný jak pro účastníky, tak pro soud. Proto v nyní posuzovaném případě lze návrh na přikázání věci posoudit pouze z hlediska důvodů, které dosud nebyly žalobkyní uplatněny a soudem posouzeny, tedy z důvodu tvrzené nemožnosti dostavit se k „soudnímu řízení“ z důvodu šíření koronaviru a z důvodu namítané nedůvěry v Okresní soud ve Frýdku-Místku.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně. Přikáže-li soud věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2001, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011 sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012).
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 11. 2009 sp. zn. 4 Nd 368/2009). Stejně tak důvod pro přikázání věci jinému soudu nelze spatřovat ani v obdobných okolnostech na straně zástupců účastníků nebo v úvahu připadajících svědků (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019 sp. zn. 21 Nd 124/2019).
Namítané šíření koronaviru nepředstavuje z povahy věci samo o sobě okolnost, která by specificky pouze ve vztahu k žalobkyni (a to i s přihlédnutím k jejímu věku) bránila hospodárnému, rychlému a zejména po skutkové stránce spolehlivému a důkladnému projednání věci příslušným soudem. Rizika, která jsou s touto skutečností spojena, dopadají na účastníky zásadně stejně, rovněž i opatření, jež kvůli ní byla přijata, nezávisí jen na konkrétním soudu. Nemohou být proto důvodem pro výjimečný zásah do ústavně zaručeného práva na zákonného soudce. Stejně tak není důvodem k delegaci věci z důvodu vhodnosti ani vyjádřená nedůvěra žalobkyně v místně příslušný soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2018 sp. zn. 32 Nd 56/2018). Nejvyšší soud České republiky proto neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 166/2003 se nepřikazuje ani Obvodnímu soudu pro Prahu 1, ani Obvodnímu soudu pro Prahu 8.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 1. 2021
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu