ECLI:CZ:NS:2021:22.CDO.171.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 171/2021-245
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce L. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Dmitrijem Pavlenko, advokátem se sídlem v Jičíně, Husova 635, proti žalovaným: 1) F. N., narozenému XY a 2) R. N., narozené XY, oběma bytem XY, 3) O. S., narozenému XY, bytem XY a 4) T. V., exekutorovi Exekutorského úřadu XY se sídlem XY, o určení neplatnosti dražby a exekuce a určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 85/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 2020, č. j. 20 Co 95/2020-172, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 4) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 2) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 2. 10. 2019, č. j. 11 C 85/2018-138, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti dražeb a exekucí týkajících se nemovitostí pozemků parc. č. XY a st. parc. č. XY, jehož součástí je dům č. p. XY, vše v k. ú. XY, obec XY, které byly vedeny u Exekutorského úřadu Hradec Králové, soudní exekutor JUDr. Oldřich Svoboda pod sp. zn. 086 ExS 455/06 a u Exekutorského úřadu XY, soudní exekutor T. V. pod sp. zn. XY (výrok I). Dále zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá určení, že je vlastníkem těchto nemovitostí (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2020, č. j. 20 Co 95/2020-172, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny. Obsahem podaného dovolání je však pouze zpochybnění platnosti exekučních titulů podpořené tvrzením, že nebyl povinen hradit zdravotní pojištění, neboť byl nezaměstnaný a staral se o nemocnou matku. Rovněž namítá, že nemovitosti nebylo možné vydražit. Dále poukazuje na jednotlivá tvrzení, která vznesl již v řízení před nalézacími soudy. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil zpět k novému projednání, případně aby rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.
Žalovaní 1) – 3) se k dovolání nevyjádřili, žalovaný 4) považuje dovolání žalobce za nedůvodné a postup exekutora v exekučním řízení XY má za správný.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )].
Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V posuzované věci není dovolání přípustné již z toho důvodu, že dovolatel v dovolání řádně nevymezil otázku přípustnosti dovolání ve smyslu výše uvedené judikatury. Uvedl sice, „že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu řešeny“, z obsahu dovolání se však nepodává žádná konkrétní otázka hmotného či procesního práva, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Za řádné vymezení otázky přípustnosti dovolání nelze rozhodně považovat pouhé námitky dovolatele, jimiž zpochybňuje platnost exekučních titulů, či odkaz na jednotlivá tvrzení, která vznesl již v řízení před nalézacími soudy. Dovolatel jimi toliko vyjadřuje nesouhlas s exekučním řízením.
Dovolání tak trpí vadou, pro kterou nelze v řízení pokračovat; dovolací soud je proto musel odmítnout (§243c odst. 1 o. s. ř.).
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení:
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný 4) domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 10. 3. 2021
Mgr. David Havlík
předseda senátu