ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.1672.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 1672/2021-265
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. K. narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Zuzanou Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1151/55, proti žalovaným: 1) A. K., narozené XY, bytem v XY, 2) R. Z., narozené XY, bytem v XY, 3) I. K., narozené XY, bytem v XY, všem zastoupeným JUDr. Mgr. Karlem Horákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, 4) M. S., narozené XY, bytem ve XY, 5) E.U., narozené XY, bytem v XY, 6) H. K., narozené XY, bytem v XY, 7) P. Ch., narozenému XY, bytem ve XY a 8) J. C. T., bytem XY, o určení vlastnického práva a práva společného užívání, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 10 C 61/2014, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2020, č. j. 30 Co 89/2020-217, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč, k rukám JUDr. Zuzany Navrátilové, advokátky se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1151/55, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) – 8) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne 19. 11. 2019, č. j. 10 C 61/2014-181, zamítl žalobu s návrhem, aby soud určil, že žalovaná 1) J. K., narozený XY, zemřelý 2. 11. 1984, naposledy bytem v XY, byli každý se spoluvlastnickým podílem o velikosti ½ ke dni 2. 11. 1984 spoluvlastníky stavby č. e. XY, jiná stavba, zapsané na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY pro obec XY, katastrální území XY, jakož i měli ve společném užívání pozemky parc. č. XY a XY, zapsané na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY pro obec XY, katastrální území XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II a III).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 23. 9. 2020, č. j. 30 Co 89/2020-217, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I týkající se stavby č. e. XY potvrdil (výrok I), v části výroku I týkající se pozemků parc. č. XY a XY změnil tak, že určil, že žalovaná 1) J. K. měli ke dni 2. 11. 1984 k těmto pozemkům právo společného užívání (výrok II). Výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti jeho výrokům II a III podává žalovaná 1) dovolání, neboť se domnívá, že právní otázka vyřešená odvolacím soudem má být posouzena jinak. Jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci spočívající v nesprávné aplikaci §149 a §215 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Podle názoru dovolatelky měl odvolací soud aplikovat §218 obč. zák. a rozhodnout, že právní režim pozemků sleduje právní režim stavby umístěné na jednom z nich. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc aby mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
Žalobce navrhuje odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost.
Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, tato a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením otázky hmotného či procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, s tím, že tato právní otázka má být posouzena jinak, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. Pokud má být totiž dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4346/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5688/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3945/2018). Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nevymezuje řádně, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř.
V projednávané věci dovolatelka pouze polemizuje se závěry odvolacího soudu s tím, že právní posouzení věci provedené odvolacím soudem mělo být jiné. Dovolatelka však neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od jehož závěrů by se měl dovolací soud odchýlit. Obsahem podaného dovolání je tak pouhá polemika dovolatelky s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem. V takovém případě však dovolatelka nevymezuje řádně, v souladu s §241a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř. a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§241a odst. 2 a §243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatelka podala dovolání výslovně i do výroku III rozsudku odvolacího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení však není podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalované 1) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Nesplní-li žalovaná 1) povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2021
Mgr. David Havlík
předseda senátu